Indičtí kejklíři

Cestuje-li člověk po Indii, pronásledují jej téměř na každém kroku nejrůznější komedianti, potulní hudebníci, věštci, medvědáři, kouzelníci se cvičenými opicemi či papoušky a neodbytní zaklínači hadů. Tito samozvaní baviči jsou většinou lidé zoufale bojující s chudobou, což dodává jejich představením hořký podtext.

V této galerii je 10 obrázků. Zobraz celou galerii

S dvěma kejklíři jsme se setkali hned první den našeho pobytu v Indii. Přiletěli jsme do Dillí v noci a dopoledne chtěli dospat, co jsme zameškali. To se nám však nepodařilo. Probudilo nás řinčení plechu a kamínky bušící na okno pokoje. Pod ním se dožadoval naší pozornosti asi šestiletý chlapec s o něco mladším děvčátkem. Nejdříve nám společně zazpívali, pak dívka předvedla tanec hadí ženy, při kterém se v krkolomných pozicích protahovala skrz obruč z rezavého drátu. Kluk zatím bubnoval do velké plechovky.

Většina hotelových hostů reagovala na tuto žádost o almužnu několika mincemi. My jsme žádné drobné neměli, a tak se na malé prosebníky z našeho okna snesla desetirupiová bankovka.

Během následujících týdnů jsme podobně smutných představení viděli bezpočet, ale žádné na nás už neudělalo tak silný dojem jako tohle.

Tanec na střepech

Taneční vystoupení se nepořádají jen pro peníze. Konají se samozřejmě také u příležitosti různých náboženských svátků. Pro řadu indických žen je však tanec řemeslem a jediným zdrojem obživy. Ale málokterá profesionální tanečnice udělá kariéru v Bollywoodu. Většina skončí u kočovných kejklířských společností, kde si nezřídka musejí přivydělávat prostitucí.

Ve světě proslavily indické tance zejména chrámové bajadéry z jižní části subkontinentu. Mnoho tanečnic však pochází také z chudých venkovských oblastí v Rádžasthánu, kde se rodí údajně ty nejkrásnější a pohybově nejnadanější ženy v celé Indii. Jejich vystoupení často bývají spojena s množstvím artistických prvků. V Udaipuru jsme sledovali dívku, která bosa tancovala ve střepech a na hlavě při tom měla „komín“ z pěti velkých keramických nádob. Po ní přišla na scénu kejklířka, jejíž celé vystoupení se odehrálo doslova na ostří několika ve stojanech upevněných šavlí. Další tanečnice si zas stoupla rovnou do žhavého popela.

Tradiční indické tance jsou zasvěceny bohům. Králem tance je mocný Šiva, který na začátku každého vesmírného cyklu probouzí rytmem svého těla svět k životu a na jeho konci ho svým tancem opět ničí.

Beznohé loutky

Rádžasthán proslavilo také tradiční loutkové divadlo, při kterém na improvizovaných venkovských jevištích dodnes ožívá slavná historie této části Indii. Herci baví publikum pomocí svérázných dřevěných loutek, jímž se říká kathputrí. Obvykle jsou asi sedmdesát centimetrů vysoké a jejich pitoreskní obličeje mají nepřirozeně velké hnědé oči. Mohou pohyboval z hadříků ušitýma krátkýma ručkama, ale nedovedou chodit, protože nemají žádné nohy. Herci je vedou za pomoci několika málo nití. Všechny gesta a pohyby jsou odpozorovány a podány velmi věrně.

Dříve bylo loutkové divadlo oblíbenou zábavou rádžpútských vladařů. Dnes jde o čistě lidovou, bohužel však pomalu mizející zábavu. Loutkové hry nejsou divácky nijak náročné, neboť jsou určeny prostému publiku. Jednoduché zápletky na druhou stranu umožňují částečně porozumět ději i turistům neovládajícím místní řeč. Většina představení líčí život u dvora a milostná dobrodružství legendárních rádžů a rání. Často dochází k nečekaným zvratům kvůli zásahům a kouzlům některého z bohů početného indického pantheonu. Scény jsou vždy plné krutosti, ale i komických situací a břitké satiry. Na konci se obvykle strhne dramatická bitva, při níž se loutky navzájem pobijí. Vše doprovází hlasitá orientální hudba ze zákulisí. Jedná se vlastně o takový slabý odvar dnešní Bollywoodské produkce.

Zneužívaná zvířata

Samostatnou kapitolou jsou lidé, kteří baví obecenstvo s pomocí nějakého ochočeného zvířete. Běžné jsou cvičené opice, nejčastěji makakové. Několikrát jsme viděli papouška, který pomáhal svému pánovi věštit osud zákazníka, a to tak, že mu zobákem tahal karty rozložené do vějíře v jeho ruce. Jednou jsme také narazili na tajemně působícího starce, který nechával po svém obličeji chodit obrovského škorpióna. Proti fakírovi, který si před šokovanými cestujícími na nádraží v Agře strkal do pusy malé kroutící se zmije, to byl však úplný břídil.

V severní Indii je hodně medvědářů. Pochybnému řemeslu se věnují zejména mladí chlapci bez domova. Na řetězu vodí medvěda ušatého (himalájského) s košíkem na tlamě. Jak se přiblíží nějaký potencionální zákazník, bodnou zvíře bambusovou tyčí, a to se s drásavým zaúpěním postaví na zadní. Není třeba dodávat, že pohled na utrápeného slintajícího Míšu není nijak příjemný. Tato forma zábavy by určitě nevzbudila mnoho sympatií u bojovníků za práva zvířat.

„Tak tohle sponzorovat nebudeme“, řekli jsme si také nejdříve. Pak jsme si však uvědomili, že hlad mají patrně oba zoufalci: medvěd i jeho pán…

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017