Cestování po Maine

Asi 30 kilometrů východně od Greenville je Gulf Hagas, který je zván "Grand Canyon of the East". Vede k němu lesní cesta. Po 20 kilometrech narazíte na bránu, kde se platí vstup, ale kde také zastaví každého cyklistu. Ačkoliv automobilem můžete pokračovat dalších 10 kilometrů k parkovišti, cyklisté dále nesmí...

Dále na sever

V sobotu 4. září opouštím své dočasné útočiště Camp Winnebago, kde jsem 13 týdnů pracoval. Moje vybavení se rozšiřuje o stan, který jsem si půjčil. Také na přední kolo přidávám dvě brašny a přibaluji malý baťůžek. Ten budu používat při nákupech, ale hlavně při výstupech na další vrcholky hor. Mým prvním cílem je oblast u největšího jezera státu Maine - Moosehead Lake a nejvyšší hory Mt. Katahdin. Celá tato oblast je vyhlášená hojností losů a černých medvědů. Informační letáky tvrdí, že Maine je stát s největší hustotou losů v Severní Americe. Bohužel, mě se drží smůla. Přestože protijedoucí řidič zastavuje a informuje mě o výskytu losů nedaleko přede mnou, na prvních 80 kilometrech žádné nepotkám. Nakonec jsem spatřil čtyři a to buď z velké dálky či za šera. I znalí místních poměrů tvrdí, že jich výskyt není letos tak hojný. Nezapomenutelným se ale pro mne stalo setkání s černým medvědem. Ve dvou třetinách severní části Maine jich je na 25 000.

Maine je stát se srovnatelnou rozlohou jako Česká Republika, ale obyvatel má pouze tolik jako Praha. Hlavní město Augusta má na 20 000 obyvatel a největší město ležící na jihu - Portland má 60 000 obyvatel. Více než 85% rozlohy pokrývají lesy a zbytek, podle mého názoru, jezera.

Moosehead Lake je dlouhé 64 kilometrů. Přijedete-li od jihu, navštivte informační středisko v Greenville. V září se zde koná jeden z největších srazů letadel přistávajících na vodní ploše. Pouze 5 mil na sever od města je kemp Squaw Brook - tento kemp je zdarma, ale bez vody. Nedaleko přes silnici je nejvyšší kopec v okolí Big Squaw (1065 m), odkud je nádherný výhled na jezero a západní oblast. Na Big Sguaw byla v roce 1905 postavena první požární věž v celé americe.

Asi 30 kilometrů východně od Greenville je Gulf Hagas, který je zván "Grand Canyon of the East". Vede k němu lesní cesta. Po 20 kilometrech narazíte na bránu, kde se platí vstup, ale kde také zastaví každého cyklistu. Ačkoliv automobilem můžete pokračovat dalších 10 kilometrů k parkovišti, cyklisté dále nesmí. Takže mám smůlu a pokračuji dále směrem na Baxter State Park.

Tábořím vně parku, je to levnější. Jak s potěšením zjišťuji při vjezdu do Baxter State Park, cyklisté a pěší mají vstup zdarma. Za vozidlo se platí $8 za den. Za stan minimálně $12 ($6 za osobu). Popravdě řečeno ale nikoho jiného mimo sebe nemotorizovaného zde nevidím. Po třech dnech čekání na lepší počasí konečně vystupuji na vrchol Mt. Katahdin (1 755 m). Výhled z této hory je fascinující - všude je spousta jezer a jezírek porůznu zapuštěných do nekonečných lesů. A tak si říkám: „Kdo nikdy nebyl na vrcholu Mt. Katahdin za dobré viditelnosti, ten nikdy nepoznal, co znamená stát Maine".

Z nejsevernějšího cípu své cesty se stáčím na jih. Před jedním supermarketem za mnou zastavuje auto a řidič se ptá, kam a odkud jedu. Jak se vzápětí dozvídám, tak Allen - tak se jmenuje - přejel na kole napříč Státy, Austrálii a také Nový Zéland. I přes ujišťování, že nic nepotřebuji, mi na cestu dává tašku plnou potravin.

Čech na americké univeristě

Mým dalším cílem je návštěva Petra Marečka, Čecha, studujícího v Orono na University of Maine. V kontaktu s ním, jakož i s domovem a přáteli, jsem díky internetu, který v USA již bývá ve veřejných knihovnách volně přístupný a zdarma. Amerika bere „informační společnost" opravdu vážně a snaží se internet zpřístupnit všem. Ve vesničce Milo potkávám knihovnici, ale prý otevírají později. Také mi říká, kde zde jsou veřejné toalety. Tak jsem na rozpacích, zda je paní tak „dobrá" duše, či už vypadám tak bídně a ona se bojí, že ji knihovnu zaneřádím. Tyto obavy se rozplývají za dvě hodiny, když se znova setkáváme. Knihovnice se na mne usmívá a dává mi dva gumycuky, které pro mne koupila, abych nemusel mít stan přivázaný k brašnám provazem.

