Bursa - kolébka osmanské říše

Bursa byla až do poloviny 15. století hlavním městem Osmanské říše. Teprve když roku 1453 sultán Mehmet II. dobyl byzantský Cařihrad, dnešní Istanbul, ztratilo toto město své významné postavení. Přesto však i v následujících staletích nadále vzkvétalo. Dnes nabízí turistům unikátní soubor muslimských památek a mnoho dalších atrakcí.

Hrdiny tureckého stínového divadla jsou Karagöz a Hadživat. Zelná hrobka (Yešil Türbe) je chloubou osmanské architektury. Ve staré části města dodnes většina žen nevychází z domu bez šátku. Pod tímto zdobeným sarkofágem odpočívá slavný sultán Mehmet I. Vyrábět keramické dlaždice a mozaiky naučili Osmany umělci z Persie. Keyf, orientální siesta, při které se jen tak sedí a přebírá růženec, je náplní dne většiny tureckých staříků. Turecký bazar má svou neopakovatelnou atmosféru.

V této galerii je 7 obrázků. Zobraz celou galerii

Bursa leží na svazích pohoří Uludag v severozápadní Anatolii. Název města je odvozen od jména bíthýnského krále Prusie, který na jeho místě založil roku 185 př. n. l. první osadu. Římané říkali městu Prusa, Seldžukové později zkomolili tento název na Brusa, z čehož nakonec vzniklo dnešní jméno.

Bašta tureckých tradic

Turci, kteří si libují v přívlastcích, říkají městu často Yešil Bursa (Zelená Bursa). Těžko říci zda kvůli četným platanovým alejím a morušovým hájům nebo barvě dlaždic, jimiž jsou zvenku obloženy její starobylé mešity, neboť zelená je barvou islámu.

Historikové označují Bursu za kolébku osmanské říše a kultury. Turistické průvodce mluví o poslední baště starých tureckých tradic v zemi. Skutečností je, že málokteré město v Anatólii si do dnešních dnů zachovalo tak výrazně orientální ráz.

Každý rok v červenci se v Burse koná velký folklorní festival, kde je možné spatřit starobylý válečný tanec s meči a štíty - Kilič Kalkan. Muži v pestrých vojenských uniformách Janičářů při něm udávají rytmus kroky a pohyby zbraní bez hudebního doprovodu. Vystoupení má vyjadřovat pocit síly i odhodlání. Jeho původ sahá do dob, kdy Turci ještě neznali islám a putovali jako nomádi centrální Asií.

Sázka o dvacet mešit

Dominantou Bursy je mešita Ulu Camii (Velká mešita), která byla postavena na konci 14. století sultánem Beyazitem I. a financovaná z kořisti získané při vítězství nad křižáky u makedonského města Nikopolisu (1396). Před bitvou prý sultán přísahal, že pokud se svou armádou nevěřící porazí, nechá vystavět dvacet mešit. Stejný počet kopulí Velké mešity svědčí o čistě symbolickém splnění tohoto slibu. Na sultánovu obranu je ovšem nutno podotknout, že Velká mešita byla ve své době jednou z největších a nejodvážnějších muslimských staveb.

Zatímco zvenčí působí Ulu Camii poněkud stroze, uvnitř je každý její detail bohatě zdoben. Na stěnách visí obrovské kaligrafické nápisy se jmény prvních kalifů (Muhammadových nástupců) a citáty z koránu. Uprostřed svatyně stojí obrovská rituální kašna s třípatrovou fontánou, což je poněkud nezvyklé. U většiny muslimských svatostánků najdeme obvykle kašnu venku na nádvoří, kde slouží věřícím k rituálnímu omývání. Další zajímavostí jsou hodiny s šesti ciferníky. Kromě správného času ukazují věřícím zcela názorně, kdy je během dne správná doba pro pět předepsaných modliteb.

Sultánova hrobka

Za nejkrásnější muslimskou svatyni v Burse je považována Zelená mešita (Yešil Camii). Její stavbou byl na počátku 15. století pověřen slavný architekt Hadži Ivaz. Na barevných keramických obkladech se podíleli umělci pozvaní až z daleké Persie. Sultánova lóže, považovaná pro svou výstřední výzdobu za opravdový unikát, je připisována jistému Al-Majniovi. Ten se prý při práci nechával inspirovat snovými vidinami, které si navozoval užíváním opia.

V těsném sousedství mešity stojí Zelené mauzoleum (Yešil Türbe), kde je uložen sarkofág slavného sultána Mehmeta I. a několika členů jeho rodiny. Monumentální osmiboká hrobka je tak trochu symbolem města. Většina zelených obkladaček na jejích vnějších zdech opadala během velkého zemětřesení roku 1855. Později byly nahrazeny méně kvalitními tyrkysovými kachli. Vnitřní zdi a samotný Mehmetův náhrobek se však dodnes pyšní nádherným původním materiálem pocházejícím ze slavných dílen v perském Tabrízu.

