Čtení - články autora Martin Lejsal

Celkem bylo nalezeno 28 článků. Zobrazeny jsou články 1 - 15.

Vychází kniha Ve stínu minaretůVychází kniha Ve stínu minaretů - Hluboko pod povrchem mediálního obrazu Íránu, leží ukryto bohatství dávných civilizací, které se navzdory mnoha režimům a systémům moci vrylo hluboko do srdcí všech, kteří zde žijí. Mnohá místa dovedou okouzlit svojí krásou a nevšedním půvabem, ale objevit daleko od domova člověka jiného a přesto tak podobného, nalézt pod nánosy věků a předsudků sebe sama v tom druhém, byl skutečný cíl této cesty.

SozopolBulharské dobrodružství: Sozopol - Je neděle 20.8.2006 a já se chystám na poslední velký přesun. Tentokrát z Balčiku přes Varnu a Burgas do Sozopolu. Na autobusovém nádraží ve Varně jsem se setkal s českým baťůžkářem Jiřím, který jezdí do Bulharska již dlouhá léta a vždy jen s batohem a přespává pod širým nebem. Procestoval tímto způsobem celou Evropu a vyhovuje mu to.

Balčik, mys Kaliakra a VarnaBulharské dobrodružství: Balčik, mys Kaliakra a Varna - Když jsem se probudil do svého prvního rána v Balčiku, hned z balkonu jsem pochopil, že na tuto část cesty jsem se těšil podvědomě už od jejího počátku. Ranní pohled na sluncem se zalévající moře, příjemně chladivý, ale ne studený vzduch, trocha ovoce k snídani, to je symbol pohody, o které tak často sním.

Bulharské dobrodružství: Veliko Tarnovo - Když mne lehce po obědě známí z Kazanlaku vyložili ve Velikom Tarnovu u chrámu sv. Bohorodičky a vydali se směr Varna, zůstal jsem opět sám. Jako obvykle nastal okamžik, kdy bylo třeba vyřešit důležité věci, které se při každém příjezdu do nového města opakují. Kde budu spát?

KazanlakBulharské dobrodružství: Kazanlak - Ačkoliv jsem na dnešek spal jen pět hodin, vidina cesty do novémo města, mne úplně probudila do naprosto svěžího stavu. Jakákoliv únava zmizela rychleji než pára nad hrncem a já už byl myšlenkami zase někde jinde. Po odevzdání klíčů jsem kolem šesté odešel z domu, kde jsem bydlel a vydal se na autobusové nádraží Rodopi, které jsem důvěrně znal z předchozího dne. V sedm hodin se autobus plnou parou rozjel a za ranního slunce jsme opustili Plovdiv. V duchu jsem se s ním loučil, protože mi pronikl hluboko do srdce.

Bačkovský monastýrBulharské dobrodružství: Bačkovský monastýr - Je nádherná, slunečná neděle 13.8.2006 a mne čeká výlet na jedno z nejromantičtějších míst, které jsem v Bulharsku navštívil. Bačkovský monastýr v pohoří Rodopi. Vstával jsem s radostí, i když notně zkalenou včerejšími neshodami s mými domácími.

PlovdivBulharské dobrodružství: Plovdiv - Dnešní den, pátek 11.8.2006 je docela náročný. Vstávám před pátou ráno, protože mne čeká cesta do Plovdivu. A ta právě není jednoduchá. Existuje několik variant. Tou první je odjet v 6.00 ráno z Melniku do Sofie a odtud přímo do Plovdivu. Je to ale poměrně velká zajížďka. Druhá varianta je odjet tím samým autobusem z Melniku pouze do Blagoevgradu a odtud do Banska, kde je možné využít úzkokolejné železnice do Septemri a zde přestoupit na klasický vlak do Plovdivu. Jak je vidět, ani jedna varianta není časově právě nejvýhodnější a zabere celý den.

MelnikBulharské dobrodružství: Melnik - Je středa 9.8.2006 těsně před sedmou hodinou ranní. V 8.20 odjíždí autobus od brány Rilského monastýru zpět do moderního světa a moje cesta se posune zase o kousek dál. Je třeba se sbalit, nasnídat, absolvovat turecký záchod a co především, rozloučit se s místem, kde mi bylo nesmírně dobře. Opustit náruč kláštera je nutné, ale ještě chvíli se hřeji ve stínu jeho zdí, než se za mnou definitivně zavřou dveře autobusu a odveze dolů do Rily.

