Jemen - zelená střecha Arábie

Jemen se může pyšnit nejbujnější přírodou na celém Arabském poloostrově. Z vůle Alláhovy je totiž jediným místem v této části světa, kde pravidelně vydatně prší. Klimatické podmínky tu jsou přesto extrémní. To spolu s odlehlostí této země umožnilo vznik unikátní flóry, která nemá nikde na světě obdoby.

K nejzelenějším horám v Jemenu patří pohoří Jabal Sabir. Adenium bývá pro své nádherné květy nazýváno „pouštní růží“ Většina druhů aloe vykvétá hned po skončení období dešťů. Starý baobab u vesnice At Turba (v jihozápadním Jemenu) je považován za největší strom na Arabském polostrově. Adenium vypadá tak trochu  jako rostlina z jiné planety. Díky mohutným pryšcům rodu Euphorbia to na některých místech Jemenu vypadá jako v Mexiku. „Kaktusy“, které zdobí jemenskou krajinu nemají s těmi americkými nic společného. Jde vlastně o různé málo známé druhy sukulentů. V jemenských horách zdomácněla i známá opuncie. Jemen je rájem milovníků sukulentů.

V této galerii je 9 obrázků. Zobraz celou galerii

Za to, že Jemen není vyprahlou pustinou, tak jako ostatní země Středního východu, mohou vysoké hory, které tvoří velkou část jeho území. Ty zachycují srážkové mraky, jenž ženou dvakrát ročně k jeho pobřeží monzunové větry od Indického oceánu. První období dešťů začíná v březnu a končí v dubnu. Další a mnohem vydatnější zálivku přinášejí měsíce srpen a září. Obě tato období znamenají znovuoživení přírody a začátek dalšího vegetačního cyklu rostlin, které záhy během suchých měsíců z krajiny mizí, nebo jen obtížně přežívají. Jemen je tak vlastně zemí dvou jar.

Myrha a kadidlo

Jemen ležel v minulosti na začátku proslulé karavanní stezky, po které dávní arabští obchodníci přiváželi do Evropy vzácnou myrhu a kadidlo. Proto nelze začít vyprávění o flóře této exotické země jinak, než-li zmínkou o rostlinách, ze kterých tyto trochu tajemné ingredience pocházejí.

Myrhovník pravý neboli balsamovník myrhový (Commiphora myrrha) je keř s tlustým kmenem a trnitými větvemi, který vzhledem trochu připomíná naši trnku a dorůstá až výšky tří metrů. Roste v horských oblastech Arábie, převážně v Jemenu a sousedním Ománu. Z jeho kůry vytéká po naříznutí olejovitá pryskyřice, která na vzduchu tuhne v poloprůsvitnou hmotu žlutohnědé barvy a příjemné vůně. Právě to je vzácná myrha, o niž se píše už v bibli. Od pradávna se tato látka užívala v lékařství a kosmetice. Egypťané jejím roztokem balzamovali své mrtvé faraóny.

Myrha byla evropskými obchodníky často zaměňována s kadidlem, které se získává z kadidlovníku (Boswellia). Ten je přibližně šest metrů vysoký a roste pouze v pouštích východního Jemenu. Mléčná šťáva, která vytéká při poranění z jeho větví, zasychá na vzduchu do tvaru kapek. Používá se podobně jako myrha. Především bylo však kadidlo vždy ceněno pro svou vůni a sloužilo při vykuřování chrámů. Pokusy pěstovat tyto vzácné keře mimo jejich domovinu zatím vždy selhaly.

Ráj sukulentů

Myrhovník ani kadidlovník neroste v Jemenu přiliž hojně, navíc je těžké rozlišit tyto keře od pro nás rovněž exotických akácií a tamaryšků. Běžný turista se však může v této zemi kochat pohledem na mnoho jiných zajímavých rostlin. Téměř na každém kroku tu člověk v přírodě narazí na něco zajímavého. Především milovníci kaktusů a sukulentů si tu budou připadat jako v ráji. V některých částech Jemenu to totiž vypadá tak trochu jako v Mexiku. Některé rostliny dorůstají obrovských rozměrů, jiné mají bizarní tvary či nezvykle zbarvené květy. Původních flóru občas doplňují druhy zavlečené ze světa; nejčastěji se jedná o agáve a opuncie.

Vegetace je rozložena v jemenské krajině obráceně nežli je tomu ve zbytku světa. Údolí jsou suchá a kamenitá, téměř bez života. Zeleně přibývá s nadmořskou výškou. Nejvíce se rostlinám daří ve výškách nad tisíc pět set metrů. Skutečnou zahradou jsou pak nejvyšší jemenské hory, kde padá nejvíce srážek. Pohoří Haraz, tři tisíce metrů vysoká střecha Arábie, je po botanické stránce asi nejzajímavější částí země.

Zázračné aloe

Jemen je domovem aloe – rostliny jejíž neuvěřitelné léčivé schopnosti zamotaly hlavu už mnoha vědeckým týmům. Pro tento známý sukulent jsou charakteristické tuhé listy, které rostou ve tvaru hvězdice a mají okraje lemované trny. Jedná se o člena rodiny liliokvětých, vzdáleného příbuzného cibule a česneku. V přírodě roste na tři sta druhů aloe, ale pouze několik z nich má léčivé účinky. K lékařským účelům se obvykle používá šťáva z aloe vera (tj. pravé aloe). Není vyloučeno, že v budoucnu budou objeveny léčivé schopnosti i u dalších druhů. Aloe roste na Arabském poloostrově a ve východní Africe, převážně v zemích, jejichž flora je jen málo prozkoumána.

