co všechno se tu děje...

Za ty dvě století, co bílá tvář obývá australský kontinent, zaznamenala všelijakých záhad slušnou přehršli. Nedávno vyšel ve zdejším časopisu "Post" přehled několika z těch nejznámějších. Uvedu je tu zkráceně, s tím, že se k některým třeba v budoucnu vrátíme víc podrobně. Čtenářské dotazy a podněty v tomto směru rád uvítám.

Za ty dvě století, co bílá tvář obývá australský kontinent, zaznamenala všelijakých záhad slušnou přehršli. Nedávno vyšel ve zdejším časopisu "Post" přehled několika z těch nejznámějších. Uvedu je tu zkráceně, s tím, že se k některým třeba v budoucnu vrátíme víc podrobně. Čtenářské dotazy a podněty v tomto směru rád uvítám.

Nullarborská pláň, byla po leta dějištěm četných podivností - kromě dříve zmíněné divoženky, zde byly mnohokrát zpozorovány UFO, Tasmánský Tygr (pozn. editora: U nás známější jako vakovlk.), podivná světla na nebi, atd. Tuto pláň bez stromů, rozlohou asi 6x větší než Belgie, protíná od východu na západ jediná silnice, a souběžně s ní, víc na sever, jediná železniční trať. Pávě kolem těchto dopravních tepen byly podivné světelné úkazy nejčastěji pozorovány. (Odhaduju, že jinde je hlavně neměl kdo pozorovat). Stovky kilometrů se rozprostírající pláň tu leží na největší vápencové desce na světě, rozvrtané soustavou dutin, jeskyň a podzemních jezer, z valné části nejen neprozkoumaných, ale ani neobjevených, díky jejich rozsáhlosti a vzdálenosti od civilizace.

Světla Min Min. Podivná světla následující pocestné se začala poprvé objevovat na místě, kde krátce předtím (1918) vyhořela Min Minská hospoda. Přestože je od té doby vidělo stovky lidí, jejich původ zůstává naprostou záhadou. Objevují se zpravidla krátce po soumraku, a připomínají reflektor auta, nebo jen pohybující se baterku. Pronásledují vyvoleného cestujícího obyčejně po několik kilometrů, než se rozplynou ve tmě. Oblast kde se vyskytují je na západě Queenslandu, nedaleko místa, kde bylo nalezeno tisíce dinosauřích stop přes 100 milionů let starých.

Tasmánský Tygr je považován za zvíře poměrně nedávno vyhynulé. Poslední dokumentovaný exemplář tohoto druhu pošel v Hobartské Zoo v roce 1933, a byl federální vládou oficiálně prohlášen za vymřelý druh v roce 1986. Tato psa připomínající šelma s černými příčnými pruhy na zádech, kdysi žila po celé Austrálii a Nové Guinei, ale pro svou zálibu v napadání dobytka byla farmáři nakonec úspěšně vyhubena. Přesto však stále přibývá údajných pozorování "tasmánského Tygra" ve Victorii i na Tasmánii. Nikdo ale doposud nepředložil o jeho existenci dostatečný důkaz, na který byla už vyhlášena i finanční odměna. Šelmy kočkovité sice nejsou zástupci původní fauny tohoto kontinentu, přesto tu nejsou žádnou novinkou případy dobytka roztrhaného dravcem, zanechávajícím stopy kočičí šelmy. Někteří dokonce dravce i zahlédli, a letos dokonce bylo takové zvíře v Modrých Horách zachyceno na video. Podle svědectví jsou většinou tyto šelmy černé, a vzhledem připomínají panthera. Teorie o původu těchto "koček" jsou různé, zoologové sami nevědí, co si o tom mají myslet. Panteři prý mohou být potomky šelem uprchlých ze soukromých zoo, nebo prý mohly být vypuštěny do divočiny americkými vojáky, kteří je drželi jako maskoty. Někteří však věří, že by mohly být potomky vyhynulého australského vačnatce Thylacoleo carnifax, austrálci nazývaného Yarri.

