Haute Route

Je mi hrozně líto, že se tak těžko vysvětluje nádhera tohoto sportu. Kdo to nezažil, neuvěří! Mnoho lidí si myslí, že se jedná o životu nebezpečný extrém a plete si zimní turistiku na skialpových lyžích se sjížděním kolmých stěn a strmých žlabů. Přitom každý si může vybrat takovou obtížnost túry, na jakou stačí, tak aby se nepouštěl do zbytečného rizika. Je pravdou, že hory v České republice jsou pro tento sport příliš malé a opravdovou krásu na skialpových lyžích můžeme zažít především v Alpách nebo v Nízkých Tatrách na Slovensku. V Alpách je nebřeberné množství lyžařských túr všech obtížností. Pro většinu oblastí existují speciální lyžařské mapy, nebo dokonce průvoce s podrobným popisem trasy včetně obtížnosti. Rozhodně není špatné předem si nastudovat mapy a průvodce oblasti, do které se chystáme.

soustředění na vrcholný výkon v kempu v Chamonix pohled na severní svahy Mont Blancu nad Chamonix pohled na Mont Blanc z východu - stanice lanovky Grand Montet sedlo Chardonet (v levé třetině fotky) - 3323 m n.m. sestup ze sedla Chardonet na ledovec Saleina - slabší povahy slaňují průchod ledovcem Argentiére chata Argentiére - asi 2700 m n.m. Výstup do sedla Fenetre de Saleina zátiší na chatě Trient romantický západ slunce - u chatz Trient

V této galerii je 20 obrázků. Zobraz celou galerii

Skialpinismus tak, jak jej provozuji já, to je především turistika s impozantní kulisou vysokých hor a krásné, nedotčené přírody. I tam, kde v létě potkáváte množství turistů, tak v zimě jste často sami. Kontrast zářivě bílého sněhu a temně modré oblohy se sluncem je možné vychutnat jenom v zimních horách. Přitom vás neruší přítomnost lanovek, hluku a všeho ostatního, co je spojeno s cirkusem sjezdového lyžování.

Je mi hrozně líto, že se tak těžko vysvětluje nádhera tohoto sportu. Kdo to nezažil, neuvěří! Mnoho lidí si myslí, že se jedná o životu nebezpečný extrém a plete si zimní turistiku na skialpových lyžích se sjížděním kolmých stěn a strmých žlabů. Přitom každý si může vybrat takovou obtížnost túry, na jakou stačí, tak aby se nepouštěl do zbytečného rizika. Je pravdou, že hory v České republice jsou pro tento sport příliš malé a opravdovou krásu na skialpových lyžích můžeme zažít především v Alpách nebo v Nízkých Tatrách na Slovensku. Ve Vysokých Tatrách i v Roháčích se na skialpech jezdí také, ale tam jsou terény vhodné spíše pro extrémní lyžování. V Alpách je nebřeberné množství lyžařských túr všech obtížností. Pro většinu oblastí existují speciální lyžařské mapy, nebo dokonce průvoce s podrobným popisem trasy včetně obtížnosti. Rozhodně není špatné předem si nastudovat mapy a průvodce oblasti, do které se chystáme.

To bylo několik motivujících řádků, abych vás trochu navnadil a vyprovokoval zkusit něco nového. V zájmu objektivity se však nemůžu nezmínit o druhé stránce mince a tou jsou některé minimální požadavky na Vaše lyžařské dovednosti a zkušenosti s pobytem v horách. Na absolvování lehké túry vám stačí, když běžně lyžujete na červených sjezdovkách a jste schopni v případě potřeby sjet jakýmkoliv způsobem - avšak bezpečně - černou sjezdovku. Samozřejmě výběr túr je pro vás touto úrovní do určité míry omezený. Čím více se budete zlepšovat v technice jízdy, tím větší možnosti túr se před vámi budou otevírat. Zvláště vhodné je trénovat jízdu mimo upravené sjezdovky. Výborným tréninkovým terénem je např. sjezdovka na Lysé hoře v Beskydech, nebo jakýkoliv úsek hlubokého, neprojetého sněhu (přitom je třeba dodržovat pokyny ochránců přírody). Široké uplatnění, a někdy i jedinou možnost změny směru, při jízdě v neupraveném terénu nachází přeskakovaný oblouk.

