Jezero Taupo

Taupo je název největšího novozélandského jezera a zároveň města, které leží na jeho březích. Jezero leží takřka přesně uprostřed Severního ostrova. Cestou k jezeru jsem však zavítal i na farmu, kde jsem oslavil pravé kiwivánoce.

V této galerii je 7 obrázků. Zobraz celou galerii

Jezero Taupo je sopečného původu a patří mezi největší kráterová jezera světa. Je to vlastně obrovská zatopená kaldera, která vznikla při obrovském výbuchu asi před 26,500 lety. Tento výbuch byl pravděpodobně tak silný, že zdevastoval celý Severní ostrov. Taupo má rozlohu 616 km2, tedy přibližně tolik jako největší jezero střední Evropy, Balaton, na rozdíl od Balatonu však není jeho tvar tak silně protáhlý. Jeho maximální rozměry jsou 46×33 kilometrů, délka jeho pobřeží je 193 kilometrů, leží v nadmořské výšce 356 m.n.m. a dosahuje maximální hloubky 186 metrů. Do jezera ústí několik přítoků, vytéká z něj však jediná řeka, Waikato – nejdelší řeka Nového Zélandu, dlouhá 425 kilometrů, čili asi jako Vltava. V jezeře je mimořádně čistá voda a vyskytují se zde obrovští pstruzi, kteří sem byli uměle vysazeni.

U severovýchodního břehu jezera leží stejnojmenné město Taupo, které má přibližně 23000 obyvatel. Jezero Taupo je nejenom největším jezerem Nového Zélandu, ale také největším sladkovodním jezerem celé Oceánie. Vulkanická zóna Taupo, pojmenovaná podle jezera, je dlouhá 250 kilometrů a široká 30–80 kilometrů.

Gigantická erupce, která jezero vytvořila, nebyla zdaleka poslední. Za posledních 27000 let vybuchnul tento supervulkán 28×. Ke zvláště gigantické explozi došlo v roce 181 n.l. (tzv. erupce Hatepe). Jeden z největších sopečných výbuchů v dějinách (100 kubických kilometrů vyvrženého materiálu) pokryl velké části Severního ostrova vrstvou horkého jedovatého sopečného popela. Výbuch zničil veškeré rostlinstvo a živočišstvo v okruhu 500 kilometrů. Lidé při tom o život naštěstí nepřišli, protože Severní ostrov byl tehdy ještě neobydlený (Maorové sem přišli až mnohem později). Zato v Číně a dokonce až v Římské říši zaznamenali toho roku silně ztmavenou oblohu a krásně zbarvené západy slunce – důsledek výbuchu na opačném konci planety (sopečný prach z výbuchu se rozptýlil po celé zeměkouli).

To ale nic nebylo proti výbuchu, který před 26500 lety jezero Taupo vytvořil. Tato gigantická erupce vyvrhla do vzduchu neuvěřitelných 1170 kubických kilometrů materiálu! Pro srovnání – při explozi indonéské sopky Tambora (ostrov Sumbawa) v roce 1815 bylo do vzduchu vyvrženo 150 kilometrů krychlových materiálu, a to je při tom zatím největší sopečný výbuch, zaznamenaný v dějinách lidstva. A výbuch další indonéské sopky, Krakatau, který se konal v roce 1883, byl proti explozi v oblasti Taupo jenom trapnou epizodkou, při níž bylo vyvrženo do vzduchu „jen“ 20 kilometrů krychlových materiálu (nicméně tento výbuch byl slyšet 5000 kilometrů daleko).

Nelze ani domyslet, co by se na Novém Zélandu stalo, kdyby se taková megaerupce konala dnes. Nepřežil by pravděpodobně žádný Novozélanďan, alespoň na Severním ostrově tedy určitě ne. Po výbuchu před 26500 lety (tzv. erupce Oruanui) se stovky kilometrů čtverečních povrchu doslova „propadly do země“ (množství vyvrženého materiálu pak spadlo zpátky na zem a doslova pohřbilo většinu Severního ostrova) a takto vzniklá obrovská kaldera byla zaplněna vodou, čímž vzniklo jezero Taupo. Erupce z roku 181 n.l. pak toto jezero ještě značně rozšířila.

