Slavnost na Opiovém Černém Hradě

O svátku Hidrellez nenajdete kupodivu v žádném knižním průvodci po Turecku ani zmínku. Přitom 6. květen, kdy se pravidelně koná tento velký jarní festival, patří v „zemi obráceného půlměsíce“ k nejdůležitějším dnům roku hned po předepsaných muslimských obřadech. Během poslední cesty do Turecka se nám náhodou podařilo této slavnosti zúčastnit. Významné datum nás zastihlo v odlehlém anatolském městečku, jehož celý název v překladu znamená doslova: Opiový Černý Hrad.

Mnoho cestovatelů považuje Afyon za nejkrásnější městečko Turecka. Oslavu svátku spojila většina obyvatel Afyonu s piknikem na svazích hor za městem. Při svátku Hidrellez se tančí turecké národní tance. Čelenka zdobená mincemi je typickou součástí anatolských krojů. Chloubou Afyonu je unikátní soubor polodřevěných domečků v osmanském stylu. V tomto slavnostním kroji předvedli chlapci starý turecký válečný tanec s mečem (tzv. kilič kalkan). Kromě impozantního hradu dominují Afyonu minarety desítek starých mešit. Na kypré postavě zpěvačky Mediny mohli někteří studenti nechat oči.

V této galerii je 8 obrázků. Zobraz celou galerii

Historické stavby v Turecku obvykle netvoří větší celky, ale stojí jednotlivě, obklopeny moderní zástavbou, a tak i velmi starobylá města připomínají bezduchou betonovou džungli. Existují samozřejmě výjimky. Jednou z nich je Afyon, rázovité městečko v samém srdci Anatólie, které jakýmsi zázrakem dodnes uniká pozornosti turistů.

Afyon leží zhruba na poloviční cestě mezi Istanbulem a Ankarou. Dosud si uchoval prakticky stejnou tvář, jakou měla většina maloasijských měst v 19. století. Žádné jiné turecké město se už dnes nemůže pyšnit tak velkým a uceleným souborem krásných polodřevěných domů v typickém osmanském slohu. Není divu, že když Elia Kazan, slavný americký režisér, který se narodil v Turecku, hledal začátkem 80. let v Malé Asii lokalitu pro natáčení jednoho ze svých historických filmů, zvolil nakonec jako kulisy příběhu právě malebný Afyon.

Nedobytná pokladnice

Dominantou města je pevnost na vrcholu impozantní 220 metrů vysoké skály. Ta mu také spolu s lány máku, jenž každé jaro zbarví okolní krajinu do ruda, dala jeho starý turecký název Afyon Kara Hisar (Opiový Černý Hrad). Dnes už je město většinou na mapách označováno pouze jménem Afyon. Moderní doba nemá zkrátka pochopení pro kouzlo staré orientální poezie…

Afyon patří k nejdéle obývaným místům v Turecku. Na skále, která trčící nad městem jako nějaký gigantický kamenný zub, měli první tvrz už Chetité před 3500 lety. Později tu vybudovali opevnění Římané a Byzantinci. Zříceniny, které dnes zdobí vrchol, pocházejí převážně z období vlády Seldžuků, kterým tato nedobytná pevnost dlouho sloužila jako bezpečná imperiální pokladnice. Za osmanských časů ztratil v samém středu říše ležící hrad strategický význam a byl prý využíván místními poživačnými paši k opiovým dýchánkům.

Děkovné hadříky

Nepochybovali jsme o tom, že z nezvykle vysoko položených hradeb bude úžasný výhled. Ale skutečnost nám doslova vyrazila dech. Ani trochu jsme nelitovali námahy při krkolomném výstupu. Nezapomenutelný zážitek navíc umocňovala ozvěna chraplavého volání z minaretů – ve starých mešitách hluboko pod námi právě začínala velká páteční modlitba.

Kromě různých zajímavých ruin jsme na vrcholu skály objevili také několik stromků ověšených barevnými hadříky. Později nám bylo řečeno, že pruhy látky lidé na jaře uvazují do větví ve víře, že se jim tak snáze vyplní jejich přání. Jedná se o dávný zvyk rozšířený v celém východním Středomoří. Ve větru vlající cáry plátna mají symbolizovat vděčnost a poděkování nadpřirozeným silám.

