Big Five - africká velká pětka

Lev, levhart, slon, nosorožec a buvol. Pět majestátních afrických zvířat, která chce každý návštěvník národních parků vidět na vlastní oči. Na naší cestě po Keni, Tanzanii, Malawi a Zambii se nám je nakonec podařilo zahlédnout všechny.

NP Masai Mara NP Masai Mara NP Masai Mara NP Masai Mara NP Masai Mara NP Masai Mara NP Masai Mara NP Nakuru NP South Luangwa NP South Luangwa

V této galerii je 10 obrázků. Zobraz celou galerii

Určitě je to k ostatním zvířatům v Africe hodně nespravedlivé, ale je to tak - turisty zajímá především Velká pětka. Pět majestátních a respekt budících savců - lev, levhart, slon, nosorožec a lev. Patří mezi největší africká zvířata. Velikostí by jim mohl určitě konkurovat hroch či žirafa, nicméně do Velké pětky se tato zvířata neřadí. Asi proto, že žirafy a hroši nejsou tak vzácní. Hrochů je na některých jezerech a v řekách neuvěřitelné množství. Rovněž žiraf uvidí každý návštěvník Afriky desítky. O antilopách a zebrách ani nemluvě, těch se po pláních Keni či Tanzanie prohánějí tisíce, a to i mimo národní parky. Ale ne každému se podaří zahlédnout všechny zvířata Velké pětky. A ne v každém africkém národním parku se vyskytují všichni zástupci Big Five. Pojďme se jim tedy na zoubek podívat podrobněji.

Lev (latinsky Panthera leo, anglicky lion, svahilsky simba)

Lev je král zvířat. Zní to jako otřepané klišé, ale lev budí v každém případě respekt a úctu. Je největší africkou kočkovitou šelmou, i když ne jenom africkou! V době kamenné žil lev jeskynní i u nás a například v Řecku byli lvi vyhubeni až kolem roku 200 před Kristem. Lvi žili i na Arabském poloostrově, v Persii a Iráku. Zde všude však byli vyhubeni, stejně jako na Sahaře. Poslední lvi mimo Afriku tak žijí volně v přírodě v Indii, kde jich živoří sotva několik set kusů v jediné lví rezervaci.

Lvi dorůstají výšky v kohoutku až 120 centimetrů a délky těla až 200 centimetrů + dalších až 100 centimetrů měří jejich ocas. Samci mohou vážit až 260 kilogramů, samice 180 kg. Nejoblíbenější kořistí lvů jsou pakoně, zebry a buvoli. Menší zvířata lvi loví málokdy, protože ulovená kořist by ji nedokázala nasytit a lov by je stál příliš mnoho energie. Své kořisti skočí na hřbet, chytí ji prackou za hlavu a většinou jí zlomí vaz. Pokud je však oběť moc velká, lev ji zardousí. Lev není moc rychlé zvíře a vydrží běžet naplno jen nějakých 50-100 metrů. Sežere denně až 18 kilogramů masa, a to vždy najednou.

Lvi žijí ve smečkách až o 30 jedincích. Jádro skupiny tvoří lvice, které obstarávají přísun potravy pro svá mláďata a starají se o ně. Samci jsou ve skutečnosti velice líní a téměř neloví. Na lov se vydávají jen tehdy, kdy už mají opravdu velký hlad. Lov mají v popisu práce samice a lev si v klidu počká, až lvice přinesou kořist a pak se nažere jako první. Jinak většinu dne lev buď spí, nebo se v době říje páří se samicí. Samotný akt trvá velmi krátce, zato se však opakuje mnohokrát za den. Lev - samec má tedy poměrně spokojený život. Jeho v podstatě jediným, zato však dost nebezpečným úkolem, je bránit svoje teritorium. Často při tom nasazuje svůj život, a to zejména v boji proti jiným samcům či lvím tlupám, které by se opovážily vniknout do jeho území. Teritorium lva je dost velké a má obvykle 50 - 400 km2. Lvi žijí v zásadě na zemi, ale například v Ugandě se vyskytují i lvi, kteří dokáží šplhat po stromech.

Lvy jsme viděli v Národní rezervaci Masai Mara v Keni a v NP South Luangwa v Zambii. Obzvláště v Masai Maře jsou velmi snadno pozorovatelní a v podstatě je nemůžete nezahlédnout. Vyskytují se často na stejných místech, navíc rangeři, kteří jedou s Vámi, mají vysílačky a navzájem si pohyb lvů i jiných velkých zvířat hlásí. V Masai Maře bylo lvů hodně. Viděli jsme i pářícího se samce a samici. Samci se tedy evidentně moc nedařilo, ale nedivte se, když okolo byly 4 auta plné fotících turistů, to pak z toho jeden znervózní! Pěkné bylo také setkání se lvicí a jejími mláďaty, jak společně hodují na mrtvole pakoně. Někdy jsou ale lvi, obzvláště samci, tak líní, že se sotva pohnou. Přítomnost turistů je evidentně vůbec nevzrušuje a můžete si klidně lva vyfotit třeba z 5 metrů. Jenom při tom nesmíte vystoupit z auta - to pak dopadnete jako jeden Japonec, jehož „souboj“ se lvem koluje po internetu. Co myslíte, vyhrál lev, nebo Japonec?

