Dovolená pomalu končí

nasněžilo, potkáváme Helmuta, Teotihuacan o slunovratu, chodíme a jezdíme po Mexico City, předodletový den, letíme směr Londýn, zase zpět v Praze

čtvrtek 20. března

Vstáváme okolo 7.00 hod. Mě už hlava nebolí a musím říct, že jsem se vyspal docela dobře (asi 15 hodin s malou přestávkou na nejnutnější potřebu). Celou noc bylo dost chladno. Měl jsem na sobě všechno co jsem měl, dokonce i koberec. Venku leží možná 10 cm sněhu, ale je to děsná břečka. Rychle taje, ale sněhulák by se postavit dal. Je to změna po tropických nocích.

Máme o jednoho člena víc. Večer přibyl do ubytovny Helmut. Je z Innsbrucku, studuje a má s sebou svahový padák. Na výstup na Iztu není počasí a tak si asi nezalítá. Jeho program je určen až do května. Navštíví svou sestru v Guatemale City a chce se jet potápět do Belize. Potápěčský průkaz si dělal na Maledivách, prý je to tam levnější. V květnu pak pojede do Kalifornie za spolužáky. Bude se mu hodit náš průvodce od Lonely Planet a tak ho prodávám za 80 S. Samozřejmě po smlouvání, pro tento kraj tolik typickém. Teď pojede s námi do Mexiko City, zná tam dobrou možnost k ubytování na naše poslední dvě noci a zítra s námi možná pojede do Teotihuacánu. Tip se mu líbí, zejména, když uviděl Měsíční pyramidu na obrázku a zatoužil si ji sletět s padákem.

Kupujeme ještě pohledy, snídáme co batoh nabízí a v 9.15 platíme 20 S každý za odvoz mikrobusem do Amecamecy. Zase můžeme obdivovat krásu zdejších horských lesů. V 10.00 jsme ve městě a ihned nám jede autobus do Mexika City ( 8 S). V 11.40 jsme na terminálu TAPO. Kupujeme hotdog a kolu ( 7 S) a půl kila jahod za 2 S. Helmut navrhuje jit do hotelu Toledo pěšky, prý to bude tak 40 minut. Má vlastně batohy dva (padák určitě za jeden vydá) a tak se na ty naše vymlouvat nechceme.

Nebloudili jsme a hotel je blízko centra a cenově se dá (37 S na osobu) ve dvoulůžkovém pokoji s přistýlkou a sociál. zařízením i sprchou. Bereme obě noci. Na pokoji se debatuje o foťáku, Mexiku a též o Helmutových cestách. Viděl už toho na svůj věk dost. Třeba v takovém Tibetu byl dvakrát, z toho jednou na horském kole. Před druhou hod. odpoledne vycházíme do města. Jedeme na Xochimilco, což je výletní místo obyvatel hlavního města a jedem se povozit na barevných lodičkách, které jsou poháněny stejně jako benátské gondoly. Je vidět jak se omladina baví, dost se tu i vypije, na některých větších loďkách se veze i kapela. Je to veselé. Máme zaplacenou jen hodinku (60 S pro nás čtyři), a tak není divu, že jsme daleko nedojeli.

Dále chodíme pěšky. Kupujeme zmrzlinu, opékané brambory na váhu, něco k pití. Ze Xochimilca do centra zpět je to přes celé město. Cestou procházíme moderní obchodní dům se vším možným. Je to luxus a je to znát na cenách. Prodávají tu VW brouky. Jsou to modely 1997 a mohou mít na přání všechny možné doplňky. Vyrábějí se v nedaleké Pueble. Ve 20.00 jsme v centru na Zocalu. Žije to tu. Kupujeme klasickou kukuřici (7 S) a sledujeme tančící Indiány. Máme zapálený tlustý mexický doutník. Jana neodolala nabídce a zakupuje poncho za 100 S. V noci se trochu ochladilo, takže ho hned může vyzkoušet. Kolem 22.00 se vracíme do hotelu a jdem spát, zítra je totiž den jarní rovnodennosti a bude třeba brzy vstávat, abychom byli v Teotihuacanu včas.

pátek 21. března

Budíček máme ve 4.45. Rychle balíme a jedem taxíkem na terminál NORD. Odtud nám jede autobus do Teotihuacanu v 5.30 a stojí 11,50 S. V 6.30 jsme na místě. K pyramidám je to ještě alespoň půlhodinka pěšky. Všude plno aut a lidí, co tu nocují. Hoří ohně. Zástup lidí směřuje ke vchodu do areálu vykopávek. Platíme vstupné (16 S). Poklusem k úpatí Sluneční pyramidy, která je již obležená lidmi, hlavně její vrcholek. Když vystupujeme po dlouhém schodišti, právě vychází slunce. Na tento okamžik tady všichni čekají, dneska má Oskar největší moc.

