Denali National Park & Reserve

To se ale již chystá k soumraku a tak rychle v tundře stavím stan. Do BRFC - bear resistant food container, který zadarmo půjčují ve visitor centru, vkládám všechny potraviny, zubní pastu, kartáček a další věci, které vábí medvědy. Ten pak umisťuji po větru alespoň 100 metrů od stanu.

Přestože medvědi jsou rozlezlí po celé Aljašce, tak jsem noc přečkal v pohodě. A tak ráno můžu pokračovat v cestě na sever. Téměř okamžitě mi zastavuje auto. Zastavuje mi Ashley, pracuje jako recepční v hotelu Denali Cliffs. Poskytuje mi cenné informace o možnosti práce přímo v parku. Popravdě řečeno, po měsíční dřině v rybárně, se mně do práce dvakrát nechce. Ale vidina možnosti dalšího výdělku je přesvědčivá. Krátce po příjezdu potkávám i Petra, který pracuje v Chalet v restauraci. Ten mi pomáhá najít Human Resources Office a během dvou hodin mám opět střechu nad hlavou a zajištěné jídlo. Zítra začnu pracovat jako buswasher. Sice si mohu vybrat z několika dalších pozic, ale zde nabízejí nejvíce hodin a tak to beru.

Ubytovaný jsem společně s Vernonem, padesátiletým Indiánem kmene Athabaska. Tento velice laskavý chlapík je řidičem autobusu. Mimo sezónu v Denali řídí školní autobus a vozí děti do školy. Díky jeho zalíbení v internetu s ním mohu být v každodenním kontaktu. Athabaskové obývali území vnitřní Aljašky, území dnešního parku Denali a v okolí řek Yukon a Mackenzie. Byli to lovci losů a jelenů. Zemědělství se v drsných klimatických podmínkach nedařilo. Athabaskové patří společně s nejpočetnějším (na 150 tisíc) kmenem Severní Ameriky - Navaho, k jedné jazykové skupině Athabasko. Také Navahové do 12. století obývali severozápadní část Ameriky. Byli však vytlačeni příchodem nových kmenů do dnešní oblasti severní Arizony a severozápadního Nového Mexika. Zde žijí s vlastní samosprávou v největší rezervaci. Vernon mi půjčuje zimní bundu, díky čemuž bez újmy na zdraví přežívám nastávající chladná období konce srpna a počátku září. Podzim přichází o několik týdnů dříve než jiné roky a v noci již zamrzají kaluže. Počátkem září již na vrcholcích okolních kopců leží čerstvě napadaný sníh a krajina začíná nabírat nový nádech. V létě zelené pláně v údolích se na počátku září během jednoho týdne změní v červený koberec s tu a tam žlutými skvrnami.

Denali National Park & Reserve je opravdu rájem pro milovníky divoké přírody. Tundra a tajga je na jižním okraji parku lemována pohořím Alaska Range s bezpočtem ledovců. V informačním centru si můžete zakoupit mapy, ale osobně se domnívám, že jsou zbytečné. Parkem vede pouze jedna 142 kilometrů dlouhá slepá nezpevněná cesta, táhnoucí se od východu k západu. Pokud se tedy vydáte kolmo na ni, musíte se k ní dostat a nemůžete zabloudit. Problém může nastat, že sice budete znát směr, ale terén bude neschůdný. Kromě okolí u vstupu do parku zde neexistují žádné stezky. Každý je sám sobě odpovědný za nalezení cesty zpět. Chodit se dá nejlépe po horských hřebenech či podél řek a potoků. Někdy musíte potoky přebrodit.

Silnice je po 24 kilometrech přístupná pouze autobusům. Tyto autobusy zajišťují dopravu a vy můžete kdekoliv vystoupit či nastoupit. Park nabízí více programů - Wildlife Tour je nejdražší, a dle mého názoru kromě skromného občerstvení cestujících nenabízí nic víc něž cesta normálním autobusem. Protože i takový camper bus - bus pro lidi, co jedou do parku nocovat, při spatření "divoké zvěře" zastaví a nechá vás pokochat se pohledem. Řidič vám také podá výklad a navíc tímto autobusem můžete dojet až na konečnou. Lístek na tento autobus byl nejlevnější a stál $15.

Po třech týdnech práce konečně vyrážím do vnitra parku. Mám kliku. Po čtrnácti deštivých dnech je blankytně modrá obloha. Také Denali prý je vidět. A opravdu, poprvé jsem tuto horu spatřil ze vzdálenosti 116 kilometrů a je to monument. O pár kilometrů dál spatřuji první skupinku karibou. Je to nádherný pohled. Cestou k druhému visitor centru, které se nachází uvnitř parku, mám ještě možnost pozorovat lovící lišku, losy, hnědé medvědy alias grizzly a horské ovce. Rozhoduji se dojet až na konečnou k Wonder Lake. A stojí to za to. Tak se můžete v parku dostat nejblíže k hoře.

To se ale již chystá k soumraku a tak rychle v tundře stavím stan. Do BRFC - bear resistant food container, který zadarmo půjčují ve visitor centru, vkládám všechny potraviny, zubní pastu, kartáček a další věci, které vábí medvědy. Ten pak umisťuji po větru alespoň 100 metrů od stanu.

Je tak trochu ironií, že nejvíce zvěře většina lidí spatří z autobusu. Kamarád viděl jedenáct medvědů grizzly během jednoho dne. Další můj kamarád Petr Mareček měl ale v roce 1999 nepříjemné setkání s vlky. Nechal si přes noc usušit boty venku před stanem a ráno po nich nebylo ani stopy. Našel je asi po půl hodině chůze v kruhu kolem stanu. Nemilé ale bylo překvapení, když obě boty měly ukousnuté špičky, takže mu pak trčely z bot všechny prsty...

Tento článek je součástí seriálu Last Frontier. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017