Případní zájemci by také určitě měli vědět, jak postupovat v ledovcovém terénu s trhlinami a co dělat při pádu člověka do trhliny. My jsme sice tyto znalosti neuplatnili, ale trhliny tam na řadě míst jsou.

Zkušenosti s pobytem v zimních horách se nedají získat doma na gauči. Doporučuji však předem na gauči prostudovat něco o počasí, nebezpečí lavin, pohybu na ledovci, atd. Zkušenější kamarádi jsou samozřejmě výhodou. Při alpské zimní túře obvyklým východiskem bývá horská chata a od chataře se obvykle dozvíte mnoho důležitých informací, týkajících se momentálního stavu terénu, stavu sněhu, lavinového nebezpečí, atp. Při každé další zimní túře budete o něco moudřejší a budete se cítit bezpečněji. Doporučuje se však hory nepodceňovat a vždy dodržovat základní zásady bezpečnosti.

Níže popsaný lyžařský přechod je nejkrásnější, který jsem zatím v životě absolvoval, ale rozhodně patří k těm náročnějším. Za velmi dobrou průpravu považuji skialpový přechod hřebene Nízkých Tater (Kraľova hola - Donovaly).

A co o této dnes již klasické cestě píše průvodce?

Pojem Haute Route nebo také High Level Route se poprvé objevil v roce 1861 v anglickém horolezeckém klubu. Popsán byl teprve s prvním přechodem Penninischenských Alp. První pokus o zdolání cesty se konal v létě a podnikly ho společně vysokohorské kluby ze Chamonix a z Zermattu. Jednotlivé etapy se vázaly na vysoko položené salaše. Šlo se od salaše k salaši. V lednu 1897 přešel jako první Wilhem Paulcke se svými kamarády na lyžích Berner Oberlands. V lednu 1903 prošlo družstvo ze Chamonix trasu Chamonix - Zermatt a zpět. Tato expedice se bere za první, která prošla klasickou cestu Haute Route.

Pro zdolání cesty jsou nejvhodnější měsíce duben, květen, ale cestu lze dobře absolvovat i v červnu. V březnu leží na ledovcích méně sněhu (je vyfoukaný) a sníh je přemrzlý a ubitý. V uvedených měsících nebývají chaty přeplněné, mimo Velikonoc. Tedy i v červnu je možno narazit na ledovcích na lyžaře. Výhodou je, že trhliny jsou lépe překryty sněhem a jsou k dispozici delší dny. Na druhou stranu jsou doliny už většinou bez sněhu, a proto se musí lyže větší úseky nést. Lidé, kteří danou oblast dobře znají, dokáží zvolit trasu tak, že využijí dlouhých firnových polí, které pěší úseky podstatně zkrátí.

Ze Chamonix se jde většinou přes Col du Chardonnet a Fenetre de Saleina na Plateau du Trient. Cesta přes Albert - Hutte a Col du Taur se používá méně často, protože výstup z vesnice Le Tour k chatě je dlouhý a strmý.

Z Champexu existuje relativně ne příliš těžká cesta přes Verbier, chatu Dix a Vignettes - Hutte. Lze zvolit i vysloveně lezeckou cestu přes Valsorey - Hutte a Chanrion Hutte jižně od Grand Combin. Všechny tyto cesty se setkají na Col de Valpelline. Týká se to i třetí cesty, která jde od Cabane des Dix nahoru na Arollu a pak dolů k Cabana du Bertol.

