Galle a okolí

Galle je krásné historické město na jihozápadním pobřeží Srí Lanky. V jeho blízkosti se navíc nacházejí nejznámější pláže tohoto ostrova. Není tedy divu, že tato oblast Srí Lanky je turisty navštěvována asi nejvíc.

Pevnost Galle Galle: jeden z mála katolických kostelů v novém městě. Galle: jesličky před katolickým kostelem Galle: rybář opravující sítě. Varan přímo ve starém městě! Ne a ne se dostat z toho kanálu. Varany potkáte na Srí Lance dost často, i když to nejsou takoví veleještěři jako jejich bratranci z Komoda. Mešita a maják v Galle Maják v Galle je asi nejznámější stavbou ve městě. Vchod do jednoho z mnoha koloniálních domů. Jezdec během karnevalu v Galle. Tanečníci v maskách démonů během slavnosti v Galle.

V této galerii je 18 obrázků. Zobraz celou galerii

Historie Galle

Galle (čti „Gol“) je nejzachovalejší koloniální město na Srí Lance. Není zdaleka tak staré jako třeba starověká Anuradhapura či středověká Polonnaruwa, rozhodně tím však neztrácí na zajímavosti. I Galle je na seznamu UNESCO a nutno říci, že právem. Staré město v Galle se navíc nepodobá jiným městům na ostrově. Nenajdete tu žádné buddhistické či hinduistické chrámy, nýbrž pravidelné ulice, masivní hradby, protestantské kostely a honosné koloniální domy. Vypadá to tu spíše jako v Holandsku, než jako v jižní Asii.

Důvody jsou historické. Galle totiž založili evropští kolonizátoři – konkrétně Portugalci. Po epochální plavbě Vasco da Gamy, který přistál v roce 1498 v indickém Kalikatu a objevil tak námořní cestu do Indie kolem Afriky, začali Portugalci kolonizovat indické pobřeží. A Srí Lanka byla prostě hned vedle. Portugalci zde přistáli už v roce 1505 a postupně ovládli celé pobřeží ostrova. Jeden z hlavních opěrných bodů Portugalců byla Galle Fort, pevnost na jihozápadě ostrova, kterou Portugalci založili v roce 1589. Portugalcům se však nadvládu nad Cejlonem, jak se tehdy ostrovu říkalo, nepodařilo udržet. Už v roce 1602 totiž u břehů Srí Lanky přistála první holandská loď.

Holanďané v 17. století vytlačili Španělsko a Portugalsko z pozic největších námořních velmocí a zabrali i řadu jejich bývalých kolonií. A tak už v roce 1658 ovládali Holanďané celé pobřeží Cejlonu. Holanďané se snažili systematicky odbourávat jakékoliv vzpomínky na portugalskou přítomnost. A tak katolické kostely byl nahrazovány protestantskými, jezuity a katolické kněží nahradili protestantští pastoři a portugalské osadníky vystřídali Holanďané, jejichž potomci, Burgheři, žijí na ostrově dodnes. Portugalskou pevnost Galle Holanďané zcela přestavěli podle svých představ, takže dnes má holandský ráz a doklady někdejší portugalské přítomnosti zde prakticky nelze vystopovat. A i když roku 1796 Britové Holanďany z ostrova vyhnali, holandský ráz už městu zůstal. Britové totiž přesunuli většinu svých obchodních aktivit do Colomba, což asi uchránilo Galle od dalších stavebních inovací.

Dnešní podobu dali pevnosti Galle Holanďané roku 1663. Hradby pevnosti obklopují staré město. Staré Galle je zajímavé především tím, že není nějakou sterilní starou památkou, nýbrž dodnes v něm bydlí lidé. Je stále živým městem. Z hradeb je krásný výhled na město, ale především na Indický oceán. Galle je v současnosti čtvrtým největším městem Srí Lanky a má asi 100,000 obyvatel. Většina lidí žije v nových čtvrtích, pro turisty je však daleko nejzajímavější staré město, které bylo zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Tsunami

