Guatemala

banditi a sopky, plavba přes jezero Atitlán, Antigua, Guatemala City, banánové plantáže Del Monte, Livingstone a koupání v moři, návštěva Tikalu

čtvrtek 27. února

Vstáváme v 5:00. Jedním z důvodů je neustálé kokrhání kohouta. Ven vycházíme kolem 6:30. Slunce už svítí. Snídaně - polévka. Jdem na celnici, kde zdlouhavě vypisují protokol pro opuštění Mexika, než nám dají do pasu razítka. Před 10. hodinou jsme na guatemalské hranici. Tady je moře dojmů a rušno. Musíme však ještě zaplatit 30 S hraniční taxu za opuštění Mexika a 1 USD v Guatemale za vstup. Možná je to proti předpisům, průvodce tyto poplatky nezmiňuje.

Jsme tedy na území další středoamerické, velmi barevné země. Hned tady máme možnost vyměnit od veksláků valuty za místní Quetzaly (dále Q). V 10:10 odjíždíme žlutým, plným a hlasitě vyhrávajícím autobusem do Huehuetenanga. Řidič zastavuje na každém rohu na mávnutí, a tak není divu, že těch cca 90 km jedeme do 12:35. Ve městě je terminál u tržnice a je zde parádní exotický mumraj. Do centra volíme přesun pěšky, v bance měníme USD šeky v kurzu 5,95 Q za 1 USD. Ubytování máme skvělé v hotelu Centrum nedaleko náměstí (15 Q na osobu a noc). Budova s odkrytým dvorem a ochozy. V přízemí je jídelna, kde obědváme a jsme spokojeni. Zelený papoušek vříská. Kolem 16:00 odchod na ruiny Zakuleu. Jarda vhodně prosadil pěší přesun. Přidává se k nám místní Eduardo. Pyramidy jsou nevelké a poněkud betonové, stejně tak hřiště na pelotu. Miniaturní museum stojí za vidění a dá se koupit i fotka na památku.

Na zpáteční cestě jsme se rozdělili neúmyslně. S Danem jsme vypili jednu placačku Quetzalky a teď jdeme temnými a rušnými ulicemi zpět do centra. Kupujeme pivo v plechovce, hranolky. Žízeň pak hasíme dále v hospůdce na náměstí. Dan úspěšně jedním pivem a já neúspěšně třemi sladkými oranžovými limonádami. Ještě se procházíme rušnými ulicemi v centru, kupujeme kazety s místní hudbou a Dan se nechává ostříhat. Když se vracíme do hotelu, ostatní tady již jsou asi hodinu. Od Eduarda se dověděli, že není bezpečné být venku pozdě večer po 22:00 hod. Bezpečnost hlídají i vojáci a někdy se i střílí.

pátek 28. února

Vstáváme v 6:30. V 9:00 se otevírá pošta, kde nakoupíme známky do Evropy (10 známek za 4 Q). Před desátou odjíždíme autobusem za 15 Q do místa Los Encuentros, kde na křižovatce přestupujeme na další autobus (3Q), kterým jedeme k jezeru Atitlán. Přestup probíhal velmi rychle, než jsme se nadáli, měli jsme batohy přeneseny na střechu našeho přípoje. Zajímavý byl průjezd rušnou Sololou, kde se konal nějaký (zřejmě pravidelný) trh. Do města Panajachel u jezera (1562 m.n.m.) jsme sjeli dlouhým, prudkým sjezdem z výšky hodně přes 2500 m.n.m.

Ubytováváme se v hotelu Villahermosa (15Q na noc a 20 Q dáváme zálohu za klíč) a vyrážíme na procházku rušným městem. Dominují tkané suvenýry a kanceláře nabízející výlety všude možně, mimo jiné i výstupy na sopky. Uklidňují nás tím, že kvůli banditům je v ceně ozbrojený policejní doprovod. Zprávy o několika mrtvých v uplynulých týdnech nás vedou k rozhodnutí, že se atrakce vzdáme, i když jsme se na sopky hodně těšili. Stejná je situace i na vulkánu Pacaya, který funguje asi jako Stromboli. Mrzí to, ale nedá se nic dělat.

