Bešbarmag – nejposvátnější vrchol Ázerbájdžánu

Zdolat nejposvátnější horu Ázerbájdžánu není žádný heroický výkon. Nejedná se totiž vůbec o některou z věčně zasněžených kavkazských třítisícovek, ale o pouhých 520 metrů vysoký vrchol na dohled od Kaspického moře. Každý víkend na něj proto vystupují davy poutníků, aby pro štěstí políbili tajemný amulet v podobě kovové ruky a získali požehnání od zdejších svatých mužů.

Nejkrásnější cesta na vrchol začíná za nově postavenou mešitou u vesnice Namazkah. Magická silueta Bešbarmagu odnepaměti přitahuje zbožné poutníky. Výstup na vrchol hory je snadný a zabere asi půldruhé hodiny. Tento svatý muž prý neopustil vrchol posvátné hory po několik posledních let. Takto svěže zelený je Bešbarmag pouze začátkem jara, kdy se sem vydává nejvíce poutníků. Nikdo neví, jak stará je tajemná kovová ruka, kterou všichni poutníci na vrcholu hory líbají. Během víkendů fungují přímo pod vrcholem malá jatka, jež tak trochu připomínají pohanské obětiště. Pět kamenných prstů na vrcholu Bešbarmagu patří podle legendy hrdinovi jménem Sum.

V této galerii je 8 obrázků. Zobraz celou galerii

Ázerbájdžán je spolu s Íránem jedinou muslimskou zemí, kde se více jak devadesát procent obyvatelstva hlásí k šíitské větvi islámu. V každém z těchto dvou států je však toto náboženství praktikováno poněkud rozdílně, což souvisí z jejich polohou a historickým vývojem. Zvláště patrné je to zejména na oblečení žen a přístupu k alkoholu.

Pohané z Kavkazu

V Ázerbájdžánu se zkrátka život příliš neřídí příkazy koránu a možná to není jen tím, že byla tato země po dlouhá desetiletí součástí SSSR. Islám se na Kavkaz dostal až několik stovek let po smrti proroka Muhamada a ve venkovských oblastech nikdy nedokázal zcela vytlačit původní kulty horalů. Domorodci přijali obvykle rychle jen ty muslimské zásady a zvyky, které šlo snadno naroubovat na dosavadní tradice. A tak se z pohanských svatyní a obětišť často stala muslimská poutní místa a súry z koránu nahradily při obřadech pradávná zaklínadla. Dodnes se lze v Ázerbájdžánu při různých náboženských či společenských slavnostech setkat s mnoha zvyky, které jsou vydávány za muslimské, ale ve skutečnosti mají svůj původ v předislámské minulosti kavkazských národů.

Podivná směs muslimské mystiky a pohanských rituálů obestírá i nejposvátnější ázerbájdžánskou horu : Bešbarmag (též: Beshbarmag, Besbarmaq, Beşbarmag). Toto frekventované poutní místo leží asi hodinu cesty na sever od Baku. Každý druhý Ázerbájdžánec se sem během života alespoň jednou vypraví. Někdo to považuje za náboženskou povinnost, pro jiného je výlet na Bešbarmag pouhým rozptýlením a vybočením ze stereotypu každodenního života. Řadoví Ázerbájdžánci se nemohli nikdy v minulosti z politických i ekonomických důvodů účastnit poutí do Mekky, tak jako muslimové z ostatních zemí, snad i proto získala tato hora pro zdejší věřící tak velký význam.

Přírodní maják

Cizinci navštěvují Bešbarmag jen výjimečně, přestože není problém se sem dostat. Většinu turistů lákají totiž do Ázerbájdžánu především treky pod ledovými štíty Kavkazu. Během letní sezóny panují však na Bešbarmagu vražedná vedra a výstup sem lze doporučit jen skutečně odhodlaným kajícníkům.

My volíme k výpravě do Ázerbájdžánu první polovinu května a posvátný Bešbarmag je cílem hned našeho prvního výletu z Baku. Brzy ráno nasedáme na okraji dvoumilionové metropole do omlácené mašrutky a podle zdevastovaného pobřeží Kaspického moře se pomalu ubíráme na sever. Silnice připomíná spíše tankodrom a lemuje jí krajina jako vystřižená z nějakého katastrofického filmu. Nejprve projíždíme lesem rezavých ropných věží, poté míjíme nejméně deset kilometrů dlouhý pás zchátralých továren, polozbořených rafinerií a bizarních kovových konstrukcí v pokročilém stádiu rozpadu. Tu a tam vidíme unikat z prasklého potrubí ropu nebo jiný sajrajt. Prostě hrůza!

