Cesty, památky, vedra…

vodopády Aqua Azul, Palenque, naše skupinka se dělí, koupání v oceánu, nejstarší strom ve střední Americe, noční Oaxaca, hurá k sopkám, trpíme výškovou nemocí

pátek 14. března

Uháníme nočním krajem Campeche, před Ciudad del Carmen vidíme zprava rozvlněné vody Mexického zálivu. Za Ciudad del Carmen již nemusíme použít přívoz, ale jedeme po novém několik km dlouhém mostu přes průliv do Laguny de Terninos. Do hlavního města Tabasca Villahermosy přijíždíme v 6.20. Jdeme pěšky k parku La Venta. Vaříme si jídlo (polévka..) před vstupní bránou. S Jardou jdeme ohlídnout ranní atmosféru a nestačíme se divit. Tady se sportuje ve velkém. Všichni kolem nás běží. Nepřidáváme se. I po točitém schodišti na vyhlídkovou věž u jezera se vybíhá! A nahoře se pak cvičí až stříká pot. Sympatická studentka z prvního ročníku studuje angličtinu. Máme tu pocit moderní univerzitní metropole. V 8.00 vstup do parku La Venta za 15 S. Stojí za to. Kopie olméckých hlav, terárium, zoo (zase bez pásovce) a tropický park s cedulkama. Velká voliéra, kam můžeme dovnitř mezi ary, tukany...atd. Obdiv si zasluhuje papoušek, který poslušně sedí na bidlu s cedulí informující o jeho výskytu, potravě a jménu. Nutno dodat, že tak činí na svobodě mimo voliéru !!

Ve městě se snažíme rozměnit marky, protože tu s něma máme jenom problémy. Nikde je nechtějí. Tady to je stejné. Výsledek zmateného průletu městem je naše rozdělení, neboť Radka a Pavel již odjeli do Palenque, jak jsme byli domluveni v 11.30. Nám autobus ujel, ačkoliv jsme použili taxík. Jarda čeká, za chvilku přijíždí i Dan s Martinou na terminál a společně vyjíždíme ve 12.30 také do Palenque, které je již ve státě Chiapas. Jízdenka stojí 25 S.

14.45 jsme na místě a potkáváme tady naše známé redaktory z Ostravy. Vypadají dobře a jsou Mexikem také nadšeni. Vyměňujeme některé cenné informace a přejeme si na shledanou za týden v letadle. Ubytování dobré v hotelu Avenida (24 S), voda pitná k dispozici zdarma, příjemné posezení na terase s výhledem do města a blízké kopce. Mexičan se tu věčně houpe v hamaku rozvalený jak paša. Máme odpočinkové odpoledne (příjemná sprcha, pere se prádlo, jde se nakoupit jídlo - zase ta kola, housky atp., Janu bolí břicho, jdu jí koupit led přes ulici).

Večer je hrozné vedro a v noci se to nemění. Ve 20.30 hod. 31 °C a dusno.

sobota 15. března

Probuzení 7.30. Deník uvádí, že snídaně je dobrá. Kdoví, co to bylo. Nejspíše jogurt a kakao. Dnes máme v programu odpočinek u vodopádů Agua Azul. Autobus (12 S) odjíždí v 10.30 a jedeme skoro 2 hodiny směrem na Ococingo. Venku je setrvalých 32 °C. Vystupujeme na křižovatce, odkud je to ještě asi 4 km do údolí. Taxíka nebereme a jdeme pěšky. Po cestě, kromě toho, že mi upadl kanystr s vodou na pití (pravda, trochu jsem mu pomohl), poprchává. Vstupné jsme i chtěli zaplatit, ale místním se zřejmě nechtělo vybírat, takže se nevnucujeme. Vodopády jsou nádherné, je to kaskáda na cca 1 kilometru, spousta romantických míst ke koupání v osvěžující, ale ne chladné sladké vodě. V jednom stupni kaskády se dá vejít i za padající vodu (odzkoušel Jarda). Kola stojí 3,50 S.