Rilský monastýrBulharské dobrodružství: Rilský monastýr - Je pondělí 7.8.2006 půl osmé ráno a já s plně naloženým batohem směřuji na tramvaj č. 5, která mne doveze na autobusové nádraží Ovča kupel, odkud jezdí autobusy směr Rilský monastýr. V noci docela silně pršelo, což bylo na ranní obloze ještě znát, ale modrá barva už místy nadějně prosvítala. Autobus odjíždí v 10.20, stojí 6 Leva a jede do Rily, kde bude třeba přestoupit na menší, starší, mnohem, mnohem starší rachotinku, která má ovšem neskutečnou výdrž a ta nás odveze až k branám slovutného kláštera.

Když na cestě potkáte sama sebeBulharské dobrodružství: Když na cestě potkáte sama sebe - Na ten den si vzpomínám velmi přesně. Jako by to bylo včera a přesto od té chvíle uplynuly již dva roky. Seděl jsem tehdy v zahradní pergole a usilovně přemýšlel, kam se letošní léto rozeběhnou mé toulavé boty. Víte, se mnou je to někdy těžké. Abych se s opravdovým nadšením vydal do některé země, musím v srdci cítít, že jsem k ní přitahován. Je to podobné, jako s láskou. A věřte nebo ne, funguje to stoprocentně.

TeheránÍránské putování: Teherán - Cesta z Mašadu do Teheránu byla jak jinak, než zábavná. Zpoždění v délce dvou hodin už pro mne nebylo ničím novým. Jen je potřeba si ohlídat, který autobus je pak ten váš. Zpoždění bylo dáno tím, že se stále čekalo na všechny cestující, kteří byli uvedeni v seznamu. Nakonec i ten poslední, bez viditelného spěchu nastoupil k ostatním a za sborového zvolání Alláh akbar ze strany cestujících, jsme se konečně rozjeli.

KangÍránské putování: Kang - V pátek 1.6.2007 ráno jsem vstal sice poměrně brzy, ale s o to větší chutí. Čekal mne totiž celodenní výlet do hor za Mašad, kde ukryta mezi kopci, leží vesnice jménem Kang. Všichni turisté, kteří touží spatřit tzv. stupňovité vesnice, ve velkých zástupech navštěvují Mašule, která leží nedaleko Raštu, poblíž Kaspického moře.

MašadÍránské putování: Mašad - Cesta z Kermánu do Mašadu za normálních okolností trvá dvacet hodin. Nezjistil jsem jak je to možné, ale náš řidič to stihl o šest hodin méně. Je pravda, že poslední zastávka byla večer v devět, aby se muslimové mohli pomodlit poslední modlitbu a další zastávka byla až v půl páté ráno dalšího dne, kdy byla první modlitba dne. Pro mne to bylo svízelné, ale člověk zvládne téměř cokoliv, když skutečně musí. Vše jsem přežil ve zdraví a ráno kolem osmé 31.5.2007 jsem vystoupil na autobusovém nádraží v Mašadu.

KermánÍránské putování: Kermán - Tak opět nastal čas posunout se na cestě o kousek dál. Bylo třeba opustit příjemnou náruč starobylého Jazdu a vydat se do všemi nedoporučovaného Kermánu. Ráno 28.11.2007 jsme velmi brzy ráno odjeli taxíkem od hotelu na vlakové nádraží. Ačkoliv celý Jazd a hlavně jeho centrální část připomíná skutečně město čokolády Orion, jeho nádraží je vskutku jako z jiného světa. Prosklené dveře na fotobuňku, všude dotykové počítače na stanovení optimální trasy. Ale ani jeden otevřený obchod, kde by se dalo koupit cokoliv k jídlu. Na to jsem včera zapomněl. Zásoby došly a zůstal jen svíravý pocit hladu. No nic, něco se snad časem sežene.

JazdÍránské putování: Jazd - Jazd. Město, které si zamilujete. Ačkoliv neleží na jihu Íránu, ale severněji než Šíráz, přesto je to místo, kde budete rádi vzpomínat na chladné dny v Tabrízu, nebo Hamadánu. S Ištvánem jsme přijeli 27.5.2007 v sobotu v půl páté ráno. Vzduch byl ještě příjemně svěží a veškeré vůně se zdály být mnohem výraznější. Je třeba si užít těchto okamžiků do sytosti, za pár hodin se rozpoutá žhavé peklo.

Zobraz další stránky:   1 - 15    16 - 30  

Diashow Aljaska 2017