S ponurou scenérií ostře kontrastuje kupodivu stále nádherně modrá hladina Kaspického moře. Pláže pokryté tunami odpadků však rozhodně ke koupání nelákají.

Bešbarmag vidíme již z dálky. Trčí nad fádní rovinou jako nějaký přírodní maják. Přestože měří pouhých 520 metrů vypadá velmi impozantně. To proto, že se jeho svahy zvedají téměř přímo od hladiny Kaspického moře, která je navíc 28 metrů níže nežli je tomu u ostatních moří.

Hamižný netvor

Silnice, po které se kodrcá náš předpotopní mikrobus, kopíruje starou karavanní stezku, jež vedla z Baku na sever do Dagestánu a dále pak do Ruska. Asi v polovině cesty míjíme odbočku na město Sumgait, jehož historie je podle staré legendy úzce spjata s posvátnou horou Bešbarmag. Spolucestující nám obstojnou ruštinou vysvětlují, že název Sumgait znamená v překladu doslova „Sume, vrať se!“. Pověst, jež má několik různých variant, vypráví o hrdinovi jménem Sum a jeho milence Jeylan. Když kdysi dávno vyschla ve městě řeka, jediný zdroj vody pro všechny obyvatele kraje, vydal se odvážný Sum na vrchol hory za městem, aby bojoval s netvorem, který obrovským balvanem řeku přehradil, neboť chtěl mít všechnu vodu pro sebe. Souboj se strašlivým drakem byl dlouhý a nelítostný. Sum však nakonec po dlouhém zápase netvora přemohl a zahubil. Domů ke své milé Jeylan se však již nevrátil. Když posouval obrovský kámen, jenž bránil řece, aby mohla téci dolů z hor, nešťastně uklouzl a zřítil se do propasti. Dodnes trčí jeho pět utržených prstů ze skály, které se podle toho říká „Pětiprstá hora“ – Bešbarmag Dag.

Ještě mnoho dalších poutavých pověstí se váže k posvátnému „Pětiprsťáku“. Odborníci se na základě jejich studia domnívají, že bizarní skaliska na vrcholu hory byla uctívána již dávno před příchodem islámu. Ve starých bájích lze totiž nalézt nejen motivy z Avesty, bible vyznavačů ohně (zoroasterovců), ale také prvky a jména, jež jsou typické pro mytologii zaniklých kavkazských civilizací.

Hadí hora

Na Bešbarmag vede několik cest. Kdysi stoupala většina poutníků na vrchol hory z jihu od nádraží v nevelké vesničce s příhodným názvem Namazkah (modlitebna). Dnes již ovšem tvoří část této tradiční poutnické cesty silnice, proto se rozhodujeme pro strmou a málo používanou stezku vedoucí východním svahem, ze které je úžasný výhled na moře. Tato trasa začíná u silničního odpočívadla, kde staví na krátkou pauzu či oběd všechny kolem projíždějící autobusy. Kromě pár jednoduchých jídelen je zde i několik stánků s náboženskou literaturou a levnými suvenýry pro muslimské poutníky.

Před několika lety tu vyrostla také nová mešita, postavená ze zvláštního kamene, jenž svou barvou připomíná slonovinu. Její stavba byla prý financována pouze s drobných příspěvků projíždějících věřících.

Ještě než zahájíme výstup, dáváme si na posilněnou velký skopový kebab. Potom hned za mešitou scházíme na polní stezku, překračujeme železniční trať a podle instrukcí domorodců pokračuje po jedné s pasteveckých stezek vzhůru po svahu hory. Skalnatý vrchol se tyčí přímo nad námi a vypadá docela strašidelně. Kličkujeme mezi kravskými lejny a rychle nabíráme výšku. Teď na jaře je tu příroda opravdu nádherná. Všude kvete spousta voňavých horských bylin, občas potkáváme i ojedinělé ovocné stromy. Po tom, co jsme viděli cestou sem, je to balzám na duši.

