Čtení - články autora Tomáš Charvát

Celkem bylo nalezeno 13 článků. Zobrazeny jsou články 1 - 13.

Tureckem po vlastní ose: Do Istambulu - Míjíme v pondělí zavřenou mešitu Aja Sofia a po kratším hledání nacházíme vchod do největší istanbulské památky - sultánského paláce Topkapi. Vstupné není nejlevnější, ale je to včetně prohlídky harému - snad budou i hurdisky. Honza kupodivu neplatí nic. Vstup je hlídán ozbrojenými vojáky, asi vědí proč. Kontrole jsou podrobeny i naše batůžky...

Aktuální informace o Venezuele na počátku léta 2003 - Předkládané poznatky vycházejí ze zkušeností nabytých při cestě 20.6. – 20.7.2003, během které jsme navštívili oblast kolem Cerro Autana na středním Orinoku, Parque Nacional de Canaima (laguna Canaima, vodopád Salto Angel, Gran Sabana, Roraima), deltu Orinoka a ostrůvky Los Roques v Karibiku.

Korsické putování: Bonifaccio - Na okraji města jsou na obou stranách silnice hned campy dva, které zřejmě patří pod jednu správu. Baba, co hlídá v té lepší části, nás nekompromisně vykazuje přes silnici do horší - méně stinné části campu a jejím hlavním argumentem je naprostá neznalost cizích jazyků. Z její výmluvné gestikulace jsme pochopili, že ona je tu doma, takže jinou řeč než francouzštinu nepotřebuje - to my se máme naučit jejich řeči! Je jadrně česky odtransportována do análu a my se zase přemísťujeme tam, kam poslala ona nás.

Korsické putování: Capu Rosso, kaňon Spelunca, Filitosa - Asi nejznámějším útvarem viditelným ze silnice je Coeur - díra ve tvaru srdce v Milencích, jako vystřižených z Ádru, akorát v menším měřítku. Procházíme první trasu, ale moc mě to jako geologa nevzalo. Skály se začínají plnit turisty, přesunujeme se na druhý okruh ”Hlava psa”. Dotyčný chien je hned u silnice, dál už moc útvarů k vidění není, nicméně cestička vede po zalesněném hřebínku s pěknými výhledy na skály a moře. Musím konstatovat, že mě Calanches trochu zklamaly, nejlépe se vyjímají na pohlednicích. Řada útvarů je také závislá na směru slunečního světla, aby prostorově vynikla.

Korsické putování: Paglia Orba - V poledne, což je ideální čas na dobývání hor, jak jsem za dlouhá léta vypozoroval z našeho činění, vyrážíme dle chabého popisu průvodce údolím potoka Viru. Kufrujeme hned na začátku, značení zcela chybí. Cesta záhy zmizela a dál se prodíráme pichlavým lesním podrostem pod nádhernými borovicemi. Nacházíme velkého mrtvého brouka nosorožíka, kterého optimisticky ukrývám pod výrazným balvanem s tím, že si ho vezmu při sestupu. Cesta se nezdá být definitivně ztracena, alespoň soudě podle občasně se vyskytujících mužiků.

Korsické putování: V horách - Nemajíce stan si vybíráme místečko v kleči chráněné valem z kamenů proti nepříjemnému chladnému větru a tam rozprostíráme karimatky a spacáky. Za chvíli je u nás chatař s kasičkou a vybírá 20 F na hlavu, za Honzu nic nechce. Vnucuji se s horolezeckým průkazem za účelem vymámení slevy (na průkazu je francouzsky napsáno, že jsme členy mezinárodní horolezecké asociace UIAA). V Itálii to funguje, tady ani náhodou - ne nadarmo Honza říká Francouzům s despektem “žabožrouti”.

Korsické putování: Itálie, trajekt, rozhlížíme se po ostrově - Podle jízdního řádu jsme měli jet 7 hodin. Jsme blízko infarktu, když přes dvouhodinové zpoždění jsme v šest ráno surově buzeni ryčnou hudbou z palubních reproduktorů a v ranní mlze nad mořem je na dohled korsická Bastia. V mrákotách balíme spacáky, sotva si stíháme v umývárně vyčistit zuby. Přístav je zalit ranním sluncem, které rozhání naše chmury. Po vylodění směřujeme přes kopec k západnímu pobřeží Cap Corse, kde se během dne chceme aklimatizovat a poté přepravit do vnitrozemského Corte.

