Iquitos – hlavní město peruánské Amazonie

Iquitos je nejenom největším, ale také nejdůležitějším, nejznámějším a neturističtějším městem peruánské Amazonie. Pokud jedete do Peru a chcete poznat Amazonii, tohle je to správné místo pro vás!

V této galerii je 20 obrázků. Zobraz celou galerii

Iquitos byl založen jako jezuitská misie někdy kolem roku 1750. Zpočátku byl Iquitos vcelku bezvýznamnou osadou. Při prvním sčítání lidu v roce 1808 zde žilo 81 obyvatel, do roku 1840 vzrostl počet obyvatel na 200. Význam města vzrostl v roce 1864, kdy se stal hlavním městem regionu Loreto. Počet obyvatel v roce 1870 se tak zvýšil asi na 1500. Hlavní rozmach však město zaznamenalo v souvislosti s kaučukovníkovou horečkou. Ta probíhala v letech 1880 – 1912 a stala se příčinou obrovského boomu tohoto města.

Osud města velmi připomíná příběh brazilského Manausu. Za několik let se někteří podnikatelé v Iquitosu domohli pohádkového bohatství, ovšem za cenu toho, že sedřeli z kůže mnoho obyčejných dělníků, často z řad domorodého obyvatelstva, kteří byli přinuceni sbírat latex z kaukučovníků. Tito sběrači žili prakticky v otroctví. V této době byla také postavena většina krásných budov, které jsou v Iquitosu dodnes k vidění. Bublina splaskla, když se Britům podařilo propašovat kaučukovník do Malajsie, kde ho začali zpracovávat ve velkém. To znamenalo obrovský propad cen kaučuku na světových trzích a konec slávy „gumovníkových baronů“ nejen v Iquitosu, ale v celé Amazonii vůbec.

Jednou z nejzajímavějších postav tohoto období byl Carlos Fermin Fitzcarrald. Narodil se v roce 1862 jako nejstarší dítě irského námořníka, který se usadil v Peru. Fitzcarrald odešel do peruánského pralesa, kde mimořádně zbohatnul při sběru kaučuku. Dnes je po něm v Iquitosu pojmenována ulice a jeho jméno nese i jedna peruánská provincie. Hlavně se ale jeho příběhem nechal inspirovat německý režisér Werner Herzog a natočil v roce 1982 film Fitzcarraldo s charismatickým Klausem Kinským v titulní roli.

Hlavní hrdina, nadšený obdivovatel pěvce Carusa, si usmyslí, že postaví v pralese operu a udělá pro to i zdánlivě nemožné. Ve filmu je mimo jiné slavná scéna, kterak hlavní hrdina nechává přetáhnout přes kopec veliký parník, aby ho dostal z jednoho povodí do druhého. Tato epizoda se zakládá na pravdě – Fitzcarrald skutečně dokázal přemístit přes kopec parník, vážící 30 tun (filmaři to ovšem trochu přehnali – ve filmu má parník rovnou 320 tun…) Možná jste ten film viděli. Překážky musel překonávat nejen Fitzcarraldo, ale i filmaři. Film se natáčel za mimořádně obtížných podmínek tři roky, během nichž musel režisér měnit i herecké obsazení – mimo jiné odstoupili například Jack Nicholson a Mick Jagger.

Takovou slávu, jakou prožívalo město v dobách kaučukovníkového boomu, už Iquitos asi nezažije, rozhodně se však nedá říci, že by byl dnes bezvýznamným městem. Iquitos je jedním z největších měst v Peru. Dnes v něm žije asi 400000 obyvatel. Je hlavním městem regionu Loreto. Celé Peru se administrativně dělí na 25 regionů (a dále pak na 195 provincií a 1,828 distriktů) a region Loreto je z nich daleko největší. Má rozlohu 368852 km2 (29% rozlohy Peru), je tedy velký zhruba jako Německo. Žije v něm ovšem pouze 736,000 obyvatel (z čehož více než polovina připadá právě na metropoli Iquitos), takže hustota obyvatelstva v tomto pralesním regionu je pouze 2 obyvatele na km2.