Nakupujeme: šátky po 10 Q, koberec za 150 Q, dětské indiánské kalhotky za 25 Q. Večer po setmění sedíme na dvorku v hotelu, někteří se baví s protřelým Američanem, který ví kde co o Střední Americe, jiní popíjejí víno nebo se píšou pohledy.

sobota 1. března

K snídani máme ještě ořechové oplatky z domova. Po osmé hodině odcházíme z hotelu a v přístavu nastupujeme na loďku Santa Maria a za 15 Q poplujeme napříč přes jezero Atitlán do města Santiago Atitlán. Není dobrá viditelnost, a tak se nemůžeme kochat pohledem na okolní vulkány. Slunce však svítí, a jak jsme zjistili později, i v oparu dost opaluje (vzhledem k nadm. výšce a zeměpisné šířce). Cesta na střeše lodi příjemně utekla. V Santiagu se opět opakuje množství krámků se suvenýry a rušná tržnice, kde převažují domorodci, barevně oblečení. Patří už k jinému etniku než domorodci v Huehuetenangu. Mohu si vyfotit místního s mačetou, jak osekává kokosáky, ale musím si kokosák koupit (5 Q). Na oběd jsme si vybrali biftek za 12 Q - asi dětská porce.

V 11:45 odplouváme zpátky. Po hodině plavby (kormidelník nás pro vítr a vlny vyhání ze střechy) jsme zpátky v Panajachelu. Tady si dopřejeme konečně i koupel v jezeře. Osvěžuje. Cestou k hotelu využíváme nabízených služeb a voláme domů. Minuta stojí 20 Q. Je tady v prostě zařízeném stánku telefonní aparát a obsluha se stopkami v ruce. Slyšet bylo dobře.

Ve 14:00 odjíždíme přes Sololu do proslulého Chichicastenanga. Kluci nás odchytli a už nás vedou do hotelu Salvador (20Q na noc). Hotel pěkný, záchody a sprchy slabší. K večeru jdeme ještě na trh, opět moře suvenýrů. Dostávám pásovce z mramoru. Martina kupuje dřevěnou masku. Sem tam se povalují opilci, kterých jinak v Guatemale moc není. O půl sedmé jsme všichni v hotelu. Slézáme se na jednom pokoji a rokujeme o dalším průběhu naší cesty. Můj a Jardův návrh o jednodenním přesunu pěšky s batohama na zádech je zavržen.

neděle 2. března

Vstáváme okolo 6:30. Jana v deníku píše: "...jelikož jsem si včera na lodi spálila záda, noc byla hrozná." Snídáme ještě suchary z domova. V 8:00 odcházíme na trh. Je to zajímavé a exotické, ale už toho bylo dost, a tak se jdu nechat za 5 Q ostříhat. Střih je skvělý, nelituji. Kalhoty, které jsme vzali na prodej jsme neprodali, a tak se i s nimi vracíme do hotelu, kde máme sraz v 10:00. Brzy nato opouštíme Chichicastenango a odjíždíme do Antigua Guatemaly (bus 15 Q).

Sem přijíždíme ve 14:00 a ubytováváme se v hotelu Posada Quinta za 20 Q. Jdeme nakupovat do marketu s americkým a evropským zbožím. Není tu zrovna nejlevněji. Máme v košíku nějaké polévky v sáčku, marmeládu, rybičky v tomatu, paštiku v pytlíku, olivy na váhu, kakao. Poté procházíme město. Má být podle knih jedno z nejkrásnějších v Latinské Americe. Jedinečné jsou průhledy ulicemi k vrcholům skoro čtyřtisícových vulkánů. Každou neděli (a tedy i dnes) jde městem procesí. Zajímavá je brusírna jadeitu a rhodonitu, který se těží u města Zacapa v jihoguatemalských horách. Před návratem na hotel jdeme ještě na večeři do restaurace, ale jak expediční deník praví - jí jen Martina a Dan. Večer proběhla obvyklá debata o další cestě.

pondělí 3. března

Nevím, jak to děláme, že jsme denně ranními ptáčaty, ale dnes vstáváme opět v 6:00. Po osmé odcházíme na autobus. terminál a za 3,25 Q odjíždíme do Guatemala City. Ve dvoumilionové metropoli je památek pramálo a tak je náš program následující: návštěva pošty s nákupem a odesláním pohlednic a nákup guatemalských známek do sbírek, výměna valut v bance (fronta jak na maso), někteří si ověřují shodnost služeb u McDonalds tady a v Porubě (velké hranolky, hamburger, kola a smetanová zmrzlina za 18 Q), přesun taxíkem za 20 Q na belizskou ambasádu, kde pořizujeme tříměsíční víza po 25 USD pro náš dvoudenní pobyt a ve 13:00 přicházíme na terminál.