Ve státě Vermont (zelené hory) si zajíždím asi 150 km, abych se mohl „dotknout" kanadské hranice. Když už jsem tak blízko, tak ta fotka za to stojí a také pohoří, které musím překonat, je zde nižší. Vermont se velice podobá jak New Hampshire, tak Maine. Asi 70% území pokrývají lesy. Největší změnou jsou v údolích se vyskytující farmy. Zde zažívám první vážnější krizi. Nepřetržitě prší více jak dva dny a teploty se ve dne pohybují kolem 5 - 7 °C. Rád bych také tímto poděkoval Cindy, která v knihovně kvůli mne zapnula topení, abych se mohl usušit a ohřát. Déšť trochu polevil a tak se vydávám hledat místo k spánku. Asi po 4 kilometrech stavím na louce stan a už v 5 hodin odpoledne ležím zachumlaný ve spacáku, jediném to teplém a suchém místě, které mám. Dnes jsem ujel pouhých 36 kilometrů. Oproti cestě do kempu, kdy bylo světlo více než 12 hodin denně, nyní naopak převažuje tma a já mohu i 12 hodin spát.

Na walkmanu se snažím zjistit předpověď počasí. I ta jediná stanice, kterou chytnu, je úspěch. V severním Maine jsem nenaladil nic. Předpověď zní dobře, má se vyjasnit. A tak se rozhoduji zdolat další z nejvyšších hor. Mt Mansfield (1 463m) leží ve Underhill State Park

Burlington

Univerzitní městečko Burlington s 5 universitami leží na břehu jezera Champlain Lake. Městečko často bývá dějištěm různých akcí a já jsem náhodou svědkem přehlídky asi 50 „veteránů". Kolem 160 kilometrů dlouhého jezera jsou vybudované cyklistické trasy dlouhé více jak 1700 km. Stesky vedou kolem celého jezera a zasahují i do Kanady. Po odpočinku v Battery Park opouštím město. Na výpadovce potkávám stopařku Annu. Nejsem si jist, zda je pouze tak pomalovaná či opravdu potetovaná. Stopuje s cedulkou „Save Drive". O dvě hodinky později se opět setkáváme. Prý čekala necelých 7 minut, a pak že se v USA nedá stopovat.

Adirondacks

V informačním středisku na hranici státu New York zjišťuji, že nejvyšší hora NY - Mt. Marcy (1 780 m) se nalézá v největší přírodní rezervaci Adirondacks a je vzdálena asi 80 kilometrů. Protože mám čas, tak překonávám svoji lenost a rozhoduji se, že si tuto horu zařadím do své sbírky. Tento park byl založen v r. 1892 a dnes má okolo 6 mil. akrů znichž je 40% přístupných veřejnosti. V posledních letech se zde rozmáhá turistický ruch. Je zde také "Olympijské zimní středisko" (1932 a 1980) poblíž Lake Placid.

V parku je povoleno spát na "Public Land" kdekoliv, pokud jste nejméně 50 metrů od silnice, železnice, vodního zdroje a pod 1 300 m n.m. Docela pomalu překonávám dva horské hřebeny. Celý den je oblačno. Únava, kterou pociťuji mizí, když se dostávám k nádhernému údolí Keene Valley. Zvyšující se počet aut je neklamným znamením, že se blíží horské středisko a sezóna zde zdaleka ještě nekončí. Naopak počátkem října sem přijíždějí davy turistů pozorovat do červena zbarvené lesy javorů. Místní jim říkají „listoví lidé".

Po několika hodinovém stoupání se konečně přibližuji na dohled k Mt. Marcy. Jak už je zvykem, vrchol je schován v deštivých mracích. Se soumrakem stavím stan a pozoruji vyjasňující se oblohu. Kojotí vytí na zářící měsíc je neklamným znamením, že mi přeje štěstí a po jasné noci přijde i slunný den. Kolem páté hodiny se probouzím. Zima mi není, ale přec jen jsem měl dojem, že mám lepší spacák. Když s prvními paprsky dopadajícími na stan vylezu, musím se svému spacáku omluvit. Stan, kolo, prostě vše je pokryto silnou vrstvou námrazy. Rychle balím stan a popojíždím k horskému středisku, odkud začíná 12 kilometrů dlouhá stezka na vrchol Mt. Marcy. Na začátku stezky je horská chata a placené parkoviště. Poblíž hory pramení Hudson River, která se u Manhattanu vlévá do Atlantického oceánu.

Nečekané setkání

U Indian Falls slézám skalku s jedním klukem. Chceme vyfotit vodopádek také zezdola. Během asi 5 minut prohodíme pouze par vět. Ten kluk tam je se svojí holkou. Nahoře pak koukají do mapy, a tak jdu k nim, abych do ni nahlédl. Opět se anglicky bavíme, když v tom dívčina: "Řekni mu, že je to jen 7 mil" Já nevěřím svým vlastním uším!!! Zde, daleko na severu, daleko od vyhlášených národních parků a dalších atrakcí, potkám Čechy - Jitku a Libora. A tak jsem po zbytek dne nezavřel svá ústa a hlavně do Jitky stále hustil svoje zážitky, za což se Ti, Jitko, zde znova omlouvám :-)

Nyní už mě čeká jen jízda podél několika jezer a řeky Hudson River. Těším se, že jižněji přece jenom bude tepleji a také, že cesta povede údolím. Konec horským přejezdům. Brzy ale zjišťuji, že protivítr v takovémto údolí je horší než dlouhá strmá stoupání. Za nimi totiž následuje sjezd a je na co se těšit.

Tento článek je součástí seriálu Na kole Novou Anglií. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017