Především však drží Iquitos jeden světový rekord – je to největší město na světě, které nemá spojení se zbytkem světa po pozemní komunikaci a je zcela odkázáno na lodní a letecké spojení. Z Iquitosu tedy vedou dvě silnice, ale jedna končí ve 100 kilometrů vzdálené osadě Nauta (ta se nachází poblíž soutoku Ucayali a Marañonu a bystří čtenáři našeho seriálu o Amazonii již jistě vědí, cože to tam vzniká za řeku?!) a druhá vede do přibližně stejně vzdálené osady Franzico de Orellana na soutoku řek Amazonas a Napo. Dál se však z Iquitosu po silnici nedostanete. Na druhou stranu je Iquitos mimořádně významným přístavem. Samotný Iquitos leží na Amazonce. Přes řeku Ucayali má spojení s dalším velkým městem peruánské Amazonie, Pucallpou. Po řekách Marañon a Huallaga se zase lze odsud dostat do města Yurimaguas. Po řece Napo se dá plout až do ekvádorského města Coca. A poplujete-li po samotné Amazonce pořád dále na východ, dojedete do Kolumbie a Brazílie. Málokteré město je tak důležitou říční křižovatkou jako Iquitos. Kromě lodní dopravy je pro ekonomiku města důležitá především těžba a zpracování ropy a rovněž turistický ruch.

Iquitos leží necelé 4 stupně na jih od rovníku v nadmořské výšce 107 metrů nad mořem. Do Prahy je to odsud vzdušnou čarou 10,133 kilometrů. Ve městě je celoročně vlhký vzduch, i když zde jsou dvě roční období. Období dešťů trvá od listopadu do května (a tudíž v květnu má Amazonka v Iquitosu nejvyšší stavy vody), období sucha trvá od června do října (nejmenší stav vody v říjnu). Ročně spadne v Iquitosu asi 2600 mm srážek, průměrná roční teplota je kolem 26°C. Nedaleko Iquitosu se nalézá přírodní rezervace Pacaya-Samiria National Reserve. S rozlohou 20800 km2 (čtvrtina rozlohy České republiky) je to největší přírodní rezervace v Peru, druhá největší v Amazonii a čtvrtá největší v Jižní Americe. A ještě jedna zajímavost – jelikož Iquitos leží téměř na rovníku, časový rozdíl mezi nejdelším a nejkratším dnem v roce je pouhých 18 minut.

Ve městě

Iquitos je na první pohled velice živé město. Není zase o tolik větší než Pucallpa, ale kromě hustoty silničního provozu předčí Pucallpu ve všech směrech. Ve městě je rozvinutá turistická infrastruktura a je to vidět na každém kroku. V centru je spousty „zápaďáckých“ restaurací, hotýlků a turistických kanceláří. Téměř všichni pracovníci cestovních kanceláří mluví anglicky (věc v Peru jinde nevídaná), v angličtině jsou i jídelní lístky v restauracích v centru. A na ulicích je to samý gringo! I když je ve městě sem tam i luxusnější hotel, zatím platí, že Iquitos je městem baťůžkářů. Drtivá většina turistů sem přiletí z Limy letadlem, sem tam někdo přijede i lodí, jako třeba moje maličkost. Nutno říct, že letenky jsou neuvěřitelně laciné – nejlevnější letenky do Limy jsou k mání už za 100 solů (něco přes 600 Kč).

Město samo nenabízí nějaké významné památky, zajímavé ale rozhodně je. I když největším náměstím v Iquitosu je Plaza 28 de Julio (údajně největší náměstí v Peru, mně se ale nezdálo být nějak zvlášť obrovské), srdcem města je Plaza de Armas, jako ostatně skoro v každém peruánském městě. V jeho okolí se zachovalo mnoho hezkých domů z období gumovníkové horečky. Nejznámější z nich je Casa de Hierro (Železný dům), dílo geniálního francouzského inženýra Gustava Eiffela. Dům byl navržen a sestrojen v Paříži. Poté byl rozmontován na jednotlivé díly, dovezen do Iquitosu a zde byl znovu postaven přímo na náměstí Plaza de Armas někdy kolem roku 1890. Železný dům je, pravda, stavba pro Iquitos trochu netypická, ostatní domy však už vypadají „klasicky jihoamericky“. Ty opravené zdobí krásně barevné fasády s hezkými balkony, další se rekonstruují. Letopočty na těchto domech jsou všechny z let gumovníkové horečky.

