Alternativní energie

Jedna věc mi ale vrtala hlavou od chvíle, kdy jsme dostali první účet za elektriku. Jako topenář jsem už dávno uvažoval o využití slunečních kolektorů na vytápění i v Čechách, a tady, kde mi slunce pere do střechy deset měsíců v roce, platím víc jak dvacku měsíčně za elektriku co sežere vodní boiler. Koupil jsem dva plechy, sud, trubky a hadici...

Prakticky od začátku mojí kariéry v brisbanské fabrice na kráčející bagry, která mě příliš intelektuálně nevytěžovala, jsem jistou část volného času investoval do vymýšlení nějakého soukromého businessu. Ze začátku jsem sázel na řemeslo, které se prokázalo užitečným jak doma, tak i v Německu. S kamarádem z práce jsme natiskli na zkoušku tisíc letáků, které měly sousedům v nedalekém okolí dát vědět, jaké to šikovné řemeslníky mají v dosahu. Kamarád ovšem v obavě, aby nás nějaký ten soused náhodou nezastihl nepřipravené, letáky schoval do tajné zásuvky v prádelníku, kde zůstaly dokud se nepřestěhoval na tajnou adresu. Škoda, nedozvěděl jsem se tím pádem tenkrát, že letáky tady nikdo nečte.

Koupil jsem mimo jiné i náklaďák, což býval třeba v Československu dobře výdělečný stroj, jenže v zemi, kde náklaďák může mít bez problémů kdekdo, nebylo uplatnění snadné. Jedna věc mi ale vrtala hlavou od chvíle, kdy jsme dostali první účet za elektriku. Jako topenář jsem už dávno uvažoval o využití slunečních kolektorů na vytápění i v Čechách, a tady, kde mi slunce pere do střechy deset měsíců v roce, platím víc jak dvacku měsíčně za elektriku co sežere vodní boiler. Koupil jsem dva plechy, sud, trubky a hadici, a přes jeden víkend jsem pod naším domem stojícím na nohách svařil a nainstaloval solární kolektor s průtokovým ohřívačem vody. Materiál, který by se leckomu válel na dvorku mě stál míň než $200.-. Napadlo mě, že přece musí existovat plno domácích kutilů kteří by si raději spíchli takový ohřívač doma sami, než platili okolo $2000.- za kompletní systém, který tady dodávají a instalují některé firmy.

Místní časopisy a noviny se jen hemží inzeráty firem prodávajících poštou všechno možné, od sexuálních pomůcek, přes porcelánové "umělecké" kachny na zeď, až po všelijaké plánky a stavebnice. Nakreslím a napíšu plánek a návod, jak snadno a levně sestavit sluneční boiler, pak je zainzeruju v časopisech, a vydělám majlant, rozhodl jsem se. Nic zlého netuše, založil jsem na radu českého solicitora i společnost s r.o. a začal cpát peníze za inzerci do časopisů. Brzo mi došlo, že něco není úplně v pořádku. Šeky, které se za plánky sešly dosáhly úhrnem ne víc než polovinu toho, co stála inzerce. Koupil jsem odněkud poštou knížku o tom, jak vydělat majlant na businessu poštou. Knížka podrobně popisovala mě už známé procedury s podáváním inzerátů a radila, že nejlepší business udělám prodáváním knížek o tom, jak vydělat majlant na businessu poštou. Dostal jsem se dokonce k adrese nakladatele a velkoprodejce cele řady podobných i jiných knížek, a koupil jsem jich spoustu pro sebe i na další prodej.

Obchod stál však pořád víc než přinášel. Nicméně se mi tímhle způsobem dostala do ruky poměrně levně celá řada zajímavých publikací, které nebyly k mání ani v obchodech nebo knihovnách. Plánky na odpařovací karburátory a využití alternativních zdrojů energie mě zajímaly ze všech nejvíc. Jenže k výrobě těchto zařízení mi celou dobu chyběl do party nějaký nadšenec, s kterým bychom se mohli vzájemně "vyhecovat" až k prováděcí akci, krom toho montérek jsem měl plné zuby už z práce a rád jsem je hned po zahoukání shazoval. Avšak bůh podnikatelů se nakonec postaral o ukončení mé zaměstnanecké kariéry. Fikaným odborářům se spojeným úsilím nakonec podařilo fabriku zdeptat natolik, že zavřela brány.

Měl jsem najednou spoustu času na to, abych zajel pár set km do vnitrozemí k člověkovi, který údajně sbíral všemožné informace o úsporných a alternativních zdrojích energie. Ubytoval mě u sebe, a za jeho morální podpory jsem během pár dní na jeho starém Holdenu nainstaloval můj první odpařovací karburátor. Nebylo sice na něm možno zjistit, zda skutečně spoří palivo, protože spousta benzínu zůstávala na dně odpařováku, ale dokázali jsme si, že tenhle systém funguje.

O rok později v Sydney s jiným nadšencem jsme zbudovali mnohem dokonalejší verzi tohohle zařízení, i když stále regulace byla velice nepřesná. Během mnohokrát opakovaných zkoušek se ukázalo, že přesto spoří minimálně 40% paliva oproti normálnímu karbecu. Když však auto přijelo ke každoroční technické prohlídce, inspekční mechanik nechtěl rozumět našemu vysvětlování a striktně prohlásil, že ty "dudy" musí ven, jinak, že papírek nevydá. Bohužel od té doby na nějaký čas bylo přednější vydělat peníze na živobytí, cesty osudu nás zavedly každého jinam, a tak k repríze už nedošlo.

Jenom od té doby věřím, že existuje určitě mnohem víc vynálezů, jejichž realizací se žádná větší firma nebude zabývat už proto, že jejich rozšíření by mohlo způsobit značné úspory fosilních paliv, hlavně ropy, a leckdo, kdo z ropy "živoří" má nejspíš zájem, aby se jí spálilo co nejvíc.

Tento článek je součástí seriálu Cancy. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017