Město císaře Akbara

Fatéhpur Síkrí, město obrovských paláců a honosných nádvoří, vzniklo z rozmaru císaře Akbara v 16. století. Na čtrnáct let se stalo centrem Indie a pak bylo navždy opuštěno. Dnes se jeho mohutné stavby z rudého pískovce tyčí v širé rovině jako memento marnivosti a domýšlivosti dynastie největšího vládce z dynastie Velkých Mughalů.

Do Fatéhpúr Síkrí se vchází velkolepou 54 m vysokou branou (Buland Darwaza). Nejkrásnější je Fatéhpúr Síkrí během monzunových dešťů, kdy se dodnes naplňují bazény na jeho nádvořích vodou. Vlevo palác Panch Mahal. Okázalé mauzoleum v Sikandře, ve kterém se nachází Akbarův hrob. Palác soukromých audiencí (Diwan-e Khas) je jedním z mnoha architektonických skvostů Fatéhpúr Síkrí. Akbarův vlastní hrob je poměrně jednoduchý. Jedna ze čtyř obrovských bran Akbarova pohřebního komplexu v Sikandře. Fatéhpúr Síkrí je dnes cílem nejen zahraničních ale i domácích turistů. Z 30 kilometrů vzdálené Ágry se do Fatehpur Sikri dostanete nejsnadněji taxíkem. Studna na nádvoří Velké mešity (Jami Masjid) ve Fatéhpur Síkrí je jedním z mála zdrojů vody pro venkovany žijící  dnes v okolí někdejšího Akbarova přepychového sídla. V pozadí bílá hrobka Šejcha Salíma Čištího.

V této galerii je 9 obrázků. Zobraz celou galerii

Zakladatelem říše Velkých Mughalů, které dnešní Indie vděčí za své nejúžasnější památky, byl Zahíruddín Muhammad, lépe známý jako Bábur (Tygr). Tento válečník původem ze střední Asie se roku 1526 zmocnil bohatého dillíského sultanátu a postupně začal své panství rozšiřovat. Mocné impérium v celé jeho velikosti a nádheře, jak je známe z pozdějších dob, vytvořil však až jeho neuvěřitelně schopný vnuk Akbar. Když dosedl v roce 1556 na trůn, bylo mu pouhých třináct let a nic nenasvědčovalo tomu, že začíná zlatý věk mughalské říše. Po celý první rok jeho vlády trpěl Hindustán nouzí a hladomorem. Jako by to nestačilo na zbídačenou zemi ze všech stran útočilo také mnoho nepřátel. Akbar však překonal všechny problémy, odrazil útoky nepřátelských armád a postupně začal získávat moc nad celým indickým subkontinentem. Stal se jedním z nejmocnějších vládců tehdejšího světa, vytvořil obrovskou říši, jež měla rozlohu 3,2 miliónu km2 a zahrnovala celou dnešní střední a severní Indii, Afghánistán, Bangladéš a Pákistán. Nashromáždil také doslova pohádkové bohatství a nechal postavit stavby, před nimiž stojí dodnes lidé v němém úžasu.

Osvícený vládce

Akbar vedl politiku zcela založenou na zdravém rozumu a smyslu pro skutečnost. Jeho vláda byla skutečně požehnáním Indie. Zůstal sice vždy orientálním samovládcem, ale jisté je, že nikdy před ním ani po něm nevládl Indii panovník jeho formátu. Slučoval v sobě rytířskost a neústupnost středověkého vladaře s moudrostí a praktičností moderního politika a svou absolutní moc se snažil uplatnit nejen ku prospěchu svému, ale i svých poddaných. Oživil starý sen o sjednocení Indie a snažil se vytvořit z velmi rozdílných obyvatel své země jeden národ. Díky tomu došlo k značnému splývaní hinduistické a islámské kultury a pomalu i k vzniku povědomí vzájemné jednoty a sounáležitosti všeho indického lidu bez ohledu na víru.

Málokde bylo ovšem dosaženo hinduistické a muslimské syntézy tak jako v samotném Akbarově hlavním městě Fatéhpur Síkrí, kde se křehké vzdušné konstrukce a kopule inspirované muslimskými pavilony mísí s mohutnými kamennými sloupy, typickými pro tradiční hinduistické stavby.

