Esteros del Iberá – ráj kajmanů a kapybar

Bohužel mi nevyšla návštěva Pantanalu v Brazílii. Avšak v argentinské Mezopotámii, v provincii Corrientes, se nachází rezervace Esteros del Iberá, která je jakýmsi Pantanalem v malém. Oplývá krásnou přírodou, která je zatím turisty trochu opomíjena.

V této galerii je 16 obrázků. Zobraz celou galerii

Mezopotámie, jak ví každý vzdělanec, leží v dnešním Iráku mezi řekami Eufratem a Tigridem a je jednou z kolébek lidské civilizace. Méně známý už je fakt, že Mezopotámie (španělsky Mesopotamia) je rovněž oblast v severovýchodní Argentině. Do Mezopotámie se řadí provincie Misiones, Corrientes a Entre Ríos. Mezopotámie – Meziříčí – se toto území nazývá, protože leží mezi dvěma velkými řekami – Paranou a Uruguayí. Obě řeky se pak stékají do veletoku La Plata.

Rezervace Esteros del Iberá leží v provincii Corrientes. Samotný název „Iberá“ nemá nic společného se Španělskem, nýbrž znamená v jazyce místních Indiánů Guaraní „třpytící se voda“. Je to bažinatá oblast s mnoha jezery a jedná se o největší chráněné území v celé Argentině. Rezervace byla vyhlášena roku 1982 na území o rozloze 13000 km2, celá oblast „malého Pantanalu“ je však větší a zabírá nějakých 15000 – 20000 km2. I když toto území zdaleka není tak velké jako brazilský Pantanal, pořád se jedná o jednu z největších zásobáren pitné vody v Jižní Americe. Rezervace oplývá velkou biodiverzitou. Žije zde 344 druhů ptáků, 59 druhů plazů, mj. dva druhy kajmanů (Caiman latirostris a Caiman yacare) a spousta hadů, a 57 druhů savců, mezi nimi i největší světový hlodavec kapybara (Hydrochaerus hydrochaeris), mokřadní jelen Blastocerus dichotomus, pampový jelen Ozotocerus bezoarticus, vřešťan černý (Allouata caraya), pásovec, zdejší druh vlka (Chrysocyon brachyurus), či vydra. A komáři, samozřejmě, těch tu bohužel potkáte dost.

Oblast je zajímavá i z hydrologického hlediska – je totiž napájena téměř výhradně dešťovou vodou. Odvodňována je pak do řek Paraná a Uruguay. Odtok je to ovšem velmi pomalý a proto je celá oblast zamokřená, a to zejména v období dešťů. Na zdejších jezerech (Laguna Iberá, Laguna de Luna, Laguna Marza a mnoho dalších) se nacházejí plovoucí ostrovy, které nejsou pevně svázány s jezerním dnem. Plavou na hladině jako ponton a zvedají se či klesají podle stavu vody.

Nejlepším východiskem pro návštěvu rezervace je město Mercedes. Dostanete se do něj nejlépe autobusem z hlavního města provincie Corrientes (270 kilometrů z Mercedesu) nebo z Buenos Aires (695 kilometrů). Odsud pak vede odbočka do vesnice Colonia Carlos Pellegrini (dále jen C. C. Pellegrini).

Do města Mercedes jsem přijel ve 23:15 po sedmi hodinách jízdy z argentinského Chaca. Autobus byl opět luxusní a dokonce se v něm podávala i večeře v plastikových krabicích, jako v letadle! Měl jsem trochu obavy, jak budu v pozdní hodinu hledat v neznámém městě ubytování, naštěstí jsem však byl ihned odchycen jedním pánem, který mě zavezl svým autem do hostelu „Delicias del Iberá“, který leží kousek od terminálu. Tento hostel rovněž zařizuje dopravu do rezervace. Druhého dne po poledni jsem tedy nasedl do malého autobusu a vyrazil směrem na C. C. Pellegrini. Vzdálenost 120 kilometrů jsme jeli 3 hodiny. Ráno byla bouřka a pršelo, takže nakonec jsme měli kliku, že jsme to zvládli poměrně rychle, protože „silnice“, po které jsme jeli, není asfaltovaná. Za velkých veder je velmi prašná, po intenzivních deštích naopak často bývá téměř neprůjezdná. Rovněž náš autobus nepatřil mezi ty klimatizované koráby silnic, které jinak jezdí na dálkových trasách…

