Belize a opět Mexico

hoří nám motor, Belize City, plavba na Kay Corker, vražedná vedra a kokosové ořechy, šnorchlování na korálových útesech, přejezd zpět do Mexika, spíme na nádraží v Chetumalu, Tulum, památky v Cobá, cenoty, Chichen Itzá, Merida, Uxmal

sobota 8. března

Dnes budíček až ve 4:00. V 5:00 už jedem autobusem té horší třídy na belizské hranice. S rozedněním zastavujeme na snídani u malé osady sestávající z několika chatrčí a jdeme do "motorestu" kouknout, jaké je menu. Naši archeologové jásají, že se tu pečou placky na neolitickém ohništi. A fakt, že jo. Placky vynecháme a dáme si kávu s mlékem a kolu (6Q).

V 8:00 jsme na hranici. Už se k nám hrnou veksláci a bez problémů měníme u cesty i šeky Citycorp či American expres. Jen je zapotřebí je na koleně řádně podepsat. Přepočítávání bude snadné: za 1 USD jsou 2 belizské dolary (Bd) a v celém Belize platí stejně obě měny. V budce u závory nás klasicky zkásli o hraniční taxu, tentokrát na Guatemalské straně 5 Q. Do pasu přibývá velké trojhranné razítko a jsme v další zemi. Do nejbližšího městečka Benque Viejo del Carmen jedeme nádherným taxíkem. Krásná americká kára. Sedí nás tu pohodlně všech sedm plus řidič plus všechny naše bágly. Cena je 10 Bd za vůz. Kdybychom chtěli, aj byl nám tu káru rád prodal. V 9:00 odjíždí autobus do Belize City (5,50 Bd). Cestou mu začal hořet motor a tak přestupujeme na jiný.

Do Belmopanu ani nezajíždíme a jedeme dost jednotvárnou rovinatou a neobdělanou krajinou k moři. 11:45 jsme v Belize City. Taxi odmítáme a jdeme pěšky do přístavu. 13:00 má odjezd člun na Cay Corker. Sedí nás v něm nepochopitelných 50 lidí. Cena je 15 Bd za převoz jedním směrem. Přístav se rychle vzdaluje, kličkujeme mezi plochými ostrůvky a ve 13:45 jsme na místě. Hledáme ubytování, už jsme utrmácení dost. Hotelů je tu spousta a nejlevnější se nám zdá Daisy hotel za 15 Bd za noc. Je to typická stavba pro Cay Corker. Líbí se nám. Odpoledne a večer je na programu procházka, koupání, hledání pláže, která tady není. O počasí se deník zmiňuje takto: polojasno 32 °C. Místní pivo BELIKIN BEER je super, ale velmi drahé.

neděle 9. března

Probouzíme se v obvyklých 6.00. Máme za sebou velmi horkou a dusnou noc. Po ránu se Jarda a Martina ubírají koupat a já jdou lovit záběry s foťákem. V 9:00 je na teploměru 30 °C. Po písčitých cestách se osadou projíždějí elektromobily. Zajímavé jsou cedule s výzvou "Go slow". Všude se povalují kokosy, některé přináším k snědku do hotýlku. Už mám na ně čuch, takže jsou akorát zralé. Musí být už poměrně lehké a na povrchu vypadat seschle, ještě však musí uvnitř žbluňkat. Rozbití takového kokosu však není sranda, je to boj.

Kolem 10:00 odcházíme si zapůjčit potápěčské brýle, ploutve a šnorchl a jedem ke korálové bariéře. Výlet trvá něco přes 3 hodinky a stojí 25 Bd. A taky stojí za to. Je tu nespočet různobarevných rybek, krouží tady rejnoci, lovíme mušle, pozorujeme cca 7 druhů korálů a při pohledu na jejich krásu dodržujeme zákaz ulamování. Sledujeme krmení dravé murény masem. Všichni mají trička, jen já ne. Důsledek je po několikahodinové expozici tropickému polednímu slunci jasný. V nejbližších dnech bude svlékání kůže.