Město vítězství

Fatéhpur Síkrí nechal Akbar postavit v úplné pustině nedaleko Ágry, kde se ve vesnici Síkrí setkal s široce uctívaným súfiským světcem Šejchem Salímem Čištím, který předpověděl narození jeho prvního syna. Sám dohlížel na průběh stavby a spravedlivě odměňoval dělníky a umělce, jak je patrné ze zachovalých účtů. Pravděpodobně na paměť svých válečných vítězství v Gudžarátu v roce 1573 je pojmenoval Fatéhpur (Město vítězství) Síkrí.

Fatéhpur Síkrí vládlo čtrnáct let Indii a pak bylo navždy opuštěno. V jeho okolí došlo totiž k rozsáhlému kácení lesů a oblast se rychle změnila v polopoušť, neboť přívalovou vodu monzunů nemělo co zachytit, a tak odtekla bez užitku. Město bez vody se stalo domovem žebráků, supů a ještěrek. Dnes patří mezi největší turistické atrakce v Indii. Tisíce zahraničních návštěvníků sem každoročně jezdí obdivovat Akbarův silný, mohutný a pyšný sloh, jenž stále připomíná jednu z nejslavnějších etap indické historie. Místní průvodci je za malý bakšiš provádějí nekonečnou spletí monumentálních paláců, bran, mešit, věží a hradeb z červeného pískovce a bílého mramoru, lámanou angličtinou vyprávějí pověsti vztahující se k jednotlivým stavbám a upozorňují na zajímavé detaily, jako například na do kamenných stěn jemně vytesané dekorativní ornamenty a kaligrafické nápisy dávných stavitelů - kromě citátů z koránu se nejčastěji jedná o vzletná a oslavná zvolání podobná textu na ozdobném Pavilonu snů, který hlásá: „Ten, jenž v tomto ráji bydlí, jest světlem Hindustánu, jest pramenem všeho požehnání, jest slávou světa.“

Negramotný filosof

Akbar byl vychováván ve vojenském táboře, v mládí dával přednost lovu před lekcemi v psaní a čtení a zůstal proto negramotný. Byl však velmi nadaný, plný zvídavosti, denně si nechal předčítat z knih a přímo fanaticky se pídil po podstatě věcí duchovních i světských. Ve své „dychtivosti po vědění se pokoušel naučit všemu najednou jako hladový člověk, který se pokouší spolknout celé sousto naráz“, zaznamenal si jeden portugalský misionář, který jej navštívil u dvora.

Panovníkova racionální povaha se projevovala také v jeho přístupu k náboženství. Odpor ortodoxních muslimů k jeho tolerantní náboženské politice způsobil, že začal pochybovat o správnosti dogmat ortodoxního islámu. Ve svém paláci ve Fatéhpur Síkrí nechal zbudovat tzv. Dům uctívání a v něm se konaly pravidelně náboženské disputace mezi duchovními různých vyznání. „Učení mužové všech náboženství se plni radosti shromáždili v královské síni. Každý z nich odvážně přednášel svá tvrzení a argumenty. Diskuse a spory byly dlouhé a temperamentní. Stoupenci každé sekty se ve své pýše a marnivosti napadali a snažily se vyvrátit prohlášení svých odpůrců.“ Tak popisuje tyto debaty dvorní kronikář Abul Fazl.

Akbar tyto učené disputace miloval, neboť se chtěl srovnáváním jednotlivých náboženství dopátrat nejstaršího a tedy podle jeho mínění i nejčistšího a nejméně zkaženého. Také bylo jeho velkým přáním spatřit zázrak a navrhoval proto, aby na důkaz, které náboženství je správné, představitelé jednotlivých učení držíce svá svatá písma v rukou vstoupily společně do ohně a za hlasatele pravého náboženství bude pak považován ten, kterého plameny ušetří.

Drastický experiment

Většina legend vztahujících se k Akbarovi, popisuje tohoto muže jako osvíceného panovníka. Výjimkou je jen vyprávění o jednom nezdařeném pokusu, který si údajně sám vymyslel.

