Sozopol

Je neděle 20.8.2006 a já se chystám na poslední velký přesun. Tentokrát z Balčiku přes Varnu a Burgas do Sozopolu. Na autobusovém nádraží ve Varně jsem se setkal s českým baťůžkářem Jiřím, který jezdí do Bulharska již dlouhá léta a vždy jen s batohem a přespává pod širým nebem. Procestoval tímto způsobem celou Evropu a vyhovuje mu to.

Sozopol Sozopol Sozopol Sozopol Sozopol skalnaté pobřeží Sozopolu Sozopol - rybář opravuje svou loď

V této galerii je 7 obrázků. Zobraz celou galerii

Mě však nevyhovují jeho řeči o ženách, které na každém místě měl, kolik toho kde vypil a jak se opil a tak jsme se nějak příliš nezblížili. Když mi navrhl, že bychom mohli v Sozopolu, kam měl také namířeno, trávit čas spolu, s díky jsem to domítl. Snad se neurazil, znát to na sobě rozhodně nedal.

Cestou do Sozopolu jsme projížděli letoviskem Sluneční pobřeží a musím říct, že nic tak odpuzujícího jsem už dlouho neviděl. Jeden obrovský hotel za druhým v několika řadách za sebou sice nabízí vysoký komfort ubytování, ale nikdy tento způsob dovolené nemůže umožnit turistům poznat skutečné Bulharsko a bulhary samotné. I kdybych měl rodinu s malými dětmi, raději bych se vydal na jih Bulharska do jakékoliv malé vesničky u moře, pronajal si místnost s příslušenstvím za pár Leva a užíval si s dětmi pohodu a klid.

Do Sozopolu jsem přijel odpoledne kolem druhé hodiny. S Jiřím jsme se přátelsky rozloučili a každý jsme se vydali jiným směrem. Slunce pálilo a teploty přesahovaly třicítku. Vydal jsem se hledat ubytování, ale poprvé jsem narazil na problém, že jsem sám. Nikde mne nechtěli vzít. Až jedna paní se slitovala, zavolala své známé a ta si pro mne přišla. Pracovala v nádherném celodřevěném hotýlku na starém městě přímo v historickém centru Sozopolu a tam mi ukázala na malou místnůstku úplně v přízemí. Nebylo to nic moc, pouze postel, stůl a přes dveře vstup do jakéhosi průjezdu, kde byla malá kuchyňka a sprchový kout. Ale za cenu 12 Leva oproti 25-35 na jiných místech Sozopolu to byla krása. A byl zde klid. Alespoň jsem si to myslel.

Menší problém byl v tom, že dosavadní host, který v této místnosti byl ještě ubytovaný, měl odjet kolem 18 hodiny. Ale to nebyl problém, nechal jsem si zde batoh a vydal se na malou procházku. V jedné restauraci jsem si dal šopský salát a kávu, byl jsem už po cestě docela vyhladovělý.

Sozopol je nádherné město a zejména jeho historický střed. Snad všechny domy zde jsou dřevěné a plné květin. V úzkých uličkách je otevřeno velké množství malých krámků s nejrůznějšími suvenýry. Ale nejsou to jen obyčejné cetky pro turisty, ale z velké části doma dělané ikonky, keramika a další. Také na ulicích jsou umělci, kteří malují ikony, vytváří krásné mísy, džbány a další výtvory z nepálené hlíny, které po vysušení na slunci vypadají opravdu hezky.

Celé město leží na jakémsi skalnatém ostrohu a podél pobřeží ho lze po hradbách obejít. Přitom míjíte mehany, restaurace a jiné občerstvující zařízení, která vás lákají do stínu. Nelze se zde ztratit, stejně vždycky dojdete na centrální náměstí s amfiteátrem, kde se v létě pořádají nejrůznější hudebně-folklórní festivaly. Doporučuji při večerních procházkách alespoň chvíli posedět a zaposlouchat se do nádherné a živé bulharské hudby i tanců.

