Inspirace mexickou indiánskou kulturou

Jak velmi mě toto místo připomíná Egyptskou Gízu nebo Sakkaru, pomyslím si při čtení těchto řádků z Nellsova průvodce. Suché konstatování archeologů zní, že Teotihuacán byl založen roku 150 před Kristem v úrodném údolí se strategicky výhodnou polohou. Počátkem našeho letopočtu dosáhl počet obyvatel již 10 000, žijících na území 6 km2. Ačkoliv obyvatelstvo muselo být podle předpokladů v počátcích čistě agrární, netrvalo dlouho, aby začalo být produktivní i ve výrobě. Obsidián byl zpracováván na mnoho předmětů a nástrojů a Teotihuacán se stal obchodním a kulturním centrem, až se rozrostl na 20 km2 s 30 000 obyvateli.

„Zvu tě na velkou cestu po Střední a Jižní Americe" lákal mě v prvních letech porevoluční doby malíř Vrzal. „Základnu si uděláme v Havaně a postupně procestujeme Amazonské pralesy, orchidejové háje na Kubě a mexický Yucatán", pokračoval ve svém plánu. Zůstalo jen u plánů, protože kombinovat tehdejší Kubu s Mexikem a Brazílií nebylo z hlediska dopravy to nejideálnější. Myšlenka na mexické pyramidy mi však již v hlavě zůstala. Další pokus představoval velmi lukrativní nabídku jedné brněnské cestovní kanceláře a také skončil fiaskem. Byla to jedna z prvních bankrotujících kanceláří - dodnes mám u ní peníze.

Jedu sám a po vlastní ose znělo následně moje rozhodnutí. Spojil jsem se v zájmu o Mexiko s Mirkem, jenž jako bývalý průvodce po španělsky mluvících zemích měl jisté zkušenosti. Sraz jsme si dali 18. listopadu 1994 v New Yorku a společně pokračovali do Mexiko City.

Ubytovali jsme se v laciném hotelu v centru města, jenž nás přivítal typickým hlukem z ulice a nefungující klimatizací. Mirek si šel zařizovat své zájmy a na mě zůstalo, abych si stanovil program a vyrazil za poznáváním. První má cesta vedla 50 km na severozápad vyprahlou a rozprášenou krajinou přeplněným autobusem k Pyramides. Po hodině jízdy jsme dorazili do Teotihuacánu - města, kde se rodí bohové - jak zní v překladu název tohoto kdysi slavného, dnes do ruin rozpadlého areálu náboženského a politického centra. Podle aztécké mytologie se bohové shromáždili při smrti Čtvrtého slunce za účelem vytvoření éry Pátého Slunce. Po pádu Teotihuacánu a jeho opuštění obyvateli však byli velmi zklamáni, že už nebude nikoho, kdo by je zde uctíval. Božstva Nanauatzin a Teccitecatila sebeobětováním a odchodem z nebeské sféry do obětního ohně přispěla ke znovuobjevení Slunce a Měsíce.

Tato legenda vysvětluje, proč Montezuma II. uskutečňoval každoročně poutní cestu do Teotihuacánu, kde měl chrám umístěný naproti pyramidě Slunce a chtěl tak vzdát úctu bohům reprezentovaných Sluncem a Měsícem. Aztéčtí vládci vyprávěli františkánskému mnichovi Bernardu de Sahagimu (1499 - 1570), že Teotihuacán se stal pohřebním místem pro Aztécké krále, jež pak byli po smrti oslavováni jako „teotl" bůh. Když Španělé objevili toto místo, jež bylo zarostlé vegetací po 750 let, těžko si mohli představit jeho význam, jako jednoho z největších středoamerických kulturních, intelektuálních a náboženských center. Teprve v roce 1889 zahájil v Mexiku narozený archeolog Leopold Batres první průzkumné práce a vykopávky. Do dnešního dne však mnoho ze zdejších záhad zůstalo neobjasněno.

Jak velmi mě toto místo připomíná Egyptskou Gízu nebo Sakkaru, pomyslím si při čtení těchto řádků z Nellsova průvodce. Suché konstatování archeologů zní, že Teotihuacán byl založen roku 150 před Kristem v úrodném údolí se strategicky výhodnou polohou. Počátkem našeho letopočtu dosáhl počet obyvatel již 10 000, žijících na území 6 km čtverečních. Ačkoliv obyvatelstvo muselo být podle předpokladů v počátcích čistě agrární, netrvalo dlouho, aby začalo být produktivní i ve výrobě. Obsidián byl zpracováván na mnoho předmětů a nástrojů a Teotihuacán se stal obchodním a kulturním centrem, až se rozrostl na 20 km2 s 30 000 obyvateli.

