Devizák

Na mou žádost však bankovní úředník vznesl dotaz, mám-li u sebe pas a letenku do ciziny. Vysvětlil jsem, že nikam neletím, a k čemu dolarovky potřebuju, načež mi bylo sděleno, že do dopisu hotové peníze nepatří a bez cestovního dokladu mi valuty nemohou prodat...

Byl jsem tou dobou už v Austrálii přes dva roky, a měl bych pomalu začít přemýšlet jak zažádat o pas, jenže při mé lásce k jednání s úřady, jsem na to měl pořád dost času. Premiérem byl už rok a půl bývalý odborářský předák Bob Hawke, u vesla labours, čili strana práce. Byl jsem výsledkem posledních voleb přinejmenším překvapen, Bobovy predvolební řeči silně připomínaly dobu, kdy “soudruh Gottwald v beranici svou pěstí zvedl lidu pěst a zrádci utekli za hranici, v zádech jim hřmělo buď práci čest", takže jsem předpokládal, že jeho snadno průhledné fráze nemůže nikdo brát vážně. K mojí nelibosti přidal rychlý pád Australského dolaru okamžitě po volbách, který zpomaleně pokračoval během labouristické vlády.

Kupoval jsem si totiž průběžně různé knížky a plánky z Ameriky, které jsem nacházel inzerovat vetšinou v Popular Science, a po volebním úspěchu labors se mi tak jejich ceny v přepočtu zvedly o nějakých 50%. Většina inzerátů nabízela nejdříve "podrobnosti zdarma", o které stačilo požádat dopisem. Mnohdy ale inzerent aby ušetřil na poštovném, poslal podrobnosti lodní poštou, která někdy šla i 2 měsíce. Proto jsem občas koupil v bance deset nebo dvacet US jednodolarovek, ktere jsem pak strkal do dopisů se žádostí, aby poslali podrobnosti letecky.

Někdy tou dobou, kdy jsem se dostal k prodávání měděných obrazů, potřeboval jsem zase pár dolarovek, a jako obvykle zašel jsem do nejbližší banky. Na mou žádost však bankovní úředník vznesl dotaz, mám-li u sebe pas a letenku do ciziny. Vysvětlil jsem, že nikam neletím, a k čemu dolarovky potřebuju, načež mi bylo sděleno, že do dopisu hotové peníze nepatří, a bez cestovního dokladu mi valuty nemohou prodat, možná jen hlavní banka ve středu města. Na mysli mi vytanula vzpomínka na několikaleté handrkování o devizový příslib v ČSSR, a studený pot mi vyrazil na skráních.

KOMUNISTI, už mě dostali !!! Trpaslík strachu ve mně začal zmatkovat. Další emigrace na obzoru!?!? Probudily se staré emigrantské stihomamy. Pas! Musím honem sehnat nový pas! Jenže ještě nemám občanství, aha? Honem o něj zažádat!

Ještě ten den jsem sice bez problémů koupil dvacet US dolarovek v hlavní bance, ale zároveň zažádal o udělení občanství. Bylo na čase, do dovršení tříletého pobytu nutného k udělení zbývalo už jen půl roku.

Tento článek je součástí seriálu Cancy. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017