Kolem 14.30 začíná pršet a je to slušný slejvák. Zrovna jsme s Jardou na procházce dál proti proudu řeky. Kolem tropická džungle, liják zaplavuje chodník, který se mění v bahniště. Čůrky stékají ze stromů a banánovníků. Přicházíme až k místu, kde je možno nechat se převézt přes řeku na lanovce v koši. Atrakci nevyužíváme a jdeme zpět. Později se dovídáme, že jsme udělali chybu, mohli jsme vidět domorodou indiánskou vesničku bez jiného kontaktu se světem. Po návratu ke skupině nacházím boty, už si je zkouším, docela mi padnou, ale mají jednu chybu - mají majitele - a tak je s omluvou vracím (smích a ostuda). Po dešti teplota klesá na 26 °C. Kolem 16.00 odcházíme na autobus a do kopce využíváme hromadné taxi (5 S). V 17.45 odjíždíme (12 S) z křižovatky zpět do Palenque.

Večer máme na procházku městem, nákup kukuřice a jiných drobností k jídlu a např. i k poslechu mexické kapely na náměstí. Bydlíme znovu v hotelu Avenida, večer jíme melouna.

neděle 16. března

Budíček 6.15. K snídani jogurty (3 S). 7.15 odjezd k ruinám ( 3 S). Je neděle, vstupné se dnes neplatí. Vskutku krásná lokalita. Jednička je Chrám nápisů. Ty jsou v místnůstce nahoře nad schody, údajně ještě nerozluštěné. Je tady také vstup do krypty dusnou chodbou po mnoha schodech dovnitř pyramidy až pod úroveň země. Tady byla za lichoběžníkovým kamenným blokem objevena hrobka se sarkofágem pod obrovskou deskou zdobenou hieroglyfy. Tady má každý chvilku na nahlédnutí a už se zase stoupá po schodech ven na relativně čerstvý vzduch.

Pacalův chrám je nejfotogeničtější právě odtud od chrámu nápisů. Za vidění stojí i chrám Kříže, kde Daniken spatřuje neoddiskutovatelně znázorněného ufouna. Je tu milé malé hřišťátko na pelotu a nějaké museum, kam jsme však nedošli a zůstali jsme se koupat pod vodopádem. Velmi příjemné.

Zpět do hotelu se vracíme okolo 11.00 hod. Balíme se, nakupujeme svačinu na další cestu a v 12.35 odjíždíme autobusem do již známého San Cristobal de las Casas v horách. Je to asi 150 km, ale jedeme to plných 5 hodin! Silnice stoupá v četných zákrutách a hlavně zastávkách. Domorodci přistupují a vystupují na každém kroku. Projíždíme Ococingo, město již horského rázu, všude jsou již zase barevní Indiáni. V San Cristobalu jsme skoro o 2000 m výše oproti Palenque, je tu čerstvo. Teploměr ukazuje 17 °C. Ubytováváme se ve známém "luxusním apartmá" hotelu Posada Lupita. Tentokrát platíme 20 S za osobu. Večer procházíme město a zjišťujeme, že je daleko větší, nežli jsme si mysleli poprvé. Objevujeme další, větší náměstí a těžko odoláváme krásným suvenýrům. S Danem nakupujeme tkané pásky. K jídlu pak typickou kukuřici pomazanou majonezou, sýrem, citronem...(3,50 S) a palačinky s marmeládou (změna a velmi dobrá).

Krámek s kabelkama a jiným koženým zbožím je opět zavřený. Vyhlídnutá kabelka Janě tedy nepatří zřejmě z vyšší moci. Přijímá názor, že tak je to asi správné. V hotelu obýváme větší místnost, ve které před třemi týdny byla hostina a na stole tehdy stál několikaposchoďový, bohatě zdobený dort. Dnes tu po něm nezbyl ani drobek.

pondělí 17. března

Je konec "lenošení a vyspávání" po šesté ráno. Dnes vstáváme ve 3.15. Teploměr ukazuje 17 °C a odcházíme k nádraží a odtud již touto dobou pendlují mikrobusy do Tuxtly. My odjíždíme ve 4.10 za 15 S (colectivo). Jedeme dále v pěti, Radka s Pavlem zůstávají tady a budou nakupovat suvenýry. Stejně pak radši pojedou na Monte Albán nežli na sopky. Začínáme se tedy dělit a stanovujeme si definitivní symbolický předodletový sraz na Měsíční pyramidě 21.3. v 9.00 v Teotihuacanu. Početnější část výpravy přijíždí do Tuxtly Guttierez před šestou ranní. Řidič nás vyklopí na okraji města, dále musíme taxíkem. Lehce skřípeme zuby.

