Darwin - N.P. Kakadu

Dlouho se žádný krokodýl neobjevuje. Pak se ale z ničeho nic vedle lodě vynořuje asi třímetrový krokodýl. Pár pokusů stačilo k tomu, aby v jeho tlamě zůstal lákající kus masa. Po chvilce se na hladině objevuje i had. Jeho výstup z vody na větev je opravdu rychlý. Ale to nejlepší nás teprve čeká. Na zpáteční cestě k lodi připlouvá krokodýl, jehož úctyhodných pět metrů délky budí respekt. Po jeho prvním neúspěšném pokusu ulovit návnadu slyšíme silné cvaknutí čelistí, z kterého člověka mrazí v zádech. Krokodýl se však hned otáčí a jeho druhý útok už je úspěšný.

Stmívá se a my vyrážíme dobýt nejsevernější místo našeho putování Klokánií - Darwin. Přijíždíme sem za tmy a neony reklam nám potvrzují, že je to po Perthu druhé největší město co jsme tady zatím viděli. Míříme nejkratší cestou k pláži, kde se má dnes konat noční trh. Už zdálky je poznat, že jedeme dobře. Všude kolem nás je plno lidí. Vcházíme do centra trhu a prohlížíme si nekonečné množství věcí a věciček, které jsou zde k prodeji. Zastavujeme se u obchodníka s didgeridoo. Je to hudební nástroj domorodců vyrobený ze stromu vyžraného termity. Obdivujeme, jak ho mistrovsky dokáže ovládat. Vůbec nedokážeme pochopit, jak může vyluzovat melodii i při nadechování. Asi to chce cvik. Ke konci marketu jdeme okusit čínskou kuchyni. Všechna jídla svůdně voní a jsou plná neznámých koření. Pusa nás pálí už od prvního sousta. Poslední sousto se pro mě stává osudným. Přehlížím feferonku a je to tady. Z očí a nosu se mi valí slzy. Pěkně dlouho to rozdejchávám.

Na noc jedeme do přístavu, odkud nás snad nikdo nevyžene. Brzy ráno nás však budí příjezd kamiónů se skotem. Bučení nás provází až do rozbřesku. Hned po snídani vyrážíme do informačního střediska pro mapu města. Potom celý den prodáváme. Odpoledne se konečně dostáváme na vyprání většiny věcí, co máme s sebou. Na některých ještě leží prach z Kimberleys. Pak se ještě jdeme podívat na jednu ze zdejších pláží. Zde se nám však do auta dobývá opilý austrálec. Proto raději jedeme jinam. Stáša nás už na začátku cesty upozornil na to, že jsou opilí austrálci velmi nepříjemní a neodbytní. Po tomto setkání to můžeme potvrdit. Spát jedeme na druhou stranu přístavu do mariny. I když je přes noc pořádný vedro, spíme tvrdě až do rána.

Sobotní ráno věnujeme ještě prodávání v okolních čtvrtích. Po poledni jedeme na pláž a odpočíváme. Odpočinek doplníme malým piknikem. Je tu pohoda. Kolem nás je málo lidí, každý odpočívá po svém. Jedni se jen opalují, druzí si čtou a v dálce skupinka mladíků běhá po pláži s míčem. Po třech hodinách nic nedělání se vracíme do centra a jdeme na mail. Vyřídíme všechny vzkazy a čekáme na Stášu. Ten se za chvilku objevuje a společně vyrážíme kousek za Darwin na Howard Springs. Tady se ve vodě vyskytuje spousta ryb. Zvlášť se těšíme na obrovské barramundi, největší sladkovodní ryby žijící jenom v Severním teritoriu. Je jich tu požehnaně a vesměs hladové. Chleba spořádají během chvilky. K večeru se tu dokonce objevují i želvy dlouhokrké. Ty nejmenší jsou nejroztomilejší. Ale taky nejopatrnější. Snaží se co nejrychleji ulovit kousek chleba a zmizet do bezpečí. Před odjezdem ještě využíváme místní sprchu a pak se vracíme zpět do Darwinu. K večeři ochutnáváme maso barramundi ve vedlejším Take away.