Yowie, (australský Yetti), není ve skutečnosti nějaký nový fenomen, vzniklý snad případným kopírováním historek o sněžném muži. Zmínky o něm se objevují v legendách "Období snů" neboli "Dreamtime" austrálského folklóru. Domorodci pro něj měli řadu různých jmen, nejznámější z nich: Noocoonah, Doolagahl, Quinken a Yahoo. Podle jedné z teorií by mohl Yowie být potomkem nižší vývojové větve humanoidů, kteří původně obývali australský kontinent, a byli postupně vytlačeni nynějšími austrálci. Ve zdejších rozsáhlých pralesích, jeskynních komplexech, nebo jiných prostorách zdaleka nedotčených člověkem by jistě nebyl pro takový druh problém stále ještě přežívat a vyhýbat se bližšímu styku s civilizací. O jeho existenci nasvědčují nalezené stopy, některé byly dokonce odlity do sádry, a mnohá pozorování, poslední zcela nedávno letos v NSW a Qld. Přesvědčivé fotodokumentace se však stále nedostává. Mulgawie Yowie měl dokonce alegorický vůz na jarním průvodu v Laidley.

Bunyip, je další potvora hluboce zakotvená ve starých pověstech aboriginských. Jak se zdá, nazývali tak všelijaké vodní příšery, jejichž popis se různí mezi něčím, jako je český Hastrman, přes Blbouna Vltavského, až po Lochnesku. Přestože jakýsi bunyip byl zpozorován až tak nedávno jako loni na Hawkesbury River v NSW, považují se spíš za příšery vymřelé. Největší popularitě se těšili v letech 18xx, kdy na jejich odchycení bývaly vypisovány často i odměny. Jediný bunyip, kterého jsem sám viděl, je držen v jeskynním bazénu v rekreačním parku obce Murray Bridge v Jižní Austrálii. Tato dvouhlavá potvora je zcela bezpečně za mřížemi, a když vhodíte do kasičky dvacetník, s řevem, při kterém stydne krev se vynoří pomalu z vody hned dvakrát za sebou. Až tudy pojedete, nezapomeňte se na něj podívat.

Za posledních 120 let bylo v Austrálii zanamenáno nejméně 70 rybích dešťů, naposledy v r. 1997 na farmě Wellbourne Hills západně od Oodnadatty. Během "ukázkové" bouřky, která se rozpoutala po dlouhotrvajícím suchu, spadlo z nebe tisíce asi pěticentimetrových sladkovodních rybiček (Spangled Grunter, - nemám slovník, který by to přeložil. Vrány, kterých se tam slétla hned obrovská hejna, by vám mohly vyprávět o nebývalé hostině, kterou si budou ještě dlouho pamatovat. Původ rybek je zajímal méně, než jejich kalorická hodnota.

Poltergeist z Mayanup. Tenhle úkaz strašil v padesátých letech austrálskou rodinu Smithových a jejich zaměstnavatelů Hackových po celé 3 roky na Boyup Brook v Západní Austrálii. Stovky užaslých svědků potvrdily záhadné případy materializace kamenů a jiných předmětů, které se materializovaly na nejrůznějších místech domu, před jejich očima, dokonce i ve volném prostoru. Za původce byl mnohými považován zlobivý duch-rarach, austrálci nazývaný Jannick. Skeptici považovali úkaz za důmyslný "hoax", neboli podfuk, ale nikomu se nepodařilo příčinu vysvětlit ani dodneška.

Zmizení Harolda Holta je poměrně známá záležitost, hlavně díky jeho funkci. Ne tak často se nějaké zemi zničehonic ztratí premiér. V r.1967 Harold Holt zmizel beze stopy během koupání v moři v Cheviot Bay, asi 15 minut poté, co vstoupil do vody. Přes usilovné hledání za asistence policejních vrtulníků a potapěčů, se nepodařilo najít po něm ani tu nejmenší stopu. Napadl ho žralok, nebo byl unesen čínskou komunistickou ponorkou? Podle jednoho z divočejších dohadů dokonce prý udržoval Harold utajený milenecký poměr, a předstíral své zmizení, aby se mohl v klidu se svou milenkou ztratit z očí veřejnosti.

