Kouzlo bahenních sopek

Největší přírodní zajímavostí Ázerbájdžánu jsou bezpochyby bahenní sopky. Tento zvláštní přírodní úkaz se vyskytuje i na jiných místech světa, nikde však při tom nevznikají tak bizarní útvary jako právě v této kavkazské republice. Bahenní sopky na západním pobřeží Kaspického moře dosahují navíc rozměrů, které nemůže nabídnout žádná jiná lokalita.

V Ázerbájdžánu se údajně nachází polovina všech bahenních sopek světa. Bahno vytékající z hliněných kráterů vypadá sice jako roztavené olovo, ale je vždy studené. Bahenní sopka je velmi zvláštní přírodní úkaz. Při procházce mezi vulkány u Gobustánu má člověk pocit jako by země pod jeho nohami ožila. Zaschlé bahno poblíž některých kráterů není občas příliš pevné a pod nohami se propadá. Bahenní sopky vytváří plyn unikající z hloubek až 3000 metrů. Cestou skrz jílové podloží strhává podzemní slanou vodu a bahno, které vynáší na povrch. Bahno přetékající přes okraj kráteru zvětšuje velikost kužele, zatímco plyn se uvolňuje v podobě bublin. Tomuto místu říkají Ázerbajdžánci výstižně - vulkanlar. Avšak občas používají i ruský výraz grjazovyje volkany. Bahno vytékající z kráterů obsahuje velké množství solí. Má proto léčivé účinky a po zaschnutí někdy dostává třpytivě bílou barvu. Bahenní sopky nejsou dosud v Ázerbajdžánu nijak zákonně chráněny a ohrožuje je proto bezohledná těžba ropy.

V této galerii je 11 obrázků. Zobraz celou galerii

Bahenní sopky zdobí vrcholy hned několika pustých hor v okolí Gobustánu, městečka ležícího na pobřeží Kaspického moře asi 50 kilometrů jižně od Baku. Žádná z lokalit není dostupná hromadnou dopravou, ale k některým vedou neznačené a těžko sjízdné polní cesty. Náš anglicky psaný průvodce tvrdí, že na výlet k bahenním sopkám je třeba najmout terénní auto s náhonem na všechna čtyři kola. Od domorodců se však dozvídáme, že za suchého počasí lze k některým dojet i obyčejným taxíkem. Nasedáme tedy do staré omlácené Lady a opouštíme Gobustán.

Cesta vede nejprve fádní stepí a místy je sotva znatelná. Občas míjíme ovčí stáda doprovázená starými pastevci v tradičních beranicích nebo ukoptěnými dětmi, které na nás radostně pokřikují. V dálce se tyčí zubaté pohoří sopečného původu. Řidič nás upozorňuje na výrazný vrcholek z černé horniny. To je totiž slavná Gobustánská skála, významné archeologické naleziště, jenž proslavila zejména přírodní galerie se spoustou prehistorických obrazů a rytin. Souhlasíme, že by bylo zajímavé, zastavit se tam cestou zpět, nyní je ovšem naším prvořadým cílem místo, kterému místní říkají vulkanlar.

Krajina z jiného světa

Asi po dvaceti kilometrech opouštíme fádní rovinu a stoupáme po náročných serpentinách k vrcholu kopce. Podvozek občas nebezpečně drhne o nerovný terén a motor řve v největších otáčkách. Náš řidič však nesundává ani na chvíli nohu z plynu, sebejistě kroutí volantem a mlčky žmoulá cigaretu mezi svými zlatými zuby. Pak náhle prudkým manévrem strhává auto z cesty na nevelkou náhorní planinu a praví celkem solidní ruštinou: „Tavarišči, grjazovyje volkany zděs!“

Krajina před námi připomíná povrch Marsu. Bereme zrcadlovky a nejistě vykračujeme mezi několikametrové kužely, ve kterých to podezřele bublá a mlaská. Pod nohami nám křupe již vyschlá bahenní poleva, která se diky vysokému obsahu soli místy nepřirozeně třpytí. Ve vzduchu je cítit zemní plyn a síra, jako bychom byli u opravdových sopek. Z tmavě šedivých vulkánů ztékají s různou intenzitou proudy čerstvého bahna. Uvnitř kráterů se občas objevují obrovské bubliny, někdy o velikosti fotbalového míče.

Ne všechny hliněné homole okolo jsou aktivní. Některé nevykazují žádnou činnost a bahenní proudy na jejich svazích zcela uschly. To jim však nic neubírá na kráse a zajímavosti. Zaschlé výrony bahna jsou většinou silně rozpraskané a tvoří bizarní textury, často dlouhé i několik desítek metrů.

Okolí „sopečného pole“ je zbrázděno hlubokými trhlinami jako po zemětřesení. Nejspíš se jedná o pozůstatky větších erupcí nahromaděného plynu, ke kterým podle názoru některých odborníků dochází přibližně jednou za dvacet let.

