Kimberley a okolí

Ráno po snídani se jedeme podívat do místní School Of The Air, která vyučuje děti přes vysílačky. Budova školy je krásně pomalována, všude je spousta místa na hraní. Při exkurzi se dozvídáme mnoho zajímavého o fungování školy. Děti se hlásí vysílačkami z celého světa. Jedni bydlí v buši daleko od měst, jiné cestují s rodiči na plachetnicích, jiné v karavanech. Na spojení bývají i děti z Asie, Evropy a Jižní Ameriky. Věk studentů je rozmanitý. Od 4 roků do 60 let.

Lake Argyle se sypanou kamennou hrází vypadá ze shora daleko větší, než se předtím zdálo. Je plné ostrůvků, od klidné modré hladiny se odrážejí dopolední paprsky slunce. Po půl hodině letu na jezerem se blížíme k jednomu z nejstarších pohoří na zemi Bungle Bungle. Je to nádhera. Pilot volí co nejvíce otáček, aby tu krásu viděl každý ze všech možných úhlů. V téhle chvíli vůbec nelitujeme, že jsme si zaplatili letenku. To co vidíme ze vzduchu by jsme ze země určitě neviděli. Foťák i kamera jedou na plné obrátky, aby zůstalo co nejvíce vzpomínek.

Na zpáteční cestě přelétáme nad největším dolem na diamanty na světě. Po dvou hodinách letu se blížíme zpátky k letišti. Ze vzduchu ještě stačíme zahlédnout Stášovo auto stojící v centru města a pak přistáváme. Jaký to bylo? Nádhera. S hlavou plnou zážitků jedeme do města koupit si síť proti komárům. Pak hned vyprávíme Stášovi, že hodně provařil, že neletěl taky. Všichni se těšíme na večer, až si pustíme kameru. Jedeme se ještě podívat na hráz Lake Argyle, kterou jsme viděli z letadla. Vytahujeme plavky a jdeme se koupat. Voda v tomto vedru působí jako balzám na naše těla. Dáváme se do řeči s mladým párem z Holandska, který jsme potkali už v pohoří Kimberley.

Pak znovu nasedáme do auta a míříme k hranici mezi Western Australia a Northern Territory. Směrem do Northern Territory auta pokračují plynule bez zastávky. Opačným směrem probíhá kontrola, zda se nedovážejí potraviny nebo rostliny. Jiný kraj, jiný mrav. Na noc zastavujeme na rest area před Timber Creekem. Po večeři se vrháme ke kameře, aby jsme si prohlédli co jsme natočili při výletu letadlem. Po prohlédnutí obrázků jdeme spát, protože zítra pojedeme celý den. Ráno nás opět vítají paprsky slunce. To co patří ke krásám Austrálie, jsou východy a západy slunce. Obloha vždy hraje paletou všech barev. Na dlouhé cestě do Katherine si všímáme velkého množství dravců. Připomínají naše dravé ptáky. Většinou se živí mrtvými klokany u cest.

Asi 15 kilometrů za Katherine přijíždíme ke Katherine Gorge. Voda v řece je osvěžující. Stáša zde zjišťuje, kolik stojí výlet na kánoi. Ale být celý den na zdejším ostrém slunci se nám nezamlouvá a tak tuto atrakci vynecháváme. Nocujeme kousek před Katherine v korytu vyschlé řeky. Druhý den odpoledne se, po celodenním prodávání, jdeme vykoupat do zdejšího teplého pramene, který má kolem 35 stupňů Celsia. Dovádíme jako malé děti. Raději zůstáváme ve vodě, protože na vzduchu se zdá být zima, přestože svítí slunce a ve stínu je kolem 30 stupňů. Přímo u pramene se od koupajícího Američana dozvídáme historku o zdejším pramenu. Historka vypráví o tom, jak jeskyňáři hodili na Papui Nové Guinei několik značkovacích disků do vody. Jeden z disků pak vyplaval v Katherine a druhý o 100 kilometrů jižněji v Matarance. Nechceme moc věřit, je to do z Papui do Katherine přes 2000 kilometrů, ale všechno je možné.

Od Američana přijímáme nabídku na místo k nocování. Večer si povídáme u ohně. Ráno po snídani se jedeme podívat do místní School Of The Air, která vyučuje děti přes vysílačky. Budova školy je krásně pomalována, všude je spousta místa na hraní. Při exkurzi se dozvídáme mnoho zajímavého o fungování školy. Děti se hlásí vysílačkami z celého světa. Jedni bydlí v buši daleko od měst, jiné cestují s rodiči na plachetnicích, jiné v karavanech. Na spojení bývají i děti z Asie, Evropy a Jižní Ameriky. Věk studentů je rozmanitý. Od 4 roků do 60 let. Po zajímavé přednášce, kdy máme možnost sledovat přímé vyučování, se posunujeme dál směrem na Darwin.

