Džerba - ostrov bájných Lotofagů

Tuniský ostrov Džerba byl kdysi domovem bájných Lotofagů, jak víme z Homérova eposu o hrdinovi Odyseovi. Dnes patří toto místo k oblíbeným turistickým destinacím. Katalogy cestovních kanceláří sem lákají klienty hlavně pomocí obrázků dlouhých písečných pláží a azurově modrého moře. Džerba přitom nabízí mnohem více. Vnitrozemí ostrova ukrývá spoustu historických i přírodních zajímavostí, ale také jedno dosud nerozluštěné tajemství.

V této galerii je 8 obrázků. Zobraz celou galerii

Pokud patříte k neposedům, kteří na pláži dlouho nevydrží, rozhodně se na Džerbě nebudete nudit. Až vás omrzí moře, které tu je skutečně nádherné, stačí jen obout boty a vyrazit na průzkum ostrova. Můžete se jen tak toulat datlovými háji nebo navštívit některou z mnoha místních památek. Na místních trzích, kterým dominuje originálně malovaná keramika, lze celé hodiny smlouvat s mazanými obchodníky. Exotickým zážitkem je pro každého Evropana projížďka na vyzdobeném velbloudu, kterou lze za malý příplatek absolvovat v tradičním domorodém oděvu.

O zábavu turistů je postaráno i večer. Na denním pořádku jsou folklorní představení. Při troše štěstí se vám rovněž podaří shlédnout vystoupení proslulých berberských fakírů. Ti dovedou neskutečné kousky nejen s ohněm, ale i se skleněnými střepy nebo živými škorpióny. Na závěr obvykle nabídnou překvapeným divákům, aby se pokusili propíchnout jejich krk mečem, jehož ostří si mohou sami předem vyzkoušet. Exhibice kupodivu nikdy nekončí tragédií, pouze nelíčeným úžasem v hledišti.

Základna pirátů

Ostrov Džerba má pravidelný oválný tvar a v průměru měří asi dvacet kilometrů. Leží při jižním pobřeží Tuniska v Gabeském zálivu, jenž bývá na některých mapách nazýván Malá Syrta. Kvůli této strategické poloze se tu během historie vystřídalo mnoho kultur. Ostrov nesl ve starověku jméno Meninx, dnešní název pochází od Féničanů. Ti tu měli svého času kolonii známou jako Gerba.

Do dějin ostrova se významně zapsali také Římané, kteří ho pomocí umělé hráze spojili s pevninou. Současný orientální ráz vtiskli tomuto místu Arabové, kteří sem přinesli islám krátce po smrti proroka Mohameda. Na Džerbě se však ve středověku vystřídalo také mnoho dalších dobyvatelů. Ve 12. století se ostrova na krátko zmocnili Normané, nedlouho nato tu vypukla krvavá vzpoura proti nadvládě sicilských králů. Také pokus aragonských Španělů ovládnout tento kus země nevyšel.

Berberové, původní obyvatelé ostrova, kladli tuhý odpor všem podmanitelům. Chytře také vždy dokázali využít rozporů mezi všemi námořními mocnostmi ve Středomoří. Na počátku 16. století se Džerba stala základnou pirátů a odehrávaly se tu kruté boje mezi křesťanskými dobyvateli a muslimskými korzáry. Klid nastal až po připojení ostrova k mocné Osmanské říši.

Odyseovo dobrodružství

O Džerbě se často mluví jako o domově bájných Lotofagů. Leccos totiž naznačuje, že právě na tomto místě se odehrává jeden z příběhů Homérova eposu Odysea. Když ithacký král Odyseus zabloudil cestou z Trojské války, trvalo celých deset let něž dorazil domů. Během této dlouhé doby zažil při svém putování mnoho podivných dobrodružství. Jedním z nich bylo setkání s pojídači lotosových plodů v zemi Lotofagů. Během něho přišel málem o několik členů posádky své lodi. Nikoliv však proto, že by Lotofagové byli k cizincům zlí. Právě naopak.

Homér popisuje tuto epizodu do všech podrobností. Divoký vítr zanesl prý jednou Odyseovu loď k neznámému břehu. Mořeplavci vystoupili, aby nabrali pitnou vodu. Poté byli tři členové posádky vysláni na průzkum. Dlouho se nevraceli, proto se je sám Odyseus vydal hledat. Jeho obavy, že se námořníkům něco zlého přihodilo, se brzy ukázaly jako liché. Poznal, že přistáli v zemi Lotofagů. Tito lidé přijímali cizince vlídně a každému nabídli svůj pokrm, sladký plod lotosu. Kdo toto báječné jídlo ochutnal, nechtěl se už nikdy vrátit domů a do smrti si přál žít na rajském ostrově. Také Odyseovi námořníci okusili lahodné plody lotosu a proto chtěli až do smrti zůstat v zemi Lotofagů. Když se bránili návratu na loď, nechal je ithacký král odvést násilím a svázané zavřít do podpalubí. Pouta jim byla sundána, až když ostrov Lotofagů zmizel za obzorem.