Sopky navíc vybuchují v okolí jezera Taupo i dnes. V poslední době byl nejničivější explozí výbuch sopky Tarawera (1111 m.n.m., východně od Rotoruy), která vybuchla naposledy v roce 1886, kdy zasypala tři maorské vesnice a zabila 155 lidí. Dnes se jedna tato vesnice s příznačným názvem Burried Village ukazuje turistům.

Cestovní deník

pátek 24. prosince 2010 – Štědrý den! Ačkoliv jsem kdysi trávíval tento den vždy doma s rodiči, dnešní a předcházejí dvoje Vánoce jsem prožil na cestách. Štědrý den roku 2008 jsem strávil ve vesnici Ella na Srí Lance, zatímco loni, již na Cestě kolem světa, jsem se tento den pokoušel o trekking v okolí argentinského města Ushuaia. Letošní Štědrý den jsem chtěl dostopovat z Rotoruy do města Taupo. Ale vše bylo jinak.

Jelikož jsem nic nestopnul ani po půlhodině, dal jsem si pauzu (nákup) a poté jsem si stoupnul na stejné místo znovu. A hned po minutě mě vzal mladý kluk jménem Caleb. Nejel ovšem do Taupa, nýbrž do nějaké vesnice, kde má jeho rodina farmu. A pozval mě, jestli s nimi nechci strávit Vánoce. Inu, proč ne? Takže změna plánu.

Farma se jmenuje Apple House Farm a leží v idylické venkovské krajině, která mi silně připomněla Slovensko. Všude se pasou krávy a někde i ovce. Ovce jsou pro Nový Zéland sice typičtější, ale chovají se spíše ve vyšších polohách. Rodina Caleba byla poměrně početná a silně křesťansky založená. Jak jsem se postupně dozvěděl, jsou to křesťanští fundamentalisté. Slovo fundamentalista má pro nás většinou hanlivý nádech, ale tito lidé se tak sami označují a jsou na to hrdí. Věří doslova všemu, co je napsáno v Bibli, nepochybují o jediném písmenu, které je v této knize napsáno, a stejně vychovávají svoje děti. Neuznávají například evoluci. Jsou kreacionisté, takže podle nich svět existuje jen několik tisíc let. Mají na to dokonce i knihy, které „dokládají“, že evoluce je nesmysl a geologie pavěda, neměl jsem ale čas se do toho začíst. Proto také Cindy (matka rodiny) raději vyučuje děti doma a neposílá je do školy.

Dále tito fundamentalisté nepijí alkohol, prý to Ježíš zakázal. Když jsem se ptal, jak to, že sám Kristus dával podle Bible svým učedníkům víno jako „krev Páně“, vysvětlili mi, že to je symbol a že oni místo toho „přijímají“ grepovou šťávu. Rodina ale vypadá hodně šťastně. Cindy a její manžel Steve mají čtyři děti a některé z nich už mají také děti a žijí jako jedna velká šťastná rodina. Živí se hlavně farmařením a Steve navíc ve své dílně vyrábí i nábytek. Kromě toho k nim na farmu jezdí wwoofers (willing workers on organic farms) – lidé, kteří dobrovolně pracují na farmách za byt a stravu. Teď je tu například dvacetiletý Němec Amadeus z Bavorska, s nímž mě ubytovali v jakési chatce a před čtyřmi roky tu byl i jeden Čech (mají ho zapsaného v pamětní knize). V neposlední řadě pak musím zmínit, že štědrovečerní večeře (maso, zelenina, brambory) byla skvělá. Pravda, nebyl to kapr s bramborovým salátem, ale i prasátko se dá jíst.

sobota 25. prosince 2010 – Dnes byl Christmas Day. To je na Novém Zélandu, podobně jako třeba v Anglii, hlavní vánoční den, vlastně takový náš Štědrý den. Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že Novozélanďané si dávají dárky ráno. A McGregorovi – tak se ona farmářská rodinka jmenuje – začali už v 7:00, takže jsme si s Amadeem přivstali, abychom to stihli. Všechny dárky ležely popsané pod stromečkem a menší děti je rozdělovaly mezi ostatní členy rodiny. Asi jsem byl celý rok hodný, protože i já jsem měl pod stromečkem dárek. Dostal jsem čokoládu a diář. Vánoční atmosféra se vydařila, ale nakonec jsem se přece jenom rozhodl, že zas vyrazím o dům dál.