Já jsem ale úprkem spěchal k mé lásce, moři. Sozopolská hlavní pláž je poměrně rozlehlá, plná slunečníků, ale moře je zde plné chaluh. Tedy když jsem tu byl já. Ale když popojdete o pár set metrů vlevo nebo vpravo, je už moře čisté, bez slunečníků, zahraničních tutistů a obklopené skalami. Je to více romantické a můžete si zde nalézt i své soukromé místečko. Vpravo od hlavní pláže je prostor i pro vyznavače nudismu.

Já jsem se usadil na jednom skalním výběžku odkud bylo vidět na starý Sozopol a oddával jsem se příjemnému nicnedělání. To v mém případě znamená především potápění. Moře je zde skutečně čisté a plné života. Vlnky vámi jen tak lehce pohupují, občas je třeba dávat si dobrý pozor aby jste nepřistáli na skále, ale není to nic nebezpečného. Na velké pláži cítíte samé drahé opalovací krémy, na těchto opuštěných a malých plážích je cítit vůně moře, mušlí a chaluh. Každý nechť si vybere podle svého přání.

Na skalisku, kde jsem odpočíval, mne v jednu chvíli přepadl pocit samoty a stesku. Ale ve chvíli, kdy už jsem se propadal do temnoty chmur, se jakoby odnikud vynořil jiný baťůžkář ze Švédska a asi hodinu jsme si povídali. Když jsme se loučili a já se pomalu ubíral ke svému novému domovu, uvědomil jsem si, že přišel v pravý čas. Jsou to takové okamžiky, kdy si jasně uvědomíte, že vám jsou ve správných okamžicích a v přesně potřebných dávkách podávány léky pomoci.

Večer jsem se vypravil na noční procházku Sozopolem. Na ulicích to vřelo životem, hudbou a bezstarostným odpočinkem. Na jednom místě hráli bulhaři, jinde kolumbijci El condor pasa. Je lehce před dvanáctou hodinou v noci a teploměr ještě stále ukazuje kolem 30 stupňů.

Bydlet v centru Sozopolu je sice příjemné, ale snaha usnout se obvykle protáhne hluboko za hranici půlnoci. Všude je spousta hluku a hudby. A zdi hotelu jsou slabé, dřevěné. Zavřít okno kvůli horku není možné a s otevřeným usnete leda tak vysílením. Když se hoteloví hosté vracejí z večerních a nočních výprav domů, staré dřevěné schody se ozývají tak hlasitě, že i spícího by probudily raz dva. A tak nezbývá, než dospat ráno.

Vstal jsem kolem osmé hodiny ráno. Pro dnešní den jsem si naplánoval poznat trochu Sozopol. Když jsem si v půl deváté šel dát naproti do restaurace kávu, obsluha na mě hleděla s vytřeštěnýma očima, jak je to možné, že někdo vstal tak brzy po ránu. Inu, noční život vyžaduje důkladný odpočinek.

Navštívil jsem malý kostelík sv. Zosima, kde hlídala jakási stařenka. Nejprve mi nedovolila fotografovat, ale když viděla, že rozjímám, nakonec se nade mnou slitovala a s úsměvem mi pokynula, že mohu.

Pak jsem objevil Městské muzeum s pozůstatky původních hradeb ze 6. století př.n.l. Míjel jsem se se skupinkou ruských turistů, kterých je zde všude velké množství a u kterých se evidentně obliba v silných parfémech vůbec nezměnila. Narazil jsem i na kostelíček sv. Bohorodičky, který je zcela atypicky zapuštěn pod úroveň země, protože v době osmanské nadvlády musely kostely splnit určitý výškový limit. Proto je velmi snadno přehlédnutelný.

Odpoledne jsem se vypravil přes celý Sozopol na pláž, která vlastně již byla mimo město a bylo zde málo lidí. Když jsem se kolem páté hodiny vracel zpět, obloha se začala nepříjemně zatahovat a jen co jsem dorazil domů, spustil se takový déšť, že by z něho s přehledem mohla být další potopa světa.