Sjezd do Zermattu pak je veden přes nádherný ledovec Stockji-Gletscher s nádhernými pohledy na Matterhorn a Dent d'Herens. Většina lyžařů končí cestu Haute Route v Zermattu. Důvodem je většinou málo času, slabá kondice nebo špatné počasí. Je to škoda, protože další pokračování cesty do Saas Fee je velice harmonické ukončení cesty. I zde existuje několik variant.

Velký podíl na konečném úspěchu cesty má příprava. Volba možné varianty dále závisí na počasí a samozřejmě na vlastní vůli a náladě turistů. Už jména vrcholů, sedel, ledovců a známých míst probudí v každém z nás touhy a každý si sestaví program podle své chuti, podle trénovanosti a podle časových možností.

Dispozice

  • Obtížnost: ne příliš těžká cesta (dříve nejvyšší stupeň obtížnosti)
  • Optimální období: březen až červen
  • Výchozí místo: Chamonix - Argentiere
  • Obvyklé ukončení cesty: Saas Fee
  • Nutné vybavení: mapy, mačky, cepín, lano

Mačky jsou bezpodmínečně nutné pro výstup na chatu Valsorey a pro přechod přes Adlerpass.

7.5. 1998

V 21:30 h vyrážíme z Prahy směr Norimberk, Karlsruhe, Basel, Martigny, přejedeme serpentiny a v 7:30 ráno jsme u lanovky v Argentieru = 1000 km za 10 h. Je fakt, že na dálnici jsme jeli pořád 130 - 150 km/h, spotřeba 6,9 l/100 km.

8.5. 1998

Lanovka z Argentieru (1240 m) na Grand Montent (3295 m) má už po sezóně a jezdí jen do 8:30 h pro skialpinisty. Stojí 99 FF. Za krásného počasí sjíždíme a traverzujeme mezi velkými trhlinami ledovec Argentiere, asi ve 12:30 jsme na chatě Argentiere. Ve Francii je státní svátek, chata je plná, prý máme jít na chatu Trient. Ve 14:30 odcházíme od chaty, ale v 17:00 jsme teprve asi v půli cesty do sedla Chardonet, proto se rozhodujeme pro návrat. Z mezistanice Logan už není sníh, proto musíme sejít 800 výškových metrů pěšky. V 21:00 jsme u auta a totálně zničení.

9.5. 1998

Nocleh v kempu v Drux u Chamonix, relaxace, procházka po Chamonix.

10.5. 1998

výškový profil

V 9:30 h jsme na Grand Montent a v 10 h na ledovci Argentiere pod nástupem do sedla Chardonet - 2600 m, ve 13:00 v sedle - 3323 m, pauza, sestup jistíme lanem - asi 50 m, nutné to však není. Sjezd dolů asi 200 m a výstup do sedla Fenétre de Saleina. Je to dost strmé, měkký sníh. Máňa asi 20 m spadla, ale je v pořádku. V 16:30 h jedeme ze sedla po krásných, mírných pláních až pod chatu Trient a asi 100 m vystupujeme k chatě. Je 17:30 h, jsme dost unavení, pivo to spravuje. Ve výšce 3170 m špatně spíme. Chata je poslední den v provozu a zítra končí. Winterraum však zůstává otevřený. Čas túry od horní stanice lanovky 8 a 1/2 h, převýšení 1150 m, cena ubytování pro členy AV 17 CHF (nečlenové 27), polopenze 48 CHF.