Za oky ubíhala naprosto rovná, travnatá a zelená krajina. Typická pampa (jihoamerický výraz pro step). Přestože půda někde zdánlivě leží ladem, je využívána jako pastvina a proto jsou v této téměř liduprázdné krajině všechny pozemky oplocené. Směrem k C. C. Pellegrini je potom krajina mokřejší, objevují se louže či malá jezera. Kromě všudypřítomných krav a ovcí jsem v dálce několikrát zahlédl zdejší pštrosy nandu.

Colonia Carlos Pellegrini

C. C. Pellegrini je vesnička, která má asi 600 obyvatel. Její obyvatelé se živí hlavně turistikou. Můžete se zde ubytovat v soukromí snad v každém druhém domě. Já jsem však dal přednost kempu s nápaditým názvem „Iberá“. Jednak je to nejlevnější ubytování, a pak je kemp situován na opravdu moc hezkém místě na břehu jezera. Odpoledne bylo krásně a večer se úplně vyjasnilo, pro jistotu jsem si však postavil stan pod stříškou jakéhosi altánu, i když je to na tvrdém betoně.

V kempu bydlí mimo jiné holandský pár v důchodovém věku, který projíždí karavanem napříč Jižní Amerikou. Na autě mají mapku své loňské cesty – projeli za 9 měsíců napříč celou Asií! Včera jsem zase potkal dva Američany z Kalifornie, rovněž cestující důchodce. Ti ale neměli auto, nýbrž cestují jako baťůžkáři. Mimo jiné jedou do Patagonie a potom lodí do Antarktidy. Patnáctidenní výlet na nejchladnější kontinent je vyšel na 3000 USD na osobu, platili ale skoro rok předem. Tak takhle si představuju spokojené stáří! Už abych byl také v důchodu…

Hned první večer jsem absolvoval kratičkou procházku, při které jsem zahlédl něco ze zdejší fauny. Hlavní příjezdová komunikace z Mercedesu je bahnitá cesta, která vede po jakémsi náspu či hrázi mezi dvěma jezery, v jednom místě pak auta jedou po krátkém mostě, pod kterým podplouvají lodě s turisty. Vzduchem poletovala hejna papoušků a dalšího ptactva. Poté jsem málem šlápnul na hada, naštěstí se mě lekl asi více než já jeho a odplazil se (vypadal asi jako naše užovka). Hned několik metrů od mého stanu je jezero, ze kterého na mě ze vzdálenosti několika metrů dvakrát vykouknul kajman, jako by se nechumelilo. Jeho kolega pak plaval o několik desítek metrů dále. To kajmani, které jsem viděl v Amazonii, byli plašší tvorové, za kterými jsme se museli složitě plavit či brodit bažinou, ale tady jsou díky ochraně dost krotcí. Večer byl kouzelný – krásný západ slunce, kajmani, světlušky, akorát komáři se rojili, i když to zase nebylo tak hrozné.