V prvních 200 letech byla vztyčena Pyramida Slunce na základně 225 x 225 metrů a s 365 stupni. Následovala Pyramida Měsíce vysoká 43 metrů a čítající 112 stupňů na základně 120 x 150 metrů a dále 23 chrámů a paláců na východozápadní ose. Tento komunikační prostor čtyři kilometry dlouhý a 43 metrů široký nazvali Španělé Calzada de los muertos, protože se domnívali, že skrývá hroby „teotihuacános". Procházel jsem se po této široké Třídě mrtvých a snažil jsem se představit si podle zlomku, který je dnodnes vidět, jak asi vypadala chůze původním slavným městem. Třída začínala u Pyramidy Měsíce, spočívající na 27 metrů vysoké terase, což jí dává dominující charakter, a pokračovala kolem Quetzapapálothova paláce, Jaguářího dvora, Pumí zdi, postupně až k chrámu Quetzalcoatla. Pyramidy, chrámy, hadi, kočkovité šelmy a vyznávání Slunce - opět se mi evokuje podobnost s Egyptskou říší. Jako kdyby měly tyto stavby před svým zrodem společného inspirátora, stojícího u kolébky civilizací a souvisejícího se slunečními změnami? Je snad Teotihuacán mapou hvězdné oblohy? Aby se mi lépe přemýšlelo, natrhal jsem si červené dužinaté květy opuncií, rostoucí v ruinách chrámu kněžích, jež mají být lahůdkou, ale efektem byl jen popíchaný jazyk od drobných jehliček v jejich semínkách. Snad se mi rouška tajemství poodhalí zítra v muzeu.

V roce 1825, tedy ve stejné době, kdy Evropané začali pátrat po svých kořenech, počali obyvatelé Mexika v rámci uvědomování si své národní svébytnosti a identity systematicky pátrat a sbírat předměty minulosti. Císař Maxmilian, inspirován tendencemi ostatních čelnů své Habsburské rodiny, nechal zde pro sbírky postavit důstojný stánek prvního národního muzea v roce 1865. O sto let později se sbírky rozrostly natolik, že si vynutily v roce 1964 otevření nového Národního antropologického muzea v parku Chapultepec. Již ve vstupu uvítá návštěvníka nedokončená, sedm metrů vysoká a 165 tun těžká skulptura boha deště Tlaloka, jako památka na doby, kdy lidstvo na celé zeměkouli dokázalo hravě pohybovat mnohotunovými kameny, ať už to bylo v Egyptě, v Cuzco, na Velikonočních ostrovech či v Stonehenge.

Díky moderní konstrukci budovy je orientace v dvoupodlažním muzeu jednoduchá. Jednotlivé sály jsou nainstalovány podle kulturních komplexů, s tím, že návštěvník má možnost v případě únavy vždy uniknout do centrálního sálu. Dokonce velmi spěchající turisté mohou zvolit ten nejkratší okruh, zpestřený navíc přesávkami pod otevřenou oblohou.

První sál informuje o souvislosti antropologie s ostatními vědními obory. Druhý sál představuje Střední Ameriku vcelku, aby se pozornost ve třetím sále mohla soustředit na Mexické původní obyvatelstvo. Kultury předklasického období jsou ve čtvrtém sále rozděleny do čtyř epoch, podle vývoje keramiky. V pátém sále nalézáme kompletní repliku Quetzalcoatlova chrámu z Teotihuacánu s jeho chřestýšími hlavami. Tento motiv se objevuje i na 4, 5 m chrámových kolosech z Tuly v šestém sále. Sál číslo sedm, nazvaný Maxica, překvapí tlumeně osvětleným aztéckým kalendářem, zhotoveným v kruhovém kameni o průměru čtyř metrů a váze 20 tun. Kalendář rozděloval rok pod dohledem Tonatiuka - slunečního boha do 18 period po 20 dnech, s přidáním pěti „bezejmených" dní. V osmém sále je představena kultura Zapotec a Mixtec z Oaxaca a v devátém pak Olmékové a Totonakové z Maxického zálivu. Nejbohatší oddělení se zřetelem na umělecký odkaz je v devátém sále vyobrazením Mayské říše, jejíž mexická část se rozkládala na poloostrově Yucatán. Ten jsem měl v úmyslu navštívit jako další bod cesty.

Podle v muzeu uváděné historie jsem se dověděl, že během poslední doby ledové (asi před 35 000 lety) přešly putující kmeny z Asie přes zmrzlou Beringovu úžinu do oblasti dnešní Aljašky. Tyto malé nomádské skupiny postupovaly pak na jih krajem Jacka Londona a dále přes celý Severoamerický kontinent až do Jižní Ameriky. Dost jsem se pozastavoval nad tím, jak podle tohoto scénáře asi tyto drobné skupiny lovců dokázaly přes všechny útrapy spojené s takto udávanou cestou přinést s sebou z Asie tradice tak společné pro Babylon, Egypt i Ameriku. Vývoj rozvinutých kultur započal během preklasického období asi 2 000 let př. n. l. Olmékové, jež jsou pokládáni za předky Středoamerických indiánů stavěli v té době pyramidy z bláta a jílu ve tvaru kuželů.