Jako všude tady autobus nám jede hned, a protože jsme pomalí asi z toho vedra, tak musíme jet dalším až za 30 minut. Stačíme aspoň posvačit (3 banány za 1 Q) a pak už rychle nastupovat. Lístek do Quirigua vzdálného 200 km stojí 20 Q. Projíždíme nejteplejší guatemalskou oblastí a je to znát. Chvíli máme prostoj u havarovaného kamionu, který právě místní důmyslní lidi postavili na kola pomocí lana a jiného náklaďáku. Jak již jsme se dříve rozhodli, míjíme odbočku do honduraského Copanu a následuje půlhodinová zastávka u motorestu. Krom občerstvení zaujaly zvláštní plody na stromě, mající tvar zelených koulí a pronikavé tropické aroma. Po páté odpoledne zastavujeme v Quirigua a jdeme se ubytovat do hotelu Royal za 14 Q na osobu. Dusno je neskutečné, přesto vyrážíme na procházku obcí a po setmění si v dost exotickém bufetku dáváme piva a rybu se zelím a fazolemi (frijoles). Platíme 8 Q za porci. Kolem 22:00 se snažíme ulehnout k spánku zcela propocení. Na teploměru 28 °C.

úterý 4. března

Vstáváme čím dál tím dříve, dnes již v 5.15. Jdem totiž na ruiny, kde mají být největší mayské stély, které jsou i na drobných mincích. Tentokrát nám to nevyšlo a tak dovnitř mohou jen ti co zaplatili (25 Q). Ostatní jdeme do banánových plantáží, které jsou tu všude kolem a kterými jsme sem přes půlhodinku šli. Prohlížíme si i manufakturu na balení banánů. Na stěnách logo firmy Del Monte mi připomíná, jak jsem doma kdysi těma nálepkama polepoval stěny. Zpět do hotelu přicházíme okolo 9:00 a odchod o chvilku odkládáme, Radce totiž není nejlíp.

Myslím že šlo o hokej v organismu z horka. V 10:00 už na zastávce nakupujeme zeleninu (ředkvičky a mrkev) za 2 Q a vodu za 3 Q. Autobus odjíždí v 10:17 do přístavu Puerto Barrios (jízdné 10 Q). Klikatě procházíme městem s cílem nákupu ananasu, vody a chleba. Po příchodu do přístavu se opět musíme smířit s tím, že tentokrát to vyjde jim. Loď za několik Q již jela, další až večer a je tu nabídka soukromníka za 20 Q na osobu. Obvyklé počáteční odmítnutí nakonec končí nasedáním do loďky a odjezdem. Nálada není špatná, vypili jsme láhev vína PRESIDENT, které se vyznačuje svou bezkonkurenčně nejnižší cenou a ještě si člověk může vybrat, jestli má chuť na bílé nebo červené. Usoudili jsme, že by nás měl president na cestách doprovázet.

Kolem 15:00 přistáváme v Livingstonu, kde žijí černí Garifunové a nedá se sem dojet autem. Láhev s vodou, která Martině vypadla do moře, jeden černoch obětavě vyloví. Ubytování je hned za rohem. Naším domovem se stane hotel KARIBE (24 Q za dvě noci na osobu) na dva dny. Už se všichni těšíme na odpočinek. Zbytek dne jsme na pláži, děláme malý piknik (zelenina, pití, kokosáky), nad mořem poletují pelikáni a volavky. Cestou zpět se zastavujeme v hospůdce. Je to palmová chatrč, v ní lednička, před ní uvázané hamaky, do kterých uleháme a dáváme si pivo. Malé černošky nám češou vlasy, náš hostitel leží taky v hamaku a opakuje slova: Afrika, muzika, reggé, marihuana. Po návratu do hotelu večeříme. Pak Jana a Jarda odcházejí na noční procházku Livingstonem. Prakticky celou noc prší.

středa 5. března

Kolem 6:00 někdo zaklepal na dveře. Asi místní zvyk. Nakupujeme něco k snídani, k pití je dobroučké kakao (4,50 Q). Komáři nám dali v noci zabrat. Po sedmé ranní je chvíle pro pradleny v místní pitoreskní prádelně, naši lidi se to s touto pračkou musí ještě chvíli učit. Opravy jsou zde v režii zedníků. Už teď ráno je 28 °C. Náš program je určen. Jdeme ke kaskádě Sedm Oltářů. Je to cca 2 hod. pěšky, cestou se musí brodit moře. U kaskády je možno se okoupat ve sladké vodě a nesmí se přitom myslet na krokodýly nebo si nechávat brýle na nose. To má pak Jarda co lovit. Při zpáteční cestě se rozvalujeme pod kokosovými palmami a opalujeme se. Někteří až moc. Jardovi ve 14:50 spadl těsně vedle karimatky kokos. Ode dneška může slavit dvoje narozeniny. Začíná divoká hra na rozbíjení kokosáků, zkoušíme různé metody, nejúspěšnější je Jarda - kokosobijec. Mojí bilancí je boule na čele a ohnuté brýle.