Asi nejzajímavější částí města je Belén. Je to čtvrť chudiny asi tak kilometr od centra, která se nalézá na břehu Amazonky. Tedy břeh je zde alespoň zakreslen na mapě. Jenže máme zrovna období sucha (psáno koncem července), stav vody v tomto veletoku je dosti nízký a to znamená, že domky v Belénu teď stojí hezky pěkně na suchu. Většina z nich ovšem stojí na dosti vysokých kůlech, další jsou pak připevněny na vory, které teď v červenci také „kotví“ na suchu. Jakmile však začne období dešťů, hladina v řece se zvedne o několik metrů. Domečky pak buď stojí ve vodě nebo plavou na vodní hladině a lidé se mezi nimi přepravují na lodičkách. Což je možná hezčí období, protože teď je tu všude bahno a nepořádek.

Bydlí zde evidentně dosti chudá vrstva obyvatelstva a při procházce mezi domky mě asi 10 lidí varovalo, že mě okradou. Příště si koupím foťák, který se vejde do kapsy a nebudí takovou pozornost, jako můj velký aparát, který se mi houpe na krku. Nakonec mě tři policisté víceméně pošlou pryč, abych se tu raději nepotuloval. V Belénu, kousek nad domky na kůlech, je také velikánské tržiště. Tady se prodává všechno, na co si vzpomenete. Nejen jídlo a pití, ale i oblečení, boty, nářadí, kosmetika, železářské zboží, turistické cetky… Zajímavé je, že ačkoliv je celkem teplo, maso na trhu vůbec nesmrdí. Viděl jsem tu prodávat i dvě velké vodní želvy. Jelikož to bylo na trhu s masem, jejich osud byl celkem jasný – domácí mazlíčci to asi nebudou.

Iquitos je město, které je v podstatě obklopeno řekami ze všech stran. Z jedné strany teče Amazonka. Do ní se však v Iquitosu vlévají ještě řeky Nanay a Itaya, které město prakticky uzavírají kolem dokola. Na mapě to trochu připomíná anakondu. Nezdá se ovšem, že by řeky město dusily, naopak, jsou hlavní spojnicí s okolním světem. A mimochodem – i když je zrovna období sucha, můžete i teď spatřit sem tam plovoucí domy kousek od pobřeží. U jednoho domku mají dokonce i plovoucí kadibudku.

Iquitos – praktické informace

Orientační kurs v červenci 2009: 1USD = 3 S (peruánskou měnou je nový sol)

Doprava: Letenky do Limy lze dostat od 100 S výše, let trvá asi 100 minut (letecká vzdálenost Lima – Iquitos je 1000 kilometrů). Loď z Pucallpy do Iquitosu jede 3–5 dní (říční vzdálenost 990 kilometrů) a stojí 100 S (viz minulý článek). Moto-taxi z přístavu do centra (2–3 km) jsem usmlouval na 2 S. Rychlá loď z Iquitosu do Santa Rosy (hranice Peru/Kolumbie/Bra­zílie) jede 8 hodin a stojí 180 S nebo 60 USD (v ceně je snídaně a oběd). Jezdí pravděpodobně každý den.

Ubytování: Ubytoval jsem se v hotelu „Woodpecker’s“ na ulici Putumayo, hned vedle náměstí Plaza de Armas, za 10 S na noc. Sprcha a záchod na chodbě, chlazená pitná voda zdarma, je tu klid (skoro nikdo tu nebydlí) a dá se tu zdarma chytit wifi síť, takže ideální ubytování.

Jídlo a pití: Ve městě je spousty restaurací. Zašel jsem například do Ari’s Burger, což je docela dobrá hamburgrárna na náměstí Plaza de Armas. Menu (hamburger, hranolky, džus) tu vyjde na 12–15 S a zasytí. Hamburgery výborné, obsluha je ovšem někdy trochu pomalejší. Vedle hamburgrárny prodávají výbornou kopečkovou zmrzlinu (1 velký kopeček – 1.5 S). Pak jsem si oblíbil supermarket, který leží na rohu ulice Morona, kousek od náměstí Plaza de Armas. Kromě normálních potravin (0.5 litru jogurtu 2.70 S, vítaná změna) je tu i něco jako kavárna (trojúhelník dobré pizzy 4 S, vynikající džus 1S). Pivo se kupodivu prodává po celém Iquitosu převážně ve třetinkových lahvích (0.350 litru). Nakonec jsem našel dobrý podnik v ulici Huallaga pár bloků od centra, kde mají velké pivo (dvanáctka, 0.650 litru) za 3.50 S.

