Národní park Kakadu
Na severním konci Austrálie najdete jedno z mála unikátních míst na světě. Je neobyčejné jak přírodním tak i kulturním bohatstvím. UNESCO tento park zařadilo na svůj seznam oblastí světových dědictví...
Na severním konci Austrálie najdete jedno z mála unikátních míst na světě. Je neobyčejné jak přírodním tak i kulturním bohatstvím. UNESCO tento park zařadilo na svůj seznam oblastí světových dědictví (World Heritage area). Oblast se rozkládá na 20 000 čtverečních kilometrech v tropické oblasti severní Austrálie východně od Darwinu. Jsou zde pouze dvě roční období: období sucha a období dešťů. Období dešťů začíná v prosinci s příchodem monzunu a trvá až do pozdního dubna. V té době zde spadne 90% ročních srážek a téměř každý den vydatně prší. Hladina řek se zvedne až o několik metrů, řeka se vyleje z původního koryta a zaplaví rozsáhlé oblasti mokřin, které jsou rájem pro vodní ptactvo. Nejpočetnější jsou zde asi divoké husy, pelikáni a volavky. Mimo ně však potkáte i černokrké čápy Jabiru, překrásné ledňáčky, jacany (ptáci co běhají po listech vodních rostlin), kanata, orly a hejna překrásného papouška Kakadu. Celkem je zde možno napočítat nějakých 274 druhů pactva. Nejobávanějším obyvatelem je však krokodýl, který je zde zastoupen dvěma druhy - sladkovodní (freshwater), celkem plachý a jen zřídka k vidění, a slanovodní (saltwater), agresivní a útočný, který je schopný zabít člověka. Oba druhy se vyskytují v celé oblasti parku, a proto často najdete nápisy zakazující vstup do vody a blízkosti břehů řek. Mimo krokodýlů tu však vyskytuje dalsich 125 druhů plazů včetně překrásných a vzácných varanů, jež je velice nesnadné fotografovat. Známý australský drak, který běhá po zadních nohách (Chlamydosaurus kingii) se rovněž vyskytuje v severních tropických oblastech austrálie a je zde velice hojný.
Oblast parku byla patrné obývána australskými domorodci po 40 000 let a zachovali se po nich krásné skalní malby. Rentgenové obrázky, jak se jim tu říká jsou typické zobrazením vnitřních struktur a to převážně koster. Domorodci (aborigines) se podílejí na správě parku. Jejich život je dnes však již značně ovlivněn civilizací a staré tradice upadají v zapomnění. Moc a tlak západní civilizace na tyto nepočetné obyvatele je bohužel tak silný, že špatně vzdělaní a neznalí domorodci se vzdávají svých tradic a přijímají “moderni“ způsob života. Dříve jim v těchto tropických a přírodním bohatsvím oplývajících krajích stačilo pracovat 3 az 4 hodiny denně. Zbytek dne se pak věnovali společenské zábavě, výchově dětí, odpočinku a umění (malováním zvířat a přírody na kůru stromů). Jejich život byl klidný a spokojený a dokázali žít v harmonii s přírodou po mnoha tisíciletí. Dnes místo toho bojují s chudobou, neboť jsou většinou nekvalifikovaní, a jejich průměrná civilizační inteligence je podprůměrná. Proto se těžko uplatňují v dravé společnosti a zbývá jim jen práce s nízkým výdělkem. Australská vláda se k nim sice chová dnes velice dobře, zajišťuje jim bezplatné zdravotnictví a školství, ale to nevyváží spokojený tradiční život. Australští domorodci se ještě (naštěstí? bohužel?) nevypracovali na úroveň amerických indiánů, kteří si ve svých rezervacích staví kasína a tak zpět vydělávají peníze o které je americká vláda obrala.
Je směšné, že my co pocházíme z evropské civilizace, si myslíme o druhých kulturách, že jsou proti naší zaostalé. Přitom se zdá, že díky globánímu oteplování a celkové devastaci Země možná ani nepřežijeme dalších 100 let. Rozmanitost přírody se nám daří rychle likvidovat a zredukovat ji na úroveň kráva-prase-obilí. Pracujeme minimálně 8 hodin denně, a to většinou jak muži tak i ženy. Na výchovu vlastních dětí nemáme čas, spoléháme se na nezainteresované školství, které vychovává generace bez hodnot a respektu.
Trpíme stresem, neurózami a depresemi a všechny kolem sebe považujeme převážně za blbce nebo nepřátele. Občas se nám sice v hlavě rozsvítí, ale to je bohužel přechodné, a brzy se nám každodenním stereotypem mozek znovu zatemní. Budujeme kolosální společenské systémy s centrálním řízením. Své politické reprezentanty většinou pořádně neznáme a anonymita rozhodnutí, která se nás pak bezprostředně týkají je běžná. Takto strukturovaná společnost usnadňuje korupci, která se stává nepostižitelná a jednotlivci ve společnosti se stávají opravdu jak bezmocní, tak bezvýznamní. Na tyto společenské vztahy nejsou domorodci mentálne připraveni (zatímco my jsme již dostatečně otrlí) a tak snadno podléhají duševním onemocněním. Jejich společnost přes zdánlivý primitivismus měla nesrovnatelně vyšší morální hodnoty, které vedou ke šťastnějšímu životu, v němž se nežije “do výplaty“, ale od okamžiku k okamžiku. A jejich děti si rodičů váží ne proto, co po nich zdědí, ale proto co s nimi radostného v životě prožili a co je rodiče sami naučili.
01.01.2001 | Rick Fencl | kategorie: zápisky z cest | země: Austrálie | zobrazeno: 7006x
Tématicky příbuzné články:
