Cesta na Vanuatu

Teprve po třech měsících, strávených v Oceánii, jsem navštívil první nezávislý stát, ležící v tomto světadíle, a tím bylo Vanuatu. Toto souostroví leží v Melanésii, asi 500 kilometrů na severovýchod od Nové Kaledonie, a cestoval jsem sem lodí.

V této galerii je 10 obrázků. Zobraz celou galerii

Na Vanuatu se lze dostat z Nové Kaledonie buď letadlem nebo lodí. Letadlo je téměř dvakrát dražší než loď a létá asi docela často, loď je levnější, samozřejmě mnohem pomalejší a jezdí jenom jednou měsíčně. Náhodou mi to zrovna tak vyšlo, že jsem strávil v Nové Kaledonii půl měsíce a lodní odjezd celkem časově vhodně navazoval na můj kaledonský pobyt. Na Vanuatu jezdí z Kaledonie jediná loď s názvem Havannah. Ta navíc před přistáním na Vanuatu staví i na všech třech ostrovech Îles Loyauté, na které jsem se normálně z finančních ani časových důvodů nedostal, tak jsem je alespoň povrchně zhlédnul cestou. Musel jsem si koupit zpáteční lístek, neboť jednosměrnou jízdenku vám na Vanuatu neprodají (to samé platí u letenek,je to podmínka státu Vanuatu). Zpáteční lístek prý lze ale stornovat. Chtěl jsem na Vanuatu strávit asi měsíc a říkal jsem si, že pak se buď vrátím do Nouméa a poletím na Nový Zéland, nebo jízdenku stornuji a budu pokračovat na Fidži.

Loď vyplula v pondělí 6. září 2010 večer ve 21:00 a byla celkem zaplněná. Noc jsem strávil na karimatce na zemi. Občas jsem prohodil pár slov se sympatickým Vietnamcem Samem, který studoval v Nové Kaledonii 10 měsíců a teď vyrazil na lodní výlet. Z Vanuatu se ale musí rychle vrátit zpět do Kaledonie, aby stihnul letadlo do Paříže, kde bude studovat další rok. Na lodi jsem byl jediný běloch, a později, po Samově vystoupení ve Vile, zbyli na Havannah kromě mé maličkosti samí černí pasažéři .

Îles Loyauté (anglicky Loyalty Islands) je skupina ostrovů, ležících na sever od Nové Kaledonie (hlavního ostrova). Dohromady zabírá tato ostrovní skupina 1981 km2 souše a žije zde asi 20000 lidí. Tři největší ostrovy jsou (od východu na západ) Maré, Lifou a Ouvéa, a v tomto pořadí jsme je také navštívili. Ostrovy jsou poměrně nízké, jedná se o vyzdvižené atoly. A to vyvýšené atoly pořádně veliké! Lifou (rozloha 1146 km2) je největším vyzdviženým atolem na světě. Nejvyšší bod souostroví leží na ostrově Maré a má nadmořskou výšku 138 m.n.m.

Îles Loyauté jako celek tvoří zároveň jednu ze tří provincií Nové Kaledonie. Hlavním „městem“ ostrovů je , ležící na ostrově Lifou. Ostrovy jsou údajně to nejhezčí, co lze v Nové Kaledonii spatřit a tvrdí to nejen turistické průvodce, ale i obyvatelé Nové Kaledonie samotné. Îles Loyauté oplývají nádhernými plážemi a velmi přívětivými obyvateli. Právě na těchto ostrovech je kanacká kultura nejvíce živá, takže příjemné lenošení na pláži, šnorchlování či potápění, lze spojit s poznáváním tradičního domorodého života.

Prvním ostrovem na Îles Loyauté, který jsme navštívili, byl ostrov Maré, kde jsme přistáli druhého dne ráno. Strávil jsem tu venku asi dvě hodiny. Prošel jsem se kousek po pobřeží a zpět. Samotné pobřeží je skalnaté a často celé v dlouhých úsecích jakoby podemleté příbojem. Spatřil jsem tu také krásné jeskyně kousek od pobřeží. Pravděpodobně vznikly rovněž působením mořské abraze a pak byly vyzdviženy o několik metrů výše, ale u některých to vypadalo, jakoby v nich byly i krápníky, tak nevím. Z naší lodi zatím vystoupila velká většina pasažérů a velké ještěrky vyložily starý náklad a naložily nový. Pak jsme v příjemně poloprázdné lodi vyrazili dál.

Odpoledne jsme zastavili na ostrově Lifou ve městě Wé, hlavním městě celé provincie. No městě, spíše je to tedy taková hodně roztahaná vesnice. Strávil jsem tu tři hodiny a neviděl nic mimořádného, vyjma mořské želvy, kterou jsem zahlédl při krátkém šnorchlování na místní pláži. Třetí a poslední ostrov, Ouvéa, jsme spatřili až následujícího dne ráno. Opět jsem podniknul menší procházku, neboť jsme měli více jak 5 hodin času do odjezdu lodi. Navštívil jsem nedalekou místní vesničku Waidrilla (hlavní administrativní centrum ostrova), ve které už převažují tradiční kanacké domy nad moderní zástavbou. U silnice je tu také památník, který uctívá 19 kanackých obětí, zabitých Francouzi v roce 1988 během zdejších nepokojů. Místo je plné květin a kanackých vlajek. Zdejší oběti jsou evidentně uctívány jako mučedníci v boji za nezávislost „Kanaky“ (tak Kanakové nazývají Novou Kaledonii).

Dále jsem nakouknul do malé továrničky na výrobu mýdla. Hlavní surovinou pro výrobu místního mýdla jsou kokosové ořechy. A na závěr jsem se vykoupal v „blue hole“, čili modré díře. To je přírodní nádrž, která vznikla propadnutím stropu jeskynní prostory. Takto vzniklé jezírko je ovšem propojeno s oceánem, je v něm slaná voda a mořské korálové ryby. Skočit dolů nebyl problém, obtížnější ovšem bylo vyšplhat se po zavěšeném laně zpět. Bez lana se nahoru vylézt nedá. Stěny jsou sice jen tři čtyři metry vysoké, ale jsou převislé a skála je velmi ostrá. Nakonec jsem se ale šťastně dostal nahoru, jinak bych tam asi plaval dodnes. Před půlnocí jsme pak z Ouvéa konečně vypluli na Vanuatu.

Vanuatu – zeměpisný a historický přehled

Vanuatu (v překladu „Náš domov“ nebo „Naše země“) je malý ostrovní stát v Melanésii, ležící asi 500 kilometrů na severovýchod od Nové Kaledonie. Zaujímá rozlohu souše přibližně 12000 km2 a v roce 2008 zde žilo asi 215000 obyvatel. Vanuatu se skládá z 83 ostrovů, z nich největší jsou tyto (od severu): Espiritu Santo (plošně největší ostrov, rozloha 3677 km2), Malakula, Ambrym, Efate, Erromango a Tanna. Souostroví je výrazně protaženo ve směru sever-jih, přičemž vzdálenost jeho krajních ostrovů je asi 1300 kilometrů. Hlavní město státu, Port Vila (či zkráceně pouze Vila) leží na ostrově Efate, žije v něm přibližně 40000 obyvatel a je vzdáleno 15723 kilometrů od Prahy.

Ostrovy jsou vulkanického původu a i dnes se na nich nachází několik činných sopek. Nejvyšší horou Vanuatu je Tabwemasana (1879 m.n.m.) na ostrově Espiritu Santo. Podnebí na Vanuatu je tropické a vlhké. V Port Vila je průměrná roční teplota 24.7°C (nejteplejší měsíc je únor, nejchladnější měsíce jsou červenec a srpen, rozdíly teplot jsou však během roku minimální) a spadne zde 2336 mm srážek ročně (nejvíce v březnu, nejméně v září). Na severních ostrovech však dosahují srážky až 4000 mm ročně. Období dešťů trvá na Vanuatu od listopadu do dubna, období sucha od května do října. Vanuatu je poměrně dosti sužováno přírodními katastrofami. Hurikánová sezóna trvá od ledna (či od prosince) do dubna a dále občas vypukne občas nějaké to zemětřesení, vybuchne sopka či se přižene vlna tsunami.

Historie Vanuatu před příchodem Evropanů je nejasná. Prvním Evropanem, který přistál na Vanuatu, byl Portugalec Pedro Fernandes de Queirós, který ovšem plul (podobně jako třeba Magalhães) ve španělských službách. Ten se vylodil v roce 1606 na ostrově Espiritu Santo. Pak si dali Evropané pauzu až do roku 1768, kdy souostroví znovu objevil Francouz Louis Antoine de Bougainville. Po něm přijel v roce 1774 všudybyl James Cook. Ten ve stejném roce objevil Novou Kaledonii a pojmenoval ji podle Skotska (Caledonia je starý římský výraz pro Skotsko). A protože Vanuatu leželo nedaleko tohoto „Nového Skotska“, dal Cook tomuto souostroví název Nové Hebridy (podle Hebrid u skotského pobřeží).

Ostrovy byly původně obydleny pouze melanéským (tedy černým) obyvatelstvem, později sem však byli Evropany přiváženi na práci i Polynésané. Z Evropy sem přicházeli hlavně obchodníci a misionáři z Francie a Velké Británie. Obě evropské mocnosti, které spolu řadu let válčily o kolonie, se na Nových Hebridách kupodivu nakonec dohodly a vytvořily v roce 1906 britsko-francouzské kondominium. Toto ošklivě znějící slovo nemá žádnou souvislost s pánskou gumovou ochranou, nýbrž označuje společnou správu. V praxi to znamenalo, že Britové a Francouzi spravovali ostrovy dohromady a přitom každý po svém. Na Nových Hebridách tedy byly skoro všechny instituce zdvojené: existovala tu dvojí policie, dvojí zdravotnický systém, dvojí školy, dvojí měna a samozřejmě také dva úřední jazyky.

Za druhé světové války hrozilo, že ostrovy obsadí Japonci, kteří se vylodili na sousedních Šalomounových ostrovech, Američané však Japonce předešli a v květnu 1942 Nové Hebridy obsadili a zřídili zde důležité námořní a letecké základny na ostrovech Espiritu Santo a Efate. V roce 1945 Američané odešli a podivná britsko-francouzská koexistence na ostrovech pokračovala. Ostrovy byly Brity a Francouzi spravovány až do 30.července 1980, kdy byla vyhlášena nezávislost Vanuatské republiky, čímž byl zároveň definitivně opuštěn předchozí název Nové Hebridy. Název „Nové Hebridy“ se ovšem pro název samotného souostroví (nikoliv státu) používá dodnes.

Dnes je Vanuatu na tichomořské poměry chudší zemí. Základem ekonomiky je zemědělství. Země vyniká především produkcí kopry a kavy. Důležitý je rybolov a turistika. V roce 2005 Vanuatu navštívilo 60000 turistů, což ovšem není nijak závratné číslo. Průmysl je rozvinut slabě.

V zemi jsou tři úřední jazyky – angličtina, francouzština a bislama, což je kreolský jazyk, kombinující melanéskou gramatiku z převážně anglickou slovní zásobou. Bislama je nejdůležitější jazyk v zemi, protože většina obyvatelstva ho ovládá jako druhý jazyk. Na Vanuatu se totiž jinak mluví 113 domorodými jazyky a lidé by se mezi sebou nedomluvili. Vanuatu má největší počet jazyků na světě vzhledem k počtu obyvatel – jedním domorodým jazykem v průměru mluví jen 2000 obyvatel! Nábožensky na Vanuatu převažují protestanti, kteří jsou roztříštěni do mnoha církví.

Administrativně se Vanuatu dělí na 6 provincií. Vanuatu nemá regulérní armádu, jen ozbrojené policejní sbory.

Port Vila

Po 2.5 dnech plavby jsme konečně dorazili do hlavního města Vanuatu, které leží na ostrově Efate. Oficiálně se jmenuje Port Vila, ale běžně se tento název zkracuje na Vila. Podle jízdního řádu jsme sice měli přijet až v 11:15, ale jízdní řád je velmi přibližný a my jsme tentokrát přijeli už kolem sedmé. Následně na loď dorazili imigrační úředníci a celníci. Vyplnil jsem dva formuláře a dostal jsem razítko, opravňující mě pobývat na Vanuatu jeden měsíc. Vízum pro občany ČR není potřeba. Co však musíte mít, to je zpáteční jízdenka (letenka), či případně návazná letenka do další destinace. Nemůžete tedy mít pouze jednosměrnou letenku na Vanuatu a spoléhat na to, že další koupíte až zde. To samé platí i pro Fidži, Samou a Tongu.

Pro nezávislého cestovatele, který chce podobně jako já létat z ostrova na ostrov, je to tedy poněkud komplikované. Úřednice si také hned ověřila, že zpáteční jízdenku mám. Pak mi prohlíželi zavazadla. Musel jsem vysypat celý velký batoh a úředník to zběžně prohlédl. S čím jsem se však setkal úplně poprvé, to byla skutečnost, že mi prohlíželi notebook! Musel jsem zadat přístupové heslo a úředník zběžně prohlédl pár souborů (zřejmě klikal na zástupce, které mám umístěné na ploše). Pokud máte tedy v počítači nějaké citlivé materiály nebo nedej bože pornografii (na Vanuatu je dovoz pornografie zakázán), tak bacha. Úředníci byli jinak korektní a usměvaví. Po prohlídce jsem opět nechal velký batoh na lodi a vyrazil jsem do města, kde jsem strávil celkem 7 hodin.

Musím říct, že Port Vila je ale totálně nezajímavé a docela ošklivé město. Má nějakých 40000 obyvatel, ale místy má téměř vesnický charakter. Poměrně živé je nábřeží, kde je množství obchodů. Převážně duty free, ve kterých najdete především alkohol, parfémy či elektroniku. Pokud si při celní kontrole necháte napsat nějaké potvrzení, můžete v duty free nakupovat zhruba o 20% levněji, bez daně. To jsem bohužel nevěděl a jelikož jsem v jednom z obchodů kupoval náhradní dobíjecí baterie a paměťovou kartu do foťáku, lehce se mi to prodražilo.

Také jsem si koupil letenku (respektive letenky tři) po trase Vanuatu-Fidži-Samoa-Tonga. Letenku jsem kupoval až na Tongu dopředu, protože stejně musím mít návazné letenky do dalších destinací, aby nebyly problémy. Na Fidži pak údajně mohu koupit letenku z Tongy přes Nový Zéland, Austrálii a jihovýchodní Asii do Evropy (RTW – round the world – ticket). Po zakoupení letenky na Fidži by měla jít stornovat zpáteční lodní jízdenka na Novou Kaledonii, bohužel jsem to ale ve Vile už nestihl. Snad příště. Ve Vile jsem utratil zase spoustu peněz a moje finanční situace je velmi neradostná. Pokud budu v cestě pokračovat až do konce července 2010, což bych rád, pak mi vychází denní rozpočet na necelých 500 Kč, a to je na úplně všechny výdaje kromě zpáteční letenky. Tak buď budu hodně škudlit a autostopařit, čímž snad ušetřím, nebo budu muset Cestu zkrátit, aby mi zbylo na letenku domů. Život je boj! Kde jsou ty časy, kdy jsem si v Jižní Americe žil jak prase v žitě…

Jinak kromě nákupní hlavní třídy toho ve Vile moc k vidění není. Docela hezké je tržiště, kde se dá i celkem levně najíst. Konečně jsem si dal po delší době pořádné teplé jídlo. Hovězí s rýží v pouliční restauraci bylo výborné. Ještě jsem se kouknul na park Nezávislosti, což je velké prostranství, kde je i víceúčelové hřiště (pro fotbal, rugby i kriket). Zrovna se na něm hrál kriketový zápas. Okolo parku je několik domů, v nichž sídlí různá ministerstva. Nejedná se ale rozhodně o žádné paláce. Všude ve Vile je vidět, že země se nemůže ekonomicky porovnávat s Novou Kaledonií. Jednak Vanuatu nemá nikl a pak hlavně tento stát nikdo nesponzoruje tak, jako to činí Francie v Nové Kaledonii. Všude je také mnohem větší špína a nepořádek než v Kaledonii.

Cesta z Efate na Espiritu Santo

Původně jsem chtěl ve Vile vystoupit, ale nakonec jsem si řekl, že ušetřím čas i peníze a budu pokračovat lodí až na ostrov Espiritu Santo, když už to tam jede. Cesta se mi tak prodloužila o jeden den, ale spoj navazuje a cena je přitom stejná. Loď vyplula v 18:15 a i když skoro všichni ve Vile vystoupili, spousta dalších lidí zase nastoupila, takže jsme plnější, než když jsme vyjížděli z Nouméa.

Druhého dne ráno jsme přistáli u ostrova Malakula, kde polovina cestujících loď opustila, ale stejně nebo ještě více lidí nastoupilo, takže loď byla docela zaplněná. Mně tentokrát návštěva ostrova nebyla povolena, musel jsem zůstat na lodi. Ve 13:00 jsme pak přistáli na ostrově Espiritu Santo, na okraji hlavního města Luganville. O zážitky z největšího vanuatského ostrova se však s vámi rozdělím až v dalším článku.

Cesta na Vanuatu – praktické informace

Kursy v září 2010: 1 EUR = 119.33 F (pacifický frank, platí v Nové Kaledonii, fixně stanovený kurs k euru), 1 Kč = 4.70 F (přepočítáno podle výpisu z banky). 1 EUR = 125 V (vatu, měna na Vanuatu), 1 USD = 100 V, 1 Kč = 5 V. Kurs pacifického franku (Nová Kaledonie) a vatu (Vanuatu) je tedy téměř stejný.

Loď Nová Kaledonie – Vanuatu: Loď Havannah jezdí z Nouméa jednou měsíčně (první pondělí v měsíci) na Vanuatu. Cestou staví na všech třech kaledonských ostrovech Îles Loyauté v pořadí Maré, Lifou a Ouvéa, poté zastavuje i na Vanuatu na třech ostrovech – Efate (hlavní město Port Vila, sem dorazí po 2.5 dnech plavby), Malekula a Espiritu Santo (3.5 dne plavby). Pak se loď vrací zpět do Nové Kaledonie. Lístek jsem kupoval dva týdny předem. Nelze koupit jednosměrnou jízdenku (Vanuatu na tom trvá), zpáteční jízdenka stála 22,340 F, přičemž zpáteční jízdenku lze v případě potřeby stornovat, ale až po předložení letenky do další destinace. V ceně lístku není strava, na lodi je však pitná voda a možnost koupit si jídlo v kiosku.

Ceny na Vanuatu jsou dosti vysoké. Obecně jsou sice nižší než v Nové Kaledonii, neplatí to ale zdaleka o všech položkách.

Port Vila – supemarket: bageta – 100 V, litr mléka – 195 V, makrely v tomatě 425 gramů – 120 V, sušenky 250 gramů – 100V. Opět jsem pochopitelně kupoval jen nejlevnější položky. Ryby v tomatě a sušenky jsou mnohem levnější než v Nové Kaledonii, ale zase třeba mléko a různé druhy konzerv jsou mnohem dražší. Takže celkově ceny v supermarketu jsou jen nepatrně nižší než v Nové Kaledonii.

Port Vila – tržiště: Oběd 350 V. Dal jsem si hovězí s rýží a bylo to dobré a porce ucházející. Na tržišti jsou ceny docela nízké. Malý pytlík buráků stál 30 V. Ceny v normálních restauracích jsou dost vysoké.

Letenky Port Vila (Vanuatu) – Nadi (Fidži) – Apia (Samoa) – Tonga – 80740 V. Celkově se jedná o tři letenky. Cena je včetně poplatků za všechny tři letenky, ceny jednotlivých spojů jsem se nedozvěděl). Všechny tři letenky jsou elektronické. První dva lety jsou s Air Pacific (fidžijská společnost), let Apia – Tonga je s Air New Zealand. Letenky nelze stornovat, lze pouze za poplatek změnit datum odletu. Letenky od Air Pacific mi vystavili hned, letenku Apia – Tonga (Air New Zealand) musíte nejdřív zaplatit a vystaví ji po několika dnech.

Tento článek je součástí seriálu Tichomořská plavba. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Iris ska (2013-05-16 09:42:21 | 91.235.200.2)
My 6.b se učíme o Austrálii a Oceánii a o tomhle mám napsat krátký referát tak mi to velmi pomůže.
[2] Alenka (2013-05-16 09:44:22 | 91.235.200.2)
odpověď na komentář [1] autora: Iris ska:
No vidíš najdeš tady mnohem víc než o Austrálii a Oceánii.

Diashow Aljaska 2017