Turecké lázně

Nevšední zážitek nabízí v Burse návštěva tradičních tureckých lázní – hamám. Zdejší nedávno zrestaurované Staré Lázně (Eski Hamam) ze 14. století jsou přímo ukázkovým příkladem tohoto vyhlášeného tureckého fenoménu. Hamam neslouží k léčebným účelům, tak jako lázně na Západě. Jedná se o praktické zařízení, kde se osobní hygiena mění v rituál spojený s pobytem v sauně a zvláštním druhem masáže těla. Zvenku vypadá budova Eski Hamam poměrně nenápadně. Architekti tradičních tureckých lázní totiž zaměřovali všechen svůj důvtip na interiér, neboť návštěva hamam má přinést požitek nejen fyzický, ale i vizuální. K estetickému působení se využívá především slunečních paprsků. Ty pronikají dovnitř množstvím otvorů a barevných skel v klenutých kupolích jednotlivých sálů, odrážejí se od vody a na mramorových stěnách rozehrávají kouzelnou hru světel a stínů.

Trh s kokony

V centru města najdete samozřejmě také mnoho orientálních bazarů. Ani v případě, že nehodláte nic kupovat, nezapomeňte zajít na Hedvábný trh. Budova někdejšího karavanseráje je plná miniaturních krámků s hedvábím a dalšími tkaninami. Fantastickou podívanou je dražba kokonů, která zde probíhá každý rok koncem června a začátkem července. Drobní pěstitelé housenek bource morušového z blízkého i dalekého okolí sem přijíždějí, aby svoje drahocenné zboží nabídli na prodej. Na několik dnů se tržnice promění v moře bílých zámotků, z nichž každý tvoří jediné tenké vlákno, které muže být dlouhé až 1500 metrů.

Vášnivou melu, ve kterou se aukce obvykle zvrhává, můžete pozorovat z vyvýšených historických arkád. Musíte si však pospíšit. Možná, že již během několika málo let tato tradice zanikne.

Hrbáč Černé oko

Bursa není jen městem bohatým na památky, ale také významným kulturním centrem země. Právě tady se údajně kdysi zrodilo tradiční turecké stínové divadlo. Legenda vypráví, že při stavbě Orhanovy mešity (Orhan Gazi Camii) ve 14. století přišel dělníky bavit hrbáč nazývaný Karagöz (Černé oko) a jeho pomocník Hadživat. Jejich ztřeštěné frašky, k nimž využívali ploché stínové loutky, byly tak zábavné a tak oblíbené, že krutý sultán dal těmto lidovým umělcům nakonec setnout hlavy, aby již nadále nemohli odvádět dělníky od práce. Časem však prý vládce svého činu litoval a začal šprýmaře postrádat. Stínové divadlo ale naštěstí žilo dál, protože populární Karagöz našel mnoho následovníků, kteří jej učinili nesmrtelným tím, že po něm tento druh umění pojmenovali, ale také proto, že z něj udělali hlavního hrdinu většiny her.

Divadlo Karagöz se díky potulným komediantům rychle rozšířilo po celé Osmanské říši. Hrálo se v zakouřených čajovnách, ale i luxusních panských sídlech. Až během 20. století vytlačilo postupně tuto lidovou zábavu kino, televize a video. Dnes se konají pravidelná představení už jen v Burse, kde má Karagöz i své vlastní muzeum v jednom historickém domě (Karagöz Sanat Evi), a kde mu také nedávno postavili stylový památník.

Loutky z velbloudí kůže

Turecké stínové divadlo bylo vždy určeno především prostým lidem a zejména mužské části populace. Není tedy divu, že komická vystoupení nejsou nijak hlubokomyslná a dialogy většiny původních her hýří jadrnými výrazy i oplzlostmi. Jednoduché zápletky na druhou stranu umožňují porozumět ději i turistům neovládajícím turečtinu.

Představení se koná vždy v temné místnosti. Loutky zvané Karagöz hajali jsou pečlivě vyřezány z velbloudí kůže, do posledního detailu vybarveny a díky speciálnímu olejovému nátěru napolo průsvitné. Umělci jimi pohybují těsně za bílou opnou, na kterou promítá jejich obraz světlo v pozadí. Všechny gesta a pohyby jsou odpozorovány a podány tak věrně, že dojem skutečnosti je téměř úplný.

Turecké stínové divadlo

Muzeum: Kulturní dům Karagöz (Karagöz Sanat Evi) najdete na ulici Cekirge Caddesi. Stylový památník stojí hned naproti budově.

