Fidži – Ostrov Taveuni

Ostrov Taveuni není jen tak ledajaký ostrov! Protíná ho totiž 180. poledník. A to znamená, že leží zároveň na východní i západní polokouli. Taveuni navíc oplývá mnohými přírodními krásami na zemi i pod vodou. A tak jsem se tam vypravil.

Taveuni - molo u Naqary Taveuni - v pozadí ostrov Vanua Levu Taveuni - Bouma Falls Taveuni - východní pobřeží ostrova Taveuni - pláž Taveuni - stojím na 180. poledníku Taveuni - plachetnice v úžině Somosomo Strait Taveuni - kostel katolické misie ve Wairiki Taveuni - školáci Taveuni - s Američany Kelly a Thomasem jsme navštívili místní rodinu

V této galerii je 10 obrázků. Zobraz celou galerii

Z lijákem smáčené Suvy jsem plul na Taveuni lodí společnosti Consort Shipping Lane. Loď má pravidelný odjezd v pátek v 18:00, boarding time je už v 16:00, skutečně jsme pak vyjeli před 19:00. Loď je to docela velká, žádná kocábka jako na Vanuatu. Dvě paluby jsou určeny pro automobily, přičemž dole jsou náklaďáky, zatímco osobní auta jsou vyzdvižena plošinou na horní palubu. Trajekt byl evidentně vyroben v Řecku, ještě jsou na něm řecké nápisy. Zato název lodi jsem nikde nezahlédnul. Loď jinak vypadala tak, jak obvykle trajekty vypadají. Ve velké místnosti s mnoha sedadly jsem spal na zemi na karimatce. Druhého dne loď nejdříve zastavila na ostrově Koro (podle tohoto malého ostrova se jmenuje celé zdejší meziostrovní moře – Koro Sea) a v přístavu Savusavu na ostrově Vanua Levu. Na Taveuni jsme přistáli v 15:30. Těsně před vyloděním jsme překročili 180. poledník a já se opět dočasně ocitnul na západní polokouli.

Pár informací o Taveuni

Taveuni je třetím největším ostrovem Fidži. Má rozlohu 435 km2. Rozměry ostrova jsou 42×10.5 km a žije na něm asi 12000 obyvatel. Od většího ostrova Vanua Levu jej odděluje 6.5 kilometru široká úžina Somosomo Strait. Lidé žijí především na západním pobřeží ostrova. Hlavním administrativním centrem Taveuni je Waiyevo, nejvíce obyvatel však žije v dvojvesnici Somosomo – Naqara. Na Taveuni používají místní obyvatelé zvláštní dialekt fidžijštiny, ve kterém jsou patrné tonžské vlivy. Taveuni je jedním ze tří fidžijských ostrovů (dalšími jsou Vanua Levu a Rabi), který leží současně na západní i východní polokouli. Ostrovem totiž prochází 180. poledník.

Taveuni je vlastně velkou štítovou sopkou. Na ostrově se nachází mnoho menších kráterů a během lidské historie, zde bylo zaznamenáno desítky erupcí, z nichž ta poslední nastala asi někdy kolem roku 1550. Po celé délce ostrova se táhne poměrně vysoké vulkanické pohoří. Jeho nejvyšší vrchol, Uluigalau (1241 m.n.m.) je druhou nejvyšší horou Fidži. Taveuni oplývá nádhernou tropickou přírodou, která zde nebyla tolik narušena jako na největším fidžijském ostrově Viti Levu. Žijí zde tak původní druhy fidžijských živočichů a rostlin, které na jiných ostrovech již často vyhynuly. Na ostrově se také nachází nejznámější fidžijské vodopády Bouma Falls (či Tavoro Falls). Ostrov dostal lichotivou přezdívku „Garden Island“. Ve většině vesnic skutečně najdete spousty zahrad, obklopující jednotlivé domy.