Jarní slavnost

Původně měla být návštěva Afyonu jen krátkou zastávkou na naší cestě po Turecku. Nakonec jsme tu však zakotvili na několik dní. Stará část města nás totiž naprosto okouzlila svými křivolakými uličkami a starými domky s přesunutým horním patrem a vyřezávanými arkýři oken. Až když nám účet v hotelu začal pomalu přerůstal přes hlavu, rozhodli jsme se konečně sbalit batohy. Recepční se našemu záměru odjet právě teď velmi podivil: „Zítra je přeci 6. května! Ve městě se bude konat velká slavnost Hidrellez!“ Pak nám svou lámanou angličtinou vylíčil o co všechno bychom přišli. Také několik hotelových hostů nás ubezpečilo, že pokud odjezd o jeden den odložíme, rozhodně nebudeme litovat. A měli pravdu. Jarní slavnost Hidrellez, které jsme se v Afyonu zcela neplánovaně zúčastnili, patřila nakonec k nejkrásnějším zážitkům, které jsme si z Turecka přivezli.

Prorok Hizir

Svátek Hidrellez probíhá mimo hlavní turistickou sezónu, a tak jen málo Evropanů má o něm nějaké povědomí. Nezmiňují se o něm ani ty nejobsáhlejší turistické průvodce. Přitom je to jeden z největších sezónních festivalů v Turecku. Od našich tureckých přátel jsme se dozvěděli, že 6. květen je v celém tureckém světě odnepaměti oslavován jako den, kdy se navzájem potkali proroci Hizir a Ilyas. Jména těchto mýtických světců byla časem zkomolena dohromady a vytvořila dnešní název Hidrellez.

Jedna z dalších rozšířených muslimských pověr tvrdí, že Hizir je prorok, který se stal nesmrtelným vypitím živé vody (ab-i hayat) a dosáhl osvícení. Vždy na jaře se vydává mezi lidi, pomáhá jim řešit problémy a přináší hojnost i zdraví. Identita Hizirova, místo a čas kdy skutečně žil nejsou jisté. Hizir je symbolem jara a nově se objevujícího života.

Pohanská slavnost

Existuje mnoho teorií o původu svátku Hidrellez. Některé tvrdí, že Hidrellez má své kořeny u starých mezopotámských a anatolských civilizací. Další říkají, že patří k předislámské turecké kultuře a pohanským kultům střední Asie.

Pravděpodobně však není možné připisovat festival Hidrellez a pověry okolo proroka Hizira pouze jedné kultuře. Různé ceremonie a rituály byly prováděny pro různé bohy s příchodem jara a léta v Mezopotámii, Anatólii, Íránu, Řecku od úsvitu dějin lidstva. Pravidelně se opakující probouzení přírody bylo vnímáno jako zázrak a důvod k oslavě jistě už i prvním pravěkým člověkem.

Staré kouzelné praktiky

Každý turecký region má své tradiční ceremonie přinášející o svátku Hidrellez štěstí. Říká se jim baht ačma v Istanbulu a okolí, mantifar mezi Jörüky a Turkmeny (tureckými nomády) a mani čekme v horách na východě země. Lidé zkouší své štěstí během těchto obřadů ve víře, že lidské štěstí bude také změněno k lepšímu s probuzením přírody během jara. Noc před dnem Hidrellez se mladé dívky, které chtějí vyzkoušet své štěstí a poznat svůj osud, shromáždí na zeleném místě blízko vody. Potom oni umístí nějaké své věci, např. prsteny, náušnice nebo podprsenku, do hliněného džbánu a ten položí stromek divoké růže. Brzy ráno se k džbánu s modlitbami přiblíží a otevřou ho. Když vyndávají předměty ze džbánu, recitují verše z koránu a dělají kouzelné průpovídky týkající se majitelky předmětu, který je vyndáván ven. Procedura může mít trochu rozdílný průběh v každém regionu země. V poslední době má tato ceremonie tendenci být zaměřena jen na přinesení změn v osudu pro neprovdané ženy.

Síla starých zvyků

Ještě poměrně nedávno byl Hidrellez v Turecku bouřlivě slaven po celé zemi. Dnes už se tento starý zvyk udržuje ve své původní podobě hlavně na venkově a v menších městech, tak jako například u nás Velikonoce. Turci se předem pečlivě připravují na tento svůj důležitý svátek. V domech se provádí velký úklid, čistí se koberce a pere prádlo. Lidé věří, že Hizir nenavštíví domácnost, kde je špína a nepořádek.

Dávání almužny a pohoštění pro chudé z masa zvířat zabitých jako oběť, to jsou na některých místech v Anatolii další tradice, která mají zajistit, aby modlitby a přání byly naplněny.

