Brixen

Snad každý Čech si u tohoto tyrolského města okamžitě vzpomene na jedno jméno. Hádáte správně. Je to Karel Havlíček Borovský. Ve škole jsme se učili, jak zde trpěl ve vyhnanství. Rakouská vláda se později obávala jeho styků s místním obyvatelstvem a tak ho nakonec vykázala do malého domku za městem. Tvrdé alpské klima mu podlomilo zdraví, takže krátce po návratu do Prahy zemřel.

Snad každý Čech si u tohoto tyrolského města okamžitě vzpomene na jedno jméno. Hádáte správně. Je to Karel Havlíček Borovský. Ve škole jsme se učili, jak zde trpěl ve vyhnanství. Rakouská vláda se později obávala jeho styků s místním obyvatelstvem a tak ho nakonec vykázala do malého domku za městem. Tvrdé alpské klima mu podlomilo zdraví, takže krátce po návratu do Prahy zemřel. V tomto případě se nejedná o legendu komunistickou, existovala už za první republiky.

Karel Havlíček zde skutečně v letech 1851 až 1855 pobýval. Byl vyhnanec, v Brixenu nežil dobrovolně, do Prahy se vrátit chtěl, ale nesměl. To však nic nemění na skutečnosti, že Brixen, položený na jižní straně Alp otevřené k moři, má vynikající lázeňské klima. Ten domeček si najal sám, protože se mu v hotelu přestalo zamlouvat a pokud se do něj večer vracel na pivo, pak to měl zhruba pět minut pomalou chůzí. Rovněž finančně na tom nebyl nikterak špatně. Zde vznikly jeho verše jako:

Telecí jak mandle
vína taky dost
načpak hledat
zatracená duše
větší blaženost.

Něco podobného se nám rozhodně nedochovalo z jáchymovských koncentráků, kam byli podobní kritici režimu posíláni přesně o sto let později. Nikoli od rakouské vlády, ale od Čechů samotných.

Brixen (německy) neboli Bressanone (italsky) je malebné horské městečko v údolí nedaleko Bolzana. Dnes se nalézá na území Italie, patří do oblasti jižního Tyrolska (Südtirol, přičleněn Itálii 1919), které v období do konce první světové války patřilo i k nám, tedy naší společné Rakousko-Uherské říši.

První dva roky žil Havlíček v centru města v hotelu „Zum Elephanten", dnešní ELEPHANT, tedy slon. Byl to tenkrát jako dnes nejluxusnější hotel ve městě. Jméno dostal podle slona, který tudy byl transportován do Vídně v roce 1551. Slon je dodnes vyobrazen v životní velikosti na průčelí hotelu. Jeho malíř však bezpochyby skutečného slona nikdy nevidět. Slon tento je trochu řízlý prasetem. V Havlíčkově době měl hotel 30 pokojů vykládaných drahým dřevem, císařskou suitu a kapli.

Na recepci, honosně ozdobené „zlatými" lampičkami a drahými tapetami nás ujistili, že mají knihu hostů, z níž je tato skutečnost patrná. Bohužel mají knihu momentálně v trezoru, ale když počkáme na pana majitele, tak… Nepočkáme. Půjdeme se radši podívat na domeček, kam byl Karel Havlíček „vysídlen".

Domek jsme o pár ulic dále snadno našli. Je na něm pamětní deska, na které jsou v němčině mimo jiné i tato slova: „Svému významnému spoluobčanovi Rakouska věnují občané města Brixen". Místní se tedy na něj nedívali jako na cizince, nýbrž jako na krajana. Tato korektura nepravdivé legendy nemění nic na jeho díle, zásluhách a naší úctě k tomuto člověku. Havlíček sám by jistě na zfalšování svého životopisu neměl žádný zájem.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017