První lidé přišli na Taveuni asi někdy mezi léty 950–750 př.n.l. Za objevitele Taveuni lze považovat slavného Holanďana Abela Tasmana, který ostrov spatřil v roce 1643. Tasman ovšem zahlédl v mlze jen dva vrcholy a vzhledem ke špatné viditelnosti se mylně domníval, že vidí dva ostrovy. Základem ekonomiky ostrova bylo a je zemědělství, pěstuje se zde vanilka, kávovník, kava, taro, kokosové palmy a chová hovězí dobytek, ovce a drůbež. V posledních letech ovšem stále narůstá význam turistického ruchu.

Cestovní deník

sobota 9.10.2010 Od mola u vesnice Wairiki, kde jsme přistáli, jsem se dvěmi auty přesunul do Matei na severu ostrova. Ani jsem je nemusel stopovat, obě auta mě vzala sama od sebe. V Matei jsem se ubytoval v kempu Beverlys Campground, kde jsem si postavil stan několik metrů od pláže. Koukal jsem se do knihy návštěv a zjistil jsem, že za poslední dva roky se do ní zapsalo 7 Čechů. To je docela dost, na to, že Taveuni je ostrov na konci světa, o kterém nemá většina našinců ani potuchy…

neděle 10.10.2010 Dnes je státní svátek Fidži, tzv. Fiji Day. Přesně před 40 lety, 10.10. 1970, vyhlásilo Fidži nezávislost. 10. října 1874 bylo také Fidži prohlášeno britskou korunní kolonií, čili toto datum je pro dějiny Fidži významné dvojnásob. Na Fidži to mají se svátky dobře zařízené – pokud svátek připadne na neděli, pak je volno i v pondělí. (proč na to sakra někdo nepřišel i u nás?)

Já jsem se dnes vydal na celodenní výlet. Mým cílem byla vesnice Lavena, která je od Matei, kde kempuji, vzdálena asi 27 kilometrů. Jelikož ovšem autobusy v neděli a ve svátek nejezdí a taxi je drahé (taxikář chtěl za cestu 40 dolarů), jel jsem stopem. Asfaltová silnice končí kousek za Matei a dál vede již pouze zpevněná cesta (pravda, ve srovnání s „tankodromem“ na vanuatském ostrově Tanna je to cesta velice solidní).

Měl jsem celkem kliku a dvěma navazujícími stopy jsem se dostal před vesnici Bouma. Podle této vesnice se jednak jmenuje zdejší národní park, Bouma National Heritage Park, a jednak nejznámější fidžijské vodopády, které se v parku nachází, a těmi jsou Bouma Falls (v mapě je též můžete najít pod názvem Tavoro Falls). Vodopády jsou celkem tři a vede k nim cestička. Jsou docela hezké, i když jsem čekal, že budou trochu větší. Vybírat ale za vstup k nim 15 dolarů (asi 150 Kč), to trochu přeťápli. Asi nejhezčí je první vodopád, který je nejblíže k vesnici. Je tu i dobré jezírko na koupání. Já jsem se vykoupal u třetího, vrchního vodopádu. Voda je o dost studenější než moře, ale dá se to přežít. Zato je tak čistá, že se dá pít, čehož jsem hned využil a nabral jsem si tu zásoby pitné vody do lahví. Celá procházka k vodopádům, včetně koupání, mi zabrala asi 3 hodiny.

Pak jsem došel dalších 5 kilometrů do vesnice Lavena. Zde končí zpevněná cesta pro auta a dál vede jen pěšina, která se jmenuje Lavena Coastal Walk. Ta sice leží ve stejném národním parku, jako Bouma Falls, což ovšem místním lupičům vůbec nebrání, aby i zde nezkásli turistu o dalších 15 dolarů. Samotná Lavena Coastal Walk je 4.5 kilometru dlouhá procházka podél pobřeží a není celkem nijak zvlášť zajímavá, vyjma dvou vodopádů Wainibau Falls, které se nacházejí na jejím konci. Vodopády jsou malé, menší než Bouma Falls, ale líbily se mi víc. Oba spadají do stejného bazénu, přičemž ten větší je asi 10 metrů vysoký, zatímco druhý je spíše rychle tekoucí voda po nakloněné skále, která zde vytváří jakýsi přírodní tobogán. Bohužel se to nedá vyfotit, neboť těsně před vodopády končí cestička a vy k nim musíte doplavat proti proudu říčky.

