Báječní muži se zlatou skříňkou

Pouliční čističi bot patří k Turecku stejně jako špičaté minarety, volání muezzina a skopový kebab. Dodnes je lze spatřit ve většině měst této muslimské země. Snad nikde jinde na světě nemá jejich práce takovou tradici a úroveň jako zde. Řemeslníci ze „země obráceného půlměsíce“ povýšili toto černé řemeslo doslova na umění.

K vybavení tureckých čističů bot neodmyslitelně patří zlatými plíšky zdobený ponk. Stříbrná skříňka s hodinami se vidí jen zřídka. Ayakkabi boyacisi dodnes nabízejí své služby ve většině tureckých měst. Boya sandig, pracovní ponk tureckých čističů bot, je někdy skutečným uměleckým dílem. Naleštěné boty jsou pro Turky stejně důležité jako správně zastřižený knír. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by tradiční cech čističů bot měl v Turecku zaniknout.

V této galerii je 6 obrázků. Zobraz celou galerii

V našich končinách už z ulic takzvaní cídiči bot dávno vymizeli. Jejich řemeslo tu bylo totiž vždy považováno za nedůstojné povolání, kterým se žádný řádný občan nemůže trvale živit. Evropané navíc tuto živnost vždy chápali spíše jako žebrotu či atrakci, nežli skutečně potřebnou službu. V Turecku je tomu poněkud jinak. Čištění obuvi se tady věnují i ctihodní staříci velebného vzezření a nikdo ani nenapadne jimi opovrhovat. Právě naopak. Ayakkabi boyacisi (čti ajakabi bojadžisi), doslova přeloženo „leštiči bot“, jsou v zemi obráceného půlměsíce považováni za nepostradatelné řemeslníky a lidé často využívají jejich služby. Turci si totiž velmi zakládají na svém zevnějšku. Mít čisté a vyleštěné boty je pro ně stejně důležité jako správně zastřižený knír. Boty si nechávají čistit cestou do zaměstnání, ale hlavně před návštěvou přátel nebo čajovny.

Nečekaně bohatý servis

Protože turečtí čističi bot dělají svou práci opravdu důkladně, mají jejich zákazníci dost času přečíst si zatím noviny, vykouřit cigaretu či vyřídit mobilem několik telefonních hovorů. Téměř vždy zbude i chvilka na malou sklenku sladkého čaje, kterou ochotně přinese poslíček z nejbližší „lokanty“. Aby byli klienti maximálně spokojeni, je pro ně obvykle přichystána zvláštní židlička a jednoduché gumové přezůvky. Těm, kteří spěchají, přeleští však tento vždy ochotný řemeslník botu několika bleskurychlými pohyby přímo na noze a jakýmsi zázrakem při tom svým černým hadrem nikdy ani trochu neušpiní konce nohavic.

Každý ayakkabi boyacisi má své stálé zákazníky, kteří ho navštěvují řadu let. Vzájemný přátelský vztah se upevňuje při pravidelné konverzaci. Mluví se o fotbale nebo se probírají politické události. Vděčným tématem jsou také klepy o sousedech a společných známých. Čistič bot ví stejně jako vesnický holič o každém téměř všechno. Zná osobně místní smetánku i lůzu. Nejednou pomůže zprostředkovat dobrý obchod či kontakty. Mnozí jeho zákazníci k němu proto ve skutečnosti chodí hlavně pro informace. Říká se, že pokud zkušený obchodník zavítá do cizího města, jde (měl by) nejprve navštívit nejstaršího tamního čističe bot. Ten mu totiž obvykle dokáže říci o místních poměrech více než-li starosta obce (muchtar) nebo duchovní (hoca).

Zlaté nádobíčko

Pro turecké čističe bot je typická víceúčelová skřínka (boya sandigi), která slouží k odkládání náčiní, jako pracovní ponk, ale zároveň může být nabídnuta zákazníkovy jako opěrka pro nohu. Téměř vždy jde o malé umělecké dílo, které má řemeslníka dobře reprezentovat. Originálně řešená truhla bývá celá pobytá mosaznými plíšky a z dálky se třpytí jako by byla ze zlata. Také ji obvykle zdobí několik malých kýčovitých obrázků a alespoň jedno magické oko nazarboncuk – oblíbený turecký amulet z modrého skla, jenž má odvracet od svého majitele vše zlé a tím ho chránit.

K základnímu vybavení dále patří sada kartáčů různé tvrdosti, několik druhů krémů na kůži a obuvnické leštidlo. Samozřejmě nechybí ševcovské kladivo, kus smirkového papíru a lahvička lepidla. Dobře vybavený pouliční obuvník totiž boty jen nečistí, ale zároveň i opravuje. Není pro něho problém vyměnit podrážku, přibít nový podpatek či zašit povolené švy. Dobře si poradí i s opravou kožené brašny či pouzdra. Využije zkrátka jakékoli příležitosti k výdělku, při které může uplatnit své nářadí a um.

A kolik si takový dobře zavedený čistič bot v Turecku vydělá? Moji turečtí přátelé tipují, že v přepočtu okolo 100 – 150 EUR měsíčně. To není mnoho, ale přesto je o tuto práci stále zájem. Čističi bot patří dodnes k centru každého tureckého města. Najdete je dokonce i v moderním Istanbulu, kde mají svou základnu poblíž Galantského mostu v evropské části metropole. Mnohem více jich však spatříte ve městech centrální a východní Anatólie. Dobře se tomuto cechu daří například v odlehlém Erzurumu. Tam jejich zlaté skříňky lemují ulici u starobylé mešity Yakutiye. Na noc si je pak majitelé odkládají do speciálních zamřížovaných výklenků v její mohutné kamenné podezdívce.

