Mezi bunkry a odlivem

V Tichomoří jsme už prolezli většinu známých bojišť s jejich vraky lodí a letadel, ale o Betiu jsme se nemohli dopídit prakticky žádných informací. Všechny zprávy pocházely z války nebo z období krátce po ní, ale zda tam zůstaly nějaké vraky do dnešních dnů nám nebyl schopen nikdo říci. Nezbylo tedy než vsednout na kůň, tedy letadlo, a situaci na místě vyjasnit.

Tak dobrá, začnu suchými čísly: ostrůvek Betio je dlouhý 3 km a v nejširším místě má sotva 500 m. Je jedním ze 47 ostrovů tvořících Tarawskou lagunu. Ta se rozkládá na ploše 28 x 15 km a za odlivu vystoupí z vody rozsáhlé mělčiny. Za durhé světové války vybudovali Japonci na Betiu polní letišté a zbytek ostrova proměnili v pevnost vyplněnou bunkry a kanóny. Jejich velící admirál prohlásil, že jej Američani nedobudou ani s miliónem vojákú za 100 let. Druhá divize americké námořní pěchoty mu ale dokázala, že se poněkud zmýlil. Za 67 hodin bylo po všem.

Začalo to 20. listopadu 1943, kdy tento mrňavý ostrůvek po těžkém leteckém bombardování začaly ostřelovat válečné lodě. Z jejich děl dopadlo na ostrůvek přes 3000 tun granátů, tedy více než 10 tun na jeden akr. Po třech dnech když bitva skončila, zde leželo mrtvých skoro 1100 Američanů a 4700 Japonců. Dalších 2300 Američanů utrpělo zranění. Byly to největší ztráty co námořní pěchota utrpěla ve své dosavadní historii. Jednou z hlavních příčin bylo, že vyloďovací čluny uvízly na korálovém prahu a vojáci se pod smrtící palbou brodili až 800 m ke břehu.

V Tichomoří jsme už prolezli většinu známých bojišť s jejich vraky lodí a letadel, ale o Betiu jsme se nemohli dopídit prakticky žádných informací. Všechny zprávy pocházely z války nebo z období krátce po ní, ale zda tam zůstaly nějaké vraky do dnešních dnů nám nebyl schopen nikdo říci. Nezbylo tedy než vsednout na kůň, tedy letadlo, a situaci na místě vyjasnit.

Ostrůvek je dnes hustě obydlen a po původním letišti nezůstalo ani stopv a tak přistáváme na ostrově Bairiki. Betio je dnes spojen s ostatními ostrovy nasypanou silnicí, takže z letiště se tam dá dojet za 40 minut. Pobřeží Betia je vroubeno kanóny, bunkry a malými pevnostmi. Betonové bunkry jsou také mezi domky a chýšemi domorodců a někteří si vztyčili svá obydlí na jejich střeše a na protiletadlovém kanónu suší prádlo.

Při prvotní potulce po pláži nacházíme jak patrony, tak ostrou munici, která zde leží už 57 let. Kousek od břehu vidíme vyčnívat z vody věž japonského tanku. Vklouzli jsme tedy do ploutví a o pár metrů dále je jeho zbytek. Druhý den zrána jsme na stejném místě znovu, ale tentokráte ploutve nepotřebujeme. Je odliv a tank je na suchu. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je zde kolem 3 metrů a za odlivu se dá dojít suchou nohou stovky metrů od břehu. Jsou zde zcela rozpadlé vyloďovací čluny a obrněné transportéry. Ve značné vzdálenosti na útesu vidíme vraky šesti lodí, které jsou ovšem novějšíhv data, takže jaksi mimo náš zájem. Také zde se nevyskytuje žádné potápěčské středisko, takže nám zbývá pouze šnorchlování.

Některé vyloďovací čluny vklouzly do hlubší vody na vnější straně útesu a jsou zde ozdobeny korály. Také zde je k nalezení munice a přilby námořních pěšáků. Útes je také bohatý na větší ryby, které se k nám chovají zcela nevšímavě. Zřejmě ještě dosud nepoznaly potápěče s harpunou. Zkusili jsme také pročmuchat kus vyloďovací pláže s detektorem. Kromě nábojů jsme vyslídili jak japonský tak americký ešus, ale pak jsme to vzdali. Nejen pláže ale i zbytek ostrova skrývají pod povrchem nejen těch 3000 tun střepin z dělostřeleckých granátů, ale také současný šrot a to minimálně v podobném množství. Ani nás už pak nepřekvapilo, že v jednom místě vyčníval ze svahu pláže zadek tanku.

Poslední den našeho pobytu jsme se seznámili s bývalým australským diplomatem, který na ostrově zůstal a snaží se tam vytvořit válečné muzeum z věcí co po ostrově nasbíral. Má obdivuhodné znalosti o celé té bitvě a jejich dnešních pozůstatcích. Ukázal nám na útesu místa kde jsou zbytky dvou amerických bombardérů B-24 a japonského Zera. Pak nás odvezl jak na mělčinu k americkým tankům tak mezi domorodé chýše, kde byl obrovský světlomet. V jeho spodní části je jako léčka nastražený velký dělostřelecký granát, umístěný tam Japonci, než je Američani vyhubili. Objevil to teprve před několika měsíci, když jej domorodci zavolali, že v kořenech vyvráceného stromu našli pozůstatky dvou amerických vojáků. Podle “psích známek“ jejich pozůstatky pak indentfikovali, našli jejich příbuzné a převezli je k vojenskému pohřbu do USA. Dosud tam někde odpočívá dalších asi 70 vojáků označených jako ztracených v akci.

Na zahradě australského diplomata je několik metráků americké i japonské výzbroje a také část letounu i s pozorovacím dalekohledem. Ke sklenicím piva nám pak pustil video co sestavili američani k 50. výročí bitvy o Betio s autentickými záběry z amerických archivů. Dozvěděli jsme se od něj, že žádná z větších lodí se zde při bitvě nepotopila, ale kdybychom měli potápěčské přístroje a mohli se potopit na vnější straně útesu, našli bychom toho více než je jeho celá sbírka. Byly tam potopeny invazní čluny vezoucí džípy, malé kanóny a plamenomety. Podle jeho vědomostí se tam ještě nikdo nikdy nepotápěl. A vzhledem k odlehlosti ostrova to tak ještě asi zůstane po dlouhou dobu.

Pro válečné archeology je Betio skoro to samé co pro tenisty Wimbledon. Je těžko dosažitelné, ale s pevnou vůlí a chorobně silným odhodláním se tam lze dobrat pozoruhodných výsledků. Amen.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-betio-mezi-bunkry-a-odlivem.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-betio-mezi-bunkry-a-odlivem.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Potápění v Pacifiku. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017