Po návratu do hotelu Daisy´s se rychle balíme, sprchujeme a spěcháme na loď do Belize City, odjezd je v 15.00 hod. za 15 BD. Rychlá jízda mezi ostrůvky je příjemná. V Belize City jdeme na autobus. Cestou využijeme pozvání černošského domorodce do hospůdky. Dáváme si gibnut, což je údajně králík, smažený banán, rýže a fazole. K pití co kdo chce. Pochutnali jsme si, zaplatili a pár dolarů padlo za dobrý tip pro našeho průvodce. V 17:30 odjezd v autobusového nádraží do Chetumalu s přestupem v Orange Walk (9 BD). V půl deváté večer jsme na hranici, za opuštění Belize platíme 3,50 USD.

20:45 jsme opět v Mexiku a v 21:30 na nádraží v Chetumalu. Tady kupujeme lístek do Tulumu (41,50 S), oplatky a bonbony. Hotel je bůhvíkde, je pozdě a ráno brzy odjíždíme, tak jsme se rozhodli strávit noc na autobusovém terminálu. Šlo to, ale dřelo to. Hlavně moje spálená záda a jiná místa si vynucují polohu vestoje s mírně rozkročenýma nohama. Na celou noc je to dost nuda. Dlouhá chvíle se ukrátí holením, mytím, debatou s policajtem aj. Nespálení vleže spí.

pondělí 10. března

Noc na nádraží probíhá bez problémů. Ve 2:30 mně a Dana střídají Martina s Janou v hlídání batohů. Ve 4:15 nám dělají budíček a v 5:00 odjíždíme do Tulumu. V 9:00 jsme na místě a jedeme taxíkem (6,60 S na osobu) na pláž, kde jsou tzv. Las Cabaňas - palmové chatrče se zavěšenými hamakami.

My si platíme místo pro stany (20 S na osobu), dáváme batohy do úschovny, ve kterou nemáme stoprocentní důvěru, ale prý tu chodí jen personál, a tak na lehko odjíždíme taxíkem k ruinám. Vstupné je 16 S. Je příšerné horko, dost lidí, a zejména hodně leguánů. Někteří jsou skoro metroví a získávají domácké jméno Otík. Tulum je hezké mayské místo, zejména svou jedinečnou polohou na skále nad Karibským mořem. Jarda prověřil, že není problém obejít vrátnici a dostat se dovnitř zdarma přes hradbu. Od ruin je to zkratkou po asfaltce zpět k las cabaňas snad jen 1 km. Jdeme pěšky a v kempu jsme kolem 12.30.

Únava je dnes značná, já usínám v restauraci na stole, ostatní také nejsou zrovna nejčilejší, situace si vynucuje odpočinkové odpoledne. Přesunujeme se na pláž, koupeme v Karibiku, nabírám bílý písek do lahvičky domů. Večer prvně na naší cestě stavíme stany. Do města je daleko, zůstáváme na místě. Ovocný pohár tady stojí 7 S. Poznatek večera: spí se dobře i se spálenými zády, pokud se neleží na nich.

úterý 11. března

6:00 vstáváme. Odchod z kempu v 7:55 (jako vždy přesná informace). Taxík na autobusový terminál stojí 6,60 S na osobu jako předevčírem sem. V 9:00 nám jede bus do Cobá (9 S), kde jsou méně známé mayské vykopávky i pyramida. Potkáváme paní Annu, Češku, která od r. 1968 žije ve Vancouveru, teď si odskočila do Mexika, protože tak levné nabídce neodolala, stejně zrovna nepracuje a navíc miluje stoupání po schodech pyramid. V Cobá se platí vstupné 14 S, ale většina nás prochází stylem "jen jsem tak šel a najednou vidím, že jsem uvnitř". Areál je rozlehlý, k pyramidě je to přes kilometr, ale z velké pyramidy je skvělý rozhled po yucatánské džungli.

Ve 12:00 odjíždíme do Valladolidu (20 S). Ve 14:00 jsme na místě a jedeme taxíkem k cenotu Dzibnut, je to pár km a platíme si mikrobus tam i zpět a 1 hod. čekání (vše 11,50 S na osobu). Vstup do cenotu za 8 S stojí. Koupání v příjemně osvěžující pitné vodě v jeskyni osvětlené jen uměle prosekanou dírou ve stropu, plavání kolem krápníků, visících několik metrů od stropu až k hladině a kolem kořenů, které si sem našly cestu skrz skálu a ve vodě se bujně větví. Jde o součást podzemního toku, voda se mění a je pitná. Když vycházíme na denní světlo, taxík na nás čeká a po zakoupení pohlednic odjíždíme do města.

