Christchurch – v nebezpečné zóně

Posledním městem, které jsem na Novém Zélandu navštívil, byl Christchurch. Největší město Jižního ostrova je v poslední době také městem dosti nebezpečným – jedno zemětřesení tu stíhá druhé.

Christchurch - katedrála čeští reprezentanti na MS v atletice postižených Christchurch - obří šachy na Cathedral Square Christchurch - pomník polárníka Scotta Christchurch - polární traktor z Fuchsovy Transantarktické expedice kiwiové v muzeu ne každý kiwi je úplně mrňavý ptáček Christchurch - historická tramvaj artisté Christchurch - z botanické zahrady

V této galerii je 11 obrázků. Zobraz celou galerii

V 10 hodin ráno jsem vyšel z hostelu a téměř hodinu jsem kráčel na výpadovku. Z Dunedinu do Christchurche je to 361 kilometrů. Tuto vzdálenost jsem urazil třemi stopy za necelých 8 hodin. Největší část cesty (asi 240 kilometrů) mě vezl mladý ornitolog, který mě vysadil přímo v centru města. Zatímco jsem se celkem bezproblémově přesouval po východním pobřeží, v Christchurchi proběhlo menší zemětřesení. Mělo ale magnitudo pouhých 3.9 Richterovy stupnice, tak kdo by se kvůli takové prkotině vzrušoval…

Christchurch je největším městem Jižního ostrova a druhým největším městem Nového Zélandu. Je také hlavním městem regionu Canterbury. V současné době žije v jeho metropolitní oblasti 386000 obyvatel, což je docela dost, uvědomíme-li si, že celý Jižní ostrov (dvakrát větší než Česká republika) má asi jeden milion obyvatel (zatímco na o něco menším, ale obydlenějším Severním ostrově, žijí tři miliony lidí). První lidé se v místech, kde nyní leží Christchurch, objevili kolem roku 1250. Byli to maorští lovci ptáků moa. Město samotné bylo založeno evropskými osadníky, kteří přistáli v roce 1850 ve zdejším přístavu Lyttelton Harbour. Název města byl ovšem zvolen už v roce 1848, tedy ještě před jeho samotným založením.

Později hrál Christchurch významnou roli při průzkumu a dobývání Antarktidy. Za výchozí bod svých expedic na nejchladnější kontinent si místní přístav zvolili veleslavní Britové Robert Falcon Scott i Ernest Shackleton. Oba tito polárníci nakonec přišli při svých expedicích o život. Scott zmrznul na cestě z jižního pólu v roce 1912, zatímco Shackleton podlehl srdečnímu infarktu na ostrově Jižní Georgie v roce 1922.

Oblast Canterbury je nejsušším místem Nového Zélandu. Christchurch má roční průměr srážek 648 milimetrů, tedy zhruba 10× méně než Milford Sound, který leží na opačném, západním pobřeží Jižního ostrova. Proto se zde daří vinné révě. Samotný Christchurch je plný parků a zahrad, proto se mu přezdívá „The Garden City“.

Christchurch – zemětřesení, zemětřesení, zemětřesení!

Na Christchurch jako by si v poslední době Bůh zasednul. 4. září 2010, ve 4.35 ráno místního času, postihlo tuto metropoli regionu Canterbury zemětřesení o síle 7.1 stupně Richterovy stupnice. Jeho oficiální název je „Canterbury Earthquake“, místní mu ovšem říkají též Big One. V místním muzeu se můžete dozvědět, že jeho epicentrum bylo vzdáleno 37 kilometrů od muzea (tedy od centra Christchurche) a hypocentrum leželo 10.95 km pod povrchem. Podle Mercalliho stupnice (která je dvanáctistupňová) mělo zemětřesení sílu 9. Bylo to nejsilnější zemětřesení v této oblasti za posledních 80 let.