Vznik bahenních sopek není již pro dnešní vědu žádným tajemstvím. Tyto útvary se objevují nejčastěji na území s ložisky ropy, kde místy dochází k úniku zemních plynů a vodních par, což může být provázeno i vyvrhováním bahna a slané vody. Jílovité sedimenty jsou buď epizodicky nebo pravidelně vytlačovány na povrch terénu, čímž vznikají charakteristické pahrbky kuželovitého tvaru. Bahno z těchto nepravých vulkánů obsahuje zpravidla železo a velké množství solí, proto bylo odnepaměti využíváno k léčebným koupelím a zábalům.

Studená bahenní láva

Šplhám na vrchol jedné zdánlivě nečinné kupy, abych měl z tohoto vyvýšeného místa dobrý rozhled do okolí. Ovšem ouha! Jedná se zřejmě jen o spící vulkán, takže se na jeho vrcholu propadám jednou nohou do kráteru plného jemného jílovitého bahna. Obsah bahenních sopek není naštěstí horký, jak se to zdá na první pohled. Bublání a zvuky typické pro Papinův hrnec má za následek plyn, jenž v nepravidelných intervalech uniká z nitra země. Bahno vyvrhované z některých kráterů spolu s ním, vypadá sice jako roztavené olovo, ale ve skutečnosti je vždy studené, obvykle nemá teplotu vyšší než 20 stupňů.

Slyšeli jsme, že z kráterů unikající zemní plyn lze škrtnutím sirkou na chvíli zapálit. Půjčujeme si proto od taxikáře zapalovač, ale po několika marných pokusech to vzdáváme. Patrně se to podaří jen náhodou.

Postupně prozkoumáváme celé sopečné pole, jež tvoří asi dvacet větších kuželů. Fotíme si podivné útvary z vyschlých sedimentů, nakukujeme do všech kráterů a několikrát jsme svědky erupcí, při kterých létá bahno až do metrové výšky. Některé vulkány explodují poměrně často, jiné jen jednou za delší dobu avšak o to s větší intenzitou.

Krátery mají různou šířku. Ty menší měří v průměru sotva pár centimetrů, ale objevujeme i několik téměř dvoumetrových. Většinou patří logicky těm nejmohutnějším a nejaktivnějším kupám. Výšku největších kuželů odhaduji na čtyři až pět metrů. To je však jen laický pohled. Později se z odborné literatury dozvídáme, že jsou to všechno parazitické krátery jedné velké sopky, jejíž bahno formovalo celou horu, na jejíž vrcholu stojíme.

Na západním pobřeží Kaspického moře, kde se nachází největší bahenní sopky na světě, je podobných útvarů několik. Některé jsou až 300 metrů vysoké a mají i přes 1 km v průměru, takže si velikostí příliš nezadají s pravými vulkány.

Zázraky v zemi ohně

Ázerbájdžán, doslova země ohně, nemá na svém území žádnou aktivní sopku. Lidé se tu však od dávných dob setkávali s jinými podivnými přírodními úkazy, které u nich budily posvátnou úctu a respekt. Starověcí cestovatelé odtud přiváželi neuvěřitelné zprávy o hořící vodě, plamenech šlehajících samovolně ze skal a fanatických uctívačích ohně. Také pro dnešního turistu jsou atrakcí všudypřítomné kaluže ropy a přírodní vývěry stále hořících zemních plynů, jenž se sami vznítí, jsou-li uhašeny vodou či pískem. Jeden takový jsme včera viděli na předměstí Baku u osady Digah. Domorodci toto místo nazývají Yanar Dag (Hořící pahorek) a prý jej svého času obdivoval i Marco Polo.

Zážitku z návštěvy bahenních sopek se však nic nevyrovná. Kromě místa zvaného Palchik Vulkan u Gobustánu je možné tento úkaz obdivovat také poblíž nedalekého Alatu (Firuz Krater), v okolí Salyanu (Babazan Vulkan) a na dalších několika méně známých lokalitách. Bahenní sopky rostou i na dně Kaspického moře jižně od Baku. Na jaře roku 2001 zde dokonce díky mohutné „erupci“ jedné z nich vznikl zcela nový ostrůvek, který je dodnes předmětem zájmu odborníků.

Nejistá budoucnost

Bahenní sopky se vyskytují v mnoha zemích, ale nikde v takovém rozsahu jako v Ázebajdžánu. Předpokládá se, že celá polovina všech bahenních sopek na světě bublá právě zde. Navíc se jedná o ty největší a nejlépe zachovalé příklady této geomorfologické rarity. Přesto nejsou bahenní sopky u Gobustánu dodnes předmětem žádné ochrany. Poblíž se totiž nacházejí významná naleziště ropy i zemního plynu a vláda si chce zřejmě nechat otevřené dveře, pokud by v budoucnu uvažovalo o rozšíření těžby.

Věčné ohně a nepravé sopky

Ázerbájdžán nabízí turistům mnoho přírodních krás a zajímavostí. Pokud nemíříte do panenských hor východního Kavkazu, pak naleznete většinu z nich na těžbou ropy značně zdevastovaném pobřeží Kaspického moře.

