Autostopem kolem Nového Zélandu

Na Novém Zélandu jsem strávil téměř 6 týdnů, čili daleko více času než v jakékoliv jiné zemi v Oceánii, tak mi to nedá, abych sem nenapsal svoje celkové dojmy z této krásné země.

Zhodnotit nějakou zemi není zase tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Strávil jsem na Novém Zélandu skoro 6 týdnů, přesto jsem toho zase neviděl tolik. Nový Zéland je totiž země docela veliká. Rozlohou je jen nepatrně menší než Polsko, ale je mnohem více protáhlá, takže vzdálenosti na Novém Zélandě jsou dost veliké. Svoje dojmy se pokusím shrnout z různých úhlů pohledu.

Příroda a podnebí. Příroda na Novém Zélandu je nádherná a je obvykle hlavním důvodem, proč se lidé do této země vydají. Přírodně je Nový Zéland něco mezi slunným Středomořím a drsnou norskou přírodou, přičemž oba tyto extrémy se zajímavě prolínají. Na Jižním ostrově můžete spatřit třeba vinice v horských údolích, někde rostou i palmy. Jižní ostrov je obvykle hodnocen jako přírodně zajímavější, což je asi pravda, ale Severní ostrov za ním moc nezaostává a navíc jsou zde aktivní sopky a další vulkanické jevy (bahenní sopky, termální prameny), takže zajímavé jsou ostrovy oba. Na ostrovech a v okolních vodách lze také spatřit tuleně, tučňáky, delfíny či velryby. Klima je na Novém Zélandu zvláštní. Podnebí je oceánské, takže zimy jsou většinou teplejší než u nás, což ovšem v žádném případě neplatí o vyšších polohách. Mnohem více tu také prší, a to zvláště na západním pobřeží Jižního ostrova. V létě pak může být všelijak – slunečno, deštivo i větrno, přičemž počasí se často mění velmi rychle. Časté úsloví například praví, že v Aucklandu můžete v jednom dni zažít všechny čtyři roční období. A není to fráze!

Města. Z větších měst jsem navštívil Auckland, Wellington, Dunedin a Christchurch. Ve všech novozélandských městech se mi líbilo. Největší město Auckland je pro Nový Zéland dost netypické. Jeho ráz je spíše americko-asijský než evropský. V centru jsou mrakodrapy, dojem Asie zase vytváří přítomnost početných asijských menšin. Dunedin a Christchurch jsou města hodně podobná těm britským – Dunedin založili Skotové a Christchurch zase Angličani. Jsou to města dosti poklidná. Asi nejvíce se mi líbil Wellington. Město je situováno v krásné zátoce, okolo jsou hezké kopce a líbily se mi i vládní budovy. Zejména Auckland a Wellington jsou města multikulturní, se silnými asijskými vlivy.

Lidé. Lidé na Novém Zélandu jsou skvělí. Pokud sem přijede člověk z Česka, nestačí se divit. Prodavačky v obchodě se na vás usmívají, popeláři se na vás usmívají a v menších městech a vesnicích vás často lidé pozdraví a někdy s vámi prohodí i pár slov. Zeptají se, odkud se, jak se máte apod., a přitom to od nich nezní ani formálně, ani vlezle. Prostě jsou to fajn lidi. Povaha Novozélanďanů ostře kontrastuje s jejich přírodou – počasí je tu často nepříjemné a škaredé, ale to místním lidem nikdy nezkazí náladu. Zdálo se mi, že i Evropané, kteří tu delší dobu bydlí, jsou příjemnější než doma na Starém kontinentu. Nový Zéland prostě není věčně zamračené a nespokojené Česko.

Autostop. Celkově musím říct, že stop je na Novém Zélandu hodně dobrý. V průměru jsem stopoval na výpadovce tak 15 minut. Velmi často mě někdo vzal do 5 minut. Naopak nejdéle jsem stál na jednom místě (Charleston, západní pobřeží Jižního ostrova) celkově 3.5 hodiny – 2 hodiny večer, pak jsem to vzdal a opodál jsem rozbil stan, a pak ještě 1.5 hodiny ráno na tom samém místě. Ale to byla spíše výjimka. Více mě nabírali cizinci než Novozélanďané. Mluvili vždy anglicky, ale když jsem se zeptal, odkud jsou, řekli často Anglie, Kanada, případně JAR. Z cizinců mě asi nejvíc brali právě Angličani, kterých je coby turistů spolu s Němci na Zélandu nejvíc.