Záhada lotosových plodů

Nabízí se pochopitelně otázka, o jakém druhu ovoce Homér vlastně mluví. S jistotou na ni však zatím nedokázal odpovědět nikdo. „Gastronomická kapitola“ o zemi Lotofagů patří k největším záhadám eposu Odysea. Lotos totiž žádné plody nemá, pouze nádherné květy. Navíc se na Džerbě vůbec nevyskytuje, to není jeho přirozené prostředí. Jde tedy zřejmě o básnickou licenci či záměnu jmen.

Jakým ovocem tedy ve skutečnosti dávní Lotofagové hostili cizince? Která rostlina nesla obyvatelům ostrova „lotosové plody“, báječný pokrm zapomnění, který rozptyloval všechen smutek a starosti? Jeden místní profesor se rozhodl tento problémem vyřešit. Prostudovali nejen Homéra, ale i další antické autory. Někteří z nich, například Polybius a Plinius, popisují ve svých dílech toto ovoce velmi podrobně. Tuniský badatel nakonec dospěl k jednoznačnému závěru, že šlo o plody keříku Cicimek jujuba, latinsky Zizyphus lotus. Patrně však při usilovném studiu neopustil svou pracovnu, jinak by si všiml, že se tato rostlina nikde na ostrově nevyskytuje… Podle jiné teorie byly oním zázračným ovocem „berberské fíky“, sladké plody opuncií. Rovněž má k pravdě asi dost daleko. Tento druh kaktusu totiž nepatří k původní flóře Tuniska a byl sem zavlečen teprve v nedávné minulosti.

Plochá krajina ostrova má úrodnou půdu a příjemné klima. Zemědělství v této části světa ovšem pochopitelně vyžaduje umělé zavlažování. Pěstují se granátová jablka, olivy a především datle. Právě toto ovoce může být klíčem k celé záhadě. Je totiž dost pravděpodobné, že se s ním Odyseova výprava poprvé setkala až na tomto místě.

Kacíři z bílých mešit

Dnešní obyvatelé Džerby se rádi označují za potomky legendárních Lotofagů. Ve skutečnosti jde o Berbery silně promíšené se všemi etniky, která nějak zasáhla do dějin ostrova. Jsou pověstní svou soudržností a vyznávají zvláštní formu islámu. Patří totiž ke „kacířské“ sektě ibádovců, která se rozešla s převažující muslimskou naukou už v 7. století. Jejich životní filozofie klady důraz nejen na příkazy koránu, ale i na svobodu jednotlivce a demokratickou volbu hlavy obce, jíž může být muslim jakéhokoli původu. V minulosti se proto mohl stát čelným představitelem ibádovců i černý otrok.

Na ostrově je cekem asi dvě stě mešit. Většinou se jedná o nevelké stavby s jedním minaretem a mnoha malými kopulemi. Téměř žádná není turistům běžně přístupná. Pokud se přeci jen do některé dostanete, patrně budete trochu zklamáni. Výzdoba tuniských mešit není příliš bohatá a má opravdu hodně daleko k orientální nádheře muslimských svatyní v Turecku, Íránu či Sýrii. Zajímavější jsou tyto stavby spíše zvenčí. Sněhobílé zdi a jednoduché tvary jim dodávají zvláštní půvab.

Místo zázraků

Největší církevní stavbou na ostrově však není kupodivu mešita, ale židovská synagoga. Stojí ve městečku Er Riadh, dříve nazývaném Hara seghira (Malé ghetto). O tom, kdy přesně se na Džerbě usadili první židé, se vedou spory. Možná sem utekli před Římany roku 71 n. l. Ale není vyloučeno, že tady našli útočiště už mnohem dříve. Podle židovské tradice byla totiž zdejší synagoga založena krátce poté, co roku 586 př. n. l. dobyl Jeruzalém babylónský král Nabukadnezar.

Synagoga El Griba (Místo zázraků) je nejdůležitějším židovským svatostánkem v severní Africe. Každý rok, přesně třicet tři dní po svátku Pesach (židovských velikonocích), se tu setkávají příslušníci „bohem vyvoleného národa“ z celého světa během velké náboženské pouti. Současná budova je moderní, byla totiž postavena až v roce 1920 na místě původního chrámu z 6. století. Exteriér stavby je celkem fádní. Uvnitř tvoří výzdobu stylové dřevořezby a barevnými skly vykládaná okna. Největší poklad synagogy, vzácné svitky tóry, které patří k nejstarším židovským rukopisům, jsou bohužel ukryty v depozitáři.

Džerba má dodnes velmi silnou židovskou komunitu. Celkem tu trvale žije asi 1500 osob tohoto vyznání. Stále hrají významnou roli v ekonomice ostrova. Většina se specializuje na výrobu a prodej šperků. S muslimskými sousedy vycházejí bez větších problémů, ale arabsko-izraelský konflikt přinesl napětí i sem. Roku 2002 islámští teroristé provedli na synagogu pumový útok, při kterém zahynulo 21 lidí. Nikdo nemůže vyloučit, že se podobný incident nebude opakovat.