Dostat se k bahenním sopkám u Gobustánu je poměrně snadné. Všichni místní taxikáři znají cestu k některé z okolních lokalit. Každý z nich vám samozřejmě bude tvrdit, že „jeho sopky“ jsou ty největší, nejaktivnější a nejkrásnější. Zklamáni nebudete, ať už pojedete kamkoli. Cena za odpolední výlet se pohybuje okolo 20 EUR a zahrnuje zpravidla i zastávku u prehistorických reliéfů u slavné Gobustánské skály. Za deštivého počasí si ovšem budete muset najmout silné terénní auto a sáhnou mnohem hlouběji do kapsy.

Při pobytu v Baku nezapomeňte navštívit starý chrám Ateshgah, kde uctívali věčně hořící výron methanu stoupenci proroka Zarathušry již před více jak tisícem let. Působivé jsou také přírodní plameny na místě zvaném Yanar Dag a to zejména po setmění.

Přístavní město Astara se zas pyšní kuriozitou, které se říká Hořící voda. Spolu s vodou, která má léčivé účinky, uniká z pramene i plyn, který po zapálení hoří. Komplikovanější je návštěva bahenních sopek u Alatu (Alyat), Salyanu a na dalších místech. Někam se lze dostat pouze za úplatek přes střežené vchody do areálů rafinérií a těžařských závodů.

Kam za bahenními sopkami

Bahenní sopky nejsou úkaz zas tak vzácný, jak by se mohlo zdát. K oblastem, kde se nacházejí, patří mimo jiné Island, poloostrov Kamčatka, USA (Yellowstonský park), Indonésie a Nový Zéland. Podobné, i když nepoměrně menší útvary nalezneme i u nás v Národní přírodní rezervaci Soos nedaleko Františkových Lázní.

Nejdostupnější lokalitou s opravdu velkými bahenními vulkány je rezervace Vulcan Norojosh na jihu Rumunska poblíž obce Berca. Vývěry bahna tu vytváří magickou krajinu s mnohametrovými homolemi, jež nemá nikde v Evropě obdoby. Půda v širokém okolí je velmi slaná a jen sporá vegetace dokáže přežít v těchto nehostinných podmínkách. Nedaleko hlavního „sopečného pole“ hoří namodralým plamenem ze země unikající plyn na bázi methanu.

Informace na cestu

Formality: Občané ČR mohou získat turistické vízum za poplatek 40 USD přímo na mezinárodním letišti v Baku. Požadováno je pouze vyplnění žádosti a dvě fotografie. Na hraničních přechodech vízum udělováno není! Při pozemní cestě si jej proto opatřete předem na některém zastupitelském úřadě Ázerbajdžánu. Více informací najdete na stránkách MZV ČR. Nejbližší ázerbájdžánskou ambasádu najdete na adrese: Hügelgasse 2, 1130 Wien, tel.: (+43/1) 403 13 22, e-mail: office@azembvienna.at.

Doprava: Do Ázerbajdžánu se nejlevněji dostane s Austria Airlines (přestup ve Vídni). Dobré spojení nabízí i Aeroflot a Turkish Air. Hromadná doprava je v Ázerbajdžánu velmi levná. Můžete cestovat autobusy nebo minibusy, kterým se tu říká mašrutka. Jezdí se dosti bezohledně a silnice jsou v hrozném stavu, proto tam, kde to jde, dejte raději přednost vlaku. Na delší trasy jsou nasazovány i pohodlné lůžkové vagóny, ale jízdenku je třeba rezervovat několik dní předem. V Baku můžete využít služeb metra, kde jezdí stejné ruské soupravy jako kdysi u nás. Jízda taxíkem není pochopitelně v této zemi na ropě žádným luxusem. Cenu je však dobré s řidičem domluvit předem.

Ubytovaní: Levné hotely v zemi prakticky neexistují, což značně brání rozvoji turistického ruchu. V Baku je nejlepší volbou hotel Araz nebo Cenub (Dženub). Dvoulůžkový pokoj (bez vlastní koupelny a WC) zde pořídíte od 25 EUR. Kvalita ubytování rozhodně této ceně neodpovídá, přesto bývají oba podniky často přeplněné. Ostatní hotely jsou výrazně dražší. Rodinné penziony či „babušky“ nabízející levné ubytování bohužel v této zemi neexistují. Na venkově a v horách lze bezpečně stanovat.

Ostatní: Vstupné do památek je velmi nízké. Cizincům, kteří se pohybují po běžných turistických destinacích, nevěnují místní orgány žádnou pozornost. Problémy může přinést návštěva nebo fotografování strategických míst, např. plynovodů, ropných věží a přístavů. Ázerbajdžánci jsou milí a mají k Čechům kladný vztah. V konfliktních situacích však jednají často z našeho pohledu neadekvátně, stejně jako ostatní kavkazské národy. Snadno se domluvíte rusky. Vyhněte se jakýmkoli debatám o Arménii a Náhorním Karabachu.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017