Řidič našeho taxíku nám doporučuje hotel Maya poblíž centra. Cena je dobrá, hotel vypadá slušně - zůstáváme. V 17:00 odchod do města, nákup zásob jídla, prohlídka příjemného, rušného města s příznivými cenami všeho (na rozdíl od Tulumu) a bez výrazného turistického ruchu. Pozdě večer (21:00) jdu s Jardou a Danem prozkoumat vlakové nádraží a zjistit možnost odjezdu odtud vlakem. Tolik těžce ozbrojených vojáků jsem pohromadě ještě neviděl. Stojí na každém rohu se samopalem v pohotovosti a prstem na spoušti, granátem za opaskem, přilbou... Jsem pacifista, moc se tu necítím. Prý je to zvýšená ostraha vlakové soupravy. Vlak jede jednou denně a vyjíždí ve 4:00 ráno. Je o něco levnější než autobus, ale raději si připlatíme. Před spaním dáváme melouna a zapíjíme místními levnějšími alkoholickými značkami (Tres estrellas a Cristal).

středa 12. března

Budíček máme v neuvěřitelných 4:30. Po sbalení batohů jdeme na terminál, autobus nám jede v 6:20 a za 7 S kupujeme lístek do slavné Chichén Itzá. Jsme tu v půl osmé a otevírá se za půl hodinky, kterou využíváme ke snídani. Vstupné do areálu činí 30 S. Jsme tu těsně po východu slunce, takže ze slavné atrakce o hadu sestupujícím po schodech z vrcholu Kukulkánovy pyramidy nebude nic. Stejně jsme tu brzy, protože se tak koná právě ve dny rovnodennosti, tedy za devět dní. Dle mého soudu něco z toho musí být k vidění i několik dní před a několik dní po tomto datu, avšak průvodce je přísný: jen ten jeden den. Kdo ví? Procházíme jednotlivé památky areálu, je se na co dívat. Menší stupňovité stavby s reliéfy, čakmúlové, motiv lebek, jaguár požírající lidské srdce, velké hřiště na pelotu. Tady opět nám nejde do hlavy, jak to vlastně hráli a zda se jedná o pelotu nebo jak my tomu někdy říkáme "tlačtli". Nejslavnějšího čakmúla musíme vidět i přes zákaz a vyfotit (snímky za to stojí, vždyť jsou i na titulní straně monografie o Mexiku). Dále procházíme chrám tisíce sloupů a vidíme, že moc jich nechybí. Opodál je další pyramida a slavná observatoř, jejíž princip moc je nějak složitý. V 11:00 hod. se otevírá velká pyramida a my stoupáme po schodišti vnitřní pyramidy v úděsném dusnu.

Musím přiznat, že jsem rád, že už jsem venku. Mezi suvenýry je spousta hezkých dřevěných sošek, ke kterým prodávači vyprávějí, kterého boha vlastně sošky představují. Stále se opakuje motiv boha matky, smrti a medicíny. Dvě sošky tu po delším smlouvání stojí 50 S. Ve 13:00 jedeme do Méridy za 20 S a v 15:00 jsme v yucatanské metropoli.

Procházíme rušné ulice města, nakupujeme zeleninu a ovoce na tržišti a ve speciální prodejně pak hamaky asi za 50 S. Jsou to ty nejlevnější, ale nám stačí. Stejně doma nemáme ve zdi háky a na zahradě počasí. Nicméně doporučeny byly zejména hamaky z pravého sisalu a nebo pak hedvábné. Ceny několikanásobné. Pouliční prodejci hamak se ptají, za kolik jsme nakoupili a samozřejmě nám sdělují, že takové dreky by oni se styděli nabídnout. Sraz máme na terminálu před odjezdem, tedy v 19:00. Autobus do 60 km vzdálené Muny stojí 10 S a jsme tam se setměním. Průvodce v tomto městě nepopisuje žádnou ubytovací možnost a domorodci nám tuto informaci potvrzují. Otázka co s noclehem se řeší v hospůdce, kde nám doporučují seňora Juana či Joseho a ukazuje se tedy, že nic skutečně nemusí být definitivní.

