Anatolské obruky

Tento díl seriálu o netušených krásách tureckých hor nepopisuje na rozdíl od předchozích příspěvků zdolání žádné z velehor Malé Asie, ale naopak výpravu hluboko pod okolní reliéf, k tajemným jezerům na dně obrovských propastí bizarního vzhledu, jež se nacházejí uprostřed jinak fádní anatolské náhorní plošiny. Berte jej jako tip, kam se vydat za skutečně objevitelskými zážitky. Málo známé propadliny zvané „obruk“ jsou totiž stále destinací naprosto panenskou, o které se nezmiňují ani ty nejpodrobnější turistické průvodce.

Břeh jezírka u Kizörenu je ve spodní části velmi strmý a pokrytý hladkou vrstvou sedimentů, takže až k hladině není možné sestoupit. Hladina Obruku u Kizörenu zůstává safírově modrá i při zatažené obloze. Do stěn Çirali obruku je vytesán labyrint umělých jeskyní, které pastevci dodnes v zimě využívají k ustájení ovcí. Çirali obruk patří k největším zatopeným propadlinám na planině Obruk Yaylasi. Obruk Han je jedním z nejzachovalejších karavanserájů v Turecku. Postaven byl  v letech 1245 – 1250 n.l. Zaplavat si na hladině desítky metrů hlubokého jezírka, to chce značnou dávku odvahy. Většina skalních obydlí v Çirali obruku vznikla v byzantských dobách, ale některé jsou možná i mnohem starší.

V této galerii je 7 obrázků. Zobraz celou galerii

Turecko je země nejen plná úžasných památek na dávno zaniklé civilizace, ale nalézá se zde i mnoho naprosto unikátních přírodních zajímavostí. Některá tato místa (Kapadokie, Pamukkale atd.) lákají každoročně tisíce turistů. Krásou jiných se zatím kochají jen domorodí pasáci ovcí a koz. K takovým patří i zvláštní jezírka na planině Obruk Yaylasi, jež nemají svou velikostí a podivným vzhledem nikde na světě obdoby.

Když se propadne zem

Střední Turecko na první pohled působí pustě a bezútěšně. Náhorní plošinu, jež vyplňuje centrální Anatólii, tvoří mírně zvlněná rovina, místy přecházejí v solnou polopoušť. Drsné kontinentální klima a intenzivní pastevectví umožňuje přežít jen nejhouževnatějším rostlinám. Stromy tu rostou zcela výjimečně. Většinou se jedná jen o uměle vysazené topoly kolem silnic a zavodňovacích kanálů. Svérázná krajina kupodivu ukrývá i několik jezer. Ta mají zpravidla slanou vodu stejně jako největší z nich - obrovská solná pláň Tuz Gölü. Bizarní scenérii místy dotvářejí pozůstatky sopečné činnosti ve formě dobře patrných kráterů, rozpraskané lávy a hromad škváry.

Skutečnou raritou této oblasti je pahorkatina Obruk Yaylasi, jež leží východně od města Konya. Země je tu na mnoha místech doslova protkána podivnými dírami oválného tvaru. Některé měří jen pár metrů, jsou tu však i gigantická propadliště o průměru několika set metrů a hloubce 150 – 200 metrů. Na dně některých z nich se třpytí malá avšak často velmi hluboká jezera.

Ke vzniku těchto propastí došlo podle geologů na základě posunů spodních vrstev. Obrovské tlaky hornin odkryly v této vulkanické oblasti velké podzemní prostory plné plynů a do nich se zřítily horní nepevné vápencové vrstvy. Vše se odehrálo během několika vteřin. Vznik díry o průměru 100 metrů musel proto připomínat silný výbuch. Země se zatřásla, nad obzor se zvedl oblak prachu a kus krajiny se prostě propadl navždy do hlubin.

Turecký a dnes i v odborných kruzích celosvětově uznaný název pro tento zvláštní přírodní úkaz je obruk. Pokud je na dně propasti jezero, nazývají ji domorodci „sulu obruk“ nebo „obruk gölü“. Pokud se jedná o suchou propadlinu, říkají jí „kuru obruk“.

Nejpozoruhodnější jsou obruky s jezírkem na dně. Podle vědců jsou to vlastně jakási okna do tajemného světa podzemních vod. Ve většině zatopených obruků dochází k pohybu vody, neboť ta do nich zpravidla vniká jiným otvorem, než kterým později odtéká. Toto proudění je velmi pomalé a pouhým okem nepostřehnutelné. Nicméně místní obyvatelé si ho všimli už dávno, neboť když prali v některém z jezírek vlnu, nacházeli druhý den často její kousky u opačného břehu. Za zmínku stojí skutečnost, že voda se v obrucích pohybuje v jakémsi víru, jenž se z nevysvětlitelných důvodů točí vždy proti směru hodinových ručiček.