Večer se ale zase počasí uklidnilo a tak jsem se zašel podívat do amfiteátru. Potkal jsem se tam s jedním Čechem, který před nějakými dvaceti lety emigroval do Německa a do Bulharska jezdí velmi rád. Docela jsme se skamarádili, povídali o našich životech a v kontaktu jsme vlastně dodnes.

Třetí den v Sozopolu jsem se rozhodl navštívit přírodní rezervaci Ropotamo. Kdysi před desítkami let jsem zde byl se svými rodiči, když jsme bydleli v Primorsku, ale to už je tak dávno, že z mé paměti vyprchaly naprosto všechny vzpomínky na tuto rezervaci.

Při cestě do Ropotama jsem se v autobuse seznámil s jednou krásnou mladou bulharkou, která jede za známými někam dál, než já dnes. Hezky jsme si povídali a když přišla chvíle, kdy jsem měl vystoupit, bylo mi to docela líto.

Ale Ropotamo lákalo a já se zlákat nechal. Čekal jsem na lavičce až se sejde víc turistů, aby mohla vyjet vyhlídková loď po řece stejného jména jako přírodní rezervace. Nakonec jsme se sešli a loď odrazila od břehu. Jak jsem již řekl, Ropotamo je řeka, která ústí do moře. Vinula se malebnými meandry porostlými rákosím a každý záhyb otvíral nové a krásnější pohledy. Dál od břehu byly nízké kopce, zcela porostlé stromy, ze kterých tu a tam zvídavě vykukovala skaliska.

Stromy na břehu byly v obležení volavek a kormoránů, kteří jako by na uvítanou roztahovaly svá křídla. Jakmile jsme se s naší lodí přiblížili místu, kde hnízdily, vzlétly a přemístily se o kus dál. A takhle to šlo až k ústí řeky.

Během chvíle jsme se dostali mimo jakoukoliv civilizaci a byli v pustině téměř amazonských rozměrů. Včetně zvuků a divokých porostů. Za posledním záhybem se před námi otevřelo ústí do moře, které je tvořeno nepravidelnými bochánky písku, které vystupují z řeky. Přes tento pomyslný práh řeka vstupuje do otevřeného prostoru Černého moře. Velmi mne mrzelo, že zde nebyla zastávka a nemohli jsme vystoupit a ústí si prohlédnout.

Když jsme se vrátili zpět, chystal jsem se k návratu do Sozopolu. Autobus ale nejel a tak jsem chtěl stopovat. Jenže na druhé straně silnice jsem si povšiml dalšího vstupu do přírodní rezervace. Jak jsem předpokládal, šlo o možnost vyhlídkové plavby lodí po řece Ropotamo směrem do vnitrozemí. A musím říci, že tento úsek je mnohem zajímavější, divočejší a romantičtější. Kromě ostatních živočichů zde jsou dokonce i želvy.

Nakonec se mi podařilo i stopování a do Sozopolu jsem se dostal kolem páté odpoledne. Stačil jsem se ještě vykoupat a zcela unaven usnout před nočním hlukem.

Další den jsem navštívil i Nesebar, ale poměrně mne zklamal. Docela velké a hlučné město, kde prostě není úniku před jakoukoliv formou komerce. Byl jsem rád, že jsem se vrátil do Sozopolu. Už toho nezbývalo mnoho do mého návratu do České republiky. Jednoho rána jsem se probudil a věděl, že dnes odjíždím odpoledne do Burgasu, odkud se přesunu nočním vlakem do Sofie a tam na známý autobus Katev. Ještě ráno před odjezdem jsem stihl na malé rybářské loďce projet se kolem Sozopolu a ostrova sv. Ivana. Byl to nezapomenutelný zážitek a pro mne jakési rozloučení s touto nádhernou zemí.

Ještě dlouho po mém návratu jsem se nedokázal zbavit všech dojmů, které na mne doléhaly vší silou. Neustále jsem slyšel zpěvy pravoslavných chorálů, cítil vůni moře. Ale jsem rád, že ve mně dlouho zůstaly, však jsou takovými lákadly k cestám dalším a třeba i delším.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-bulharsko-sozopol.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-bulharsko-sozopol.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Bulharské dobrodružství. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017