Levhart skvrnitý (lat. Panthera pardus, angl. leopard, svahilsky chui)

Druhá velká kočkovitá šelma Afriky. Je ovšem mnohem menší než lev. Dosahuje maximální výšky v kohoutku 75 cm a hmotnosti až 90 kilogramů. Čili dospělý samec levharta váží asi tak jako já či spíše o trochu méně. Prát bych se s ním ale nechtěl. Je třetí největší kočkovitou šelmou (po tygru a lvu).

Levhart (či leopard) je nejrozšířenější kočkovitá šelma Afriky, při tom je však nejhůře pozorovatelná. Na rozdíl od líných lvů, kteří se válí někde pod stromem a úplně Vás ignorují, levharti stráví většinu dne v korunách stromů a na lov se vydávají až v noci. Loví tak, že se za svou kořistí plíží a pak udeří ze zálohy. Nejraději si levhart pochutnává na antilopách a zebrách, nepohrdne ale ani rybami či hmyzem.

Levharta jsme zahlédli jen jednou, v NP parku South Luangwa v Zambii. Zničehonic se vynořil z trávy, zrovna když jsme pozorovali nedalekého hrocha. Jakmile nás však uviděl, rychle zmizel, takže se mi podařilo jen zaregistrovat mihnoucí se skvrnu v trávě, nikomu z nás se však nepoštěstilo levharta vyfotit. Jinak jsme strávili dlouhé hodiny hledáním levhartů na stromech v NP Nakuru (Keňa) ve dne i v NP South Luangwa v noci, kdy je prý velká pravděpodobnost levharta zahlédnout (reflektory aut jim nevadí), ale nedočkali jsme se úspěchu, ačkoli podle tvrzení našich průvodců se to tu levharty jen hemží.

Buvol africký (lat. Syncerus caffer, angl. african buffalo, svahilsky mbogo)

Možná si někdo řekne - proč se do Velké pětky vedle majestátních šelem, obrovského slona a těžkotonážního nosorožce řadí nějaká kráva? Taková neúcta by vás ovšem mohla vyjít pěkně draho. Buvol kaferský je totiž nejnebezpečnější africké zvíře (snad ještě vedle hrocha) a s mírumilovným vodním buvolem či naší krotkou krávou má podobný vzhled, nikoliv však chování. Zvláště staří samotářští samci vyznávají heslo, že nejlepší obranou je útok a není radno narušit jejich teritorium. Mladí buvoli či samotářští samci se občas stávají kořistí lvů, stádo buvolů však lva většinou spolehlivě zažene. Někdy buvoli vytváří i tisícihlavá stáda. Buvol může měřit v kohoutku až 160 cm a vážit 900 kg.

Buvolů afrických jsme v Africe viděli spoustu. V podstatě se Vám nemůže stát, že byste buvola v nějakém velkém národním parku nezahlédli. Největší kusy jsme měli možnost pozorovat v NR Masai Mara, další jsme pak viděli v NP Nakuru a v NP South Luangwa. Buvoli se vyskytují i mimo národní parky. My jsme jednoho zahlédli z velké dálky poblíž jezera Oloiden v Keni. V okolních lesích žije prý hodně buvolů. Přes den jsou schováni v lese, ale k večeru se stahují k jezeru a místní nás mnohokrát varovali, abychom se nějakému buvolovi nepřipletli do cesty.

Slon africký (lat. Loxodonta africana, angl. african elephant, svahilsky tembo ebo n’dovu)

Slon africký je největší suchozemské zvíře na světě. Řadíme ho do řádu chobotnatců (lat. Proboscidea). Slon drží v živočišné říši také další primát - délka březosti slona je 660 dnů. V kohoutku může slon měřit až 4 metry a dosahuje hmotnosti až 6,5 tuny. Nejtěžší známý exemplář byl samec, zastřelený v Angole v roce 1974. Vážil 12272 kg, na délku měřil 10.6 metru a v kohoutku měl 4.2 metru. Slon africký je větší než slon indický a má mnohem větší uši a kly, na rozdíl od svého indického příbuzného se však prakticky nedá ochočit. Sloni se dožívají věku 60-70 let, někteří jedinci však žijí i déle než 100 let. Sloni žijí většinou v rodinných skupinách po 10-20 jedincích. Ve stádu jsou pouze slonice a mláďata. Samci buď žijí v mládeneckých skupinách nebo osamoceně a ke stádům se přidružují pouze v době, kdy jsou slonice v říji. Dospělý slon vypije denně v průměru 65 litrů vody. Chobot slona, který je pro něj tak typický, tvoří asi 40,000 jednotlivých svalů!