Karavanní stanice

Nejznámější a nejlépe přístupné jezírko typu „obruk“ se nachází.nedaleko vesnice Kizören a Turci jej nazývají jednoduše Obruk Gölü (Jezero Obruk). V polovině 13. století nechal na jeho břehu seldžucký vládce Kiliçarsan IV. postavit výstavný karavanseráj (Obruk Han), který je dnes považován za ukázkový příklad tohoto druhu středověké architektury. Kupodivu však o této významné kulturní památce ani o neobyčejném jezeru není dosud ve většině turistických průvodců ani zmínka.

V Kizörenu necháváme krosny v místním koloniálu a po označené odbočce se jen s fotoaparáty na krku vydáváme do širé anatolské pláně. Teď na jaře je tu nádherně. Jindy pustou krajinu oživují ve větru se klátící rudé máky a spousta dalších květin. Cestou potkáváme několik vesničanů na oslech, jenž nám přátelsky mávají a na náš dotaz potvrzují, že jdeme správně.

Starobylý Karavanseráj vidíme už z dálky. Jeho stěny z bílého vápence září do krajiny, jako by byly postaveny teprve včera. Marně ovšem očima hledáme jezero, která má být hned vedle. Propast není v rovném terénu z dálky vůbec patrná. Procházíme honosnou branou zaniklé karavanní stanice a prohlížíme si její interiér. Křesťanské kříže na kamenech ve stěnách budovy dosvědčují, že muslimové použili k její stavbě materiál z mnohem starších byzantských staveb.

Neskutečně modrá voda

Když druhou stranou vycházíme ven z památky, div že do Obruk Gölü nespadneme. Propast zeje jen pár kroků před námi a pohled do ní je přímo fantastický. Jezero má neskutečně modrou barvu, což je zvláště patrné teď na jaře při zatažené obloze. Azurově modrá hladina a nad ní bílošedé zamračené nebe – pro oči nezvyklá, nepřirozená kombinace. Ze všech stran jezera pořizujeme několik snímků, abychom měli důkaz o tom, jaké divy dokáže vytvořit mocná čarodějka příroda.

Do nedávna se krásou Obruk Gölü kochali jen pasáci ovcí z okolních vesnic. Dnes už jsou zde prý během turistické sezóny autokary s cizinci poměrně běžným zjevem. Není divu. Jezírko leží jen asi 4 kilometry od silnice spojující město Konya a Aksaray, tedy téměř přímo na frekventované cestě z letovisek turecké riviéry do turisty vyhledávané Kapadokie. Není jistě daleko doba, kdy se tu začne platit i vstupné.

Obruk u Kizörenu připomíná monumentální trychtýř. V nejužším místě měří tento nezvyklý útvar 200 metrů a v nejširším 230 metrů. Samotné jezero má průměr 150 - 180 metrů, je hluboké desítky metrů a obíhání vody v něm probíhá rychlostí 108 litrů za sekundu. Hloubka propasti, z větší části zaplavené vodou, je rovných 145 metrů. Její svahy jsou v horní části místy schůdné. K hladině vody však sejít nelze, posledních asi 12 metrů jsou už skalní stěny zcela strmé a navíc pokryté hladkou vrstvou sněhově bílých minerálních usazenin. Koupat se proto v jezeře není možné, což je škoda, neboť jeho zářivě modré vlnky vypadají nesmírně lákavě.

Opuštěné skalní město

Další zatopený obruk leží poblíž městečka Karapinar. Domorodci mu dali název Çirali (čti Čirali) obruk. Údajně proto, že jim připomíná svým tvarem tradiční olejovou lampičku, které se turecky říká çirali.

Na rozdíl od Obruku u Kizörenu je toto jezírko jen těžko dostupné, neboť do jeho blízkosti nejezdí žádná pravidelná doprava. Navíc není ani vyznačeno na běžných mapách. Po mnoha peripetiích se sem vydáváme v najatém taxi. Řidič bloudí po prašných cestách, neboť Çirali obruk zná jen z doslechu a nikdy tam nebyl. Projíždíme vyprahlou pustinou bez stromů, krajinou rovnou jako stůl, kde schází jakýkoli orientační bod. Před autem občas s pískotem přeběhne malý svišť. Asi třicet kilometrů od Karapinaru narážíme na několik primitivních domků. Venkované na dvorku právě připravují z trusu a slámy velké brikety, které se po vysušení používají na topení. Dozvídáme se, že jedeme správně a od cíle nás děli jen několik kilometrů.

Přesné údaje o rozměrech Çirali obruku nejsou k dispozici. Nepochybně je větší a hlubší nežli obruk, který jsme viděli u Kizörenu. Stojíme na okraji propasti a nemůžeme se nabažit pohledu na smaragdově se třpytící jezero pod námi. Obejít celý obruk dokola nám trvá téměř hodinu. Pak po úzké kozí stezce pomalu sestupujeme na jeho dno. Není to právě snadná procházka, skála se při každém kroku drolí pod nohama, některé úseky lze považovat za regulérní horolezecký terén. Ještě štěstí, že nikdo z nás netrpí závratí z výšek.