Na terminálu nepříjemný okamžik. Taxik už je pryč a foťák s ním. Místo rozdělení našich cest. Stará Minolta! Sloužila dobře a spolehlivě na všech výpravách dosud. Trochu dílo únavy a hlavně bohužel dílo moje. "Teď budeš mít konečně důvod, koupit si nový foťák". (To jsem ještě samozřejmě netušil, že si v Ostravě na burze koupím ten samý). Jsem rád, že v 7.30 odtud odjíždíme. Respektive z vedlejšího terminálu. Lístek do Tehuantepecu přes Tepenatepec stojí 53 S. Cesta ubíhá pomalu, venku je 35 °C. V 11.00 máme přestávku. Ve 13.15 přijíždíme na autobusák v Tehuantepecu, necháváme vzkaz Radce a Pavlovi na stěně a odjíždíme k Pacifiku. Už je za bukem. Vítá nás Salina Cruz.

První nabídku k ubytování neberem. Zůstáváme v hotelu Guasti. Ten můžeme doporučit. Udržovaná budova s čtvercovým nádvořím a ochozem. Nocleh za 18 S na noc a osobu. (Ceník: 2 osoby 40 S, 3 osoby 50 S, 4 osoby 60 S). Naše cena je jako obvykle individuálně nasmlouvaná. Ve 14.00 odjíždíme taxíkem vstříc oceánu. Nestačíme se divit, jak je to daleko. Projíždíme továrnou, špinavým přístavem a kolem majáku přes kopec na rozlehlé pláže. Koupání je skvělé a zcela jiné nežli v Karibiku. Všude hrubý hnědý písek, jehož píchání do kůže v silném vichru až bolí. Jsou parádní vlny, typické oceánské. Co minutu jedna, ale stojí za to, i když zpočátku vypadá nic moc.

Skvělý relax v hamaku pod přístřeškem u jedné z plážových hospod. Hostinský musel párkrát lovit cervezu grande (Superior) z ledové vody. Vždycky byla až kdesi na dně, asi se tu pije spíše cerveza pequeňa. Až se mu lov nedařil, ochotně šel ulovit k sousedovi. Kolem 18.30 se už šeří, a tak odjíždíme zpět. Kdy co jede nevíme, necháváme všemu volný průběh. Když nám na mávnutí zastavuje malý náklaďák s cementem, nasedáme na "CEMENTO CRUZ AZUL". Jede se dobře. Na jedné zastávce brigádničime. Deník píše: "kluci vykládají cement. Jde jim to." 19.30 vaříme večeři na hotelu, potom jdem do přístavu k moři. Ve městě to žije. Je 31 °C.

úterý 18. března

6.30 - probuzení, hygiena a snídaně. Jdu s Janou do banky pokusit se vyměnit marky, které jsou zatím v Mexiku nevyměnitelné. Zase se nedaří, ale kupujeme kazetu Los Tucanos za 10 S.

Kolem 9.00 odcházíme na autobus a jedem do Tehuantepecu (5 S). Tady přesedáme na nic moc bus do El Tule. Jede to pomalu, spousta hor, jedeme už docela jinou krajinou. Je to tu všechno suché, kopce holé, přibývá kaktusů. Občas se objevují políčka s agáve na mezcal a na tequilu a samozřejmě na pulque. Martina se snaží fotit kaktusy za jízdy z okna. Některé jsou jako stromy.

V 15.00 vystupujeme v El Tule a je tu i Radka a Pavel. Jdem si prohlédnout známý strom, prý nejstarší ve Střední Americe. Celým jménem je TAXODIUM MICRONATUM (TEN.) Technické údaje: výška 41,85 m, obvod 57,9 m, průměr 14,05 m, objem 816 m krychl., váha 636 t, věk 2001 rok. Jak přišli na ten rok nevíme. Pavel s Radkou mají koupený hezký kobereček a každý zvlášť odjíždíme do Oaxacy. Návštěvu Mitly jsme tedy kolektivně vzdali.