11.5.1998

výškový profil

V 8:00 odjíždíme z chaty. Nejdříve svižný sjezd, skály po pravé ruce. Asi 180 výškových metrů mírně, pak velmi strmým svahem dolů k ledovcovým trhlinám. Nechodit travers doprava do sedýlka! Asi 200 výškových metrů strmý sjezd, pak vpravo podél skal průjezd velkými trhlinami a travers doprava do sedla Col des Encadies - 2 796 m. Odtud už mírnějším terénem dolů do Champexu - 1498 m. Sjezd vede traverzem v pravém úbočí doliny, v 10:00 dopoledne je už sníh hodně měkký a lavinózní. Asi od výšky 1800 m končí sníh a jdeme pěšky, ve 12:00 jsme v Champexu. V místě, kde přicházíme na hlavní silnici stojí proti nám pěkná hospůdka s terasou, pivo za 3,10 CHF chutná výborně. Ve 12:55 odtud jede autobus do Orsieres, tam však čekáme do 17:00 na autobusový přípoj do Bourg - St. - Pierre. Máňa tam mezitím sežene náhradní hůlku a já nějakou mast na těžce odřené nohy. Autobus zastavuje před poštou, 30 m zpět na opačné straně cesty je restaurace Les Chermettes, tam večeříme a domlouváme se na ubytování v jejich Jugendherbergu (budova přímo proti poště). Je to hromadná ubytovna pro 20-30 lidí, jsme tam sami za 15 CHF/os - perfektní!

12.5.1998

výškový profil

V 8:00 vyrážíme z výšky 1600 m směrem k chatě Valsorey - 3037 m. Až do 2200 m není sníh a lyže neseme. Na chatu dorážíme v 16:00, za strašného vedra ve sluncem nasvíceném svahu. Království za vodu. Nocleh stojí 18 CHF, večeře 22 CHF, horká voda 2 CHF/l. Sympatická chata i obsluha.

13.5. 1998

výškový profil

Snídaně (= horká voda) je objednaná na 5:00 ráno. V 6:40 vyrážíme od chaty do sedla vpravo od Grand Gombinu. Prvních asi 300 výškových metrů jdeme na pásech, zbytek s mačkama. Svah je dost strmý, místy kolem 40 stupňů. Naštěstí je teď ráno ve stínu, takže laviny nehrozí - odpoledne je určitě nebezpečný. Asi v 10 h jsme v sedle, krásná vyhlídka od bivaku Musso - 3664 m. Odsud krásný sjezd po ledovci až na 2250 m, dole už je břečka. Pak pěšky 200 m do kopce k chatě Chanrion - 2462 m. Čas túry 9 h, převýšení 900 m. Ubytování 18 CHF/os, večeře 0 CHF/os.

14.5.1998

výškový profil

Vstáváme ve 3:50 h, vycházíme v 5:10. Ještě svítí měsíc a pomalinku se rozednívá. Začli jsme malým kufrem - asi 100 výškových metrů a ztráta jedné hodiny. Od chaty je lepší jít kousek ve vrstevnici po cestě a pak přímo po ledovci nahoru. My jsme si to chtěli zkrátit přes boční žebírko, kudy vede i popis v průvodci, ale moc brzy jsme odbočili dolů na ledovec a nepříjemným sestupem jsme ztratili výšku i čas. Následuje dlouhé mírné stoupání po ledovci Brenay. Ve výšce 2900 m je strmý ledovcový zlom asi 300 m vysoký. Protože je málo sněhu, začíná výstup exponovaným úsekem, který jistíme lanem. Nedávno totiž sjela dolů lavina, a proto místo výstupu sněhovým svahem musíme překonat exponovaný skalní úsek. Před 13:00 jsme ve výšce 3796 m, na vrcholku Pigne d´Arolla, je to nejvyšší bod našeho přechodu. Kazí se počasí, drobně sněží, padla mlha a dokonce jsme nedaleko nás zahlédli i blesk. Sjíždíme 600 výškových metrů dolů k chatě Vignetes - 3194 m. Posledním bonbónkem byl strmý lavinový svah s rozbředlým sněhem, přímo pod visutými séraky. Ubytování 16 CHF, večeře 21 CHF, horká voda 2 CHF, pivo v plechovce 4,50 CHF. Čas túry 9 h, převýšení 1400 m.

