Střecha Anatólie

Snad každého návštěvníka turecké Kapadokie upoutá silueta vyhaslé sopky Erciyas Dag, jež v dálce neustále dominuje obzoru. Právě tento impozantní vulkán vytvořil kdysi dávno zdejší pohádkovou krajinu skalních měst, tufových homolí a kamenných hřibů. Jeho po celý rok sněhem pokrytý vrchol je jakousi pomyslnou „střechou“ Anatólie - náhorní plošiny, která vyplňuje západní část Malé Asie. Měří totiž úctyhodných 3917 m, což je výška, kterou se nemůže pochlubit žádný jiný vrchol pohoří Taurus.

Erciyas Dag je nejvyšší horou celé Anatólie Pohled na Erciyas Dag z parku v centru Kayseri Dobýt  vrchol stratovulkánu Erciyas Dag není vůbec snadné Bizarní krajinu Kapadokie vytvořila láva z Erciyas Dagu. Historické centrum Kayaseri bylo postaveno z černého sopečného čediče. Takovýto plán hory dostanete v Turecku v každé turistické informační kanceláři. Na vrcholu Erciyas Dagu leží nejvýše poležený lyžařský vlek v Turecku. Vrchol hory zdobí sněhová pole a malý ledovec.

V této galerii je 8 obrázků. Zobraz celou galerii

Hora Erciyas Dag nenabízí malebné alpské scenérie, ale působí nevlídně až hrozivě. Její rozlehlé svahy jsou zcela holé bez jediného stromu. Západní a jižní stranu zdobí sice malá jezera, ale obě jsou jen těžko přístupná. Přesto se odvažuji tvrdit, že se jedná o terén, kde čekají na každého milovníka vysokohorské turistiky opravdu silné zážitky.

Ledovec pod půlměsícem

Erciyas Dag je andezitový vrchol, který bývá často mylně přiřazován k Tauru, přestože nemá s tímto krasovým pohořím kromě polohy na jihu Turecka prakticky nic společného. Jedná se o typický stratovulkán, kde se často střídají vyvržené tekuté lávy se sypkými nánosy popela. Kužel hory se prudce zvedá z anatolské roviny a své nejbližší okolí převyšuje o více jak dva kilometry. To také vysvětluje, proč jej lze za dobrého počasí spatřit již ze vzdálenosti více jak sto kilometrů. Jeho základna má tak obrovský obvod, že by se na její místo vešly prakticky celé Vysoké Tatry.

Odborná literatura uvádí 1000 km čtverečních kilometrů. Vedlejší krátery, mohutné výlevy rozpraskané lávy a nánosy pemzy v podobě malých homolí vytvářejí kolem vulkánu téměř celé pohoří ve tvaru prstence. Svou velikostí ovlivňuje hora i okolní klima, neboť její dominantní vrchol k sobě přitahuje nad vyprahlou Anatólií tolik vzácné bouřkové mraky. Skutečnou raritou je vrcholový ledovec na severní straně kráteru, jediný v celé Anatólii. Ani ledovce v Kurdistánu na východě země nejsou o mnoho větší, včetně těch na Araratu.

Ještě ve středověku projevoval Erciyas Dag známky sopečné aktivity. Některé prameny se zmiňují též o malé erupci na počátku 20. století, ale tady se patrně jedná o omyl. Nicméně okolí hory patří dodnes k seismicky velmi aktivním místům, kde zemětřesení nejsou nikterak vzácným jevem.

Trocha historie

Hora Erciyas musela fascinovat lidi od dávných dob, neboť v jejím stínu vzkvétalo mnoho starověkých kultur a sídlišť. Na dohled leží například slavné Kültepe, asyrská obchodní osada, na jejímž odkrytí se významně podílel i český badatel Bedřich Hrozný. Kdy byla hora poprvé zdolána není známo. Podle Strabona byl tento vrchol (původně nazývaný Argeus) několikrát slezen již na začátku našeho letopočtu. Možná se tehdy jednalo o první člověkem slezenou třítisícovku (nebo spíše vlastně čtyřtisícovku?) a tím i významný milník v historii dobývání velehor. Ve středověku se na vrchol hory vydávali lidé během léta pro led, který byl nejen zdrojem nezávadné vody, ale vychlazovali se jím mnohé spíže v pro Kapadokii typických kamenných obydlích. Pamětníci dokonce tvrdí, že si prodejem ledu místní pastevci přivydělávali ještě na počátku 20. století.

K prvním Čechům, kteří dobyli Erciyas, patřili účastníci studentské expedice na začátku 70. let, kteří svůj úspěšný výstup poutavě popsali v knize Cílem je Zágros (Orbis 1975). Dnes na horu vystupují během sezóny stovky turistů z celého světa. Erciyas Dag je také jedním z nejrušnějších lyžařských center v Turecku a těsně pod jeho vrcholem funguje nejvýše položený vlek v celé zemi (3100 m.).

Bez maček to nejde

Výstup na Erciyas Dag je poměrně drsnou akcí a nejvyššího bodu kráteru nelze bezpečně dosáhnout bez použití maček ani uprostřed léta. Většina turistů proto vystupuje pouze na vrchol zubatého hřebene kousek pod samotným vrcholem. Tím se vyhnou nejstrmějším částem vrcholového ledovce a hlavně riskantnímu lezení po skále, která je na okraji bývalého kráteru velmi drobivá. Ale i to je fyzicky velmi náročná túra, při které méně odolní jedinci mohou bez dostatečné aklimatizace pociťovat značnou nevolnost v důsledku velké nadmořské výšky.

