Kimberley - Kununurra

Na téhle cestě si naše auto užívá svoje. Skoro 150 kilometrů po hrbolaté nezpevněné cestě pořádně prověřilo péra a tlumiče. I naše tělesné schránky dostaly zabrat. Červený prach je úplně všude, kde jen může být. Ale kráter překonává naše očekávání. Ten vesmírný kámen, co sem před milionem let dopadl, musel být obrovský. Sestupujeme na dno kráteru a míříme do středu. Uprostřed nacházíme v písku vyrytý kříž, který má označovat střed. Ale po chvilce nacházíme další a další.

Zase máme z auta 4WD. Tlumiče a péra dostávají opět zabrat. Jedna nerovnost za druhou. A k tomu ještě prach z červeného písku, který proniká úplně všude. Tak takhle nás vítá Kimberley. První místo, kam se jedeme podívat je Windjana Gorge. Ta se objevuje jako mávnutím kouzelného proutku. Celou cestu rovina a najednou z ničeho nic hory. Rychle spěcháme do rokle k řece s nadějí, že se trochu ochladíme a opláchneme. Ale krokodýlové, kteří se tu všude rozvalují, nám ukazují, kdo je tu pánem řeky. I bílí papoušci z nich mají respekt. Postupujeme podél břehu a snažíme se najít v průvodci uváděné kresby astronautů. Ale nikde nic. Po hodině hledání se vracíme zpátky a jdeme se zeptat místního rančera, kde se kresby nacházejí. Rančeři však k našemu překvapení odpovídají, že o místě kreseb nevědí. Vůbec se nám nechce věřit, že malby astronautů neuvidíme. Ale je tomu tak. Nemůžeme pochopit, proč ty kresby schovávají. Hodně smutní si načerpáme alespoň pitnou vodu a pokračujeme dál.

Zastavujeme hned po pár kilometrech u ruiny policejní stanice. Stáša si však našeho odbočení nevšímá a vesele pokračuje za oblakem prachu, který zanechává jiné auto, v domnění, že jsme to my. Po chvilce nasedáme a ujíždíme za Stášou. Musí být kousek před námi, protože zvířený prach si ještě nestačil sednout, ale my ho pořád nevidíme. Záchranou pro nás byl až Tunnel Creek. Stáša pobíhá po parkovišti a hledá nás. Nechápe jak to, že přijíždíme až nyní. Společně se jdeme podívat na začátek 750 metrů dlouhého tunelu, který skrz skálu prorazila řeka. Pomalu se stmívá a tak prohlídku necháváme na druhý den. Večer si k nám přisedá Australan z Melbourne a vypráví nám pověst o Tunnel Creeku.

Ráno posnídáme a vyzbrojeni baterkami vstupujeme do tunelu. Je tu příjemně chladno a tma. Přidáváme se ke skupině lidí, která má průvodce. Je to velké štěstí, protože objevujeme krápníkovou jeskyni a kresby na stěnách, které bychom sami určitě nenašli. Je tu všude plno netopýrů. Na několika místech se musíme dokonce brodit, abychom se dostali až nakonec tunelu. Tunnel Creek nám vynahradil zklamání z Windjana Gorge. Vracíme se z prašné cesty zpátky na hlavní silnici a pokračujeme do Fitzroy Crossing. Kousek odtud se nachází Geiki Gorge. Výlet lodí po řece, kde je možno vidět krokodýly, je strašně drahý a tak vyrážíme po stezce kolem řeky pěšky. Na skalách kolem řeky je krásně vidět kam až dosahuje hladina v období dešťů. Rozdíl je až sedm metrů. Velké nánosy písku nám velmi znemožňují postup dál a tak nám nezbývá nic jiného než se vrátit.