Korsické putování: Putování začíná - Poprvé jsem Korsiku navštívil v létě 1993. Tehdy se dala dohromady parta z 5. trasy Turistického akademického klubu Praha, ČKD zapůjčilo autobus Karosa a nadšeně jsme vyrazili na tento nádherný ostrov. Nadšení postupně vychládalo s problémy, které veskrze vycházely z trucovitého autobusu a jeho dvou krotitelů.

Peru a Ekvádor: Jezero Titicaca - Asi po hodině plavby přistáváme u jednoho z plovoucích ostrůvků Uros. Jsme připraveni na to, že se jedná o turistickou atrakci a podle toho ji i posuzujeme. Přes všeobecné pohrdání cestovatelů publikujících na internetu se mi zde líbí. V podstatě se jedná o veliké otepi z rákosu, které sedí na mělkém dně (hloubka vody je něco přes metr). Na rákosovém ostrově jsou postaveny rákosové chýše (v jedné objevujeme hrající barevnou televizi), Indiáni prodávají suvenýry, z rákosu dělají velké čluny a za příslušný obolus na nich vozí turisty - této službě jsme se však ubránili. Na ostrůvcích (je jich pět) vidíme převážně jen ženy a děti, chlapi loví na jezeře ryby a vodní ptáky.

Machu PicchuPeru a Ekvádor: Machu Picchu - Řada obřích kamenných bloků vyzařuje magickou energii, kterou mnozí návštěvníci čerpají, ať již ze své vůle nebo na popud průvodců. Hlavní chrám disponuje hned několika takovými objekty, ze kterých energie zrovna sálá, nejmagičtější je však zvláštním způsobem opracovaný Intihuatana (Sluneční kámen). Ve chvíli, kdy jsem se k němu dostal, stojí okolo v kruhu asi deset turistů, drží se za ruce a podle pokynů průvodce absorbují bezplatnou energii.

Cuzco a Inca TrailPeru a Ekvádor: Cuzco a Inca Trail - Po dlouhém sestupu jsme konečně nad ruinami a v jejich spodní části vidíme postavené naše stany - Miloš si opět bude smět upéci bábovku. Místo je nádherné, uprostřed hradeb přímo pod strmými terasami. Nejsme tu sami, opodál jsou připravené stany cestovek pro paďourské turisty. Silně nás však znervózňují dva pobudové, kteří se válí opodál zachumlaní do dek a po očku si nás prohlížejí. Evidentně nepatří k žádné organizované skupině, neboť nevyvíjejí žádnou veřejně prospěšnou činnost. Představa prořezaných stanů mě vede k tomu, že se ptám jednoho z nosičů, zda to nejsou robos.

Peru a Ekvádor: V Limě - Na letišti se setkáváme všichni bez krizovek skoro ve stejnou dobu, koluje rum, nálada je velmi optimistická. Optimismus končí u odbavovací přepážky, když nám sdělují, že nejsme na seznamu cestujících British Airways do Londýna, po půlhodinovém telefonování zjišťujeme, že nemáme rezervaci ani pro let Aviancou z Londýna do Bogoty a dále do Limy. Je to šok, nikdo nečekal problémy v tak raném stadiu expedice.

Peru a Ekvádor: Prolog - Nápad členů HO TAK navštívit Ecuador a pokořit Chimborazo je už staršího data. Před první expedicí do Jižní Ameriky se rozhodovalo právě mezi Chimborazem (tedy nejvzdálenějším bodem zemského povrchu od středu Země) a Aconcaguou (nejvyšší horou obou Amerik a současně západní i jižní polokoule). V roce 1997 to vyhrála Aconcagua, resty je však nutné likvidovat a tak přišlo na řadu i Chimborazo. První konkrétnější podoba expedice byla načrtnuta na posledním slanění oddílu na počátku prosince 1999. Vznikl totiž nápad spojit Ecuador s vedlejším Peru, byť poněkud na úkor dobývání ekvádorských nadoblačných výšin.

Diashow Aljaska 2017