Akbar se prý domníval, že každá víra má své klady a zápory, stránky rozumné i nesmyslné a žádný náboženský systém se mu nezamlouval úplně. Každý současný náboženský směr měl podle něj v sobě různé prvky, které prvotní pravé náboženství zkalovaly. Chtěl se tedy dopátrat, které náboženství je nejstarší. Zvolil k tomu metodu nesmírně krutou, jež ukazuje, že přes všechno dobré, co pro Indii vykonal, není na místě příliš si idealizovat dobu jeho vlády:

Přikázal shromáždit několik novorozeňat v domě, kde bylo přísně zakázáno mluvit, a nechat je tam v osamění vyrůstat. Jazyk národa, jemuž budou dětmi pronášené zvuky podobné, měl být prohlášen za původní a náboženství, ke kterému by děti vykazovaly sklon, mělo být tím nejstarším a nejryzejším. Výsledek pokusu však nebyl nijak přesvědčivý, mnoho dětí zemřelo nedostatkem péče a některé zůstaly němé.

Božská nauka

V posledních letech svého života Akbar zcela odpadl od islámu a nevěděl kam upnout svou víru, o čemž svědčí výmluvně i tento jeho v Abul Fazlově kronice citovaný výrok: „Hindové považují svůj zákon za dobrý, stejně mohamedáni i křesťané. Ke komu se tedy máme přiklonit?“

Akbar se nepřiklonil nakonec k nikomu a rozhodl se moudré a vznešené zásady jednotlivých učení spojit a vytvořit vlastní náboženství. Nazval je díne iláhí (božská nauka) a sám se postavil do jeho čela.

Roku 1582 se prohlásil za přímého zástupce Boha na zemi a ustanovil díne iláhí za státní náboženství. Nevedla jej k tomu touha po zbožnění vlastní osoby, ale důvody zcela praktické. Jeho cílem bylo splynutí rozličných vyznání a nastolení kulturní a politické jednoty v říši. Byl to naprosto nereálný pokus, neboť náboženství nevznikají na základě úředního výnosu. Víra se nikdy nerozšířila mimo Akbarův dvůr a i tam měla pouze jedenáct členů, z nichž všichni na ni patně přistoupili pouze ze zištných důvodů - snad kromě Bírbala, Akbarova velkého přítele a známého vtipálka.

Akbarovo nové náboženství bylo absolutně snášenlivé a zároveň s ním byla uzákoněna i svoboda vyznání. Ten, kdo byl v minulých letech násilím donucen přijmout islám, mohl se vrátit zpět ke své víře. Celé to byl sice velký omyl, ale Indie za něj nemůže Akbarovi být dost vděčná, neboť jej doprovázela náboženská tolerance a úcta k přesvědčení druhého, jakou tato země do té doby nepoznala.

Zahrady ráje

Akbar zemřel přirozenou smrtí 25. října 1605. Pochován je v Sikandře na předměstí Ágry. Jeho velkolepá hrobka patří k zajímavým ukázkám vývoje mughalského slohu, jenž později dosáhl vrcholu při budování slavného Tádž Mahálu.

Do rozlehlého Akbarova pohřebního komplexu vedou čtyři impozantní brány, které mají symbolizovat rovnost všech obyvatel země před jejich panovníkem - jedna pro křesťany, jedna pro hinduisty, jedna pro muslimy a jedna pro vyznavače díne íláhí. Za nimi se nachází dnes poněkud zpustlý park plný drzých opic, nádherných krotkých antilop a pyšně si vykračujících pávů. „Toto jsou zahrady ráje“, nabádá starý nápis nad každým z vchodů, „vkroč sem jednou a zůstaň navěky“. Přímo uprostřed bujné zeleně se mezi palmami zvedá jako rudobílý přelud elegantní mauzoleum připomínající mešitu. Tam odpočívá Akbar - bezpochyby největší z Velkých Mughalů. Jeho hrob je v malé kryptě pod strohým kenotafem. Epitaf na něm je krátký, ale výstižný. Stojí tam totiž jen: Akbar. A to znamená v jazyce koránu: Velký.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017