V polovině cesty narážíme na labyrint do skály vytesaných obydlí z byzantských dob. Çirali obruk byl obydlen ještě nedávno, dnes tu mají venkované z okolí pouze ustájené kozy a ovce během zimy. Všechny umělé jeskyně jsou proto pokryté silnou vrstvou suchého trusu. Na internetu jsme četli (Měli jsme neověřené informace o tom), že se tu má nacházet tucet skalních hrobů a několik stovek metrů dlouhý tunel do nitra skály. Nic z toho se nám objevit nepodařilo. Opuštěné skalní příbytky, místy stojící v několika patrech nad sebou, jsme přitom prozkoumali velmi důkladně.

Poklad v jezeře

Konečně stojíme na břehu jezera. Jeho voda není alkalická, nemá slanou příchuť a nepřirozeně modrou barvu tak jako ta z Obruku u Kizörenu. Je tmavě zelená, křišťálově čistá a pitná. Skrz její klidnou hladinu vidíme hejna drobných rybek. Skalní břehy strmě klesají do neznámé hloubky. Místy jsou porostlé velkými trsy vodních rostlin, ve kterých se skrývají malí černí hadi. Na tyto nebezpečně vyhlížející plazy jsme narazili až během koupání a ženskou polovinu expedice přiměli k okamžitému návratu na břeh. Ale patrně šlo jen o nějaký druh užovky.

Není pochyb o tom, že na své by si v Çirali obruku přišli potápěči. Na dně hlubokého jezera, které svým podivným vzhledem jistě přitahovalo lidi odnepaměti, se jistě během staletí nashromáždilo nemálo pokladů na dávné anatólské civilizace. Legendy také vypráví o na smrt žíznivých velbloudech a mezcích, jenž se tu kdysi i se svým drahocenným nákladem vrhali ze srázu dolů v touze po vodě. Možná, že jde pouze o bujnou fantazii chudých tureckých venkovanů. Ale kdo ví…

Informace na cestu

Obruk u Kizörenu: Máte dvě možnosti jak se dostat do Kizörenu. Dojet sem lze autobusem z Aksaraye nebo Konye. Z obou měst trvá cesta necelé dvě hodiny. Z Kizörenu je to už jen asi 4 km po úzké asfaltce. Žádné občerstvení u Obruku není. Autobusy staví v Turecku na znamení, takže až se vrátíte do Kizörenu, nebudete mít s odjezdem žádné potíže.

Çirali obruk: Do městečka Karapinar jezdí několikrát denně autobus z Koniye. Stanoviště taxi stojí hned vedle místního autobusového nádraží. Za výlet k asi 30 kilometrů vzdálenému jezírku zaplatíte v přepočtu necelých 30 EUR. Nezapomeňte si vzít baterku, nejlépe čelovku, bez které se neobejdete při průzkumu skalních obydlí ve stěnách obruku. Na planině nad jezírkem lze chytit slabý signál pro volání mobilním telefonem. Pokud se tu tedy rozhodnete delší dobu tábořit, můžete si kdykoli zavolat taxi na cestu zpět.

Tip pro objevitele: Z vyprávění domorodců jsme se dozvěděli, že asi 6-8 kilometrů od jezírka Çirali leží další zatopený obruk. Později jsme si tuto informaci ověřili v odborné literatuře (a na satelitních mapách). Tato málo známá a těžko dostupná propadlina se jmenuje Meyil obruk. Lze zde prý rovněž relativně snadno sestoupit až na dno k hladině jezera. Není snad třeba zdůrazňovat, že návštěva této málo známé lokality slibuje opravdu objevitelské zážitky. Zajímavé jsou ovšem i „suché“ obruky. K největším patří Everen obruk, Aren obruk a Opan obruk. Nejlepším výchozím bodem k návštěvě všech těchto odlehlých míst je Karapinar.

Originální suvenýr: Ručně tkané koberce z regionu Obruk Yaylasi jsou proslulé po celém Turecku a pokud si chcete z této země přivézt nějaký hodnotný suvenýr, máte jedinečnou příležitost pořídit nějaký za rozumnou cenu právě zde. V Istanbulu počítejte s až 300% přirážkou. Stylový bazar s orientální atmosférou najdete například v historickém centru Karapinaru. Nakupovat můžete však i přes internet. Ostatně, většina odkazů, které vám naskočí po zadání slova „obkus“ do každého vyhledávače, se bude týkat právě koberců.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-anatolske-obruky.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-anatolske-obruky.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Ve stínu Araratu. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Jana (2012-06-06 23:35:49 | 85.93.170.214)
Dobrý den, loni (r. 2011)jsme jeli z Aksaraye do Konye a stavili jsme se u obruku a karavanseráje u Kizörenu (resp. u vesničky Obruk). Místo jsme navštívili v červenci a v tu dobu byla voda v obruku zelená. Pokud by se tam někdo chystal, je u obruku již i velký stan s občerstvením a při vstupu do karavanseráje se sice platí vstupné, ale jen symbolické. Když by někdo chtěl další info, můžete mě kontaktovat. Hezký den!

Diashow Aljaska 2017