Nocujeme kousek za Geiki Gorge. Když si začínáme vařit večeři, přijíždí k nám rančer s upozorněním, že se ve zdejším parku nesmí nocovat a že na noc musíme odjet za hranice parku. Přesuneme se na nové místo a se západem slunce si doděláme večeři. Další den prodáváme ve Fitzroy Crossing. Na místním informačním středisku se dozvídáme, že kresby astronautů ve Windjana Gorge jsou. Ale místní austrálci je ukrývají ze strachu před turisty, aby jim je nezničili. Při popisu cesty jsme museli být od kreseb strašně blízko a tak máme cukání se vrátit zpátky. Cesta nazpět je však dlouhá a tak pokračujeme směrem dál na východ.

Cestou vidíme žlutě pruhovaného bluetongue. Má stejně modrý jazyk jako ten první, co jsme ho viděli při výjezdu z knížectví Hutt River. Maskuje se pod trs trávy a přitom se nafukuje, aby nás zastrašil. Cesta do Halls Creek je úmorná. K tomu se ještě přidává horké slunce. Večer v Halls Creek to vypadá jako na srazu aboriginců. Jsou všude. Postávají na chodnících, sedí na trávě. Přitom si nahlas vyměňují své názory. Doplníme benzín a vracíme se asi deset kilometrů zpět před město. Odtud druhý den vyrážíme na Wolf Creek Meteorite Crater, což je druhý největší kráter na světě.

Na téhle cestě si naše auto užívá svoje. Skoro 150 kilometrů po hrbolaté nezpevněné cestě pořádně prověřilo péra a tlumiče. I naše tělesné schránky dostaly zabrat. Červený prach je úplně všude, kde jen může být. Ale kráter překonává naše očekávání. Ten vesmírný kámen, co sem před milionem let dopadl, musel být obrovský. Sestupujeme na dno kráteru a míříme do středu. Uprostřed nacházíme v písku vyrytý kříž, který má označovat střed. Ale po chvilce nacházíme další a další. A tak si taky vytyčujeme vlastní střed. Loudáme se zpátky, protože cesta zpátky bude utrpení. Ale kdo chce něco vidět, musí pro to něco obětovat. Nasedáme a vyrážíme zpátky. Na prachu, který se už usadil, se začíná tvořit další vrstva. Asfaltová cesta, na kterou se po dvou hodinách vracíme, je pro nás vysvobození. Ještě to chce najít sprchu. To se nám podaří ve městě v místním caravan parku. Už za tmy přijíždíme k China Wall, asi 6 km za Halls Creek.

Po tak náročné cestě je spánek nejlepším vysvobozením. V noci k nám přichází návštěva. Je to malé stádo koní, co tu spásá okolní trávu. Ráno nás budí sluníčko. Vyrážíme k čínské zdi. Je to pár metrů a tak jdeme pěšky. China Wall je pro nás překvapením. Je to zbytek křemenité žíly, která tu zůstala po mnoha letech působení eroze. Kameny jsou naskládány jeden na druhém a vypadají, jako by to někdo udělal schválně. Až při odchodu si všímáme, že zeď pokračuje dál i za kopcem, který nám předtím stínil ve výhledu. Z místního informačního letáčku se pak dozvídáme, že křemenitá žíla tvořící China Wall je dlouhá přes 6 km. Před odjezdem využíváme místních křovin jako přírodního WC.

Cirdovi se však děje nemilá věc. Při podřepu se mu v zadní kapse ohýbá platební karta. Zkoušíme ji narovnat, ale asi budeme bez peněz. Při odjezdu nás opět doprovázejí místní koně, kteří nám dělali noční společnost. Ráno v Halls Creek to vypadá stejně jako předevčírem při našem večerním příjezdu. Všude na zemi posedávají Austrálci. Spěcháme rychle na benzínku, abychom zjistili, zda je platební karta ještě použitelná. Máme štěstí. Funguje. Rychle projdeme město a i při prodávání se nás štěstí drží. Po úspěšném ránu pak vyrážíme dál na sever. Máme před sebou dlouhou cestu kolem pohoří Bungle Bungle. U benzínky v Turkey Creek dokonce pořádají výlety nad Bungle Bungle helikoptérou. Ale cena za letenku je příliš drahá a tak pokračujeme dál.

