Indonéské střípky

V tomto článku o Indonésii se chci zmínit o několika místech, která jsem navštívil a jejichž popis by nevydal na samostatný článek.

Mešita Istiqlal, Jakarta Moderní mešita v Banjarmasinu. Moderní mešita v Banjarmasinu. Výklenek ukazuje směrem k Mekce (tedy přibližně na západ). Moderní mešita v Banjarmasinu. Na velký buben se kdysi svolávali věřící. Čínský taoistický chrám, Banjarmasin, Jižní Kalimantan Čínský taoistický chrám, Banjarmasin, Jižní Kalimantan Banjarmasin - většina benzínových Rikšou se vozí nejen lidé, ale i náklady. První ranní modlitba v mešitě se koná hodinu před východem slunce. Banjarmasin, Jižní Kalimantan Ranní hygiena, Banjarmasin.

V této galerii je 39 obrázků. Zobraz celou galerii

Jakarta

V Jakartě jsem celkem strávil asi pět dní, ale po pravdě řečeno není moc o čem psát. Vaše kroky asi neminou turistické ghetto Jalan Jaksa. Samotné město ovšem zrovna nestojí za vidění. Nenapadá mě ani jedna pamětihodnost či jiné zajímavé místo, kvůli kterému by stálo za to navštívit Jakartu, pokud by to nebylo největší mezinárodní letiště.

Centrem města je obrovské náměstí (nebo spíš park) Medan Merdeka. Uprostřed parku se tyčí památník Monas, 132 metrů vysoký betonový monolit. Ve výšce 115 metrů je vyhlídková terasa - stojí určitě za návštěvu. Ideální je jít sem brzy ráno ve všední den (otvírají v 8:30, vstupné 7 500 Rp, kurs: 1 000 Rp = cca 2,50 Kč). Vyhněte se ale víkendům a svátkům, kdy jsou zde dlouhatánské fronty. Seshora je pěkný výhled na mrakodrapy nořící se do smogu...

Vedle Medan Merdeka je mešita Istiqlal, příšerné betonové monstrum dostavěné roku 1978, jedna z největších mešit jihovýchodní Asie. Jiné opravdu zajímavé místo v Jakartě mě nenapadá. Jakarta je přeplněné chaotické město tonoucí ve smogu, určitě jedno z nejhnusnějších na světě. I jiná města v Asii neoplývají zrovna čistým vzduchem a čistotou, ale většinou v nich najdete aspoň několik nádherných památek, v Jakartě ale v tomto směru není k vidění opravdu nic.

Banjarmasin (Jižní Kalimantan)

Toto největší město Kalimantanu má asi 800 000 obyvatel. Leží poblíž ústí obrovské řeky Barito do moře. V samotném městě není celkem nic extra k vidění, zaujal mě jen pěkný čínský taostický chrám. Za vyzkoušení stojí určitě vyjížďka motorovou lodí po zdejších kanálech - vyražte brzy ráno a možná uvidíte i plovoucí trh. Ten mě celkem zklamal, asi jsme přijeli pozdě nebo ve špatný den, takže lodí se zbožím jsme viděli na hladině jenom pár. Ale vyjížďka samotná stojí za to - cestou můžete sledovat místní domorodce, jak ve špinavých kanálech myjí sebe, nádobí, perou prádlo, čistí si zuby, nebo do kanálu naopak lejou splašky... (Projížďka lodí trvala 45 minut, cenu jsme usmlouvali na 50 000 Rp pro nás oba).

Samarinda (Východní Kalimantan) a okolí

Východní Kalimantan (Kalimantan Timur - zkráceně Kaltim) je jednou z nejbohatších provincií Indonésie. V okolí se těží ropa a ropné věže můžete zahlédnete v okolí obou největších měst - Samarindy i Balikpapanu. Bohužel je Samarinda, jak jsme zjistili, nejdražším místem v Indonésii. Ubytování je tu minimálně dvakrát dražší než kdekoliv jinde v Indonésii a to ještě musíte hodně dlouho hledat levný hotel. Další ekonomickou záhadou této oblasti je fakt, že v této na ropu nejbohatší provincii Indonésie je nejdražší benzín... V samotné Samarindě není nic moc zajímavého. Město je však důležitým výchozím místem všech cest a expedic za Dajáky. Zajímavá je i samotná poloha města - leží téměř na rovníku.

My jsme se vydali do vesnice Pampang. Pampang je původně dajácká vesnice, dnes ale polovinu populace tvoří přistěhovalci z přelidněné Jávy. Dajákové se v minulosti proslavili jako lovci lebek (viz známý seriál Sandokan), dnes ale přesedlali na mírumilovný způsob života. Žijí zejména z turistů. Pampang je ospalá vesnice, kde centrem veškerého společenského života je prostranství s dlouhým dřevěným "kulturním domem", kde se konají kulturní představení, slavnosti apod. My jsme navštívili taneční vystoupení, kde malí i větší chlapci (s mačetami) a ženy předvedli něco z tradičních dajáckých tanců (vstupné 5 000 Rp). Dajákové jsou už bohužel už dost zkažení turisty a někteří chtějí platit za focení. Podařilo se mi "pirátským" fotem namíchnout místního náčelníka (vypadal jak Tei Puri Nui ze seriálu Děti z Kouřové hory) a poté z povzdálí vyfotit starší ženu s dlouhýma ušima. Místní ženy si v minulosti vytahávaly ušní lalůčky do neuvěřitelné délky. Dnes už to nedělají, takto vyzdobeny jsou jen nejstarší ženy ve vesnici. Za peníze pak pózují turistům, kterých jsme na slavnosti také pár potkali.