Slavnosti jsou vždy konány v přírodě, u lesa, blízko pramenů vody nebo u hrobek muslimských světců. K dalším zvykům spojeným se svátkem Hidrellez je pojídání čerstvé jarní zeleniny, jehněčího masa nebo jehněčích jater. Věří se, že maso prvního jarního jehněte přináší zdraví a léčí nemoce. Stejné účinky má prý také odvar z některých jarních bylin.

Mega piknik

V Afyonu se hlavní slavnost konala v přírodním amfiteátru na svahu jedné z hor nad městem. Už odpoledne se začaly okolní stráně zaplňovat svátečně ustrojenými rodinkami. Každá si tu rozložila deku či koberec a zapálila ohníček nebo přinesený malý rošt. Vypadalo to jako pokus o nejhromadnější piknik pro zápis do Guinessovy knihy rekordů. Všude vládla veselá atmosféra a šířila se vůně pečeného skopového. Jako jediní cizinci jsme byli pro domorodce zajímavou atrakcí, stále nás chtěl někdo něčím hostit nebo alespoň dolít čaj ze svého samovaru.

Večer byla pro děti uspořádána soutěž v pouštění vlastnoručně vyrobených draků. Jednoduché modely nijak nevynikali velikostí a vzhledem, ale jejich letové schopnosti byly opravdu obdivuhodné.

Zlatým hřebem lidové veselice byl projev starosty a pásmo uměleckých vystoupení. Vyparáděný dívčí soubor zazpíval lidové písně typické pro střední Anatólii. Potom místní chlapci v tradičních tureckých krojích zatancovali staré válečné tance s meči, kterým se říká kilič kalkan. Oslava, zakončená společnou večerní modlitbou, na nás udělala silný dojem.

Nealko večírek

Během odpoledne jsme se seznámili se skupinou sympatických studentů. Ti nás cestou zpět do města ujistili, že všem oslavám není ještě pro dnešek konec. Různé praktiky se provádí i v noci o svátku Hizir ve víře, že Hizir přinese požehnání a hojnost místům, která navštíví a věcem, kterých se dotkne. Dveře, jídelní mísy, spižírny a dokonce i pokladny zůstávají prý proto otevřené.

Od našich nových přátel jsme také obdrželi pozvání na „Hidrellez party“, kterou pořádali v klubovně na své koleji. Čekali jsme, že to bude jen nějaký večírek, kde se rodiči nestřežená mládež pustí do experimentování s alkoholem, ale byl to omyl. Alkoholu tu nebyla ani kapka. Nejednalo se o žádný divoký mejdan, ale seriózní akci, kde bylo až do noci i mnoho malých dětí. Horká turecká krev se projevovala jen zápalem při tanci a zpěvu. Hvězdou večera byla populární turecká zpěvačka s uměleckým pseudonymem Medina, která vždy dokázala svými hity a tanečními kreacemi přivést celý sál doslova do varu.

Informace na cestu

Proroku Hizirovi jsou v Turecku připisovány zejména tyto vlastnosti:

  • Pomáhá lidem s nesnázemi a plní jejich přání.
  • Přináší hojnost a bohatství, tam kde se zastaví.
  • Přináší uzdravení nemocným.
  • Pomáhá rostlinám růst, zvířatům se množit a lidem nabrat sílu.
  • Přináší lidem bohatství a štěstí.
  • Je symbolem dobrých časů a dobré budoucnosti.
  • Má sílu danou od Boha, díky níž může dělat zázraky.

Doprava: Afyon leží přibližně na poloviční cestě mezi Istanbulem a populárním letoviskem Antalya a má velmi dobré autobusové spojení se všemi velkoměsty v západní Anatólii. Z Istanbulu trvá cesta asi 8 hodin. Lze sem dojet i vlakem. Město není velké a pěší procházka je nejlepší způsob jak poznat jeho historické centrum.

Ubytování: Ve městě je několik hotelů všech kategorií. Velmi dobrou volbou je pro nenáročné cestovatele podnik Sinada, kde pořídíte čistý pokoj z vlastním příslušenstvím okolo 20 EUR. Z některých pokojů je pěkný výhled na hrad. V těsném sousedství města se nachází několik luxusních lázeňských resortů, které nabízejí léčivé koupele ve vodě z termálních pramenů.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-hidrellez-jarni-slavnost-afyon.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-hidrellez-jarni-slavnost-afyon.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017