Za volantem dnes sedím já a postupně ukrajuji kilometr za kilometrem. Pohoří Bungle Bungle mizí za námi a my za chvilku vjíždíme do nového pohoří Carr Boyd. Kolem nás se rozprostírá nádherná krajina. Láká nás to zastavit a vylézt na jednu z okolních hor. Ale pro naše tělesné schránky je to nadlidský úkol. A tak si jen pořizujeme pár fotek. Cesta se neustále proplétá pohořím a klesá. Ve velkém vedru přijíždíme na rozcestí a zatáčíme na severozápad do Wyndhamu. Městečko Wyndham nás vítá obrovským sádrovým krokodýlem. Je to však jediná zdejší atrakce. Jinak je tu klid. Stáša zůstává ve Wyndhamu, aby vyřídil poštu. My se zatím otáčíme a vracíme se zpátky 50 km ke Grotto Poolu, kde na něho počkáme a kde budeme nocovat.

Grotto Pool je starý zatopený kamenolom. Dolů se sestupuje po vytesaných schodech ve skále. Bereme si plavky a jdeme okusit teplotu vody. Je strašně, ale strašně ledová. Přesto uděláme pár temp. Příjemné ochlazení oceňujeme při zpátečním výstupu. K večeři nám přizvukují komáři, kteří se vyskytují všude, kde je voda. Používáme český repelent, který má přímo neskutečnou sílu komáry odpuzovat. Druhý den ráno se musíme nejdříve proplést několika objížďkami a pak uháníme do Kununurry. Přesně 52 km před Kununurrou oslavujeme malou událost. Na tachometru Macka (naše auto) naskakuje číslo 200 000 km. Připíjíme sklenicí vody. Nic jiného totiž není po ruce.

Kununurra je poslední město v Západní Austrálii, kterým projedeme, a zvlášť se sem těší Cirda, protože se zde nachází hora pojmenovaná Mt.Cyril. Jedeme jako první a Stáša hned za námi. Zbývá asi 5 km do Kununurry a my zastavujeme u informační tabule. Čekání na Stášu se ale podezřele protahuje a tak se vracíme zpátky. Stáša ale nikde. Vůbec nám není jasné, kam se mohl ztratit. Jedeme tedy do Kununury sami. Po další hodině čekání v informačním středisku se jdeme podívat do centra a zkusit něco prodat. Po půl hodině se vždy vracíme k informačnímu středisku, kde máme zaparkované auto, zjistit, zda se Stáša už našel. Pořád nevidíme jeho modrý vůz s přívěsem. Až na jedné benzínce se dozvídáme, že tu před chvílí někdo nabízel stejné maňásky jako my. Podle popisu je to Stáša. Za chvilku už ho máme. Při krátkém vyprávění se dozvídáme, co se mu přihodilo.

Tři šestky na jeho tachometru zavinily defekt jeho kola. Šťastné shledání oslavujeme velkou porcí zmrzliny. Na spaní si vybíráme místo u řeky. Za chvíli je nám jasné, že to není nejšťastnější řešení. Komáři nás koušou celou noc. Ráno s kruhy pod očima jdeme na místní letiště. Máme před sebou výlet letadlem nad Lake Argyle a nad pohořím Bungle Bungle.

Cena za letenku vychází daleko přijatelněji, než to bylo v Turkey Creek. Vyfasujeme od Stáši, který raději volí pevnou půdu pod nohama, kameru a jdeme do odletové haly. Zde nás seznamují s plánem letu. Od pilota padá nabídka, že výklad za letu může být i v jiném jazyce, než je angličtina. Říkám, že “czech“. Pilot však napoprvé přeslechl a vrhá se pro kazetu “germany“. Opakuji proto svou žádost a tím ho uvádím do rozpaků. Zbytek osazenstva letadla se docela baví. S velkými omluvami nám vysvětluje, že kazetu s českým výkladem zde nemají. Po chvilce ale už nasedáme do letadla a startujeme. Přitisknuti na okýnka se snažíme vidět co nejvíce.

Tento článek je součástí seriálu 20000 km po Klokánii. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017