Ubytováváme se v domku s rovnou střechou v soukromí za 14,50 S na osobu. Venku je samozřejmé horko a dusno, v pokoji háky na hamaky ve stěně, takže může odzkoušet staré mayské praktiky spaní, ale asi bych neusnul a tak uleháme do postelí a nesmíme moc přemýšlet o švábech pod matracema. Však ten jeden, co seděl na polštáři při našem příchodu, měl tykadla dobrých 10 cm a pěkně s něma mával na uvítanou. Naše dámy odpověděly křikem a odchodem do stanu před dům. Domácí se nás ještě marně snažili utišit tím, že nám ukázali, co všechno jim sedí na stěnách a na stropě v kuchyni. Nepomohlo. Venku se prý nemusejí ničeho bát, protože pes na střeše domu dobře hlídá. Pánové si před spaním ještě skočí na pivo a tortillu na náměstí.

čtvrtek 13. března

Na naše přání nás pan domácí budí v 6:00. V 7:00 jede autobus za 3 S k pyramidám v Uxmalu, jsme tam za chvilku. Možnost okružní jízdy s hodinovými zastávkami na několika méně významných archeologických lokalitách jsme zavrhli. Než nám otevřou bránu, posnídáme a prohlížím si možnosti proklouznout bez placení. Snad by to šlo přímo v blízkosti pokladen, ale vstupné není vysoké a je nás moc.

V 8:00 platíme 30 S. Těšíme se na výstup na kouzelníkovu pyramidu, kterou dle legendy postavil hrbatý skřet za 3 dny a noci. Výstup stojí za to, jde o nejstrmější schodiště na světě na pyramidu vůbec. Sestup druhou stranou je ještě horší respektive lepší, jak si to kdo bere. Zvrchu je dobrý rozhled po celém areálu na stavby reprezentující tzv. puucký styl. V malé zatuchlé místnosti na vrcholu nebylo jako vždy nic k vidění. Nás to nepřekvapuje, pan dr. Staš nás dobře připravil na odměnu, která nás čeká na vrcholu každé pyramidy kromě výhledu. Pod pyramidou se rozkládá rozlehlý chrám jeptišek, na rozích budov jsou vidět vyčnívající hlavy s vztyčenými hákovitými nosy - příznačný prvek puuckého stylu. Je tu i další pyramida s restaurovanou jednou stranou se schodištěm, želví chrám (želvičky v římse tuze milé) a především vrchol zdejší architektury - Guvernérův palác. Únava nedovoluje prožít jeho prohlídku naplno a tak se s foťákem věnuji sousoší dvouhlavého jaguára.

V 10:30 jdeme na autobus, který nám právě před nosem ujel. A tak máme do 13:00 čas uvažovat o tom, kdo za to může, že jsme se nepodívali na odjezdy předem. Bude tedy čekání. V hotelu bereme vodu k pití a pekaři dávají ochutnat ještě teplé houštičky. Svačí se, píší se pohledy, učíme se španělsky a kdo chce může se i vykoupat v bazénu. 13:10 odjezd směrem do Campeche (22 S). 15:50 na terminálu.

Druhým nezdarem dneška je, že jsme s Danem po 3 hodinách chození městem nesehnali levnější nocleh nežli za 40 S a to my přece nedáme, to to radši projíme v hot dogu, pivu, tortille, kuřeti atp. Dalších plánů je hned několik, přicházejí tak co 2 hodiny a dost se různí. Z opatrnosti opouštíme nabídku domorodky z Champotonu, ať jdeme zadarmo k ní. I když snad tam má být i kemp. Další verze je odjezd do Palenque za 72 S. Ulehá se k spánku na zemi, kolem je co sledovat, na některé domorodce je to pohled pro otrlé. Třeba ta tlustá paní s balonkem, jak ji furt něco svědí... Je tu jeden Evropan či Američan a Pavel se s ním baví o jeho plánu. Docela nás zaujal, ale mu to už jede za pět minut. Za ten budíček a frmol ve 23:55 jsme s Pavlem nebyli zrovna pochváleni, ale nakonec jsme ten odjezd stihli. I Dan, který měl rozkecanou debatu s místním učitelem a rozpitou několikátou cervezu. V 0:00 hod. tedy odjíždíme za 80 S směrem do Villahermosy, což se většina členů výpravy dovídá až během jízdy.

Tento článek je součástí seriálu Mexico, Guatemala, Belize. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017