26. prosince 2004 došlo k jedné z největších přírodních katastrof v moderních dějinách lidstva. Smrtící vlny způsobilo zemětřesení, které mělo epicentrum asi 160 kilometrů západně od indonéského ostrova Sumatra. Zemětřesení bylo 4.-5. nejsilnější v známé historii a mělo sílu 9.0 stupně Richterovy stupnice. Vzniklý pohyb litosférických desek vytvořil vlnu, která měla na volném oceánu výšku pouhých 60 centimetrů, u pobřeží však v některých oblastech vzrostla až na 30 metrů. Vlny zabíjely v mnoha zemích na pobřeží Indického oceánu. Celkově se počet obětí odhaduje asi na 230000. Nejvíce obětí bylo v Indonésii (asi 168000), dále na Srí Lance (35000), v Indii (18000) a v Thajsku (8000), vlny ale zabíjely i v Barmě, Bangladéši, Malajsii, na Maledivách, v Jemenu a mrtví byli dokonce i v Africe – v Somálsku, Keni, Tanzanii, JAR a na Seychelách. Do Somálska dorazila tsunami po sedmi hodinách. 1700000 lidí se ocitlo bez přístřeší.

Srí Lanka byla tedy druhou nejpostiženější zemí, měřeno počtem obětí. Nejvíce mrtvých bylo právě na jihozápadě Srí Lanky. Přesná čísla se mi nepodařilo zjistit. Jedním z nejpostiženějších míst bylo ale právě město Galle. Zde zahynulo několik tisíc lidí, a to zejména v novém městě. Staré město bylo poničeno rovněž, avšak hradby, i když se přes ně vlna rovněž přelila, do značné míry uchránily město před nejhorším. Nové město takové štěstí nemělo a velká část nového Galle byla úplně zničena.

Tsunami rovněž ničila světoznámá letoviska a pláže, kde bylo mezi oběťmi mnoho zahraničních turistů. Více však umírali místní obyvatelé. Asi nejhorší jednotlivou katastrofou byla tragédie vlaku číslo 59 v Hikkaduwě. Během chvilky tu zahynulo nejméně 1,700 lidí, když obrovská vlna smetla lokomotivu s 8 vagóny plných lidí, jako by to byl dětský vláček. Tato tragédie byla pravděpodobně největším železničním neštěstím všech dob. Vlny samozřejmě ničily i pobřeží tohoto letoviska. V dalším plážovém letovisku nedaleko Galle, Unawatuně, zahynulo několik set lidí.

Unawatuna

Slavná pláž Unawatuna byla prvním místem na jižním pobřeží, které jsme s Jardou navštívili v prosinci 2008. Unawatuna leží v půlkruhové zátoce, poněkud stranou od hlavní silnice, asi 5 kilometrů východně od Galle.

Unawatuna byla vlnou tsunami prakticky kompletně zničena, stopy katastrofy však v době našeho pobytu už nebyly moc patrné. Penziony byly znovu obnoveny či postaveny, a to rovnou na pláži či kousek od ní, přestože se předtím diskutovalo, zda by mezi pobřežím a hotely neměla být jakási nárazníková zóna pro případ, že by tsunami znovu udeřila.

Průvodce Lonely Planet hodnotí prostředí v Unawatuně jako „tak dokonalé, že by popis mohl znít jako klišé“. S tím si tedy dovolím zásadně nesouhlasit. Pláž je celkem pěkná, ale uzoučká, protože hotely jsou nalepené až těsně u pobřeží (z terasy některých restaurací tak můžete skočit rovnou do vody). V okolí jsou poměrně pěkné skály a řady palem. Letovisko je ovšem malé a kromě koupání a povalování se tu nedá dělat prakticky nic. Málo je i turistů a hotely se o ně doslova přetahují. Nejsou tu v podstatě žádné obchody, jen dost předražené restaurace. Chtěli jsme tu původně zůstat dva až tři dny, ale jeden den nám bohatě stačil. Za sebe musím říct, že Unawatuna mě zklamala a byla asi nejnudnějším místem na Srí Lance, které jsme navštívili.

Galle

To v Galle jsme se rozhodně nenudili. Hned po našem příjezdu jsme se ubytovali ve starém městě. Vybrali jsme si hotel Weltewreden a byla to dobrá volba. Hotel je situován v hezkém holandském domě a má pěknou malou zahradu. Když majitel zjistil, že jsme Češi, ihned se pochlubil knihou Miroslava Zikmunda, který zde také bydlel. Ubytovali jsme se a vyrazili do města.