Do základního tábora na východním svahu se lze dostat celkem snadno, neboť sem vede silnice z pouhých dvacet kilometrů vzdáleného velkoměsta Kayseri. Klasická výstupová cesta začíná u horské chaty Evi Dag (2200 m), jíž místní říkají občas i Kayak Evi (Lyžařská chata). Kdysi nad tímto místem původní kráterový kotel prorazila masa vrcholového ledovce a vytvořila dlouhý a strmý kuloár. Trasa vede po jeho levém okraji, nejprve kolem lyžařských vleků a poté stoupá strmou kamenitou morénou podél umrzlých sněhových splazů, jejichž přechod není bez maček bezpečný. Výstup si můžete zkrátit asi o 400 výškových metrů, pokud pojedete od Kayak Evi sedačkovou lanovkou, jejíž cena je značně přemrštěná (až 30 EUR !).

Asi v polovině cesty leží někdejší pastevecký tábor Tekir Yaylasi od kterého až pod vrchol vede suťoviskem sotva znatelná pěšina kolem místa zvaného Şeytan deresi (Satanova rokle). Cestu komplikuje zvětralé kamení, které se při sebemenším impulsu drolí a dává do pohybu. Jedná se o mrazem rozpraskaný tuf a rozměklý trachyt. Po svahu se řítící balvany na sebe nabalují další sypký materiál a mohou při skupinovém výstupu snadno ohrozit osoby stojící níže ve svahu. Bezpečnější a rychlejší postup k vrcholu nabízejí karová pole, ale pouze v případě použití stoupacích želez. Zhroucené kaldeře dominují dva gigantické skalnaté štíty, hlavní vrchol dosahuje výšky 3917 m a vedlejší 3703 m. Oba bičuje po celý rok studený vítr. Ani v létě nelze v této výšce vyloučit sněhovou bouři. Vrcholová kniha je umístěna na již výše zmíněném a relativně snadno dostupném předvrcholu (asi 3700 m), odkud je fantastický výhled nejen do krajiny Anatólie, ale především do bývalého kráteru sopky.

Netradiční trasy

Možnou alternativou k tradiční a značně frekventované trase je méně často používaná severní cesta. Výstup vede méně strmým terénem, ale stezka je nesrovnatelně delší. Začíná ve vesničce Hacilar a poté se klikatí po okraji hlavního masívu, kde míjí parazitické kužele a podivné pemzové kupy. První úsek traverzuje okolo předvrcholu Beyyurdu Tepe (2423 m), pod kterým se nachází primitivní vesnička Aksuyurdu. Zde začíná dlouhé stoupání k tábořišti Süt donduran yaylasi, odkud je následující den možné dobýt vrchol.

Méně zdatným turistům lze doporučit, aby upustili od náročného pokusu o zdolání hlavního vrcholu či hřebene, ale vydali se raději na některý z nižších parazitických kráterů. Ideálním cílem je například Koç Dagi (2628 m), který leží od Kayak Evi přesně opačným směrem a odkud je nádherný výhled na vrcholový ledovec. Další možností je vrchol Barut Dagi (2509) kolem kterého je možné následně sestoupit dolů směrem ke Kayseri. Tyto trasy se hodí pro treking i během května a června, kdy ještě leží na hlavním vrcholu hory příliš mnoho sněhu.

V zimě nezklame Erciyas Dag ani ty nejnáročnější lyžaře a skialpinisty. Panují tu výborné sněhové podmínky a tuhý mráz ani na chvíli nepolevuje. Hotelové komplexy poblíž vleků jsou však bohužel poměrně drahé.

Informace na cestu

Ubytování

Kayseri - Centrum je plné hotelů všech kategorií. K nejlevnějším podnikům patří Hunat Oteli (asi 10 EUR) poblíž stejnojmenné mešity.

Východní svah - Chaty a hotelové komplexy v okolí vleků bývají v sezóně často přeplněné cena neodpovídá nabízeným službám. Na přilehlém tábořišti lze bezpečně a zdarma stanovat. Společnost vám bude dělat mnoho rodin tureckých výletníků, kteří sem v létě prchají před vedrem panujícím pod horou.

Severní svah – Spoléhat musíte na vlastní stan, nebo na pohostinnost pastevců.

Stravování

Před cestou se dobře zásobte ve městě potravinami a vodou. Na tábořišti u Kayak Evi lze dokoupit jen základní věci a vše je příšerně předražené.

Doprava

Metropole Kayseri má dobré autobusové, letecké i železniční spojení se všemi tureckými velkoměsty. Na tábořiště u Kayak Evi, které leží asi 20 km od města, lze dojet taxíkem, stopem, příležitostně i mikrobusem.

Vhodná doba

Pro výstup na vrchol je ideální druhá polovina července, srpen a počátek září. Zimní sezóna trvá od prosince do května.

Památky v okolí

Výstup na Erciyas Dag je ideální spojit s následnou relaxací v nedaleké Kapadokii, kde se nacházejí sklaní města, v tufu vytesané byzantské kostely a další zajímavosti. V Kayseri můžete obdivovat mohutné středověké hradby a vzácné seldžucké hrobky. Půl hodiny jízdy na východ od města leží slavné vykopávky Kültepe (též Kaneš), kde bádal i český vědec a rozluštitel chetitského písma Bedřich Hrozný.

Tento článek je součástí seriálu Ve stínu Araratu. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017