Cestou zpět k hotelu se k nám přidává malá černoška - Ivana, mluví španělsky a garifunou. Ještě, že už víme, kde se zapíná v hotelu čerpadlo, takže si můžeme dát sprchu. Bodne. Záda pálí. Večer jdem na pěší zónu. Měním peníze a budeme večeřet. (50 USD = 290 Q). Špagety 10Q + pivo 5Q + kola 3,50 Q.

čtvrtek 6. března

Budíček jak jinak nežli v 6.00. Po zabalení odcházíme do přístavu, kde máme domluvenou loďku k mostu přes řeku Rio Dulce. Nesmíme nikomu prozradit cenu, za kterou nás domorodec veze, jinak prý by se u kolegů se zlou potázal. Platíme 43 Q na osobu a v ceně máme redukovaný program bez fakultativních zastávek. Vyjímkou je půlhodinka u horkých pramenů Agua caliente, kde se vyhříváme již tak v horkých tropech a já si zkouším liánovou houpačku. Plavba po řece je zajímavá hlavně v úseku poblíž ústí do moře. Jsou zde strmé svahy porostlé bujnou tropickou vegetací, spousty ptáků a džungle je místy ponořena do mlh. Ve druhém úseku plujeme docela rychle vnitřním jezerem El Golfete.

Když vystupujeme u mostu ihned jako vždy jede autobus do 170 km vzdáleného Flores. Cena 55 Q nás udivuje a tak jsme opět zaváhali. Máme hodinku do dalšího spoje, mezitím posvačíme, utratíme další Quetzaly, prožijeme tropický slejvák a ve 12:30 odjíždíme za stejnou cenu (55 Q). V 15:30 máme zastávku v obci Ixobel. Řidič poctivě drhne autobus od prachu, ačkoliv nás to nejhorší teprve čeká. V 16:30 pokračujeme v jízdě, cesta je horší a horší a navíc čím dál prašnější a navíc máme toho čím dál plnější zuby. Na jedné z krátkých zastávek kupujeme poslední, pěkně vyhřátý sendvič s majonézou. I domorodci se diví, že to jíme. Ve 20:30, už za temné noci máme defekt. Podle palubního deníku už má Dan ochutnáno a já se prý směju jako sluníčko? Jeden z pasažérů guatemalců nám pochvaluje, jak dobře jsme si vybrali dobu na cestu. Prý je to teď pro turismus výborné, ale byly doby, že byl kdekdo ozbrojený a kradlo se ve velkém. Na otázku, kdy to bylo, říká, že ještě před několika týdny. Ve 22:00 konečně přijíždíme do Santa Eleny. Hned nás kluci odchytli, a tak jdeme do jejich hotelu JADE. Platíme 20 Q za 2 noci na osobu a hned si platíme i mikrobus brzy ráno do Tikalu (5,50 USD). Dnes moc nenaspíme.

pátek 7. března

Budíček 3:30. Není to překlep. Ve 4:14 odjíždíme směr Tikal a 5.15 jsme na místě. Zaplatili jsme 50 Q vstupné. Ještě je noc. S prvním svítáním odcházíme pralesem k ruinám. Nemá to chybu. V 7.00 jsme na hlavním náměstí, turistů minimum, kolem vřískot opic a poletují papoušci i tukani. Ze stromu slézá zvědavý nosál a opodál si hudruje statný krocan. K obloze se vypíná mohutný národní strom ceiba, ze stromů visí liany, v korunách cizopasí tilandsie. Počasí je po ránu romantické, táhnou se mlhy a mírně rosí. Postupně přicházejí davy turistů a my obcházíme všechny pyramidy a chrámy. V poledne jsme zpět u autobusu. V muzeu jsou fotky Tikalu z dřívějška a makety. Venku hrají ostošest chlapi na marimbu. Suvenýry jsou tu drahé. Po odpočinku v trávě odjíždíme zpět do Flores.

Jdem do města vyměnit peníze (20 USD = 114 Q). Následuje koupání v jezeru Lago Petén Itzá. Voda je teplá, sladká a čistá. Jarda rozhodl, že poplavem na ostrůvek. Já měl potíže, bez brýlí jsem vzdálenost neviděl a Jarda dodatečně přiznal, že na dálku nemá vůbec odhad. Zpátky jsem musel zvolit kratší úsek plavání a pak strastiplnou chůzi naboso naokolo zpět do města. V 18:00 večer jsme všichni pohromadě na střeše hotelu, jíme ananasy, pijeme vínko a kouří se doutníky. S Jardou se nemůžeme zbavit dojmu, že by nás ten opilý blázen s autem klidně zastřelil, kdyby tu bouchačku vytáhl včas. Dobrou noc.

Tento článek je součástí seriálu Mexico, Guatemala, Belize. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017