Oaxaca je krásné město se širokými ulicemi, upravené a kulturní. Konečně také znají jiné valuty než dolary a tak měníme marky (200 DM za 842 S) a ti co si je vzali z domu mohou konečně vrátit už delší dobu narůstající dluhy. Novinkou je spousta krámů s prodejem koberců. Nádhera. Neodolávám a zakupuji jeden za 200 S. Prodejcem jsem ujišťován, že sytá červěň je přírodní a jde o produkt nějakého hmyzu.

V 18.45 se potkáváme celá skupina na terminálu Cristobal Colon. Další program bude opět pro každého jiný. Jarda, Jana a já ( tj. egoistická skupina "3 ja" ) pojedeme kouknout na Popocatepetl, ostatní čtyři zůstávají a mají v plánu Monte Albán. Před odjezdem, který plánujeme okolo půlnoci, máme čas na večerní a noční Oaxacu. Sedíme v hospodě a večeříme. Je to pikantní a není toho moc. Fantasticky zní marimba na náměstí. Několik hudebníků ve fraku předvádí na koncertní úrovni jednu skvělejší skladbu za druhou. CD nekupujeme. Teď, když to píšu, tak mi není jasné proč.

Naplánovaný odjezd máme na 0.00 hod. z terminálu A.D.O. do Puebly za 97 S. Ve 23.55 se rozhodujeme pro změnu a kupujeme lístek do Mexica City D.F. první třídou za 130 S. Odjezd rovněž v 0.00 hod.

středa 19. března

První třída někdy za příplatek stojí. Takže jsme se pohodlně do 5.55 přesunuli o 500 km a vystupujeme na nádraží Taxqueňa. Kdo usnul, vyspal se. Místa bylo dost. Teď pojedeme vysoko do hor.

Do Amecamecy se odjíždí z nádraží T.A.P.O. Takže jdem na taxi a platíme 10 S každý. V 7.00 odjíždíme do Amecamecy ( 11 S). Tady jsme už asi 2600 m.n.m. a hned přestupujeme na colectivo. Cena až do Cortesova průsmyku se nám zdá vysoká a tak přistupujeme na to, že pojedeme jen do San Pedra za 2 S. Sedí se dobře, jede se dobře, a tak kdo by se nakonec nesvezl až nahoru? Do San Pedra to byl jen směšný kousek, ale jako návnada fungoval dobře. Doplácíme tedy zbytek a jedeme dál. Každý za 20 S. Stejně jsme až sem jeli kvůli sopkám.

Cesta stoupá několik desítek km nádherným lesem. Není divu, že to tu je celé národní park. V průsmyku platíme a vystupujeme. Je slušná zima. V 9.30 13 °C. Stojíme na významném místě, kudy vedli Aztékové Cortése do Tenochtitlánu. Na severu se vypíná masív Iztaccihuatlu (5286 m) a jihu Popocatepetl (5452 m). Popo activo! Už 3 roky řádí a v poslední době čím dál silněji, takže nemůžeme ani k horskému hotelu Tlamacaz pro nebezpečné plyny. Co chvíli je slyšet jak se Popo (Kouřící bojovník) zlobí. Zní to hrozivě. Když se roztáhnou mraky je vidět kouřící kráter. V průsmyku 3700 m n.m. se ubytováváme. Je zde prostorná hala s výhledem prosklenou stěnou k vrcholu Popocatepetlu, v ní několik železných dvoupatrových postelí. Dá se koupit Coca Cola, pohledy, odznaky, nášivky. K disp. záchod, voda. Personál (2 muži) klidný. Nocleh stojí 10 S.

Odkládáme batohy a vyrážíme na aklimatizační pochod k vysílačce ve směru na Iztu. Prašnou cestou pozvolna stoupáme 7 km. U vysílačky je rovněž horská ubytovna, rovněž za 10 S na osobu a den. Je tu jeden německý turista a ukazuje nám detailní informace o výstupu na Iztu. Technicky nenáročné. Chce to obutí, oblečení a aklimatizaci. Nic z toho nemáme a mně pěkně hučí v hlavě. Ostatní jsou na tom stejně. Vrchol snad jindy. Vracíme se zkratkou do průsmyku. Jarda s Janou chystají večeři nebo oběd. Je něco kolem 15.00 hod. Venku se zatáhlo a prší. Mě děsně bolí hlava. Jdu spát hned, ostatní kolem 19.30. V noci se co chvíli ozývá burácení vulkánu.

Tento článek je součástí seriálu Mexico, Guatemala, Belize. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017