Druhý den ráno jsme vyrazili krátce po sedmé hodině lodí na lagunu. Kromě „řidiče“ bylo v lodi 6 turistů. Podepluli jsme most, po kterém vede přístupová cesta z Corrientes, a vyrazili jsme do druhé části Laguny Iberá. Nebudu Vás napínat – kapybar a kajmanů jsme viděli desítky! Kajmany jsem viděl už kdysi v Ekvádoru a letos v Peru u Iquitosu. Ale v Amazonii nemáte šanci kajmana přes den zahlédnout vůbec (alespoň ne v těch oblastech, kde jsem pobýval já), protože je zalezlý někde v rákosí a i v noci jsme se museli buď hodnou chvíli plavit (Ekvádor) nebo brodit bažinou (Peru), než jsme na nějakého narazili. A ještě většinou uvidíte jen jeho hlavu, čouhající z vody, pokud Vám ho průvodce přímo nevytáhne celého ven. Ale tady? Kajmani leží na břehu a většinou se ani nepohnou, ani když k nim přijedete na několik metrů. U jednoho jsme dokonce zaparkovali loď metr od něj a krokodýl nic!

Jen občas kajmani lehce znervózněli, sklouzli do vody a uplavali nám. Jednou s sebou naprosto nehybný kajman znenadání prudce mrsknul a už měl v tlamě rybu! Kapybary se také povalují na břehu a rovněž nejsou ani trochu plaché. Zajímavé je, že se kajmani i kapybary vyhřívají často pár metrů od sebe. Zřejmě je na kajmana kapybara moc velkým soustem a za potravu mu stačí ryby či sem tam nějaký ten neopatrný vodní pták. Nějaké ptáky jsme také zahlédli, ale ti před námi většinou uletěli. Platí to zejména o potápkách. Nejvíc se mi líbil opeřenec s jasně červenou hlavou. Výlet byl super. Prostě jestli chcete vidět mraky kajmanů a kapybar, vyražte do Esteros del Iberá!

Odpoledne jsem pak relaxoval v kempu. I zde si mě ovšem zdejší zvířena našla – několik metrů od mého stanu vylezla na břeh kapybara (přesně na tomtéž místě, kde se ráno vyvaloval malý kajman). Večer se pak vrátila, asi aby mi popřála dobrou noc.

Kromě výletů na lodi je možno účastnit se pěších výletů s průvodcem nebo vyjížďky na koních. Pokud ovšem zrovna nevýletujete, není v C. C. Pellegrini co dělat. Turisté sem jezdí, není jich však zatím mnoho. Pokud ovšem hledáte místo, kde si na chvíli odpočinete od každodenního shonu velkoměsta, je Esteros del Iberá pro relaxaci místo jako stvořené.

Esteros del Iberá – praktické informace

Kursy v prosinci 2009: 1 EUR = 5.5 P (argentinské peso, oficiálně se značí $, což zde nebudu používat, neboť se to plete s americkým dolarem), 1 USD = 3.7 P, takže 1 P = 5 Kč.

Doprava: Autobus Mercedes – C. C. Pellegrini: 120 kilometrů, 3 hodiny jízdy, 40 P. Bus jede jednou denně ve 12.30 z Mercedesu, zpět z C. C. Pellegrini pak jede rovněž každý den (mimo neděli!) v dosti nepochopitelných 4:00 ráno.

Ubytování: Mercedes – hostel „Delicias del Iberá“ – 43 P za noc v dormitory, ve které jsem ovšem spal sám. Cena včetně skromné snídaně. Nic moc ubytování, ale zaplať Pámbu za něj. Solidní wifi připojení zdarma. C. C. Pellegrini – kemp „Iberá“. 20 P za noc ve vlastním stanu (přičemž první noc stojí 25 P a další pak 15 P). V kempu je chabě zásobený kiosek, doporučuji si raději koupit menší zásoby v Mercedesu. V kempu je pitná voda, umývárky a WC i elektrický proud.

Jídlo: Jednou jsem obědval v restauraci Don Marcos kousek od kempu. Dal jsem si hovězí s hranolkem + mi k tomu ještě přinesli omeletu jako předkrm. Bylo to dobré a stálo to 25 P. Pivo Quilmes (970 ml, dvanáctka) tu stálo 8 P.

Výlety: Výlet lodí po Laguně Iberá – 3 hodiny, 70 P. Krásný výlet, kapybar a kajmanů jsme viděli desítky.

Tento článek je součástí seriálu Jižní Amerikou. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017