Zmizení Frederika Valentiche. V roce 1978 se dvacetiletý pilot Fred Valentich ztratil i s Cessnou 182 během letu z letiště Moorabin nedaleko Melbourne na Kangaroo Island. Před svým zmizením hlásil rádiem, že ho pronásleduje podivné létající těleso. Experti se vyjádřili, že jeho zmizení mohl být hoax (???) nebo tragický pokus o sebevraždu. Jiné teorie tvrdí, že pilot nejspíš ztratil orientaci, a naboural se, nebo že se mohl připlést do zkoušek tajných zbraní. Jeho poslední slova však zrovna většině vysvětlení nenasvědčovala. Podle melbournského radisty Steva Robeyho, Frederik hlásil: "...už to zase letí nade mnou! Pluje to vzduchem, ale není to letadlo."

Zmizení v Černých Horách. Toto pohoří se nachází v severním Queenslandu, kousek od Cooktownu. Jméno má podle černé žuly, která tyto hory tvoří. Pohoří je rozsáhlé a neprobádané a řada lidí, ale i kusů dobytka se zde zatoulala a ztratila beze stopy. Říká se, že zde žije "queenslandský tygr", který by mohl mít vinu na některých zmizeních. Mluví se též o obrovitých krajtách, a síti jeskyň, kde údajně někteří lidé zažili "ztracený čas". Austrálské jméno tohoto pohoří sluje Kalkajaka, a znamená "hory oštěpu". Podle domorodé legendy tam žil kdysi čaroděj lidojed, který tam byl vyhnán radou starších, potom co snědl člena vlastního kmene.

Ztrácející se jezero. Lake George, páté nejstarší na světě je austrálcům známé pod jménem Weereewa. Podle legend se z něj ztrácí voda neznámo kam, nicméně při jeho malé hloubce se snadno vypaří v době sucha. Jezero kompletně vyschlo na několik měsíců v letech 82-83, a znovu 86, 87 a 88. Neobvyklé je množství nehod rybářů, kterých se tu řada utopila, jejich loďky byly nalezeny převrácené a těla později vyplavena už nafouklá. Windsurfaři tu také občas riskují kůži, na hladině se někdy objevují zničeho nic náhlé vlny, a těsně pod hladinou tu číhají sloupky plotů ohraničujících přilehlé pozemky. Na silnici, která vede kolem, se prý objevují duchové lidí zahynulých zde při autonehodách.

Ztrácející se kresba. Největší kresba na světě, přes 4km dlouhý Maree Man se ztrácí účinkem povětrnostních vlivů. Něco se o něm dočtete na mých stránkách ve "Zprávách z novin", a v "Cestě okolo/odkud pochází M.M.". Kresba byla vyorána osmiradlicovým pluhem do mělké vrstvy červené hlíny, pod kterou je vápnitý nános. Bílý prach se samozřejmě smývá zpátky pod zem, a tak se Maree Man brzo octne jen v říši legend. Záhadou dosud zůstává, kdo, a proč tuhle kresbu koncem roku 1998 vytvořil, a jak se mu podařilo projekt takového rozsahu utajit.

Ztracený zlatonosný útes. Příběh Harolda Lassetera, který prý našel zlatou horu v poušti západní Austrálie, byl vydán i knižně, ve zkrácené podobě ho můžete najít na této adrese: http://www.gold-net.com.au/. Harry nalezl svou "Mother Lode" v sedmnácti letech, ale přesto, že se k ní dostal znovu těsně před smrtí, nepodařilo se mu místo zamapovat. Zemřel, očekávaje záchrannou výpravu, a vzorky zlata s údaji o poloze místa zahrabal, aby se nedostaly do nepovolaných rukou. Zlatonosná hora několik set kilometrů na západ od Alice Springs stále čeká na svého dalšího objevitele. Hlásí se někdo??

Záhadné hieroglyfy jsou k nalezení na některých místech v okolí Sydney a Brisbane. Symboly vyryté do pískovce vyprávějí, jak dávní návštěvníci sem přišli hledat zlato. Další nevysvětlitelné rytiny, pyramidy a reliéfy byly nalezeny leckde po Austrálii, není však jasné, zda jsou opravdu pozůstatkem po dávných návštěvnících, nebo dílem znuděných studentů archeologie...

Tento článek je součástí seriálu Australské záhady. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] siggi (2008-05-05 09:59:21 | 85.70.50.115)
Já osobně bych tam místo ostnatého drátu dal domorodce s kasičkou. At se lidé dívají na skafandr, nebo co to je. Asi zde je jiný zájem proč tam nikoho nepouštět.

Diashow Aljaska 2017