Mataram (Lombok)

Mataram je největší město Lomboku a má asi 300 000 obyvatel. Jedná se vlastně o 3 města srostlé v jedno - Mataram, Cakranegara a Ampenan, fakticky se ovšem spíše jedná o jednotlivé čtvrtě. Ve městě žije kromě muslimů i spousta hinduistů, což je vidět na ulicích. Všude je spoustu hinduistických démonů, ucítíte vůni vonných tyčinek a před každým hinduistickým domkem je malinká svatyně či oltář. Ve městě (konkrétně v Cakranegaře) jsou i pěkné hinduistické památky - chrámy Pura Meru a Lingsar a vodní palác Mayura. Ještě víc mě ale zaujal čínský hřbitov v Ampenanu. Jsou tu k vidění moc hezké, exoticky vyhlížející náhrobky popsané znakovým písmem a "hlídané" draky či různými démony. Přímo v okolí hřbitova žijí lidé, na Číňany ovšem nevypadali...

Nedaleko Mataramu leží Senggigi. Toto bývalé letovisko je ve dnes téměř liduprázdné. Na krásných pláží se tu a tam nudí pár turistů, ale spousta hotelů je evidentně téměř prázdných. Po útoku na Bali v roce 2002 turistů v celé Indonésii výrazně ubylo, a ti, co jezdí do Indonésie nyní, jedou paradoxně radši na Bali, zatímco letoviska na Lomboku zejí prázdnotou...

Dovětek

Zde se s vámi chci jen krátce podělit o celkové hodnocení, co se mi v Indonésii líbilo nejvíc a co naopak nejméně.

Nejkrásnější ostrovy

  • Bali - atmosféra ostrova je prostě jedinečná, nemá chybu a nezkazí to ani davy turistů
  • Sulawesi - kraj Tana Toraja je pěkný a má své kouzlo...
  • Jáva - na Jávě jsou nádherná místa i místa velice nehezká (viz dále), ale dobré dojmy (Semeru, Yogyakarta a okolní chrámy) převažují, i když ostrov je velice přelidněný.

Nejhnusnější ostrov

    • Kalimantan - asi největší zklamání. Národní park Tanjung Puting je super, ale zbytek ostrova je hnusná vykácená planina...

    Nejkrásnější jednotlivá místa

    • Gunung Bromo + Gunung Semeru, Jáva - jedno z nekrásnějších míst na světě, co se týče přírodní scenérie.
    • Národní park Tanjung Puting, Kalimantan - krásné místo, určitě doporučuji navštívit (ne tak již zbytek Kalimantanu).
    • Dana Segara Anak, Lombok - nádherný výhled na kráterové jezero patří rovněž k nezapomenutelným panoramatům.
    • Monkey Forest, Ubud, Bali - les plný opičáků je moc pěkné místo, stejně tak i nádherné "pralesní" stromy v něm.
    • Kuta Beach, Bali - na tohle má spoustu lidí rozporuplné názory. Mě ale mé zápolení s prknem v obrovských vlnách moc bavilo, i když jsem surfařské dřevo...
    • Borobudur + Prambanan, Jáva - oba chrámy rozhodně stojí za vidění a jsou moc pěkné.

    Nejhnusnější místo

    • Jakarta - pokud znáte hnusnější velkoměsto na světě, napište mi, ale já o žádném horším nevím. Bordel, špína, smog, smrad a nic zajímavého...

    Nejsilnější zážitek

    • Masakr buvolů (pohřební slavnost), Sadan, kraj Tana Toraja, Sulawesi - drsný, ale opravdu silný a zajímavý zážitek Na ty z vás, co jste z vesnice a vraždíte každou zimu několik prasat, to možná nezanechá takový dojem, ale na mě ano!

    komentáře...

    Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

    Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

    přidat komentář

    Vaše komentáře:

    [1] zbynek (2007-07-15 13:51:20 | 86.49.126.112)
    Nevím jestli už nebyl zrušen, ale ještě před čtyřmi léty byl v provozu Jakartský starý přístav dřevěných obchodních lodí, vykládajících a nakládajících hlavně dřeviny a to výhradně ručně po úzkých lávkách! Nic podobného jsem nikde jinde neviděl...Nacházel se pokud si dobře vspomínám v blízkosti starého města (Batavie), která sama o sobě má stále něco z koloniálního kouzla...
    [2] zbynek (2007-07-15 14:02:44 | 86.49.126.112)
    Ještě ke Kalimantanu...myslím že má obrovské kouzlo ve své odlehlosti a \"neturistyčnu\", v Banjarmasinu doporučuji mimo plovoucího trhu i pěší návštěvu okolí říčního přístavu, člověk získá zhruba představu o středověkých evropských tržištích a překladištích...dá se odsud vyjet říční lodí směrem na sever, což dodnes lituji, že jsme s partnerkou kvůli zdravotním potížím neabsolvovali...jinak příroda opravdu není atraktivní či malebná tolik jako na Lomboku apod, kousky původního pralesa se tu ale přece jen najdou, často na nepřístupných strmých srázech pohoří...
    [3] Martin Tocik (2007-11-07 12:07:18 | 88.100.220.133)
    Co se týče Kalimantanu: pokud mluvíte o "zbytcích" přírody, pak si uvědomte, že třeba národní park Kayan Mentarang nebo Betung Kerihun jsou každý větší než jeden kraj v ČR. V hornaté části jsou pralesy poměrně neporušené. Na Kalimantanu zůstává o mnoho více lesů, než třeba v malajsijské části Bornea... akorát se za těmito lesy musí cestovat velmi daleko od pobřeží. Ad zkaženost turisty a placení za fotky: musím nesouhlasit... kdybys s nimi promluvil s úctou a respektem jako jejich partner a ne jako tajně cvakající turista, určitě by to šlo i bez peněz, krom toho to, co za focení žádají (či akceptují), jsou zanedbatelné párkorunové položky. Horší metla je mezi Dajaky alkohol.
    [4] Petr (2007-11-09 12:42:51 | 195.113.87.10)
    odpověď na komentář [3] autora: Martin Tocik:
    Ahoj Martine, máš pravdu, že jsme nebyli v severní části indonéského Kalimantanu, kde jsou hory a více pralesů. Ale v jižní polovině indonéského Kalimantanu už v podstatě nejsou vůbec žádné pralesy, jen v národních parcích a sem tam zbyteček někde jinde. A kácí se dokonce i v národních parcích - ilegálně (například NP Tanjung Puting). Pro mě byla jízda přes holý rovinatý jižní Kalimantan dost otřesný zážitek. Co se týče s Tvým nesouhlasem se zkažeností domorodců: nevím kde jsi byl Ty, ale ve vesnici Pampang, kterou jsem navštívil já, byli domorodci zkažení totálně, ženy s protaženými ušními lalůčky a dajácký náčelník byli ochotni jen pózovat za peníze a nemyslim si, že bych se tam zrovna choval jako typický turista. Jenomže Pampang je vesnice, kam jezdí dokonce i zájezdy s turisty a domorodci toho zneužívají. A dajacká žena chtěla víc, myslím že to bylo něco jako 50 Kč nebo i víc...Nemyslím si, že jsem nafoukaný turista ani nemám rasistické sklony, ale idealizující představy o nezkažených domorodcích, žijících v harmonii s přírodou kdesi v pralese, prostě v tomto případě neodpovídají realitě.
    [5] Martin Točík (2007-11-21 01:20:47 | 88.100.220.133)
    odpověď na komentář [4] autora: Petr:
    Ahoj, dík za odpověď. Netvrdím, že Kalimantan není brutálně odlesněn a že to nadále nepostupuje. Ale také se nedá tvrdit, že na Kalimantanu nezbyly prakticky žádné pralesy. Je to paradox, že zbyla jen menší část, přesto mají pohraniční oblasti mezi hranicemi provincií a případně při hranici s Malajsií zachované velmi rozsáhlé části lesa, v našem měřítku gigantické, návštěvník nemá šanci to projít. Ochranářské organizace nazývají centrální hornaté a zalesněné území "Heart of Borneo" a vytyčují zde projekty na ochranu unikátního ekosystému. Souvisí to se silou společností vlastnících těžební koncese a schopnosti místních lidí se bránit. Bohužel se často neubrání a ani nedostanou řádné kompenzace. Co se týče "zkaženosti": je to dané tím, že 99% návštěvníků se v jedné konkrétní "tradiční" dobře přístupné vesnici zdrží hodinku nebo dvě (nebo den) a proto je reakce na turisty taková. Já jsem byl v oblasti NP Bukit Raya a zkušenosti jsem měl docela dobré. Mně jsou jinak lovy na "tradiční" domorodce s patřičným propícháním různých částí těla ukradené. Zajímám se o způsob života bez ohledu na tyhle atributy, které dělají místní lidi v očích cizinců "tradiční". Vždy se snažím něco se od místních dozvědět, vyslechnout je. Pomáhá indonéština, aspoň snaha o porozumění. Doporučil bych asi jiné vesnice než těch několik málo "provařených". Akorát to chce na cestování a poznávání mít ČAS.
    [6] Jirka Mašek (2011-01-13 21:16:56 | 213.168.183.140)
    Poznámka k Jakartě - ještě horší je Medan na Sumatře. V Jakartě se nechá najít dost pěkných míst (především okolo nádraží Kota a starého přístavu, ale i jinde).

Diashow Aljaska 2017