Všichni se k Slunci otáčejí čelem a nastavují ruce jeho energii, kterou tady vždycky tohoto dne naberou na celý rok. Je cítit vůně zapálených tyčinek a ozývají se údery bubnů. Pracují tady naplno léčitelé a vypadá to, že ze všech sil (a někdy i za pomoci sprayů) zbavují své klienty neduhů. Všichni jsou v bílém, jen mně to nevyšlo. O barvě oblečení jsem bohužel nepřemýšlel a tak tady razím v tmavě šedých kalhotách a černé mikyně. Příště určitě v bílém, bude více energie.

Sestoupit z pyramidy po schodišti je v tuto chvíli nemožné. Dav zcela pokrývá přístupná místa na pyramidě a pokud někdo postupuje, tak směrem nahoru. Sraz v 9.00 hod. s ostatníma na Měsíční pyramidě nás nutí k sestupu jak se dá. Používáme přes napomínání organizátorů sestup po ploše pyramidy a na místě srazu jsme včas. Ostatní už jsou tady, a tak se zase naše sedmičlenná skupina setkává. Děláme společné foto, na kterém nechybí náš kamarád Helmut.

Z měsíční pyramidy je skvělý pohled na celý teotihuacánský komplex památek. Obě hlavní pyramidy, Třída mrtvých a ostatní menší stavby. Všechno je poseto bíle oblečenými návštěvníky. Určitě se nemáme šanci udržet pohromadě, a tak si zase dáváme rozchod. Nakupujeme suvenýry (přívěsky a obsidiánové úlomky). Je tu spousta keramiky, zaujaly nás i kříšťálové koule různých poloměrů. Na cestě vedoucí od historického komplexu k autobusům pak přibývá možnost ochutnání mexických specialit k jídlu a pití. Nechybí pulque. V opunciovém lesíku sbíráme po zemi obsidiány. Sluneční pyramida v tuto dobu vypadá jako bílá hromada lidí. Po ranním chladu není ani památky, je 27 st C a slunce pálí.

Odjíždíme ve 12.30, cesta je nekonečná, i když stojí pouhých 9 S. Autobus projíždí velmi pomalu nekonečná předměstí Mexico City, cestu zpomaluje množství zastávek a už typických hrbolů ke zpomalení jízdy, označených "Topes". Po těch se mi doma stýskat nebude - jsou tvrdou realitou pro mexické cestovatele.

Kolem 14.00 jsme na terminálu, k hotelu jedeme metrem (jízdenka 1,30 peso). V 16.00 máme sraz v našem hotelu Toledo. Potom jdou Radka s Pavlem do centra na Zocalo a ostatní jedeme metrem na Chapultepec, kde si ženské chtějí koupit trička. Před bránou Chapultepecu máme dvojí smůlu, jednak se park zavírá v 17.00, takže nás dovnitř nepustí a jednak se strhl slušný liják a vichr, až to bere stánkařům plátěné boudy. Tak si tady dáme alespoň něco k snědku z místních specialit. Dáváme si placky "tortas" a na ně různé druhy masa, zeleniny a omáčku chili. Jen ať nás ještě chvíli po mexicku pálí sliznice. Kupuji taky cosi sladkého, vypadá to jako červené želé, je toho hodně. Každý si jen čichne a moc mi s tím bohužel nepomůže. Dále se přesunujeme metrem do blízkosti hotelu, kde spí ostatní. Dan tady objevil pulquerii a včera pulque pil s domorodci. Dnes další smůla, štamgasti mají hladinku a cizince mezi sebe nepřijímají. Máme přijít zítra. Argumenty, že odlétáme nepomáhají, máme tedy přiletět příště. Kupujeme ještě kazety s mexickou hudbou a pak se rozcházíme, každý do svého hotelu. Jdu ještě s Janou na dvě pivka (Cerveza Superior), než se přesunem metrem k hotelu Toledo. Před spaním je venku 20 °C a před námi poslední noc v Mexiku.

sobota 22. března

Vstáváme kolem 7.00. Dnes už máme jen odpočinkový předodletový program, takže nic než trochu pojíst, trochu hygieny a nějaká rozlučková procházka centrem. Ráno nakupujeme snídani. Venku poprchává, není moc teplo. Největším problémem je, že nikde nemají drobné nazpět. Nějaké pečivo a něco dobrého k tomu a mléko bude dobrou snídaní. V cukrárnách mají fantastické několikaposchoďové a mnohobarevné dorty. Některé snad dvoumetrové.

Dopoledne se uskutečňuje předodjezdová celková očista v koupelně a zbytek času se prolenoší a propolehává. Helmut už je na cestě do Chetumalu a do Belize a skupina "3 ja" se chystá naposledy do města. Po poledni dáváme batohy do recepce a jdeme znovu na Zocalo a dále na Plaza Garibaldi, kde postávají a hrají "mariachis" - muzikanti v parádních fracích s naleštěnými nástroji tu čekají, až si někdo přijde nebo častěji přijede autem nechat něco za obolus zahrát. Cestou zpět nakupujeme dobrotky v pekárně. Jana konečně kupuje dvě trička s mexickými motivy (obě za 52 S) a na Zocalu pásek za 30 S. Malé bubínky jsou po 2 S, tak bereme hned dva. V ulici vedoucí k hotelu Toledo mají Kahluu za 80 S. Jdeme ještě měnit marky a kupujeme si s Janou každý jednu. Teď už nemáme ani vindru, jenom letenku a pár korun na cestu z Prahy.