Dětská práce

Kromě pohádkově vyhlížejících staříků s bílou bradou a nezbytným pleteným kulíškem na hlavě, se v Turecku čištění bot věnují také děti z chudých rodin. Na ně už není tak malebný pohled jako na jejich starší kolegy. Nevysedávají za „zlatým“ ponkem, ale běhají po ulicích se špinavou dřevěnou bedýnkou a vypelichaným kartáčem. Oblíbeným rajónem těchto pěti až desetiletých chlapců jsou zejména nádraží, kde na ně lze narazit často i pozdě v noci. Na bedně má každý z umouněných usmrkanců napsanou cenu služby, ale ve skutečnosti se spokojí s jakoukoli drobnou mincí.

Donedávna byly v některých oblastech těchto malých podnikavců celé houfy. V posledních letech naštěstí dětských pracovníků značně ubylo. Školní docházka je na rodičích tvrdě vyžadována, životní úroveň roste a objevily se i nové příležitosti k výdělku. Na turecké riviéře už se dnes děti touto činností téměř vůbec nezabývají. Raději prodávají turistům poblíž památek pohlednice a suvenýry. Nezbývá než doufat, že se časem podaří dětskou práci vymýtit v Turecku úplně. Pokud však jednou z této orientální země zmizí i zruční dědové se zlatými skříňkami, bude to docela škoda. Zdá se, že jsou se svou záslužnou prací spokojeni a tento pocit jim asi sotva může nahradit pravidelná penze či podpora v nezaměstnanosti.

Pár tipů, kde potkat tradiční čističe bot

Istanbul: Přestože se Istanbul rychle modernizuje a pomalu ztrácí svou orientální tvář, čističi bot jsou zde stále k vidění. Nejčastěji na ně narazíte v okolí Galantského mostu a na přilehlém nábřeží Eminönü. Zde mají hlavní základnu v poněkud zastrčeném koutě bazaru za mešitou Yeni Camii. Sporadicky se lze setkat s čističi bot také u starého nádraží Haidarpaşa na asijské straně města nebo u autobusového terminálu Harem Otogar.

Afyon: Toto odlehlé anatólské městečko stále žije tradičním životem, ke kterému čističi bot neodmyslitelně patří. Není zde žádné místo, kde by se soustřeďovali, působí spíše jednotlivě. Narazit na ně můžete kdekoli ve starém jádru města, přímo pod starou pevností. Jejich nádobíčko není tak honosné, jak je tomu zvykem v bohatších regionech, ale také není obvykle zhuntované pochybnými samolepkami a umělohmotnými doplňky.

Bursa: Původní hlavní město Osmanské říše je dnes mnohem autentičtějším tureckým městem nežli pár hodin vzdálený Istanbul. Na čističe bot zde narazíte v okolí bazaru a po obvodu mešity Ulu Camii. Stará řemesla mají v tomto městě dlouhou tradici a je to i vidět na jejich zdobeném náčiní.

Antalya: Ani toto proslulé prázdninové letovisko se bez čističů bot dodnes neobejde. Ještě nedávno zde tahali z turistů peníze houfy umouněných kluků. Dnes zde spíše narazíte na důstojně vyšňořené staříky, jak posedávají s nablýskaným nádobíčkem poblíž nejčastěji navštěvovaných památek v centru. Kromě čistění bot jim zajišťuje výdělek také pózování turistům.

Diyarbakir: Ulička čističů bot se v tomto kurdském městě daleko na východě země nachází u mešity Nebi Camii v centru starého města. Řemeslo zde provozují chudí živitelé rodin z periférie, jejichž nádobíčko se vyznačuje spíše funkčností nežli zdobností. Pozor na kapsáře a zloděje, kterými jsou křivolaké uličky tohoto města proslulé po celém Turecku.

Erzerum: Hlavní stanoviště čističů bot se zde nachází u mešity a madrasy jménem Yakutiye, jejíž tlustý minaret je jednou z dominant tohoto rázovitého města. Každý den zde narazíte na nejméně pět pilně pracujících řemeslníků s ukázkovým nádobíčkem, které si na noc ukládají do zvláštních výklenků v kamenných stěnách svatyně. Dodnes zde také narazíte na kluky z chudých rodin, jak s kartáčem začerněnou bedýnkou pobíhají po ulicích a pátrají po zákaznících.

Van: Čističi bot se zde objevují hlavně na hlavních třídách, kde jejich siluety ostře kontrastují s prosklenými výlohami značkových obchodů.

Kayseri: Spíše náhodou narazíte na některého čističe bot podél starých hradebních zdí, které ohraničují původní bazarovou čtvrť. Kluci přivydělávající si tímto řemeslem operují hlavně v okolí železničního nádraží, ale je jich již dnes o poznání méně nežli tomu bylo před pár lety.

Ankara: Jedno z mála měst v Turecku, kde je o pouliční čističe bot opravdu nouze. Raději zde neztrácejte jejich hledáním čas.

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017