V době mého pobytu tu bylo asi 15 fidžijských dětí, což bylo velice zábavné. Zkusil jsem spolu s některými z nich sjet tu přírodní skluzavku. Je to zajímavé, i když povrch skluzavky není zcela rovný. Jiní borci (už bez mé účasti) skákali do vody z horního konce vyššího vodopádu (čili asi tak z desíti metrů). Cesta zpátky nevypadala zpočátku příliš povzbudivě. Absolvování celé Lavena Coastal Walk mi rovněž trvalo, včetně koupání, tři hodiny. Z vesnice Lavena „domů“ jsem pak vyrazil ve čtvrt na pět odpoledne, zpátky do kempu to bylo 27 kilometrů a provoz byl prakticky nulový. Vysvobodil mě taxíkář, který mě předjížděl a protože měl v autě už tři pasažéry, svezl mě za pouhých 10 dolarů. Taxíky na Taveuni jsou vesměs dodávky, avšak fungují jako normální taxíky a ne jako hromadná taxi jako jinde. I tak jsem dnes ušel asi 25 kilometrů. Do kempu jsem dorazil ještě za světla.

pondělí 11.10.2010 Po včerejší štrapáci jsem si dnes naordinoval den volna. Strávil jsem ho čtením, prací na počítači a šnorchlováním. Ačkoliv LP tvrdí, jaká je to v Matei paráda, pravdou je bohužel pravý opak. Šnorchlování tu není nic moc. U pláže poblíž našeho kempu je mělko a všechny korály jsou mrtvé. Dál od břehu je to už lepší, ale je to spíš pro potápěče, útes tam začíná padat do hloubky. Když byl odliv, málem jsem si od korálů prodřel břicho, tak mělko pod vodou leží. O mnoho lepší to není ani o kus dál v Matei. Jsou tu tři malé ostrůvky. K jednomu z nich jsem napůl došel a napůl doplaval. I zde je totiž hrozně mělko. V bezprostřední blízkosti nejbližšího ostrůvku je něco málo k vidění, ale ostrůvek je od pobřeží vzdálen tak 800 metrů, takže dostat se tam bez ploutví je dosti namáhavý výlet. Prostě: šnorchlování v Matei – žádná sláva.

A kdo za to může? Cyklon! Ten se přes zdejší pobřeží přehnal v březnu 2010 a zničil z velké části bohatou korálovou výzdobu těsně u pobřeží. Než se zase korály vzpamatují, chvíli to potrvá. Hurikánová sezona v Pacifiku trvá od listopadu do dubna. V této části Pacifiku se ovšem hurikánům říká cyklony. Večer jsem si pokecal s prima Američany z našeho kempu. Jsou tu dva páry, mladí manželé z Floridy a starší z Oregonu. Ti starší sem jezdí často, je to jejich oblíbené místo. Poprvé sem zavítali v roce 1989, zrovna když byla u nás Sametová revoluce.

úterý 12.10.2010 Vět­šinou se během mých cest po prohlédnutí všech pamětihodností rychle přesouvám z místa na místo, ale občas také podlehnu touze nedělat nic a jen tak se někde flákat. A tak jsem zůstal v příjemném kempu v Matei další den. Počasí se také zrovna nevyznamenalo, bylo pošmourno a dost pršelo, a tak jsem dnes nevykonával žádnou pozoruhodnou činnost. Četba, internet (kupodivu se mi podařilo v Matei připojit k wifi), leháro. Domácí na mě byli hodní a pozvali mě, spolu s Američany, na oběd i večeři… Všude na Taveuni je velké množství žab. Žáby kupodivu nejsou vůbec plaché a téměř pravidelně okupují jednu z toalet v kempu. Silnice je plná těchto přejetých obojživelníků. Na Taveuni také najdete spousty velikánských pavouků a po stěnách lezou gekoni, jako všude v Oceánii.