Karagöz festival: Od roku 1994 pravidelně uprostřed listopadu pořádají milovníci stínového divadla v Burse pětidenní Karagöz festival, na který přijíždějí soubory z celého Turecka i okolních zemí.

Loutky: Mnozí turisté si odvážejí z Bursy jako suvenýr právě slavné loutky. Jejich nejlepší výběr naleznete na bazaru Eski Aynali v krámku č. 12 s nápisem Karagöz. Tady dostanete i vstupenky na představení. Majitel obchůdku má rovněž zajímavou internetovou stránku: www.karagoz.8m.com. Zkusit můžete také konkurenční www.karagoztravel.com.

Zajímavost: Barvitý popis přestavení stínového divadla Karagöz najdete v cestopise Přes devatery hory od Antonína Fialky (Praha 1946).

Tipy na výlety

Bíthýnský Olymp: Asi 20kilometrů za městem se tyčí 2543 metrů vysoká hora Ulu Dag, v antických dobách nazývaná Bíthýnský Olymp. Na tento nejvyšší vrchol západní části Malé Asie se dnes snadno dostanete lanovkou, které se tu říká teleferik. Hora vás mile překvapí svými zelenými lesy a dramatickými výhledy. Pokud patříte k milovníkům zimních sportů, pak vezte, že právě zde stojí neluxusnější lyžařské středisko v celé zemi, které se kvalitou služeb a délkou sjezdovek vyrovná rakouským Alpám. Lyžařská sezóna začíná v prosinci a kočí v březnu. Denní permanentka na vlek stojí necelých 10 EUR. V létě zde na milovníky vysokohorské turistiky čeká značená túra kolem několika ledovcových jezer.

Vesnička Cumalikizik: Malebná obec s hrázděnými domky a hrubě vydlážděnými uličkami. Před sedmi sty lety ji podle legendy věnoval sám sultán Osman jednomu ze svých synů jako svatební dar. Turistické agentury v Burse sem během sezóny pořádají výlety, které jsou často spojené s ukázkami lidových řemesel a ochutnávkou tradičních tureckých dobrot. Na vlastní pěst se můžete do Cumalikiziku dostat mikrobusem. Vesnička leží necelých 15 km východně od města.

Další rady na cestu

Vízum: Od roku 2005 nepotřebují čeští občané ke vstupu do Turecka vízum.

Doprava: Z Istanbulu (230 km/ 4 hod.) a Ankary (400 km/ 5,5 hod.) jezdí do Bursy každou hodinu mnoho autobusů. Několikrát týdně má Bursa s Istanbulem také letecké spojení.

Turistická informační kancelář: stojí v parku mezi Velkou mešitou a Hedvábným trhem. Zdarma zde dostanete tištěného průvodce po městě v jakémkoli světovém jazyce a mnoho dalších prospektů o zajímavých místech země s nádhernými fotografiemi. Turecká vláda dělá pro rozvoj turistiky opravdu maximum.

Ceny: Turecko je levnou zemí, pouze pivo a další alkohol je dražší než u nás. Vstupné do památek obvykle nepřesahuje 3 EUR. Studenti mají obvykle 50% slevu po předložení karty ISIC. Při nákupu suvenýrů na bazaru se vyplatí smlouvat.

Ubytovaní: Hotely na hlavních třídách jsou drahé a hlučné. Levné hotely najdete na ulici Inebey nedaleko Velké mešity. Příjemný a čistý hotel Güneš nabízí dvoulůžkové pokoje od 20 EUR. Opodál stojící hotel Ankara je třikrát levnější, ale jen pro opravdu silné nátury.

Čeho se vyvarovat: Turci jsou vstřícní a pohostinní lidé. Při jednání s nimi je třeba postupovat trpělivě a beze spěchu. Kritizování zakladatele republiky Atatürka a znevažování státních či náboženských symbolů je hrubým přestupkem proti místnímu bontonu. Do mešit a tureckého domu se vchází vždy bez bot!

Velvyslanectví ČR v Ankaře: Koroglu Cad. 100, Gaziosmanpasa, Tel.: (0090-312) 446 12 44

Genrální Konsulát ČR v Istanbulu: Abdi Ipekci Cad. 71, Tel.: ( 0090-212) 2475030

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-bursa-kolebka-osmanske-rise.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-bursa-kolebka-osmanske-rise.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Jarda (2008-07-03 16:04:46 | 195.47.24.114)
Nevíte někdo kde získat nějaké informace o výše uvedeném pohoří Ulu Dag, výstupu na nejvyšší vrchol nebo zmiňovaných značených tůrách?

Diashow Aljaska 2017