15.5. 1998

výškový profil

Na dnešní odpoledne jsou hlášené bouřky, proto budíček je ve 3:00, odcházíme ve 4:30, s čelovkami sjíždíme do širokého Col de Chemortane (3053 m.n.m). Asi 45 minut jdeme potmě, pak se rozednívá. Před sedlem Ló Eveque se kvůli velké trhlině navazujeme na lano, v 6:30 jsme v sedle (3392 m.n.m.). Jdeme sami s Pavlem, Máňa není ve formě, tak jsme se domluvili, že sjede společně s dvěma Švýcary do Aroly a sejdeme se zítra v Argentiere u auta. Sjezd doleva z kopce asi 500 m a stoupáme do sedla Col du M. Brulé (3213 m). Pozor nesplést si ho se sedlem Tsa Tsan, které je v závěru doliny a vypadá schůdněji. Když jsme v nejnižším místě doliny, tak vlevo nad sebou na skalním výčnělku vidíme chatu Ref. des Bouquetins (2980 m) (Prý má asi 15 míst, je bez správce a s tekoucí vodou).

Po strmém výstupu na lyžích jsme v 8:30 v Col du M. Brulé, následuje krátký sjezd na výšku 3100 m a dlouhý, orientačně jednoduchý výstup do sedla Col de Valpelline (3568 m). V sedle jsme v 10:30 h a poprvé za celý přechod se nám podařilo dodržet časy psané v průvodci. Následuje nepříjemný hodinový sjezd po rozměklém ledovci mezi velkými trhlinami. V mlze by mohl být dost nepříjemný. Sníh končí ve výšce 2400 m, pak více než hodinu se snažíme vymotat z konce ledovce a následuje nekonečný a únavný sestup do Zermattu.

Denní převýšení asi 1200 m, doba túry 7 1/2 h na konec sněhu + 3-4 h sestup do Zermattu. Jedeme hned vláčkem do Tasche - 7,30 CHF a krásně spíme ve Familienherbege Taschhorn, 300 m od nádraží, za 20 CHF/os. Závěr akce oslavujeme pizzou v rohové restauraci u hlavní silnice, dáváme sprchu a je nám fajn.

16.5. 1998

V 6:12 odjíždí vlak do Argentiere, 75 CHF, 3 a 1/2 h, 2 přestupy. Autem zpátky to je asi 150 km. Domů vyjíždíme ve 14:00 z Tasche, jedeme vlakem (36 CHF) pod Furka pasem - silnice je ještě zavřená. Tato trasa je vyhlídková jízda přes Švýcarsko, asi 870 km, do Prahy nám to trvá asi 13 h.

Celá akce stála včetně cesty asi 8000 Kč/os. Auto je počítané - nafta +0,5 Kč/km, ceny na chatách jsou pro členy Alpenvereinu (AV).

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Julie (2007-03-05 16:09:48 | 144.131.200.194)
Poraďte, kde je možno sehnat více informací o této cestě a taky mapy? Který měsíc je pro tuto túru nejlepší?
[2] Kája (2007-03-05 16:11:24 | 144.131.200.194)
odpověď na komentář [1] autora: Julie:
Další info např. na http://hauteroute.horolezci.cz - skialpinistický přechod z Chamonix do Zermattu v roce 2001. Myslím, že mapy nabízí v Mapisu na Smíchově v Praze, příp. Kiwi v Praze. Mám dojem, že na cestu potřebuješ asi 3 nebo 4 mapy. Podle mě je rozumná doba přibližně od 15.3. do konce dubna. My jsme to šli v květnu a ve výšce kolem 2000 - 2200 m končil sníh. Některé useky tedy nešly jet. Příště bych to jel koncem března, neškodilo by však ověřit, jestli jsou všechny chaty otevřené - např na adrese www.alpenverein.at, www.alpenverein.de, v oddílu horské chaty.

Diashow Aljaska 2017