V Galle jsme byli o Vánocích, 26. prosince 2008, takže na den přesně 4 roky po tsunami. Ovšem bylo dost horko, odhadem tak 35 stupňů – asi největší vedro během celého našeho pobytu na ostrově. Prohlédli jsme si část nového města s pěkným katolickým kostelem. Byly v něm jesličky jako u nás – tady v tropech ale na mě působily dost exotickým dojmem. U pobřeží jsou hezké lodičky, rybáři opravují sítě a opodál prodávají své úlovky – prostě idyla. Kdo by to byl řekl, co se tu před čtyřmi lety odehrálo…

Mezi novým a starým městem (čili Pevností) je velké prostranství, na kterém je kriketový stadion. Že je kriket na Srí Lance národním sportem číslo 1, to je vidět na každém rohu. Každou chvíli někde zahlédnete kluky s placatou kriketovou pálkou, jak se učí odpalovat. Však také reprezentanti ostrova patří mezi světovou špičku a dokonce se jednou stali mistry světa.

Za kriketovým hřištěm už jsou hradby a v nich hlavní brána, kterou se vchází do starého města. A také všudypřítomné vojenské hlídky, kterých je všude na Srí Lance spousty. Památky v Pevnosti se stále opravují (zejména s holandskou pomocí), přece jenom i je tsunami dost poničila, ale z nejhoršího je tato čtvrť evidentně venku. Kolorit starého města tvoří domky v holandském stylu. Zástavba je pak obehnána hradbami, oddělujícími domy od moře. Procházka po hradbách je pěkná.

Dominantou hradeb je hlavně krásný maják, asi hlavní dominanta Galle. Hned pod majákem je hezká mešita, neboť zde žijí i muslimové. Hlavně jsou ale ve starém Galle holandské protestantské kostely. Moc hezkou stavbou je také hotel Amangalla. Po pravdě řečeno, je to asi nejzajímavější stavba v rámci Pevnosti. Kdysi v něm prý přespávali i baťůžkáři. Pak byl ale hotel zrenovován. Pokoj zde nyní stojí kolem 500 USD za jednu noc, takže dnes tu žádného baťůžkáře nenajdete. Můžete nahlédnout alespoň do haly, což jsme učinili, vzápětí jsme však byli místním personálem uctivě vyvedeni větou „Co si dáte?“. Ceny v místní restauraci jsou přece jenom docela vysoké.

Zrovna v době naší návštěvy se konal v Galle několikadenní festival, který vrcholil následujícího dne. Bylo zde tedy dost živo. Na náměstí v Pevnosti nacvičovali vojáci vojenskou přehlídku. A večer, když jsme vylezli na hradby, stali jsme se svědky menšího karnevalového průvodu, ve kterém jsme zahlédli mimo jiné tanečníky v tradičních maskách. Působilo to tu ovšem trochu jako Den armády, protože pod pevností byla výstava vojenské techniky (včetně tanku a menšího vojenského plavidla), nad hlavami nám pak létal vojenský vrtulník. Vojáci pak nadšenému davu ukazovali moderní zbraně. Nic pro pacifisty! Srí Lanka je bez přehánění militaristickým státem a vojáky zde uvidíte na každém rohu, nejen na festivalu. Však také občanská válka mezi Sinhálci a Tamily trvá už 30 let…

Hikkaduwa

Hikkaduwa je jednoznačně největším turistickým letoviskem na Srí Lance. Z průvodce jsem sice měl dojem, že Unawatuna a Hikkaduwa budou tak na stejné úrovni, ale kdeže! Hikkaduwa je mnohem větší a především je tu mnohem více turistů. Pokud toužíte po samotě a nějaké ospalé malé plážičce, sem nejezděte. Nám s Jardou se tu ale docela líbilo. Zdejší pláž je mnohem širší než v Unawatuně a koupání je super. Je tu mnohem víc hotelů a to i těch levných, takže si určitě vyberete. Kromě restaurací a hotelů jsou tu ale i obchody s potravinami, suvenýry a dalším zbožím a bydlí tu hodně místních obyvatel (zatímco v Unawatuně kromě hotelů žádné místní osídlení prakticky neexistuje, alespoň ne v blízkosti pláže).