Silnice jsou na Zélandu pro stopování jako stvořené. Jsou široké, kvalitní a mají navíc ve většině případů hodně místa za krajnicí, takže řidiči vám mohou zastavit skoro všude. A navíc tu skoro nejsou dálnice, což je také pro stopaře dobře. Za celou dobu pobytu na Novém Zélandu jsem jen jednou vyjel vlakem z centra Aucklandu do první větší vesnice za městem, odkud jsem začal stopovat. Jinak jsem za dopravu nedal ani korunu. Autobusy nedoporučuji na Zélandu používat vůbec, jsou drahé a spojení není vždy nejčastější, autostop je v mnoha případech rychlejší. Tak například autobus mezi městy Christchurch a Dunedin nejede dokonce ani každý den. Veřejná doprava tedy není zrovna novozélandskou chloubou, každý je závislý především na svém automobilu, jako v Americe. Samozřejmě optimální variantou je půjčit si auto, ale kdo chce ušetřit, autostop na Zélandu moc doporučuji. Lidé jsou tu na stopaře moc hodní, velmi často si kvůli vám i zajedou, jen aby vás hodili na lepší flek.

Hostely. Hostely jsou poměrně drahé, dražší než třeba v Jižní Americe, avšak jsou velice kvalitní. Oproti Jižní Americe mají ovšem dvě zásadní nevýhody: 1) v ceně nikdy není snídaně a 2) téměř nikdy (až na výjimky) nemají ani pro hosty internet či wifi připojení zdarma a za internet musíte platit cca 5 NZD na hodinu, což mi přijde vzhledem k tomu, že jste tu ubytováni, jako zlodějna. Základní standard je v různých hostelech velice podobný. V každém hostelu je kuchyňka, kde je kromě nádobí téměř vždy zdarma k dispozici sůl a pepř, někde i káva, čaj a cukr. V kuchyňkách je většinou automat na horkou vodu – výborná věc. Nikde nechybí ani mikrovlnka a toastovač.

Nejnižší ceny v hostelech se pohybují v řádu 20–30 NZD za noc v dormitory, což je hromadná ložnice pro cca 4–12 osob (jak kde). Pokud jste dva, tak dvoják vyjde někdy na osobu skoro stejně jako dorm. Na Novém Zélandu působí celkem tři mezinárodní řetězce hostelů – YHA, BBH a base (takhle se píší, s malým b). Jsou si dost podobné. V YHA a BBH mají členové slevu 3 NZD na noc. Musíte si pak spočítat, jestli se Vám členství vyplatí, neboť kartička s roční platností stojí u YHA 42 NZD (platnost mezinárodní) a u BBH 45 NZD (platnost jen pro Nový Zéland). Hostely BBH jsou nejlevnější, nejpočetnější a řekl bych, že většinou i nejútulnější. YHA je zase více mezinárodní a rozdává zdarma pěkné mapy Nového Zélandu se zakreslenými hostely YHA. Hostely base se mi líbily méně, jsou většinou obrovské a dost neosobní. Base sice nemá členské kartičky, ale můžete si u nich koupit balíček noclehů (něco jako permanentka), kdy vás pak každý nocleh vyjde o něco levněji. Dámy možná bude zajímat, že v hostelech base je možno spát i v dormech pouze pro ženy, vyjdou ovšem myslím o 2 NZD dráž.

Vedle těchto řetězců pak najdete všude na Zélandu mnoho dalších nezávislých hostelů. Kromě hostelů se to na Zélandu hemží kempy a karavan kempy. Což není vždy totéž, některé kempy jsou opravdu určeny jen pro karavanisty. Ceny kempů jsou kolem 10–15 NZD za nocleh ve vlastním stanu, takže mně osobně přijde výhodnější si malinko připlatit a spát v hostelu. Volné stanování je možné. Někdy natrefíte na odpočívadla, kde jsou i záchody a dá se tu stanovat, jindy je zde však zákaz kempování i noclehů v karavanu. Skoro všechny pozemky na Novém Zélandu jsou oplocené (kvůli ovcím), takže někdy se místo pro stan hledá opravdu obtížně.

Ceny. Nový Zéland je drahá země a všechny základní životní potřeby jsou dražší než v Česku. Ceny základních potravin jsou přibližně dvakrát vyšší než v Česku (litr mléka vyjde na 30 Kč, 600 gramů mizerného toastového chleba na 20–30 Kč), i když si troufnu říct, že průměrná kvalita potravin bude (až na ten chleba) na Zélandu vyšší než v našich hypermarketech. Draho je i v restauracích. Nejlépe vycházejí různé fastfoody, čímž mám na mysli nejen McDonald‘s a KFC, ale také skvělé restaurace indické, čínské, japonské, malajské a další. Ceny jídel ve fastfoodech jsou cca 12–15 NZD. V průměru jsem utratil asi 50 NZD za den (bez dopravy a mimořádných výdajů, jako byla například koupě nového foťáku).

Tento článek je součástí seriálu Nový Zéland a Austrálie. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017