Následovala celá řada následných otřesů (nejsilnější z nich měl sílu 5.4 stupně Richterovy škály). Ačkoliv toto zemětřesení bylo stejně silné jako to na Haiti, škody byly díky novozélandským stavebním normám daleko nižší. Zahynul pouze jediný člověk (zemřel na infarkt), dva lidé byli zraněni těžce a asi 100 lehce. Město však bylo dost zdevastováno, odhady hovoří o škodách 6 miliard novozélandských dolarů. Mnoho domů bylo zničeno nebo vážně poškozeno. 26. prosince 2010 následovalo další zemětřesení, tentokrát o síle „jen“ 4.9 Richtera. I toto zemětřesení podle seismologů souviselo s tím zářijovým, jednalo se tedy vlastně o další následný otřes. Opět byly poničeny některé domy. 20. ledna 2011 (několik hodin před mým příjezdem!), pak udeřily další dvě zemětřesení. První otřes nastal v 6:03 ráno a měl magnitudo 5.1, a pak, v 11:10 místního času, tedy v době, kdy jsem byl zrovna na cestě mezi Dunedinem a Christchurchem, proběhlo již zmíněné zemětřesení o síle 3.9 Richtera. Žádné škody patrně nezpůsobilo, ale lidé ve městě žijí v neustálém strachu. Pro úplnost dodávám, že já jsem dorazil do města asi v 17:30 stejného dne. Od 4.září 2010 do 22. ledna 2011 zaznamenali seismologové v oblasti Canterbury 4464 následných otřesů. Vítejte v nebezpečné zóně!

Ve městě

Jak to vypadá ve městě, které je v poslední době tak často sužováno zemětřesením? Celkem normálně. Život jde dál, ulice jsou plné lidí, doprava funguje… Je ovšem pravda, že stopy zemětřesení jsou ve městě jasně patrné. Především probíhá v Christchurchi horečná stavební činnost. Některé budovy se zřítily, nebo musely být strženy a staví se nové, jiné se opravují. Některé ulice jsou dokonce kvůli stavební činnosti uzavřeny a na každém rohu stojí nějaké lešení. Na dalších domech jsou patrné trhliny, jako například na hostelu ležícím hned vedle toho, kde jsem se ubytoval (zemětřesení tak zlikvidovalo našemu podniku konkurenci). V hostelu mi pak jedna Izraelka vyprávěla, co se dělo noc předtím, než jsem sem dorazil já. Po šesté hodině ranní se jí strašně začala třást postel. Myslela si, že se nějaký opilec vrací z nočního tahu a z legrace ji budí. Když však rozsvítila, v místnosti nikdo nebyl. Tak tahle vypadá zemětřesení v praxi! Jenže já ho zase prošvihnul…

V Christchurchi se pořád něco děje, a tím teď nemám na mysli jenom to zemětřesení (a dost už o něm!). Tak například 21. ledna 2011, tedy den po mém příjezdu, zde zrovna začínalo mistrovství světa v atletice tělesně postižených. Po městě chodily či jezdily (vozíčkáři) celé výpravy, oblečené v reprezentačních mundurech. Potkal jsem tu Rusy, Alžířany, Kuvajťany, Australany a také Čechy! Asi se jedná o docela velkou akci.

Během roku se pak v Christchurchi pořádají různé festivaly. V době mého pobytu tu zrovna probíhal World Buskers Festival. V centru se na náměstích a ulicích hraje pouliční divadlo a muzicírují různí hudebníci. Jsou to zřejmě amatérské soubory. Klasické vstupné se nevybírá, ale po představení můžete hodit hercům do klobouku pár drobných. I tak se asi dá slušně vydělat. Jedno představení se publiku tak líbilo, že k vyběrači s kloboukem se hrnuly doslova davy, aby mu tam něco mohly hodit, herec ani skoro nestačil každému poděkovat… Nezřídka si herci pro své kejkle vyberou i nějakého dobrovolníka (a kolikrát i nedobrovolníka) z publika. Atmosféra úžasná.

A teď k tomu, co jsem navštívil. Nebylo toho moc, v podstatě jsem se za celou dobu nevymotal z centra a prohlídku jsem pojal v ležérním odpočinkovém duchu. Nejdříve jsem se vydal na hlavní náměstí, které se jmenuje Cathedral Square. Toto náměstí se „překvapivě“ jmenuje podle anglikánské katedrály, která na něm stojí. Kostel se oficiálně jmenuje ChristChurch Cathedral (takhle zajímavě se to opravdu píše). Je to docela hezká a velká stavba, i když třeba chrám svatého Víta v Praze je určitě větší. Katedrála byla postavena v novogotickém slohu. Dóm je 60 metrů dlouhý, 30 metrů široký a vejde se do něj 1000 věřících. Základní kámen byl položen roku 1864, otevření svatostánku se však věřící dočkali až roku 1881. Každoročně navštíví katedrálu asi 700000 návštěvníků. Katedrála oplývá uvnitř poměrně bohatou výzdobou, neboť anglikáni jsou protestanti dost umírnění. Uznávají dokonce svaté a i jejich bohoslužby jsou prý hodně podobné katolickým. Tím se anglikáni hodně liší třeba od luteránů, jejichž svatostánky jsou prosty téměř jakékoli výzdoby. Vstup do katedrály je zdarma, platit musíte pouze v případě, že chcete vyšplhat na 63 metrů vysokou kostelní věž a pokochat se pohledem na náměstí. V katedrále mě také zaujala jedna pamětní deska. Jakýsi kněz, Frederick George Brittan, sloužil mše v kostele neuvěřitelných 74 let! Narodil se v roce 1848, tedy ještě v Anglii, a zemřel v roce 1945 v požehnaném věku 97 let. Byl posledním žijícím člověkem, který přijel v roce 1850 (jako mrně samozřejmě) s původními poutníky (říkali si Canterbury Pilgrims) na lodi z Anglie.