Nedělali jsme tu nic převratného, prostě jsme se koupali a odpočívali. Vlny v moři jsou veliké. U nedalekých skalnatých ostrůvků je prý pěkné šnorchlování, ale doplavat se tam nedá a musíte si najmout člun. Tak jsme šnorchlování vzdali. Hikkaduwa ovšem nežije šnorchlováním, nýbrž surfováním! Vlny jsou vhodné hlavně pro začátečníky – mají sílu, ale takové velevlny, jako třeba na Bali, to nejsou. Téměř všechny hotely či restaurace na pobřeží půjčují prkna. Tak jsem to také zkusil, ale po zkušenostech z Bali jsem rezignoval na velké surfové prkno a půjčil jsem si „boogie“ – malé prkénko, na kterém můžete sjíždět vlny po břiše. Mě to ale bavilo a asi dvakrát se mi podařilo svézt po vlně nějakých 50 metrů až na břeh.

Když Vás omrzí koupání, dá se vyrazit na výlety po okolí. Já jsem podniknul dva. První byl k nedalekému jezeru Hikkaduwa. To je pár kilometrů od pláže. Jezero Hikkaduwa je slané, protože je to vlastně laguna, propojená s oceánem. Uvidíte tu sem tam nějakého vodního ptáka a pár opic, hlavně ale je tu hodně komárů, kteří mi dali co proto, takže celkem vzato Vám návštěvu jezera nedoporučuji – zas tak úchvatné není. Docela hezký je ale chrámek Gangarama Maha Vihara, ležící mezi jezerem a pobřežím. Druhý výlet jsem podniknul do městečka Kosgoda, které leží asi 25 kilometrů na sever od Hikkaduwy, a kde jsou želví líhně. Tenhle výlet byl naopak skvělý. Více o Kosgodě a želvích líhních jste si mohli přečíst v předchozím článku „Mořské želvy Srí Lanky“.

Nemohu také nezmínit naše české přátele, na které jsme v Hikkaduwě narazili. Tuhle skupinku asi osmi Čechů jsme potkali už v letadle do Colomba a pak při výstupu na Adamovu horu. Do třetice jsme je pak potkali právě v Hikkaduwě, s čímž jsme trochu počítali, protože jsme věděli, že ubytováni jsou zde a z Hikkaduwy pak vyrážejí na výlety do dalších částí ostrova. Jelikož jedni manželé sem jezdí už asi 8 let po sobě, znají to tu dokonale (byli tu i v době tsunami a šťastně to přežili na nějakém kopečku). Poradili nám například restauraci, kde vaří výborná místní jídla za mnohem nižší ceny, než jsou jinde. Večer jsme pak popíjeli na terásce jejich hotelu, který ležel asi 50 metrů od našeho, a pozorovali západ slunce…

V Hikkaduwě se nám, na rozdíl od Unawatuny, líbilo a tak jsme zde přespali jako na jediném místě na Srí Lance 3 noci. Celou dovolenou bych tu určitě strávit nechtěl, ale strávit zde 3 dny na závěr našeho pobytu byla dobrá volba. Odsud jsme pak už jeli jen do Colomba a z Colomba domů, do Evropy, do Prahy – a bohužel i do práce a do středoevropské zimy.

Praktické informace

Kursy v prosinci 2008: 1 USD = 110 LKR, 1 EUR = 142 LKR, takže velmi přibližně 1 Kč = 5 LKR (srílanských rupií).

Ubytování, stravování, různé
Unawatuna: Hotel Brinkhaus, asi 100 metrů od pláže. Standardní batůžkářská kvalita. Majitelé se mohli ochotou přetrhnout a byli milí možná až moc – o turisty tu moc nezavadí, nebylo jich mnoho. Pokoj pro dva stál 800 LKR na noc. Za oběd ve vedlejší restauraci jsme dali 600 LKR (350 LKR za nic moc pizzu + milkshake 150 LKR + 10% taxa + dížko). Všechny „lepší podniky“ (restaurace, hotely) na Srí Lance si automaticky připočítávají k cenám 10 % taxu za obsluhu (v jídelním lístku je to vždy uvedeno), levnější podniky taxu nemají. Na večeři jsme byli v jedné levnější (na místní poměry) restauraci a stála nás 500 LKR (300 LKR smažené nudle a 200 LKR lahvové pivo Lion – dvanáctka 0.625 litru, bez taxy). Ubytování v Unawatuně je levné jako všude jinde na Srí Lance, ale restaurace jsou předražené a hlavně jsou skoro všechny stejné, takže výběr je omezený.

