Titáni z Atlasu

Maroko, to nejsou jen exotické pouštní scenerie a bezútěšně vyprahlé hory. Poblíž městečka Azrou v centrální části Atlasu najdete krajinu, kterou by jste v severní Africe patrně nečekali. Zelené hvozdy táhnoucí se daleko za obzor připomínají tak trochu Krkonoše či Velkou Fatru. Jen opice poskakujících ve větvích mohutných jehličnanů kazí tento dojem. Jediný cedrový les na černém kontinentu je totiž domovem endemického druhu bezocasého makaka.

V této galerii je 7 obrázků. Zobraz celou galerii

Horské městečko Azrou dostalo jméno podle skály (berbersky azrou), které se nad ním tyčí. Nabízí základní turistickou infrastrukturu, ale přesto si dodnes zachovalo poklidnou venkovskou atmosféru. Neotravují zde žádní vemlouvaví prodavači ani hotelový dohazovači, což je jinde v Maroku jev zcela nevídaný.

Do Azrou lze snadno dojet autobusem z nedalekého města Fés (UNESCO), jež nechybí v itineráři snad žádného baťůžkáře, který se rozhodne vydat do této části světa. Již po cestě začne člověk tušit, že se něco děje, neboť okolí silnice přestává nabízet scenérie typické pro státy Maghrebu. Asi v polovině trasy stojí totiž bývalé francouzské lyžařské středisko a krajina ztrácí okrové pouštní odstíny a rychle se mění na zelenou zahradu. Doslova s každým kilometrem přibývá stromů a ubývá Arabů. Oblast kolem Azrou je totiž domovem Berberů a nachází se zde patrně nejrozlehlejší souvislý les v celé severní Africe.

Lidé a cedry

Zatímco téměř v celém Atlasu změnili pilní arabští zemědělci horské svahy v terasovitá políčka nebo na holé pastviny, v téměř liduprázdných horách u Azrou se dodnes zachovaly zbytky původního ekosystému. Stále zde proto také přežívá mnoho vzácných živočichů a rostlin. Některé jsou zapsány v červené knize ohrožených druhů a zahlédnout je, to chce opravdu pořádnou dávku štěstí. Ale zdejší nejproslulejší raritu, poslední velké cedrové lesy světa, nemůžete minout, ať už se vydáte z Azrou kterýmkoli směrem.

Cedry byly pro mohutnost svých kmenů, tvrdost a vůni dřeva od dávných dob žádaným materiálem. Zmiňuje se o nich dokonce už nejstarší literární památka - Epos o Gilgamešovi. Také v Bibli se s úctou na řadě míst hovoří o těchto stromech. Z cedrového dřeva byl postaven První i Druhý chrám v Jeruzalémě. Féničané jej používali na stavbu svých lodí a Egypťanům sloužil cedrový olej a pryskyřice k mumifikování faraónů. Ve středověku káceli lidé cedrové lesy ve velkém na topení a aby získali ornou půdu. Při výstavbě blízkovýchodní železniční sítě na počátku 20. století byly v tomto regionu zdecimovány poslední souvislé celky těchto ušlechtilých stromů. Dnes je za poslední cedrový háj na světe obvykle vydávána obezděná a přísně chráněná zahrada Hurš Arz el-Rab u obce Bšarré v Libanonu. Ve skutečnosti je to jen jediná lokalita, kde stojí dosud větší skupina cedrů libanonských (cedrus libani). Na několika místech Asie však dosud rostou jiné druhy těchto stromů, které se od těch libanonských velikostí ani vzhledem prakticky neliší. V Africe se cedrovým lesem může pochlubit pouze pohoří Atlas.

Poslední Titáni

Turisté se u Azrou zpravidla zastavují pouze v malém parku, který obklopuje Cédre Gouraud. Tak byl francouzsky pojmenován skutečný veterán mezi zdejšími cedry, jehož stáří je odhadováno na 800 let. Strom je vysoký 53 metrů a obvod jeho kmene dosahuje v nejširším místě 10 metrů. Vypadá skutečně monumentálně, pouze bílá informační cedule připevněná přímo na kmeni trochu kazí celkový dojem. Také přilehlé stánky se suvenýry a občerstvením působí dosti rušivě. Ale zbytek parku je již klidnější a nabízí mnoho pěkných zákoutí.