Když si vyzvedáváme batohy na recepci, je 17.15 hod. a máme doporučenou z bezpečnostních důvodů jedině cestu taxíkem. Na každou jinou možnost kroutí místní hlavou ve smyslu ne. Jarda se rozhoduje pro cestu pěšky, a protože čas hoří dále nediskutuje a vyráží. Prý to má asi 10 km. Chceme jet s Janou metrem, protože ty 2,60 S snad ještě máme. Máme tu však ještě neznámého ochránce, který nás prostě jinak než taxíkem nepustí. Zastavuje zeleného broučka a platí za nás 40 S na letiště. Děkujeme a odjíždíme. Snad mu jeho starost někdo oplatí. A kdo vůbec ví, proč tu byl právě teď ? Nechat volný průběh se dneska vyplatilo.

Kolem 18.00 jsme na letišti, procházíme se halou a potkáváme ostatní kamarády. Už se začíná tvořit řada u přepážky s rozsvícenou destinací London - Gattwick. Zařazujeme se. Jsou tu i naši známí redaktoři z Moravskoslezského dne. Vypadají expedičně a jsou na nich vidět zážitky. Chybí jedině chodec Jarda. Kolem sedmi večer se objevuje, takže jsme všichni. V tranzitu si ještě půjčujeme od Radky pár marek na tequilu, balenou po dvou litrovkách v dřevěné bedýnce i se skleničkami. Na krásnou barevnou publikaci o Mexiku už peníze nezbývají. Alespoň si opisujeme název, vydavatelství a autora.

Klidná atmosféra letištního tranzitu se v letadle mění na lehké předodletové napětí. Ve 20.40 mexického času startujem. Vím, že dělám potíže stewardkám, když během nabírání výšky odcházím k oknu, ale noční Mexico City nemůžu nevidět. Velmi dojemný pohled na rozloučení. Koberec světel, kam oko dohlédne, i na svazích okolních sopečných pahorků, se nezapomíná. Za chvíli však jsou dole pod námi vidět jen malé osvětlené městečka a později jen tma. Snad je to Mexický záliv.

Za dvě nebo tři hodiny zas můžeme vidět pravidelná americká města, bohatě osvětlená. Pěkný film. Teď to velké město vlevo, nemůže být nic jiného než New York. Tvar Manhattanu znám z plánku města dobře, odpovídá mu Hudson River, New Jersey a Long Island. Po půlnoci jdeme do pilotní kabiny, ani nevím kdo to zorganizoval. Piloti nám ukazují mapy se zakreslenou trasou letu, Jarda se s něma baví o těch čudlíkách a jiných srandách z jeho telekomunikačního oboru. Já věnuji většinu pozornosti kometě Halle-Bopp, která svítí za oknem v neuvěřitelné síle. Doufám, že to není nebezpečné.

neděle 23. března

Ve 2.30 mexického času začíná svítat. Východ Slunce je dvojnásobně rychlý a nádherný. U okénka je stále plno. U druhého okénka se uložil k spánku podnapilý cestující. Jana ho s trochou razance donutila místo opustit. S brumláním protestů se odpotácel. Nad Atlantikem letíme několik hodin, ale hladinu je vidět jen zřídka. Samé mraky. V malých trhlinách nedlouho před přistáním jsou už vidět města a silnice. Irsko? Anglie ? Na Gattwicku přistáváme v 6.10 mexického času. Tady mají už 12.10. A taky tady mají zamračeno, vlhko a všichni jsou bledí jak stěny. Travička je však svěže zelená a tu a tam kvetou narcisy. Dostáváme razítko do pasu a jsme v Británii. Maximální délka pobytu je stanovena na několik měsíců, nám stačí 4 hodiny do dalšího odletu.

Na Heathrow jedeme autobusem, který máme v ceně. Jedeme po dálnici skoro hodinu. Odlet "příměstskou lokálkou", jak jsme nazvali spoj do Prahy máme v 17.30. Náš název po zážitku z Boeingu 747 sedí. Ve 20.00 SEČ je pod námi Praha a přistáváme.

Odbavení bez problémů, batohy jsou tady taky a taky už tu na Pavla a Radku čeká odvoz. I dlouhá dovolená má svůj konec a ten je tady. Hasta la vista ! Určitě si musíme dát sraz. Třeba v Adršpachu. A nezapomenout na fotky ! A pozdravujte Kubíčka! A zbytek pojďme na českou večeři a české pivo. Třeba do Radegastu ! A pak domů, do Podolí...

Tento článek je součástí seriálu Mexico, Guatemala, Belize. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017