Hromada lidských lebek

K významným památkám Džerby patří také pevnost Bordž el-Kebir, jež střežila vjezd do přístavního města Houmt Souk. Mohutná stavba z 15. století pamatuje mnoho slavných bitev. Komu se podařilo obsadit toto strategické místo, ten byl i pánem celého ostrova. To dobře věděli Španělští kolonizátoři, kteří si zde zřídili svůj hlavní stan. Na pomoc muslimským bratrům však se svými galérami přispěchal slavný turecký pirát Dragut. Po dvouměsíčním obléhání se zmocnil pevnosti a její posádku pobyl do posledního muže. Z lebek španělských vojáků potom nechal pro výstrahu navršit mohylu, která prý pod pevností stála celých tři sta let, až do roku 1848, kdy ji nechal odstranit jeden tuniský bej.

Draví ještěři

O pohnuté historii ostrova se mohou turisté více dozvědět v několika muzeích. V okázalém paláci, jehož věž dominuje městečku Guellala, se nacházejí bohaté sbírky kovotepeckých výrobků, gobelínů s kaligrafickými nápisy a tradičních lidových krojů.

Ještě populárnější je v poslední době Lalla Hadria Museum. Expozice jsou v tomto rozsáhlém komplexu umístěny nejen pod střechou, ale částečně i na nádvoří mezi datlovými palmami. V přilehlém pouštním skanzenu mohou návštěvníci vidět k jakým zemědělským pracím lze použít velbloudy. Dromedár tu například tahá po rozprostřeném obilí dřevěné saně se závažím a tím odděluje zrno od slámy.

Muzeum je součástí turistické zóny poblíž oázy Midoun, ke které patří také největší krokodýlí farma ve Středomoří. Na ploše o rozloze téměř dvaceti kilometrů čtverečních tu v několika umělých jezírkách žije na 400 krokodýlů, z nich někteří mají opravdu děsivé rozměry. Na první pohled vypadají tito ještěři líně a flegmaticky. Jejich dravé instinkty se na plno projeví teprve během krmení, kdy jim domorodí ošetřovatelé házejí do zubatých tlam kusy masa i celá kuřata. Někteří turisté považují právě tuto krvavou podívanou za největší atrakci ostrova.

Hliněné suvenýry

Džerbu proslavilo po celém světě umění místních hrnčířů. Toto řemeslu zde má velmi dlouhou tradici. Nejvíce hrnčířských dílen se nachází ve vesničce Guellala. Téměř každý dům tu slouží zároveň i jako prodejna keramiky. Návštěvníci si zde mohou také sami zkusit práci na hrnčířském kruhu. Je to chytrý trik. Teprve když se kupec přesvědčí, o jak náročnou práci jde, dokáže skutečně ocenit výrobky zdejších mistrů. Ti nabízejí nejen ručně malované talíře a džbánky, ale i různé kuriozity. Jednou z nich je „kouzelná amfora“, do níž lze vodu nalít dvěma různými otvory, přičemž z žádného nevyteče zpět, ani pokud se obrátí vzhůru. Trik je založen na fyzikálních zákonech, které nakonec způsobí, že se voda objeví v malé boční dírce.

Informace na cestu

Formality: Občané ČR nepotřebují k turistické cestě do Tuniska vízum. Cestovní pojištění Vám zajistí každá dobrá CK.

Očkování: Není povinné ani nutné. Pokud se budete stravovat mimo hotel a podnikat výlety do vnitrozemí, potom uvažujte o očkování proti infekční žloutence.

Podnebí: Džerba má velmi teplé středomořské klima, proto tu hotely nezůstávají prázdné ani v zimních měsících. Ideální podmínky pro dovolenou na pláži jsou zde především na podzim, kdy je voda nejvíce prohřátá a končí období největších veder. Také ceny zájezdů bývají v tuto dobu příznivé. Turistická sezóna vrcholí totiž na Džerbě v létě, kdy jsou pláže nejpřecpanější a vysoká teplota vzduchu téměř znemožňuje poznávací turistiku. Pro tu se hodí zejména zimní a jarní měsíce. V zimě je na Džerbě také příhodné klima k provozování sportovních aktivit. Ostrov nabízí luxusní golfová hřiště, jízdárny plné ušlechtilých koní i tenisové kurty.

Pláže: Turisté mohou bezplatně využívat pouze pláž, která patří jejich hotelu. Pouliční prodavači mají na hotelové pláže jen omezený přístup, aby rekreanty neobtěžovaly. Koupat se lze bez ochranné obuvi, neboť na zdejším písečném dně se mořští ježci nevyskytují.

Nákupy: Nezapomínejte, že smlouvání patří k místnímu bontonu a jen hlupák platí hned první navrženou cenu.

Bezpečnost: Bezpečnostní situace je na Džerbě na stejné úrovni jako na většině ostatních letovisek ve Středomoří. Velkým lákadlem pro teroristy je nepochybně synagoga El Griba. V roce 2002 tu při pumovém útoku zahynulo 21 lidí včetně několika zahraničních turistů.

Výlety: Výlety do vnitrozemí či okružní jízdy po ostrově snadno zajistíte až na místě a to buď přímo v hotelu nebo u některé mnoha místních cestovních agentur. Ceny jsou velmi podobné. Platit lze i v EUR.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017