Čas a peníze

Skutečnosti popsané v předchozích kapitolách byly pravdivé v době, kdy se přihodily. S časem pádícím do minulosti se mnoho věcí ale změnilo. Třeba město Rabaul bylo několik měsíců po našem odjezdu zničeno výbuchem sopky a překryto několikametrovou vrstvou popela. Stejně tak vraky lodí v jeho přístavu jsou dnes překryty bahnem a popelem. Ostrovy Moen a Dublon se dnes jmenují Weno a Tonowas...

kamenné peníze z ostrova Yap oběživo z Nové Guineje Peter Katz

Skutečnosti popsané v předchozích kapitolách byly pravdivé v době, kdy se přihodily. S časem pádícím do minulosti se mnoho věcí ale změnilo. Třeba město Rabaul bylo několik měsíců po našem odjezdu zničeno výbuchem sopky a překryto několikametrovou vrstvou popela. Stejně tak vraky lodí v jeho přístavu jsou dnes překryty bahnem a popelem. Ostrovy Moen a Dublon se dnes jmenují Weno a Tonowas. Potápěčská společnost, co hrdinsky jezdila do Hansa Bay, již neexistuje, podobně jako letecká společnost Talair, poté co při haváriích jejích letadel zahynuly posádky i cestující.

Na většinu ostrovů se lze dostat vlastně jen letecky. To pro potápěče znamená dvě věci: za prvé by po posledním ponoru neměl měnit nadmořskou výšku minimálně po dobu 8 hodin. Zbývající rozpuštěný dusík v jeho krvi by mu totiž mohl přivodit ochrnutí jeho všetečných končetin. Za druhé při přeletu poledníků je třeba počítat s časovým posunem, který činí mezi Brnem a tichomořskými ostrovy 8 až 12 hodin. Jít se potápět krátce po příletu, kdy máte v hlavě 3 hodiny ráno brněnského času, může značně zamlžit vaše podvodní soustředění ať už uvnitř neznámého vraku, nebo třeba při schůzce s naštvaným žralokem - který se vám jen nezdá.

Stejně důležité je zvolit si vhodnou dobu k návštěvě ostrovů. Dostavit se tam v období deštů, tajfunů nebo silných větrů může být podobný zážitek, jako stanovat v tunelu mezi druhou a třetí kolejí.

Na mnoha ostrovech se také přesný čas nebere tak doslova. Na ostrově Gizo nám řekli, abychom se domluvili s řidičem jediného mikrobusu, v kolik hodin pro nás má přijet, aby nás vzal na druhý konec ostrova. Navrhl nám v 8:15. Přijel pak téměř přesně. Bylo 11:40, když byl konečně do růžova vyspinkaný. Cestou přes vesničky v džungli bral domorodce, kteří na cestě tábořili zřejmě na něj čekajíce několik hodin či dnů. Ti, kteří se nevešli, se zase odevzdaně posadili na cestu, a snad tedy pojedou zítra.

Jako potápěči nebo turisté jsme také někdy jediným zdrojem peněz pro místní domorodce. (Tím nemyslím situaci v městech na Nové Guinei, kde ve vás vidí pochodující peněženku, kterou je možno bez následků s mačetou ulovit.) Někdy je třeba zaplatit za průchod jejich džunglí či za ponory v jejich vesničce. Jde o nepatrné částky, které pro ně znamenají malé bohatství. Za 30 našich ponorů si budou moci koupit jedno tričko nebo hlt petroleje do lampy. Většina ostrovů také nemá vlastní měnu a používají americké nebo australské dolary. Nejsou tam tedy směnárny a německé marky či britské libry jsou na tom stejně jako albánské leky. Nikdo je jako platidlo nevezme.

Na ostrově Yap mají unikátní kamenné peníze. Jsou to opracované kruhové kameny s dírou uprostřed. Některé jsou staré až dva tisíce let a jejich hodnota se řídí podle velikosti a opracování. Největší má průměr 3,6 metru a váží 4 tuny. Nepoužívají se tedy k nákupu, třeba gumy do trenýrek, ale jsou částí rodinného jmění. Platí se s nimi při větších transakcích, a část jich je i pod hladinou. Nová Guinea má sice svoje bankovky a mince, ale používají k platbě i malé mušličky navlečené na kus dřívka. Evidentně tedy mají kromě mincovny také mušlovnu, ale asi je těžko rozpoznat padělky.

Peníze se také nalézají na potopených lodích, i když tedy dost vzácně. Pokud to jsou americké dolary, tak ty jsou platné dodnes. Japonské peníze z 2. světové války mají dnes cenu jen pro sběratele. Jde převážně o mince, ale podařilo se nám najít i japonské okupační bankovky, jež platily na obsazených územích. Zvláštní skupinu tvoří zlaté mince, nebo potopené zlato vůbec. Ale vzhledem k tomu, že se potápíme pouze pro radost a nikoliv pro hrabivou hamižnost, jistě bychom (my všichni) tento nalezený žlutý kov odevzdali na nejbližší policejní stanici, že? No a to by bylo asi tak všechno.

Je pozdě odpoledne a prodlužující se stíny palem se zvolna pohybují po rozložené mapě Gilbertových ostrovů, Když jde kolem Hanka s prádlem, vypouštím první udičku: “Vsadil bych se o pět dolarů, že tady na té mapě je špatně nakreslená zátoka na ostrově Betio.“
“A lidstvo by ti bylo vděčno, kdybys to na místě zkontroloval, že?“ odhaduje Hanka celkem správně můj neobvyklý zájem o kartografické detaily.

Pozorujeme rudé slunce, které se pomalu noří do vln Pacifiku a odhadujeme směr, kde se asi tak rozkládají Gilbertovy ostrovy. A pak oba najednou řekneme: “Toho Cousteaua nám byl čert dlužen!“

...KONEC...

Kniha “Ponory v Pacifiku“ vyšla v roce 1998 a najdete v ní spustu velkých, krásných a barevných fotografií. Vydalo nakladatelství Gnóm - Eisenman Media, s.r.o (Na Okraji 42, 162 00 Praha 6 tel/fax: 02 - 310 24 68), ISBN 80-85460-06-8. Díky autorovi knihy za jeho laskavé svolení k publikaci článků tohoto seriálu.

Tento článek je součástí seriálu Potápění v Pacifiku. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017