Při večeři se od Stáši dozvídáme, že se v nejbližší dny od nás odpojí a zůstane ještě několik týdnů na severu v teple. Za tmy pak společně stahujeme z kamery fotky do počítače. Ráno si přispíme. Je totiž neděle. Po snídani se jedeme podívat na krmení ryb. Každé ráno sem na stejné místo připlouvají hejna ryb. Za vstupné si člověk vezme chleba a sám se účastní krmení. Ryby se předhánějí, aby ulovily co nejvíce. Poté vyrážíme do Palmerstonu podívat se po mém strejdovi Vaškovi, kterého jsem ještě nikdy neviděla. Má tu někde bydlet. Již včera Stáša zjistil od pošťáka, že na uvedené adrese už není a že se přestěhoval někam za město. Ale kam přesně, to neví. Vyrážíme proto za město s nadějí, že ho najdeme. Po hodině hledání přijíždíme až k elektrárně, která zásobuje Darwin a okolí. Ale ani tady o Vaškovi nic nevědí. Na zpáteční cestě si všímáme malé farmy. Zde se naše naděje na úspěch zvyšuje, protože před několika měsíci zde Vašek pracoval. Vyrážíme tedy na místo jeho údajného pobytu. Ale kdepak. Strýček jako by se do země propadl. Vracíme se tedy zpět na farmu a zanecháváme pro něho alespoň dopis.

Unaveni dlouhým hledáním zajíždíme opět k Howard Springs se vykoupat. Při západu slunce opouštíme Darwin a míříme směrem k národnímu parku Kakadu. Na noc se uchylujeme na rest area u pokusné farmy na rýži Humpty Doo. Tento projekt australské vlády však ztroskotal a jediné co tu zůstalo, jsou bažiny a obrovské množství komárů. I když jsou komáři neúnavní celou noc, naše moskytiéra je jim velkou překážkou. Ráno vyrážíme na největší zdejší atrakci, skákající krokodýly. Krokodýly se lákají na kus masa na provázku. Vybaveni kamerou, foťáky a nutnou dávkou odvahy nasedáme na loď a vyrážíme vstříc novému dobrodružství.

Dlouho se žádný krokodýl neobjevuje. Pak se ale z ničeho nic vedle lodě vynořuje asi třímetrový krokodýl. Pár pokusů stačilo k tomu, aby v jeho tlamě zůstal lákající kus masa. Po chvilce se na hladině objevuje i had. Jeho výstup z vody na větev je opravdu rychlý. Ale to nejlepší nás teprve čeká. Na zpáteční cestě k lodi připlouvá krokodýl, jehož úctyhodných pět metrů délky budí respekt. Po jeho prvním neúspěšném pokusu ulovit návnadu slyšíme silné cvaknutí čelistí, z kterého člověka mrazí v zádech. Krokodýl se však hned otáčí a jeho druhý útok už je úspěšný.

Kousek od této atrakce se jdeme podívat do Visitors centra. Zde jsou na obrázcích všechna zvířata, co se vyskytují v této oblasti. Formou hry se s nimi seznamujeme. Po prohlídce se jedeme podívat na jezírko, kde je plno vodních ptáků a kytek. Tady stahujeme do počítače fotky z minulých dnů. Pak nás Stáša vybaví maňáskama a nutnými radami na zbytek cesty a jedeme se rozloučit. Poslední společnou fotku zhotovujeme u obrovského termitiště, které je hrdě nazýváno katedrálou termitišť. Poslední zamávání a opouštíme tohoto cestovatele a dobrodruha, který nás vybavil všemi nutnými a potřebnými radami pro další tisíce kilometrů australským kontinentem. Teď už si budeme muset se vším poradit sami. Plni odhodlání vyrážíme ukrajovat další kilometry.

