Národní park Kakadu

Na severním konci Austrálie najdete jedno z mála unikátních míst na světě. Je neobyčejné jak přírodním tak i kulturním bohatstvím. UNESCO tento park zařadilo na svůj seznam oblastí světových dědictví...

Na severním konci Austrálie najdete jedno z mála unikátních míst na světě. Je neobyčejné jak přírodním tak i kulturním bohatstvím. UNESCO tento park zařadilo na svůj seznam oblastí světových dědictví (World Heritage area). Oblast se rozkládá na 20 000 čtverečních kilometrech v tropické oblasti severní Austrálie východně od Darwinu. Jsou zde pouze dvě roční období: období sucha a období dešťů. Období dešťů začíná v prosinci s příchodem monzunu a trvá až do pozdního dubna. V té době zde spadne 90% ročních srážek a téměř každý den vydatně prší. Hladina řek se zvedne až o několik metrů, řeka se vyleje z původního koryta a zaplaví rozsáhlé oblasti mokřin, které jsou rájem pro vodní ptactvo. Nejpočetnější jsou zde asi divoké husy, pelikáni a volavky. Mimo ně však potkáte i černokrké čápy Jabiru, překrásné ledňáčky, jacany (ptáci co běhají po listech vodních rostlin), kanata, orly a hejna překrásného papouška Kakadu. Celkem je zde možno napočítat nějakých 274 druhů pactva. Nejobávanějším obyvatelem je však krokodýl, který je zde zastoupen dvěma druhy - sladkovodní (freshwater), celkem plachý a jen zřídka k vidění, a slanovodní (saltwater), agresivní a útočný, který je schopný zabít člověka. Oba druhy se vyskytují v celé oblasti parku, a proto často najdete nápisy zakazující vstup do vody a blízkosti břehů řek. Mimo krokodýlů tu však vyskytuje dalsich 125 druhů plazů včetně překrásných a vzácných varanů, jež je velice nesnadné fotografovat. Známý australský drak, který běhá po zadních nohách (Chlamydosaurus kingii) se rovněž vyskytuje v severních tropických oblastech austrálie a je zde velice hojný.

Oblast parku byla patrné obývána australskými domorodci po 40 000 let a zachovali se po nich krásné skalní malby. Rentgenové obrázky, jak se jim tu říká jsou typické zobrazením vnitřních struktur a to převážně koster. Domorodci (aborigines) se podílejí na správě parku. Jejich život je dnes však již značně ovlivněn civilizací a staré tradice upadají v zapomnění. Moc a tlak západní civilizace na tyto nepočetné obyvatele je bohužel tak silný, že špatně vzdělaní a neznalí domorodci se vzdávají svých tradic a přijímají “moderni“ způsob života. Dříve jim v těchto tropických a přírodním bohatsvím oplývajících krajích stačilo pracovat 3 az 4 hodiny denně. Zbytek dne se pak věnovali společenské zábavě, výchově dětí, odpočinku a umění (malováním zvířat a přírody na kůru stromů). Jejich život byl klidný a spokojený a dokázali žít v harmonii s přírodou po mnoha tisíciletí. Dnes místo toho bojují s chudobou, neboť jsou většinou nekvalifikovaní, a jejich průměrná civilizační inteligence je podprůměrná. Proto se těžko uplatňují v dravé společnosti a zbývá jim jen práce s nízkým výdělkem. Australská vláda se k nim sice chová dnes velice dobře, zajišťuje jim bezplatné zdravotnictví a školství, ale to nevyváží spokojený tradiční život. Australští domorodci se ještě (naštěstí? bohužel?) nevypracovali na úroveň amerických indiánů, kteří si ve svých rezervacích staví kasína a tak zpět vydělávají peníze o které je americká vláda obrala.

Je směšné, že my co pocházíme z evropské civilizace, si myslíme o druhých kulturách, že jsou proti naší zaostalé. Přitom se zdá, že díky globánímu oteplování a celkové devastaci Země možná ani nepřežijeme dalších 100 let. Rozmanitost přírody se nám daří rychle likvidovat a zredukovat ji na úroveň kráva-prase-obilí. Pracujeme minimálně 8 hodin denně, a to většinou jak muži tak i ženy. Na výchovu vlastních dětí nemáme čas, spoléháme se na nezainteresované školství, které vychovává generace bez hodnot a respektu.

Trpíme stresem, neurózami a depresemi a všechny kolem sebe považujeme převážně za blbce nebo nepřátele. Občas se nám sice v hlavě rozsvítí, ale to je bohužel přechodné, a brzy se nám každodenním stereotypem mozek znovu zatemní. Budujeme kolosální společenské systémy s centrálním řízením. Své politické reprezentanty většinou pořádně neznáme a anonymita rozhodnutí, která se nás pak bezprostředně týkají je běžná. Takto strukturovaná společnost usnadňuje korupci, která se stává nepostižitelná a jednotlivci ve společnosti se stávají opravdu jak bezmocní, tak bezvýznamní. Na tyto společenské vztahy nejsou domorodci mentálne připraveni (zatímco my jsme již dostatečně otrlí) a tak snadno podléhají duševním onemocněním. Jejich společnost přes zdánlivý primitivismus měla nesrovnatelně vyšší morální hodnoty, které vedou ke šťastnějšímu životu, v němž se nežije “do výplaty“, ale od okamžiku k okamžiku. A jejich děti si rodičů váží ne proto, co po nich zdědí, ale proto co s nimi radostného v životě prožili a co je rodiče sami naučili.

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017