Galle: Hotel Weltevreden ve starém městě byl pěkný a dvoulůžkový pokoj stál 1000 LKR za noc. Za zmínku stojí návštěva hospody v novém městě (lahvové pivo Carlsberg 0.625 litru 200 LKR). Jméno podniku jsem zapomněl. Hospoda má dva vchody. Když jsme do jednoho z nich vkročili, ležel na podlaze chlap v bezvědomí. Místní se smáli a dušovali se, že není mrtvý, jen opilý. Stejně jsme se ale cítili lépe, když nás obsluha odvedla do druhé části, kde už to tak drsně nevypadalo.

Hikkaduwa: Tady jsme bydleli v hotelu „Richard’s Son Beach Villa“ za 800 LKR na dvojlůžák a noc. Mě se tu moc líbilo. Před pokojíky je hezké prostranství s palmami a hned za plůtkem, asi 50 metrů od našeho pokoje, burácel Indický oceán. Majitel byl také super – byl velice úslužný, pokud jste něco potřebovali, ale jinak byl nenápadný a téměř jsme o něm nevěděli, i když byl pořád na recepci. Jedinou „vadou“ tohoto hotelu bylo, že tu není stravování. Na jídlo jsme chodili hlavně do „skleníku“ (oficiálně se to jmenuje „Dragon restaurant“). Vaří tu pár místních jídel, jídlo je moc dobré, levné a porce jsou slušné. Dávali jsme si tu hlavně smaženou rýži a smažené nudle za cca 160 LKR. Internet v Hikkaduwě stál 120 LKR na hodinu, což je docela hodně (jinde na Srí Lance stojí tak 60 LKR na hodinu). Ceny jídla v obchodě jsou srovnatelné nebo spíše nižší než u nás – kupovali jsme si oříšky, zmrzlinu apod. Litr a půl Coca Coly, Fanty apod. vyjde na 150 LKR. Pivo v restauraci stojí kolem 200 LKR, výjimečně méně. Alkohol se smí prodávat pouze v některých restauracích (musí mít licenci) či ve specializovaných obchodech – Wine Shopech. Ve Wine Shopu v Hikkaduwě stálo pivo Lion 115 LKR (lahvová dvanáctka, 0.625 litru). Pít se to dá, ale pivo v Africe bylo mnohem lepší. Záloha za láhev je 35 LKR a musíte zpátky přinést nejen láhev, ale i lísteček – jinde než v obchodě, kde jste láhev koupili, peníze zpátky nedostanete.

Doprava: Doprava na Srí Lance je téměř dokonalá. Mluvím tedy o autobusové dopravě. Autobusy tedy bývají dost plné, ale jsou hrozně levné a doprava je velmi hustá. Orientačně počítejte cenu tak 1–2 LKR za 1 kilometr. Záleží to hlavně na typu autobusu (luxusnější stojí víc) a na vzdálenosti (čím kratší vzdálenost, tím relativně dražší). Autobusy jezdí pořád. Buď jdete na autobusové nádraží, nebo mávnete kdekoliv na ulici a autobus, pokud není úplně plný, zastaví.

Z Hikkaduwy do Colomba jsme jeli na Srí Lance poprvé a naposledy vlakem. Vzdálenost Hikkaduwa – Colombo je 100 kilometrů, jízdenka druhé třídy stála 170 LKR. První třída ve vlaku nebyla, třetí třída stojí pakatel, ale bývá prý hrozně narvaná. My jsme si ale nesedli ani ve druhé třídě, respektive jsme seděli na schůdkách u otevřených dveří, takže jsme nakonec jeli relativně pohodlně, ale museli jsme se pevně držet, abychom nevylétli z vlaku. Vlak přijel do Hikkaduwy o hodinu opožděn, pak jel ale celkem rychle a urazil stokilometrovou vzdálenost za dvě hodiny.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-galle-a-okoli.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-galle-a-okoli.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Srí Lanka 2008. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017