V okolní lesnaté krajině však naleznete spoustu nesrovnatelně působivějších cedrových lokalit. Občas tu dokonce narazíte i na titány srovnatelné s „oficiálně“ největším Cédre Gouraud. Člověka pak napadají podivné myšlenky. Například, kdo rozhodl, který ze starobylých cedrů je ten největší? Copak někdo běhal po okolních horách a všechny srovnatelně velké titány přeměřoval? To asi ne. Nejspíš jen podnikavý domorodci přitloukli cedulku na nejstarší strom poblíž silnice. Komu by se také chtělo chodit každé ráno prodávat pohlednice někam daleko do hor, že?

Marocký les

V Maroku se cedrům nejvíce daří v nadmořské výšce okolo 2000 metrů. Většina stromů zaujme spíše svým půvabným vzhledem než-li velikostí. Převažuje les tvořený mladými stromy a malými semenáčky, jež na dálku připomíná naše smrkové monokultury. Svým způsobem je to dobře. V národním parku Tazzeka u Azrou mají alespoň jistu, že o cedrový porost v budoucnu nepřijdou, tak jak to hrozí podobným rezervacím v Libanonu a na dalších místech světa.

Solitérně rostoucí staré cedry jsou nesmírně malebné. Jejich stáří lze těžko odhadnout, ale těm starším je určitě alespoň tři sta let. Cedry rostou velmi pomalu a větší kusy byly domorodci ještě v nedávné minulosti nemilosrdně káceny. Titáni staří několik set let jsou vidět jez zřídka, zpravidla odlehlých a těžko dostupných místech.

V marockých horských lesích rostou dále duby, túje a izolovaně i vzácné černé jalovce s metr širokými kmeny. Pryskyřice vytékající z kůry těchto stromů se přidává do arabského kuřiva a dodává mu zvláštní omamnou vůni.

Les u Azrou je velmi rozlehlý a pohybovat se po něm lze jen po úzkých kozích stezkách, často vedoucích přes krkolomné skalní serpentiny. Ale ani delší výlet do přírody není příliš náročný. Místní Berbeři jsou navíc velmi přátelští. Při troše štěstí budete pozváni do některého z černých stanů na konvičku tradičního mátového čaje, kterému se v této muslimské zemi přezdívá „berberská whisky“.

Plaché opice

Kromě vzácných cedrů jsou další raritou této oblasti početné tlupy opic – makaků magotů (Macaca sylvana). Jedná o bezocasé endemity a zároveň o jediný druh makaků, který žije mimo Asii. Mimo Maroko se malá populace těchto primátů vyskytuje ve volné přírodě již jen na evropské části Gibraltaru. Tam jsou makakové natolik krotcí, že sami přicházejí až k lidem a žebrají sušenky a sladkosti, stejně jako jejich příbuzní u indických chrámů. U Azrou jsou však opice převážně plaché, až na několik jedinců, kteří se pohybují v nejnavštěvovanější části lesa poblíž údajně největšího cedru Gouraud. Pamlsky na lidech neloudí, ale před návštěvníky buď prchají nebo je ignorují. V bezpečné vzdálenosti se pak po celý den věnují bohulibým činnostem, ke kterým patří zejména manželské (nebo snad dokonce i nemanželské?) něžnosti, vřeštění a vzájemné vybírání blech.

U Azrou je život opic narušen jejich neustálým kontaktem s člověkem. Pokud chcete pozorovat makaky žijící skutečně v divočině, pak se vydejte k asi 60 kilometrům vzdáleným pramenům nejdelší stáletekoucí řeky Maroka, kterou je Oum er-Rbia. Tam se prohání desítky tlup divokých opic, které nežijí z odpadků a darů lidí, ale živí se pouze plody místní přírody. Kromě nich obývají tuto panenskou lokalitu také další zajímavá zvířata. Často lze spatřit užovku maurskou (Natrix maura), která vypadá sice na první pohled nebezpečně, ale je naprosto neškodná. Velkou vzácností je naproti tomu zlatý šakal (Canis aureus). Žádné velké šelmy zde nežijí, takže táboření ve volné přírodě není nijak nebezpečné.

Informace na cestu

Doprava: autobusem z města Fés, alternativou pro cyklisty je horské kolo.

Ubytování: hotely v Azrou (dobrou adresou je např. podnik Les Cédres), při treku po horách je nezbytný vlastní stan

Vhodná doba: jarní a podzimní měsíce

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Karel (2014-10-02 11:18:13 | 217.195.172.104)
Jaká je aktuální situace v Maroku v oblasti norničení? Já tam byl v roce 2006 a moc jsem se o to v tu dobu ještě nezajímal, takže jsem zahlídl pouze nic nevypovídající malý vzorek v Agadiru.

Diashow Aljaska 2017