Caleb mě hodil autem na hlavní silnici, kde jsem už po 7 minutách stopnul auto do Taupa. V Taupu jsem se opět ubytoval v hostelu YHA. Předtím jsem nakouknul do čtyřech dalších hostelů, ale buď měly plno nebo byla dnes o Vánocích recepce úplně zavřená. Ještě ke stopování – autostop jde zatím výborně a bere mě i docela dost cizinců, kteří mají půjčená auta a jsou tu na prázdninách. Už jsem stopnul asi tři Angličany, Kanaďanku a Izraelce.

V Taupu jsem se nejdříve prošel kolem jezera. Je veliké a v dálce za ním vykukují sopky Národního parku Tongariro. Jezero je docela studené, ale přesto jsem viděl borce, kteří se v něm koupali. Ono vůbec je to počasí takové divné. Dneska bylo přes den hezky a docela teplo, ale občas foukne hodně studený vítr, hlavně u jezera. A v noci je docela zima. Na to, že začíná léto a jsme v podstatě v subtropech, je docela chladno. Prý to dělají hlavně studené větry, vanoucí od Antarktidy.

Samotné město Taupo pak není celkem nijak zajímavé, takže jsem se v něm moc nezdržoval (prakticky všechny podniky byly navíc zavřené) a vyrazil jsem pěškostopem na výlet k nedalekým vodopádům Huka Falls. Ty se nacházejí na řece Waikato, která se nejdříve zužuje do jakési soutěsky a zrychluje svůj tok, aby se pak vrhla devítimetrovým skokem směrem dolů, což jsou právě ty vodopády. Jsou docela prudké, ale Niagara to není… Od vodopádů jsem pak vyšel nahoru ke Craters of the Moon. Když jsem se tam konečně dostal, zjistil jsem, že brána, kde se normálně vybírá vstupné, je zavřená (Vánoce…). Jelikož se však široko daleko nikdo nevyskytoval, přelezl jsem plot a zhlédnul jsem celý objekt zdarma, což bylo o to lepší, že jsem tu nepotkal ani človíčka a měl jsem celý areál pro sebe.

Název Craters of the Moon je hodně zavádějící. Čekal jsem pustou „měsíční“ krajinu, a přitom se jedná o zelené údolí, ve kterém to ovšem kypí geotermální energií. Z menších děr i větších kráterů tu uniká spousta páry, jsou tu i nějaké bahenní sopky. Je to docela hezká podívaná, ale Wai-O-Tapu je mnohem lepší, takže pokud nemáte moc času a tento objekt (i vodopády) vynecháte, zase o tolik nepřijdete.

Co ale určitě nevynechejte, to je Spa Thermal Park, který se nachází asi 3 kilometry od centra Taupa. Ten se mi v Taupu líbil úplně nejvíc. V tomto parku totiž ústí do studené řeky Waikato horký termální potok. Voda v něm je fakt skoro horká, i když vykoupat se v ní dá. Při ústí do Waikato je pak velice ostrá hranice mezi horkou (termální potok) a studenou (Waikato) vodou. Můžete tu tedy například vidět lidi, kteří sedí v horké vodě a o metr dál se jim ve studené vodě chladí pivo. Doporučuji vyzkoušet (bohužel pivo jsem si sebou nevzal).

V Taupu jsem také potkal skupinu sedmi Čechů z Hradce Králové, kteří cestují 25 dní po Novém Zélandu. Mají půjčená dvě auta a docela nabitý program. Dále tu je jeden česky výborně hovořící Slovák. Tak jsem zase na chvíli oprášil svojí mateřštinu.

Taupo – praktické informace

orientační kurs v prosinci 2010: 1 novozélandský dolar (NZD) = 15 Kč

Ubytování: YHA Taupo – 23 NZD na noc v dormitory pro 8 osob. V hostelu lze objednat zpáteční autobus na Tongariro Crossing (jednodenní trek v NP Tongariro) za 55 NZD, což je docela pálka (nevyužil jsem).

Vstupy: Vstupné se platí na Crater of the Moon, nevím ale kolik, protože já jsem nic neplatil. Na Huka Falls a do Spa Thermal Parku je vstupné zdarma.

Tento článek je součástí seriálu Nový Zéland a Austrálie. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017