Nejen katedrála je ovšem na náměstí Cathedral Square. Mě jako šachistu především zaujaly velikánské šachy, které se zde hrají přímo na náměstí, na kterém je vydlážděna šachovnice. Hráči musí vstupovat do šachovnice a posunovat velkými figurami (bystří tak nejenom ducha, nýbrž si i docela zaposilují). K tomu, abych si sám s někým zahrál, jsem se dostal až na několikátý pokus, zájemců bylo mnoho. Hrál jsem proti chlapíkovi zhruba mé úrovně. Poprvé jsem ho měl na lopatě, ale hloupě jsem se nechal nachytat a prohrál jsem, podruhé jsem alespoň zachránil remízu opakováním tahů… Další zajímavostí na Cathedral Square je Metal Chalice („Kovový kalich“). Tato podivná skulptura, připomínající spíše kornout od zmrzliny (neboť mně, potomku husitů, nebude žádný Kiwi vykládat, jak správný kalich vypadá), je vysoká 18 metrů a byla na náměstí postavena u příležitosti milénia. Po 11. září 2001 se kornout změnil v pietní místo a lidé k němu pokládali květiny, aby uctili oběti teroristických útoků v USA.

K městu Christchurch neodmyslitelně patří tramvaj. Nám Pražákům na faktu, že někde jezdí tramvaj, nepřijde nic zvláštního, ale na Novém Zélandu snad v jiném městě ani tramvaj nejezdí, alespoň já jsem jinde žádnou nespatřil. Poprvé byla tramvaj v Christchurchi zprovozněna v roce 1905. V současné době se nejedná o regulérní městskou hromadnou dopravu, nýbrž o turistickou atrakci. Vagony jsou krásné, starobylé. Celá trasa tramvaje, procházející centrem města po uzavřeném okruhu, je dlouhá jen 2.5 kilometru.

V Christchurchi jsem navštívil také Canterbury Museum. Jak již název napovídá, expozice se týkají nejenom města, ale i celého přilehlého regionu Canterbury. Vstupné je zdarma, respektive zase můžete vhodit do kasičky donation, čili dar. Po pravdě řečeno, Otago museum v Dunedinu bylo hezčí. V Christchurchi jim chybí nějaký bonus jen pro pobavení, jako byla například „obličejová sekce“ v Dunedinu. Ale něco zajímavého se tu pochopitelně také najde.

Tak například se tu můžete dozvědět, že kdysi existovala slavná československá firma JAWA, která vyráběla špičkové plochodrážní motocykly. Jedna Jawa tu visí na zdi. Jezdil na ní totiž Novozélanďan Ivan Mauger, šestinásobný mistr světa na klasické ploché dráze. V letech 1969 – 1982 byl dokonce továrním jezdcem Jawy, na které mimo jiné vyhrál i mistrovství světa na dlouhé ploché dráze, které se roku 1976 konalo v Československu. Nezbývá než zavzpomínat na doby, kdy Japonci čubrněli, jak se vyrábějí pořádné stroje…

Dále mě zaujali vycpaní ptáci kiwi. Na novém Zélandu žije několik druhů kiwi a nejsou to zase tak malí ptáci, jak jsem si myslel. V muzeu je také pěkný model kostry Allosaura, prehistorického jurského dinosaura, který dosahoval délky až 15 metrů.

Nejzajímavější částí muzea však pro mě byla antarktická sekce. Opět se v ní projevuje „britský nacionalismus“, neboť prostor je věnován především Britům (Scott, Shackleton, Fuchs) a Hillarymu, i když aby se neřeklo, je tu zmínka i o Amundsenovi. Přitom aniž bych se chtěl dotknout slavných Britů a Hillaryho, tak Amundsen je dalekosáhle předčil. Nejenom proto, že byl první, ale především tím, že se vrátil v pořádku zpět, a to bez jakékoliv cizí pomoci.