Slony jsme zahlédli v NR rezervaci Masai Mara a v NP South Luangwa. Životní zážitek se nám poštěstil v Zambii. Zatímco v samotném NP parku South Luangwa jsme moc slonů neviděli, hned za hranicí národního parku, při našem návratu do kempu, jsme se nestačili divit. Přímo mezi domky a kolem našich stanů se procházeli sloni! Jsou na lidi zvyklí a nehrozí od nich nebezpečí, pokud se k nim nepřiblížíte moc blízko.

Jeden slon nás s Jardou uvěznil ve spižírně, kam si v kempu musíte ukládat jídlo. Nechávat si jídlo ve stanu by totiž mohlo být nebezpečné. Slon postával několik metrů před dveřmi do spižírny a v klidu se ládoval větvemi ze stromu. Až když se nažral, poodešel milostivě kousek stranou a my mohli jít ven. Když jsem pak šel na internet a psal jsem zprávu na počítači, další slon koukal přímo na mě do okna ze vzdálenosti asi 5 metrů. Poté, co se sloni dostatečně v našem kempu nažrali, zase pomalinku odešli. Kempy u NP South Luangwa nejsou oplocené a tak sem občas kromě slonů zavítají na návštěvu i hroši (neměli jsme tu čest, hroši jen chrochtali celou noc v řece asi 100 metrů od našich stanů).

Nosorožec (anglicky rhinoceros či rhino, svahilsky kifaru)

Nosorožci žijí v Africe dva. Nosorožec dvourohý (lat. Diceros bicornis, angl. black rhinoceros čili černý nosorožec) a nosorožec tuponosý (lat. Ceratotherium simum, angl. white rhinoceros čili bílý nosorožec). Nosorožec tuponosý je velice vzácný a hrozí mu vyhubení, hlavně díky pytlákům, kteří nosorožce loví kvůli jeho rohu. Někteří lidé totiž musí mít za každou cenu dýku s rukojetí z rohu nosorožce, zatímco v Asii se pro změnu mnoho lidí domnívá, že drcený roh nosorožce je vynikající afrodisiakum. Ale ani stavy nosorožce dvourohého nejsou bůhvíjak velké. Nosorožec dvourohý (černý) může měřit v kohoutku až 160 cm, na délku měří 3-4 metry a váží až 1200 kg. Jeho přední roh může mít délku až 130 cm.

Nosorožec tuponosý by se klidně mohl nazývat nosorožec tupozraký, protože má velice slabý zrak. Při vyrušení je nevyzpytatelný a často zaútočí. Byly zaznamenány i případy, kdy nosorožec tuponosý zaútočil na vlaky či na mršiny slonů, tak špatně vidí. A jakmile nosorožec zaútočí, neutečete a budete mít i co dělat, abyste mu ujeli autem. Tenhle „nemotora“ totiž dokáže běžet rychlostí až 60 km/h. Nosorožec tuponosý (bílý) je pak vůbec největším světovým lichokopytníkem (řád Perissodactyla) a druhým největším suchozemským savcem po slonech. Rekordní jedinci mohou vážit až 3,600 kg, měří na délku 4,7 metru a dosahují výšky dvou metrů.

Bílého nosorožce jsme v Africe neviděli. Nosorožce dvourohého (černého) jsme pozorovali v NP Nakuru. V NP Nakuru je šance vidět nosorožce 100%, dušovali se naši průvodci, a opravdu, nosorožce tu prostě nelze nezahlédnout. Jednak jich je tu hodně, a pak je národní park oplocen, takže nosorožci nemají kam utéct, i kdyby chtěli. Nosorožci na nás působili velmi majestátním, ale klidným dojmem.

Tento článek je součástí seriálu Afrika 2008. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] (2008-10-01 01:04:36 | 89.176.116.164)
nechci rejpat, ale největší kočkovitou šelmou je prokazatelně tygr (usurijský) když teda nepočítáme hybrida zvaného lygr
[4] Petr Daubner (2009-03-20 14:04:53 | 195.113.87.10)
Dobrý den! Máte pravdu, největší kočkovitou šelmou vůbec je skutečně ussurijský tygr! Ale v článku je napsáno, že lev je největší africkou kočkovitou šelmou (což je pravda!), ne největší kočkovitou šelmou vůbec...
[6] Radek (2009-09-20 09:33:33 | 84.42.227.54)
V clanku je chyba a ne ze ne. Mate tam napsano tohle "Je největší africkou kočkovitou šelmou, i když ne jenom africkou!". Takze tvrdite, ze je nejvetsi kockovitou selmou v Africe a dodavate nejen africkou. Coz je naprosty nesmysl.
[7] Adéla Novotná (2013-02-25 21:27:07 | 194.228.13.120)
jste blbci

Diashow Oregon