Při focení horské flóry nacházím mezi kameny seschlou hadí kůži. Podle velikosti musela snad patřit nějakému pravnuku onoho legendární draka. Se zvýšenou opatrností postupujeme vzhůru a sotva po sto krocích skutečně narážíme na živý exemplář. Asi metrový had je naštěstí vzájemným setkáním poděšen asi ještě více než my a rychle mizí v úkrytu. Později jsme se dozvěděli, že byl Bešbarmag v minulosti znám také pod jménem Hadí hora…

Zlatozubé čarodějnice

Asi půl kilometru pod vrcholovou skálou se všechny poutnické stezky spojují na velké pastvině u potoka, která se dnes stala populárním piknikovým místem. Již z dálky k nám doléhá hlasitá hudba s smích. Je neděle, krásný slunečný den, není divu, že desítky ázerbájdžánských rodin vyrazily na výlet do přírody. Zatímco my jsme se škrábali po východním svahu, všichni domorodci přijeli až těsně pod vrchol v autech. Na louce plápolá několik ohňů, na kterých se opéká maso, někteří výletníci zpívají a tancují. Kolem skotačí děti na vyzdobených oslech a mezcích. Kousek za nevelkou hrobkou jakéhosi světce objevujeme provizorní malá jatka, kde zruční dědové s dlouhými noži stahují a porcují čerstvě vyvržené skopce. Na větvích okolních stromů jsou rozvěšené lebky a hlavy zabitých zvířat. Všude okolo se červenají velké kaluže krve. Takhle asi vypadaly animistické svatyně, kterým se klaněli na Kavkaze lidé před tisíci lety. Raději opouštíme toto morbidní zákoutí a pokračujeme ve výstupu. Cestou nám mávají skupinky žen a dívek, jež sbírají po okolních svazích do košů léčivé byliny.

Posledních asi sto výškových metrů tvoří cestu kamenné schodiště. Na něm posedávají žebravé stařenky, věštkyně a různá další individua připomínající čarodějnice z pohádek. Usmívají se na nás svými zlatými chrupy, ale pouze do té doby, než zjistí, že jim nehodláme věnovat ani jeden manat (místní měna). Někteří poutníci však jejich kouzelných praktik využívají. Kupují od nich například posvěcené kamínky, se kterými je třeba vykonat předepsané úkony, aby se přání zaručeně splnilo.

Konečně jsme u skály na vrcholu, kde cesta pokračuje skrz několik tunýlků v kameni a po chatrných železných žebřících. Nakonec přicházíme na malou skalní plošinku, ze všech stran sevřenou pěti kamennými prsty posvátné hory. Kolem svérázného oltáře se vztyčenou plechovou rukou tu sedí několik dalších osvíceně se tvářících babizen. Po vzoru místních strkáme pod jeden z kamenů několik bankovek a pro štěstí líbáme posvátný talisman v podobě kovové ruky. K rituálu patří i malý přípitek z oslintaného kalíšku s posvěcenou vodou, ale máme tušení, že by nám tento úkon příliš štěstí přinést nemusel a tak jej raději vynecháváme.

Pohostinný svatý muž

Spolu s námi doráží na vrchol i jakási významná či bohatá rodina z Baku. Na její počest probíhá za účasti muslimského duchovního krátká bohoslužba spojená se čtením s koránu. Po jejím skončení vážeme spolu s ostatními na větve nedalekého keře kusy barevných hadříků. „Aby se přání vyplnilo, nesmí člověk uvázat více než jeden“, varuje nás stařík v tradiční beranici. Je to svatý muž, který údajně neopustil vrchol hory po několik posledních let. Nemá nic proti tomu, abychom si ho vyfotili, ani za to nechce peníze. Naopak, ještě nám každému dává bonbón. Ne, není to žádný kouzelný pamlsek. Zázraky tento svatý muž neumí, jak sám přiznává. Ty jsou vždy dílem božím.

Již stovky, možná i tisíce let šplhají lidé na Bešbarmag, aby dosáhli splnění nějakého svého přání. Říká se ovšem, že skutečně šťastný může být člověk jen tehdy, pokud tu zůstane žít jako poustevník, zbaví se všech tužeb a modlí se za přání ostatních.

Tip pro poutníky i trekaře

V Ázerbájdžánu je několik dalších posvátných hor. Nejvyšší z nich je Babadag, kam lze vystoupit pouze v létě. Potřebujete dobrou fyzickou kondici a také trochu štěstí na dobré počasí. Nepodceňujete tento 3629 metrů vysoký kavkazský vrchol, tak jako někteří domorodci, kteří se pak vrací z výstupu často téměř polomrtví. Potřeba jsou pohorky, dobrá pláštěnka a teplé oblečení. Pokud se připojíte k poutníkům, kteří znají cestu, dojdete na vrchol asi za 12 hodin. Výlet je však lépe rozdělit do dvou dnů. Během výstupu se stanete svědky podivných rituálů, jež nemají vůbec nic společného s islámem. Většina poutníků vyráží na Babadag z městečka Lahic. V létě je toto místo cílem také mnoha turistických výprav ze sousedního Íránu. Cizinci ze Západu jsou zde vzácnými avšak vítanými hosty, kterým se všichni snaží výstup maximálně usnadnit.