Ihned jsem si vybavil pyramidy z bláta a jílu ve tvaru kuželů v Anglii. Tvořili oltáře z žuly, sochy z čediče, na což byli mistři už Egypťané, prvé chrámy konstruovali ze dřeva, tedy asi jako Egypťané dávno před Luxorem a Řekové v počátcích. Tyto předměty nám podávají přehled o jejich prvé náboženské víře a rituálech. Kult plodnosti spojený s elementární podstatou božstev (země, voda, podzemní svět). Hlavní roli spojenou se vznikem lidstva hraje opět kočkovitá šelma - jaguár - stejně jako v Gíze lvice. Procházel jsem oddělením keramických sošek a náhle se mi vybavila další podobnost s keramickými soškami, jež jsem viděl v Iraklion na Krétě. Styl byl podobný, ale náměty odlišné, tajuplné a pro mě zatím nepochopitelné, až mě vybízely k myšlence vytvořit soubor plastik insirovaný touto kulturou.

Zde se krčí v tmavém koutě vitriny postavička muže s ptačí čepicí na fousaté hlavě, ruce i nožky má skrčené pod želvím krunýřem. To bude asi Velmi tpělivý domácí přítel, evokoval se mi budoucí název. Vedle pak roztomilý kníráč spokojeně zívá, hladíc si nacpané bříško - to musí být Strážce dobré pohody a chuti k jídlu. A tam v té centrální vitrince umístěná snad religiózní postava hadí ženy, akrobatky, ta mi symbolizuje Radost ze života a ten mnohokrát opakovaný námět chřestýše v klubku, to je pro mě Moudrý zahradní strážce. Co asi chtěl dávný umělec vyjádřit figurkou ženy se dvěma tvářemi o rozdílném výrazu v další vitrině? Že by Dilema dobra a zla? Kreslil jsem si na drobné lístky zápisníku nadšen tajemností těch námětů až dokud mě zvonek nepřerušil. Vyšel jsem do smogu přelidněného Mexiko City s úmyslem, že se k námětům drobných sošek ještě v budoucnu vrátím.

V dalších dnech jsme již cestovali po Yucatánu. Při studiu mayských a aztéckých pyramid jsem si stále ověřoval tu podobnost vývoje lidstva ve vzdálených částech zeměkoule i přesto, že vědci nepředpokládají, že by mohli spolu komunikovat. Pobyt v Mexiku mi skončil. Čekala mě letenka do Los Angeles, zamluvený automobil a cesta po americkém západě, kudy podle teorie pronikaly přírodní asijské kmeny na jih. Počasí v Kalifornii bylo o poznání studenější než v Mexiku. Vždyť se kvapem blížili Vánoce. Výhodou však byl klid v jindy přeplněných národních parcích. Projížděl jsem postupně z parku do parku a procházel jsem pěšky tou symfonií skalních tvarů a přemýšlel jsem o souboru nových soch, které jsem chtěl vytvořit pod insirací mexickou indiánskou kulturou. Myšlenka nabývala konkrétnější formy v podobě sochařské výstavy s hudbou.

Večer jsem pozoroval červený západ slunce nad krajinou, kterou jsem prošel a překresloval si návrhy nových plastik. Východ slunce po noci strávené v autě zabarvoval útesy oranžově a žlutě a zval mě dál. Bylo krásně jasno.

Doma v Praze už tak jasno nebylo, ale v ateliéru mi to příliš nevadilo. Podle přivezených náčrtů jsem začal modelovat motivy v hlíně, a přitom jsem plánoval i druh materiálu, který použiji pro definitivní sochu. Ve dřevě si budu moci dovolit subtilnější tvary - to bude Medea a tajemství dvou tváří, symbolizující svár dobra a zla v duši. Záhadný přítel skrytý pod krunýřem, si svou uzavřenou formou vyžaduje ztvárnění v pevném třpytivém kameni - dioritu. Jaguáří trůn udělám dřevěný a na kolech, aby jej bylo možno převézt např. od krbu až na terasu jako Starého kocoura Viléma a Radost ze života dřevěnou i kamennou pro umístění venku i v interieru. Strážce dobré pohody je svým posláním vhodný pro komorní formu v bronzu. Souběžně s tvorbou plastik se mi k danému námětu vybavují i slova budoucích básniček a melodie k nim, jako další prvek mého plánu z Mexika - soubor plastik uzavřený melodickou formou do jednotného celku.

Odjel jsem za tajemstvím pyramid. Poodhalil jsem jej zároveň i s mystikou vyjádřenou v drobné plastice stavitelů pyramid. Jak se tak podobný výtvarný, filosofický a náboženský názor rozšířil v dávných dobách, v tak vzdálených oblastech nevím, ledaže bych připustil, že podobným cestováním, jako jsem vykonal já.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Jan Miška (2007-11-28 10:10:06 | 89.176.67.5)
Moc pěkně popsané cestování. Chcete přijít na kloub tajemstvín pyramid? Přečtěte si mou knihu Magická prasíla.

Diashow Aljaska 2017