středa 13.10.2010 Dnes jsem se přesunul z Matei o kousek dál. Autobusem jsem dojel do Naqary a ubytoval jsem se v hotelu Sunset Accommodation mezi vesnicemi Naqara a Waiyevo. Odsud jsem vyrazil na místo, kudy prochází 180. poledník. Zatímco se těžko někdo z nás, obyčejných smrtelníků, dostane na nejjižnější a nejsevernější místo naší planety (jižní a severní pól), na nejvýchodnější a nejzápadnější místo se lze dostat snadno. A navíc těchto míst je mnoho, matematik by řekl nekonečně mnoho. 180. poledník odděluje totiž východní a západní polokouli a pokud se nacházíme na 180. poledníku, jsme na nejvýchodnějším a zároveň nejzápadnějším místě zeměkoule. Na Fidži tento poledník nazývají „date line“. Teoreticky by totiž po 180. poledníku měla vést datová hranice, oddělující od sebe místa s rozdílným datem. Z praktických důvodů je ovšem mezinárodní datová hranice vedena východně od Fidži (na východ od 180. poledníku), neboť by nebylo vhodné, aby dvě části jedné malé země měly různé datum.

Místo, kudy prochází 180. poledník, se nachází kousek od hlavní silnice, nedaleko vesnice Waiyevo, hned za fotbalovým hřištěm. Je tu jedna nehezká cedule a to je všechno. Čekal bych tedy honosnější označení, a také nechápu, proč poledník není označen přímo na hlavní silnici, kterou musí také logicky protínat. Ale byl jsem tu a to je hlavní, poněvadž stanout na tak významné zeměpisné souřadnici, to jsem si nemohl nechat ujít.

Ve Waievu, coby hlavním administrativním centru ostrova, je také policejní stanice, nemocnice a dokonce i vězení. Docela mě pobavil nápis na jeho zdech: „Giving the second chance“… Poté jsem zavítal ještě do vesnice Wairiki, kde je krásný katolický kostel (Wairiki Catholic Mission) z roku 1899. V jeho okolí se nachází i základní a střední škola a internát pro hochy a dívky. Nedaleko místa, ke jsem byl ubytován, jsem si pak docela dobře zašnorchloval. Byl zrovna příliv, takže tentokrát jsem si nedřel při plavání břicho o korály, a jelikož je tu o trochu větší hloubka než v Matei, cyklon korály tolik neponičil. Směrem dál do úžiny Somosomo Strait (mezi ostrovy Taveuni a Vanua Levu) se nachází údajně úžasný útes zvaný Rainbow Reef. Abyste si ho ovšem mohli prohlédnout, musíte mít potápěčskou výbavu. Odpoledne a večer lilo – období sucha se už zřejmě začíná pomalu, ale jistě překlápět v období dešťů.

čtvrtek 14.10.2010 Ráno jsem se přesunul autobusem do vesnice Vuna na jihu ostrova. V autobuse jsem potkal všechny čtyři Američany z Beverlys kempu, kteří jeli do Vuny rovněž. Ubytovali jsme se ve stejném hotelu (Vuna Lagoon Lodge) a s Kelly a Thomasem (mladší pár z Floridy) jsme pak vyrazili směr Blow Hole. To je taková ta díra u pobřeží, do které příliv žene z moře vodu a ta pak vystřikuje už z místa na souši pod tlakem na povrch. Díru jsme nakonec našli, ale nebylo to ono, neboť bylo zrovna krátce po přílivu a Blow Hole byla částečně zaplavována vodou. Chce to přijít spíše za odlivu.