Zázračné vlastnosti šťávy z listů aloe vera byly známy už ve starověku. Léčila se jí celá škála nemocí, tak jako je tomu dodnes. Nejlepší výsledky přináší aplikace aloe vera při trávicích obtížích, popáleninách a kožních chorobách. Po výbuchu atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki bylo prokázáno, že tato látka měla příznivý vliv na hojení ran zasažených osob.

O rostlině aloe koluje mnoho legend. Královna Kleopatra prý vděčila za svou krásu právě pravidelnému užívání její šťávy. Alexanr Veliký byl údajně zas přemluven svých rádcem Aristotelem, aby se zmocnil jemenského ostrova Sokotra, a to kvůli věhlasným zásobám aloe, nutným k léčení zraněných vojáků.

Aloe bývá laiky často zaměňováno s rostlinami rodu agáve. Oba sukulenty lze přitom snadno rozlišit podle listů. Aloe je má měkké, silně dužnaté a snadno lámavé. Listy agáve jsou naproti tomu tuhé, uvnitř vláknité a ulomit je lze jen obtížně.

Pouštní růže

Na každého návštěvníka Jemenu však asi nejvíce zapůsobí bizarní rostlina Adenium obescum, které se pro nezvykle baňatý kmen říká také lahvovník či sloní noha. Můžete se setkat i s přezdívkou pouštní růže. Pro tuto rostlinu je totiž typické velké množství nádherných růžových květů. Bezpochyby jde o jeden z nejdekorativ­nějších sukulentů. Pohledu na adenium kvetoucí uprostřed divokých jemenských hor se však nemůže vyrovnat ani sebelépe naaranžovaný květináč.

Adenium je tak trochu zázrakem přírody, neboť dokáže přežít i v tom nejdrsnějším prostředí. Není náročné na druh půdy, nevadí mu prudké výkyvy teplot ani dlouhodobé sucho. Před spásáním není chráněno trny, ale svou jedovatostí. V jemenských horách je to všude hojně rozšířená rostlina.

Každé adenium má originálně tvarovaný kmen. Ten je obvykle ve spodní části velmi tlustý (až jeden metr!) a směrem vzhůru se prudce zužuje. Rostliny jsou většinou pokrouceny do naprosto nepravděpodobných tvarů. Kmen může být jednotlivý ale i členěný. Vypadá jako model z polotuhého vosku a často je různě groteskně vtlačený mezi skály a balvany. Jednotlivé exempláře lze spatřit i na vysokých holých skalách či v rozpukaných a jinak pustých lávových polích. Je udivující, jak kořeny v takových místech vůbec najdou výživu. Většinou je adenium vidět jen z menší části, neboť podstatná část těla těchto rostlin leží skryta pod zemí. Přesto nejsou vzácností dvoumetrový obři.

Tajemný baobab

Za největší kuriozitu jemenské přírody je botaniky považován několik stovek let starý baobab (Adansonia digitata) u vesničky At Turba. Původním domovem baobabů je Afrika a Austrálie. Kde se vzal baobab v této části světa je proto naprostá záhada. Jedná se navíc o pravděpodobně největší strom na Arabském poloostrově. Obvod jeho kmene měří rovných dvacet metrů. Přesto že okolí At Turby má na rozdíl od zbytku země příjemné klima s pravidelnými srážkami a tak trochu připomíná africkou savanu, žádný jiný exemplář tohoto druhu zde už neroste. Patrně se náhodou dostalo jeho semeno i s nákladem z černé Afriky do některého jemenského přístavu a odtud ho sem přinesla nějaká dávná karavana arabských obchodníků. Domorodci spojují tento solitér s mnoha legendami. Podle jedné pod ním prý tábořila Bilkis (biblická královna ze Sáby) při cestě za králem Šalamounem.

Vědec na oslu

Prvním evropským botanikem, který popsal jemenskou flóru byl Peter Forsskal. Do Šťasné Arábie dorazil s dánskou expedicí roku 1763. Jen těžko si lze představit těžkosti a útrapy jaké provázeli tohoto učence během cesty. Nepřátelskou muslimskou zemí putoval na oslu, s bambitkami u pasu a v přestrojení za Araba. Když zemřel uprostřed jemenských hor na malárii, napsal si vedoucí výpravy Carsten Niebuhr do deníku: „Pro pana Forsskala jsme všichni velice truchlili, protože svým pilným botanizováním a svým častým stykem s prostými lidmi nejenže se nejlépe z celé společnosti naučil arabsky, takže často vystupoval jako náš mluvčí, ale i jinak se o průběh naší cesty nesmírně svědomitě staral… Sám byl pro takovou cestu po Arábii jako zrozený… Od první chvíle si zvykl žít jako obyvatelé této země, což je naprosto nutné, neboť bez toho by ani ten nejučenější člověk v těchto krajích nedosáhl ničeho.“

Co nelze vynechat

Milovníci přírody a obdivovatelé exotických sukulentů by měli v Jemenu navštívit zejména oblasti na rozhraní hor a horké nížiny zvané Tiháma. Svahy obrácené do suchého vnitrozemí bývají pusté a téměř bez vegetace. K nejzelenějším a nejsandněji dostupným lokalitám patří Jabal Sabir u města Taiz a pohoří Haraz v okolí vesnice Manacha, které má relativně dobrou turistickou infrastrukturu. Fyzicky náročnější je výprava do zeleného pohoří Bura’a u městečka Bajil. Skutečnou lahůdkou je také ostrov Sokotra, kde většinu flóry tvoří endemické druhy.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-jemen-zelena-strecha-arabie.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-jemen-zelena-strecha-arabie.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Beky2 (2010-07-30 15:34:27 | 109.238.33.6)
Zdravím v článku jsem se dočetl něco málo o aloe... podívejte se sem http://www.prodejbylin.cz/aloe_pryskyrice/index.html .

Diashow Oregon