Internet: Internet je v Iquitosu doslova na každém rohu. Na hlavním náměstí Plaza de Armas najdete velikánskou internetárnu s celkem dobrým připojením, stojí 2 S na hodinu. Jinde stojí internet kolem 1.5 S na hodinu. Vzhledem k tomu, že jsem měl notebook a chytil jsem u sebe v hotelu bezdrátovou síť (dost pomalá, ale zdarma), využil jsem veřejný internet pouze jednou.

Tento článek je součástí seriálu Jižní Amerikou. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Frantisek (2010-02-01 04:42:51 | 200.121.206.44)
Pekne a poucne cteni. Prave jsem v Lime a zitra se chystam do Iquitosu, tak jsem nacerpal zajimave informace. Dekuji. Frantisek
[2] Stepanka (2010-07-30 14:42:27 | 83.240.1.234)
Jedu do Peru prakticky sama na delsi dobu s jednim kontaktem na kamarada z Limy... Nicmene bych se potrebovala dostat do Iquitos, nakontaktovat se tam na duveryhodne osoby a dostat se na farmu cca 50km od Iquitos.. poradite mi prosim? Dekuji
[3] marky (2012-02-28 00:37:52 | 77.237.138.233)
Moc pekne napsano. V Iquitos jsem byla 8 dni a doslova jsem si to misto zamilovala. Ale to jen diky fantastickym podminkam ubytovaní. Přítel ma v Iquitos cast rodiny, takze nevim jaka je uroven hoteloveho ubytovani. Bez klimatizace a siti proti komarum bych ale urcite tak nadsena nebyla :-) Ockovana jsem byla pouze proti zlute zimnici a z malarie a horecky dengue mam respekt. Do Belenu jsme se vydali po vode clunem (bylo obdobi destu) a tak nam zadne nebezpeci nehrozilo. Jinak me moc potesil poulicni trh v Belenu... neco takoveho jsem nevidela, zvlaste pak ulicka s prirodni medicinou z Amazonie. Nakoupila jsem masti, dreva, listky a caje..vse uzasne. Jinak jen nevim, jak ma kdo citlive pachove senzory, ale zrovna u masa to smrdelo naprosto neskutečne. Zvlaste kurata a ryby... brrr. Navstivili jsme take jednu z nejlepsich restauraci v Íquitos Al Frio y Al Fuego. Restaurace v klasickem stylu, ktera pluje na vode a da se tam tak dostat pouze kratkou a velmi romantickou plavbou. Jidlo je spis prumerne a porce male, ale atmosfera jedinecna :-) Ceny kolem 50/S za pokrm. Vseobecne mi v Iquitos jidlo spis nechutnalo. Nemam moc rada ricni ryby (paiche a spol) nejsem fanda hamburgeru a vse ostatni bylo tak nejak bez koreni. Udajne je tam ale jedna klasicka italska pizzerie a v Rustice se da take najist. Ceny zase tak nizke nejsou, vetsina jidla se totiz dovazi. Sice je kolem dokola jungle a zeleno, ale krom bananu, kakaa a spol se tam nicemu moc nedari. Pravda, ze velke pivo za 6/S je porad lepsi nez male v Lime za 7/S. Jinak v Iquitos se toho da delat opravdu spoustu. Vylety po rece, do jungle, ZOO park s lagunou Quistococha, motýlí farma, golf atd. Jen bych nedoporucovala zadne samanske rituály a popijeni Ayahuasky (zdravý clovek to nepotrebuje). Pozor na smenu penez ma ulici 99% sance, ze vas okradou. Nepodcenujte situaci. Je to nedotcena priroda Amazonie. Vsechno co tam zije je tak nejak vetsi a jedovatejsi nez jak to zname, pokud to vubec zname. Navic jsem byla v Iquitos v nemocnici a urcite bych nikomu neprala aby tam byl osetrovan :-) I kdyz znim dost negativne neni to tak. Iquitos je nadherne misto... Muj naprosto nejuzasnejsi cestovatelsky zazitek, ale jen diky tomu, že jsem se ve zdravi vratila domu. A to preji i vsem ostatnim cestovatelum:-)

Diashow Aljaska 2017