Cestou nás vzal chlapík s pick-upem a pozval nás k sobě domů. Bydlí ve vesnici Navakawau. Dostali jsme u něj crackery a čaj a pokecali jsme si. Chlapíkovi je 54 let a má 10 dětí! Rovněž jsme si ve vesnici prohlédli základní školu (založena v roce 1991, ředitel se chlubil, že sem chodí 180 dětí) a katolický kostelík. Pak jsme se za stálého deště vrátili zpět do hotelu. Už si začínám zvykat, že období dešťů začalo předčasně, prší každý den, a to většinou odpoledne. Celou dobu nás provázel pes, patřící majitelům našeho hotelu, který cestou „útočil“ na každé auto, které jelo zrovna okolo. Na večer jsem si s Američany objednali u paní domácí večeři. Měli jsme steak s bramborem. Nejlepší jídlo za mnoho posledních dní, bylo to chutné a bylo toho dost.

pátek 15.10.2010 Ráno jsem vstal už v pět hodin. V šest jel totiž autobus do Naqary. Jel jsem s Američany Thomasem a Kelly. Vystoupili jsme před Naqarou. Oni pak šli rovnou na loď na Vanua Levu, já jsem se opět ubytoval v Sunset Accommodation, kde jsem víceméně celý den relaxoval a sušil mokré věci. Odpoledne jsem si také byl krátce zašnorchlovat.

sobota 16.10.2010 Dnes jsem chtěl ostrov Taveuni opustit, ale nepovedlo se. Loď, která měla jet v 9:00, vyjela už v 8:30 (zatímco jindy většinou lodě i busy vyjíždí později), neboť byla plná. Zůstal jsem tedy v Sunset Accommodation další den. Odskočil jsem si stopem do Wairiki na oběd a odpoledne jsem šnorchloval.

neděle 17.10.2010 V 9:00 jsem vyrazil z hotelu stopem k molu u Wairiki. V neděli jedou dvě velké lodě (společnosti Consort Shipping a Blighwater) nejdříve do Savusavu a dále pokračují do Suvy. Jel jsem lodí Consort Shipping, protože ta vyjíždí asi o dvě hodiny dříve. Lístek do Savusavu stál docela nechutných 32 dolarů. Loď vyjela ve 12:00, byla téměř prázdná a v Savu Savu (ostrov Vanua Levu) jsem přistál v 17:00.

Lidé na Fidži jsou příjemní a hodní, jako všude v Oceánii. Všichni se na mě pořád usmívali. Občas vám někdo i nabídne něco k jídlu nebo vás pozve k sobě domů. Domorodci vypadají spokojeně, i když jsou evidentně chudší než průměrní Češi. Výhodou je i to, že všichni Fidžijci umí anglicky, neboť angličtina je na Fidži úředním jazykem. Rovněž většina veřejných nápisů je v angličtině.

Ostrov Taveuni – shrnutí a praktické informace

Orientační kurs v říjnu 2010: 1 FD (fidžijský dolar) = 10 Kč Lodní doprava: Suva (ostrov Viti Levu) – Taveuni (společnost Consort Shipping Line) stojí 58 FD a jede 20 hodin. Z Taveuni (z mola mezi vesnicemi Waiyevo a Wairiki) jezdí dvakrát týdně (ve středu a v neděli) lodě zpět do Suvy. Tyto lodě (jedou dvě lodě dvou různých společností) staví i v přístavu Savusavu (ostrov Vanua Levu). Já jsem jel z Taveuni do Savusavu opět lodí společnosti Consort Shipping za 32 FD (5 hodin jízdy). Menší loď z Taveuni (Naqara) na Vanua Levu (Buca Bay) jezdí denně kromě neděle v 9:00 („pravidelný“ odjezd) z mola poblíž Naqary. Na tento spoj navazuje autobus do Savusavu. Toto spojení jsem nakonec nepoužil, neboť loď vyjela nečekaně o půl hodiny dříve a ujela mi před nosem.V Matei je i malé letiště, možnosti leteckého spojení jsem však nezkoumal.