Informace na cestu

Výlet na Beshbarmag: Nejvhodnější dobou k návštěvě Beshbarmagu je květen a září. V létě počítejte s extrémně horkým počasím. Pokud chcete mít horu téměř jen pro sebe, vydejte se sem ve všední den. O víkendu tu bývá velmi rušno, zejména na jaře a během muslimských svátků jako je například ramadán. Z Baku se dostanete k Beshbarmagu vlakem i autobusem. V případě, že pojedete vlakem, je vaší cílovou zastávkou vesnička Namazkah. Pokud zvolíte mašrutku či autobus, tak vám řidič určitě poradí, kde vystoupit a začít výstup. K cestě mašrutkou můžete využít všechny spoje jedoucí do měst severně od Baku (Quba, Shabran, Qandov atd.) Výstup není nijak náročný a zabloudit není kam. Průměrně zdatný turista zvládne cestu od silnice až na vrchol za necelé dvě hodiny. Výlet na Beshbarmag lze spojit s návštěvou nedaleké pevnosti Çirax Qala či města Quba, kde žije početná židovská komunita. V obou případech se však již patrně nestihnete během jednoho dne vrátit do Baku a bude muset v cílové destinaci přespat. Pokud se rozhodnete zůstat přes noc na Beshbarmagu, měli by jste si vzít vlastní stan.

Formality: Pokut se rozhodnete do Ázerbájdžánu letět, tak si ušetříte starosti s vyřizováním formalit. Turistické vízum na 30 dnů dostanete totiž bez problémů na letišti v Baku. Je třeba pouze předložit dvě pasové fotografie a zaplatit 80 EUR. Na hraničních přechodech se víza nevydávají. Do nedávna sídlila nejbližší ázerbájdžánská ambasáda na adrese: Hügelgasse 2, 1130 Wien, tel.: (+43/1) 403 13 22, e-mail: office@azembvienna.at Nyní funguje Velvyslanectví Ázerbájdžánu také v Praze na adrese: Na Mičánce 32, Praha 6 – Hanspaulka, tel: 246 032 422, 246 032 424. Požadavky pro udělení víza: 1 formulář, 1 foto, 60 EUR. Doba vyřízení 3 –7 dní.

Cestování po Ázerbájdžánu: Ázerbájdžán je bezpečná a přátelská země, kde se navíc snadno domluvíte rusky. Něco jako turistický ruch zde zatím prakticky neexistuje. Cestování a stravování vyjde poměrně levně. Drahé je ovšem ubytování, navíc bývají hotely často přeplněny. Nejlevnější ubytování v Baku seženete v hotelech Canub a Araz, kde dvoulůžkový pokoj pořídíte od 25 EUR. V ostatních podnicích počítejte s nejméně dvojnásobnou cenou. Na venkově a v horách se neobejdete bez vlastního stanu. Téměř všude se dostane mašrutkou (minibus). V Baku můžete využít služeb metra, kde jezdí stejné ruské soupravy jako kdysi u nás. Při cestování vlakem na delší vzdálenost lze využít spací vagóny, které jsou čisté a levné. Pokud cestujete ve dvojici žádejte tzv. SV, což je uzavřené lůžkové kupé pouze pro dvě osoby. Taxi je velmi levné a lze jej využít k výletům do okolí měst a to zejména při nedostatku času nebo pokud cestujete ve skupině. Za autostop místní obvykle platí, ale cizinci bývají často svezeni gratis.

Letenky: Přímé letecké spojení z Prahy do Baku neexistuje. Nejlevnější společnosti nabízejí letenky s přestupem ve Vídni, Moskvě, Curychu nebo Istanbulu (12 – 16 tis.).

Ostatní: Vstupné do památek je velmi nízké. Cizincům, kteří se pohybují po běžných turistických destinacích, nevěnují místní orgány žádnou pozornost. Problémy může přinést návštěva nebo fotografování strategických míst, např. plynovodů, ropných věží a přístavů. Ázerbajdžánci jsou milí a mají k Čechům kladný vztah. V konfliktních situacích však jednají často z našeho pohledu neadekvátně, stejně jako ostatní kavkazské národy. Vyhněte se jakýmkoli debatám o Arménii a Náhorním Karabachu.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017