Už za tmy přijíždíme před národní park Kakadu. Zajíždíme kousek od cesty do buše a děláme si večeři. V dálce na obloze je vidět světlo od požáru a na druhé straně zář kolem vycházejícího měsíce. Brzo ráno platíme u vstupní brány poplatek, za který můžete v parku objevovat krásy přírody a kresby domorodých obyvatel 14 dní, ale my to musíme vzít rychleji. První zastávkou jsou kresby v Ubirru. Kresby jsou namalovány na skalách, některé tzv. rentgenovou metodou. Je zvláštní, jak podrobně už v dřívějších dobách znali aboriginci strukturu vlastního těla a těl živočichů. Ke každé malbě většinou existuje krátká povídka. Jedna z nich povídá o muži, který ulovil rybu. Předtím než ji snědl, tak ji začal malovat na skálu. Kolem však šel jiný muž a rybu mu vzal. První muž rybu domaloval a pak šel a zavalil vchod do jeskyně, kde druhý muž se svojí rodinou jedli ukradenou rybu. Rodina druhého muže v jeskyni zemřela. Ponaučení zní: neber věci, které ti nepatří.

U jedné malované skály potkáváme další pár z Čech. Jsou to Plzeňáci a již čtyři roky cestují Austrálií. Říkají, že je tady krásně a domů moc nespěchají. Litujeme, že nemáme taky tolik času na cestování. Kousek dál vystupujeme na skálu a kocháme se krajinou. Zajíždíme se podívat do městečka Jabiru. U cesty potkáváme divoce žijícího psa dinga. Pak nás informační tabule vede do austrálského centra Bowali. Zde je úplně všechno, co je spjato se životem domorodců v buši a jejich historií. Z obrázků se dozvídáme, jak si v buši opatřit něco k jídlu. Vše je velice zajímavé a poučné. Mě strašně zajímají bílí červi, kteří žijí v kořenech keřů a jsou prý velmi chutní. Snad budu mít příležitost je ochutnat. Zvláště dobrý je taky návod na získání vody. Do vyhrabaného dolíku nandáte natrhané listí a doprostřed umístíte nádobu. Důlek pak překryjete fólií a uprostřed zatížíte. Po pár hodinách se ve skleničce objeví voda. Další z mnoha zdejších zajímavých věcí je řeč austrálců. Naučit se říci krátkou větu je pro nás tvrdým oříškem.

Další zastávka je u Nourlangie Rock, kde jsou další kresby domorodců. Vede tu asi kilometrová stezka okolo skály s popsáním kreseb. Většinou jsou to náměty z původního života domorodců. Jsou zde nakresleni např. jejich bohové nebo tančící skupina lidí. Potom jedeme na rest area Jim Jim, kde budeme spát. Je tu docela plno a tak není snadné si najít to správné místo na spaní. Brzo ráno pokračujeme s prohlížením Kakadu. První zastávkou je Yellow Watter. Těsně nad hladinou malého jezera je udělán chodník, po kterém se suchou nohou dostaneme až doprostřed jezírka. Vodní ptáci jsou na návštěvníky zvyklí a tak jim ani nevadí jejich hluk, který vzniká chůzí po kovovém chodníku. Jediné co je zajímá je, jak si opatřit něco na zub.

Od Yellow Watter je to kousek do dalšího domorodého centra Warajdan. Tady se dovídáme, že austrálský rok má pět období oproti našem čtyřem. Období jsou pojmenována podle počasí, období sucha, velkého horka, deště, velké vody, větru. Z domorodého centra se jedeme podívat do míst nedaleko od hlavní cesty, kde se natáčel film Krokodýl Dundee. To přece nemůžeme vynechat. 20 kilometrů po prašné cestě zase prověří naše auto. Odměnou je nám krásný vodopád, ve kterém se docela dlouho čvachtáme. Po oschnutí pokračujeme dál a než se nadějeme opouštíme národní park Kakadu.

Tento článek je součástí seriálu 20000 km po Klokánii. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017