Doprava na ostrově Taveuni: Autobusy: Bus Matei – Lavena (asi 27 kilometrů) stojí 3.50 FD, nejezdí však v neděli a ve svátek. Stejná vzdálenost taxíkem stojí 40 FD. Já jsem se svezl zpět taxíkem za 10 FD, seděli v něm už totiž další tři lidé. Asfaltová silnice vede pouze z Matei do Wairiki, dále na ní pak v obou směrech navazuje zpevněná cesta. Autobus Matei – Naqara (14 kilometrů) stojí 1.70 FD, Naqara – Vuna 4.25 FD (25–30 kilometrů, 2 hodiny jízdy!). Autobus jede několikrát denně (kromě neděle, kdy je spojení mizerné) a cestou často staví a odbočuje, takže cestování je to relativně pomalé. Zajímavost: pokud vás chytnou v autobuse bez lístku, dostanete buď pokutu 50 FD, nebo vás zavřou do vězení až na tři měsíce! Takže jezdit na Fidži na černo se může šeredně nevyplatit. Občas jsem se svezl i stopem. Řidiči mě brali (někdy i sami od sebe), ale problém je, že v okrajových částech ostrova je frekvence dopravy naprosto mizivá.

Ubytování: Matei – Beverlys Campground. Malý rodinný kemp na okraji Matei. Za jednu noc ve vlastním stanu jsem platil 15 FD. K dispozici je kuchyňka s pitnou vodou a elektřina téměř po celý den. Sunset Accommodation – tento malý podnik se nachází u hlavní silnice mezi vesnicemi Naqara a Waiyevo. Platil jsem 20 FD za noc (původně chtěli 30 FD, ale slevili). Zato jsem dostal pokojík i s kuchyňkou. Elektřina tu funguje ráno od 6.00 do 12:00 a pak až večer 18:00 – 24:00. Vuna – Vuna Lagoon Lodge. Platil jsem 22 FD za noc v dormitory. Za 10 FD mi pak udělali večeři. Pěkné ubytování. Elektřina tu jde jen večer mezi 18:00 a 21:00. Elektřina na ostrově je získávána menšími naftovými generátory a skoro nikde nejde celý den.

Jídlo: Matei – malý krámek: makrely v tomatě (425 gramů, kvalita hrozná) 2 FD, fazole v tomatě (425 gramů) 2.35 FD, čínská polévka 0.60 FD. Pivo Fiji Bitter (nezálohovaná láhev 0.750 ml) stojí v krámku 4 FD. Chleba (krámek v Naqaře) stojí 0.80 FD. Malé levné restaurace, které jsou v Suvě či Nadi na každém kroku, na Taveuni najdete jen v největších vesnicích Naqara, Waievo a Wairiki. Jinde moc nejsou a spíše tu najdete dražší podniky pro turisty. Levné restaurace: Wairiki – vegetable fried rice (smažená rýže se zeleninou, menší porce) 4 FD, chicken chop-suey (kuře, zelenina, nudle, rýže, velká porce) 6 FD, pohárek džusu 0.30 FD, roti parcel (složená chlebová placka plněná kořeněnou směsí brambor a zeleniny) 1 FD, bara 0.10 FD (malinký falafel, prodávají se i v pouličních stáncích, když si jich dáte 20, najíte se dost). Naqara – chicken curry + rice 4 FD.

Vstupy: Bouma Falls – 15 FD. Nehorázně vysoké vstupné, zvláště když místní platí pouhé 2 FD. Lavena Coastal Walk – 15 FD. Stejná lumpárna. Kdybych se sem netáhnul půl dne, tak bych se na ně vybodnul.

Peníze: Průvodce Lonely Planet z roku 2006 tvrdí, že na Taveuni nejsou bankomaty, ale situace už se zlepšila. Jeden bankomat jsem viděl v Naqaře.

Tento článek je součástí seriálu Tichomořská plavba. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017