Blue Mountains - výletní místo obyvatel Sydney

Takové krásné „romantično“ to ovšem nebývalo vždycky. Když byli koncem 18. století (od roku 1788) do oblasti Sydney přiváženi první odsouzenci, nevytáhli prvních deset let od pobřeží paty. Posléze jejich pokusy proniknout bariérou Modrých hor jednotlivými údolími končily jen ve slepých uličkách. Dokonce se začala mezi trestanci šířit fáma, že tam někde daleko na západ leží země svobody a blahobytu. Však tyhle představy dokonce zprvu vyhovovaly, neboť pro trestance se Modré hory staly jakousi přírodní nepřekonatelnou vězeňskou zdí...

Teď dávejte pozor, teď přijde skvělý tip. Modré hory – Blue Mountains jsme navštívili vlastně dvakrát. Poprvé v červnu, na narozeniny královny, kdy bylo ve škole volno, a podruhé před začátkem velkého cestování. To bylo už vlastním autem a jeli jsme je vlastně předvést Honzovi s Jarkou, jinými slovy bráchovi a švagrové, kteří do Austrálie zavítali na měsíční skok. Při té první návštěvě jsme si zaplatili výlet od cestovní kanceláře, a i když nemohu sloužit cenou, nebylo to drahé. Průvodce i řidič v jedné osobě se nám věnoval, seč mohl, a hodně jsme se tenkrát dozvěděli. Dostatečně jsme se klokany naobdivovali, jak se popásají na louce, papoušky naplašili a skal si užili! Jenom mohlo být tepleji. Kromě zážitku ze samotné přírody mi v paměti uvízla historka z pizzerie v Katoombě. Vedoucí byl Holanďan a jen zjistil, že jsme Češi, už se přišel vyptávat. Byl neodbytný, prý kdysi navštívil Prahu a jeho známý rád používal jeden výraz, kterého pravý význam mu nechtěl nikdy vysvětlit. Zřejmě si ho i on sám oblíbil, neboť ještě když jsme odcházeli, neslo se za námi restaurací halasné a rozchechtané „kurník šopa“!

Blue Mountains jsou součástí Velkého předělového pohoří (Great Dividing Range), táhnoucího se od nejsevernějšího Yorského poloostrova po jižní Viktorii. Na těch čtyřech tisících kilometrech se, tu více - tu méně, přibližuje východnímu pobřeží kontinentu. Do jeho nejvyšších nadmořských výšek později také zavítáme, jsou jimi Snowy Mountains, jižně od Sydney, ale dnes se věnujme Modrým horám.

Pro Sydneysiders (obyvatele Sydney) jsou něčím, čím pro Pražáky jižní Čechy – výletním místem. V pátek odpoledne se výpadovky na západ ucpou auty a v neděli k večeru se celý známý proces opakuje v protisměru.

Takové krásné „romantično“ to ovšem nebývalo vždycky. Když byli koncem 18. století (od roku 1788) do oblasti Sydney přiváženi první odsouzenci, nevytáhli prvních deset let od pobřeží paty. Posléze jejich pokusy proniknout bariérou Modrých hor jednotlivými údolími končily jen ve slepých uličkách. Dokonce se začala mezi trestanci šířit fáma, že tam někde daleko na západ leží země svobody a blahobytu. Však tyhle představy dokonce zprvu vyhovovaly, neboť pro trestance se Modré hory staly jakousi přírodní nepřekonatelnou vězeňskou zdí.

Jenomže nová kolonie se musela umět postarat sama o sebe i po stránce stravovací a poměrně malé území mezi mořem a horami pomalu přestávalo stačit rostoucím stádům dobytka a ovcí. Nic naplat, museli se najít stateční junáci, kteří se postarají o rozšíření stávajících pastvin. Je jasné, že jim v tom bránily zalesněné kopce, strmé skalní stěny, neproniknutelný porost, nezvyklé klima, neznámo… Za celodenní úpornou cestu se dalo urazit pouhých několik mil (jedna, dvě, maximálně tři). Plné čtvrtstoletí se nedařilo tyhle hory pokořit a proniknout jimi do nitra světadílu! Jak dnes víme, v nadmořské výšce ta neprostupnost hor nebyla. Modré hory se vyšplhají slabě nad jedenáct set metrů nad moře, což není kdoví co. Já jsem takovým zprávám také nevěnoval nijakou pozornost, až teprve vlastní zkušenost prokázala, jak těžké asi bylo proklestit se třeba jen kilometr denně takovýmto terénem. Stálo to mnoho lidských životů, nepočítaje ztracené životy koní a mezků. Po pětadvaceti letech se to přece jen podařilo a následně byl vyslán po stopách prvních dobrodruhů zeměměřič a vydán rozkaz zbudovat přes Modré hory „silnici“. Vězňové prý za slib svobody postavili sto šedesát kilometrů cesty za neuvěřitelného půl roku.

Otevřel se tak prostor pro další osadníky, dnes již svobodné lidi, přijíždějící za lepším živobytím. V Evropě byla doba napoleonských válek, tady se přidělovaly pastviny pro chov ovcí. Do státního znaku by se jistě vedle klokana a emu mohla jedna ovečka zařadit. Zasloužila by si to. Vždyť jejich počet od roku 1820, i díky objevení nových pastvin za Modrými horami, vzrostl z pětadvaceti tisíc na dnešních sto osmdesát milionů!

Víte, proč se tyhle hory nazývají modré? Protože jsou zhusta porostlé eukalypty čili blahovičníky čili gum tree, ze kterých se dostávají do ovzduší jemné částečky jejich olejů a tak zůstává, při pohledu z dálky a za určitých světelných podmínek, nad kopci jakýsi modravý nádech. Ten spatříte i v okolí zdejších nejatraktivnějších skalních útvarů, jejichž tři pískovcové „hlavy“ se pyšně vypínají nad příkrými svahy. Pochybuji, že se tady inspiroval Čechov, když hledal název pro své dílo, ale nepochybně se kniha i skály jmenují stejně – Tři sestry (Three Sisters). V jejich stínu si můžete udělat náramný výšlap. No - pakliže vyrážíte od Tří sester, je to vlastně sešlap, neboť vás lákám na sestup po devíti stech schodech! Ty jsou místy pořádně strmé a dole si říkáte, zda nebylo lepší jít nahoru. A kolena bolí.

Nápojkou se dostanete odspodu k lanovce (Scenic Railway) jež od počátku 19. století sloužila k transportu uhlí i horníků. Je to dnes jedna z nejstrmějších lanovek na světě, s průměrným sklonem 45° a o délce 445 m. Nebojte, ještě nikdy se neutrhla. Rovněž se můžete nechat vyvézt 350 m po laně nad údolí a tahle zábava se zase jmenuje Scenic Skyway. Do té kabinky jsme už nevlezli, ale prý je z ní nádherný rozhled na Katoomba Falls, na vodopády.

Jistojistě byste nejlépe poznali Blue Mountains po svých! Najdete tu nepřeberně tras kam se vydat a třeba dojdete až někam tam, odkud už všechny řeky tečou pouze na západ! Nám však nebylo dopřáno, my se vydáváme na zpáteční cestu do sedmdesát kilometrů vzdáleného Sydney.

Ukázka z knihy Austrálie ... skrz naskrz zemí nekonečna

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017