Shackleton se sice ze svých dvou expedic v pořádku vrátil, ale na pól se nedostal, a Scott sice na točně byl, ale zmrznul cestou zpátky. V tomto smyslu se Amundsenův kousek, tedy dostat se jen vlastními silami na jižní pól a zpět, zatím nikomu jinému nepodařil a také již nikdy nepodaří, neboť když už se někdo později na ten pól dostal, mohl si v klidu a teple odpočinout na americké polární základně…

Nejzajímavější exponáty se týkají Transantarktické expedice. Ta proběhla v letech 1957–1958 a jejím šéfem byl Brit Vivian Fuchs, kterému se konečně povedlo to, o co se kdysi marně pokoušel Shackleton – překonal po zemi celý kontinent, když cestou stanul i na jižním pólu. Této expedice se účastnil i Novozélanďan Edmund Hillary, jenž velel pomocnému oddílu, který vyšel z opačné strany ledového kontinentu než Fuchs a dorazil na pól o něco dříve. Hillary se tak po Amundsenovi a Scottovi stal teprve třetím člověkem, který dosáhnul jižního pólu pozemní cestou. Hillary a Fuchs to ovšem měli oproti Shackletonovi a Scottovi dosti ulehčeno, neboť se mohli logisticky opřít o americkou základnu Amundsen-Scott, kterou Američané na pólu vybudovali právě roku 1957. Hillary tedy nemusel riskovat, na rozdíl od Scotta, že cestou z pólu někde zmrzne, a klidně si domů z pólu odletěl letadlem (což mi přijde od tohoto velkého sportovce, řečeno s Mirkem Dušínem, trochu nečestné a nesportovní), zatímco Vivian Fuchs dokončil přechod Antarktidy jako první člověk vůbec. Tato expedice použila k přepravě přes ledový kontinent upravené pásové traktory. Dva z nich jsou právě vystaveny v muzeu. Jeden z nich vypadal docela „speciálně“, zatímco ten druhý byl normální upravený zemědělský traktor, na který byly přidělané pásy. Jízda na traktorech byla asi pohodlnější než pěší putování na lyžích či jízda na saních, ale zase byla v jistém smyslu nebezpečnější – zatímco člověk na lyžích je relativně lehký, těžkým traktorům neustále hrozilo, že se propadnou do nějaké ledovcové trhliny…

Docela hezká je botanická zahrada. Je to veliký park, v němž je mnoho krásných stromů a květin, a také skleníky s kaktusy, „pralesem“, masožravkami a dalšími rostlinami. Botanickou zahradou a dále středem města protéká řeka Avon. Není to ovšem žádný veletok. Silně mi připomněla Rokytku. Avon je možná trochu širší, ale hloubka v „řece“ je tak půl metr až metr. To přesto nebránilo místním podnikavcům, aby si zde neotevřeli zajímavou turistickou atrakci – jezdí tu gondoly, jako v Benátkách. A stejně jako v Benátkách má „řidič“ v rukou dlouhé bidlo, jímž se odpichuje ode dna, čímž popohání loď. Kupodivu je tato atrakce evidentně dost oblíbená, jelikož po Avonu jezdila jedna loďka za druhou.

Christchurch – praktické informace

orientační kurs v lednu 2011: 1 novozélandský dolar (NZD) = 15 Kč

Ubytování: Stonehurst Accommodation (řetězec BBH) – 28 NZD na noc (bez průkazky) v dormitory pro 8 osob. Původně jsem se chtěl ubytovat v hostelu YHA, ale měli plno, další hostel, ležící hned vedle Stonehurstu, byl poškozen zemětřesením a je v současné době uzavřen. Poměry ve Stonehurstu jsou dost stísněné. Je tu malá televizní místnost a kuchyňka, která se na noc zamyká, takž mimo pokoj se nikde moc relaxovat nedá. Dobrou věcí je lednice na pokoji.

Internet: Zdarma v McDonald’s (poblíž hlavního náměstí Cathedral Square), jako obvykle.

Vstupné: Nikde jsem vstupné neplatil. Do katedrály, muzea i botanické zahrady je vstup zdarma.

Tento článek je součástí seriálu Nový Zéland a Austrálie. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Oregon