Po 50 km odbočujeme doprava a míříme k Edith Falls. Je to množství jezírek nad sebou s malými vodopády. Vyrážíme na zdejší okruh, abychom si prohlédli co nejvíce. U prostředního jezírka se koupeme. Cirda přenáší Stášovi kameru vodou a ten pokračuje dál proti proudu k dalším a dalším jezírkům. My se zatím opalujeme a koupeme. Po hodince se Stáša vrací pln dojmů z průzkumné cesty. Vracíme se zpět na hlavní cestu a ukrajujeme další kilometry. Míjíme městečko Pine Creek, do kterého se ještě za pár dnů vrátíme, až se budeme vracet z národního parku Kakadu. Spíme kousek za Pine Creekem v lese.

Ráno nás uchvacuje termitiště, které spadlo na druhé a vytvořily spolu tvar připomínající hrad nebo zámek. Už dlouho jsme nevyzkoušeli naše auto v terénu a tak máme příležitost. Cesta k horkým pramenům Douglas Hot Springs zase prověřuje naší odolnost vůči terénním nerovnostem a červenému prachu. Douglas Hot Springs je pramen dosahující teploty kolem 50 stupňů Celsia. Hned vedle něho proudí studený potok. A tak si stačí najít to správné místo na soutoku a lebedit si.

Zatímco si Cirda se Stášou vybírají to nejlepší místo ve vodě, já prozkoumávám okolní buš. Pod ztrouchnivělým stromem nacházím dlouhou hadí kůži. Raději se ještě rozhlížím, jestli se její majitel nepotuluje někde okolo. Zdá se, že je vzduch čistý a tak hadí kůže putuje mezi úlovky z Austrálie. Jdu se Cirdovi a Stášovi pochlubit s nálezem a trochu si pobýt ve vodě na soutoku. Po chvilce ale už zase nasedáme a míříme do Litchfield National Park. Na začátku si u rangera bereme mapu parku a zjišťujeme, že nás čeká velké množství vodopádů a jezírek. Jako první jsou na mapě Robin Falls. Ale místo vodopádu je tu jenom potok se studenou vodou. To je typický příklad toho, že Australané umí z maličkosti udělat obrovskou věc.

Další zastávkou jsou magnetická termitiště. Termiti staví své pevnosti jako široké, ploché stěny. A vždy orientované ze severu na jih. Pokud by termiti volili jinou orientaci, vítr by jim jejich chrámy shodil. Při prohlídce se dáváme do rozhovoru s Honzou a Zdeňkou z Trutnova, které Cirda odhaluje podle jejich rozhovoru v češtině. Probíráme všechno od problémů s dostáním víza, přes problémy s auty. Nejvíce času věnujeme vzájemnému vyměňování si informací co kdo viděl. Jedou totiž opačným směrem, co jedeme my. Po hodince a půl se loučíme a vyrážíme dál. Za chvilku přijíždíme k Florence Falls. K jezírku na koupání se sestupuje po příkrých schodech připevněných na skálu. Voda je krásně prohřátá od sluníčka. Vodopád je dost vysoký, takže na nás dopadá místo proudu vody už jenom mlha. Protože chceme stihnout ještě něco dneska vidět, balíme ručníky a vyrážíme dál.

Kousek od Florence Falls je říčka s vodními kaskádami Buley Rockhole. Některé tůně jsou tak hluboké, že se do nich dá i skákat. Další v pořadí je vyhlídka na veliký vodopád Tolmer Falls posazený do deštného pralesa. Slunce se pomalu blíží k obzoru a obloha začíná hrát všemi barvami. Už za šera přijíždíme k Wangi Falls, kde právě začíná přednáška místního rangera o zdejším národním parku s promítáním diapozitivů. Na velkém plátně vidíme mnoho zajímavého ze zdejší fauny a flóry. Po přednášce se vracíme kousek zpátky po cestě a odbočujeme na noc do buše. Ráno se opět vracíme k Wangi Falls a jdeme se koupat, přestože se tu občas vyskytují krokodýli. Ale ranger nás včera večer ujistil, že tu v téhle chvíli žádní nejsou. Po raním koupání a snídani jedeme dál. Tentokrát na nás nečeká žádný vodopád, ale starý už opuštěný důl na cín a na stříbro. Hned po příjezdu se na nás vrhají ovádi. Jejich tu spousta a proto prohlídka dolu probíhá velice rychle.

Při výjezdu z parku se na chvilku zastavujeme u dalších magnetických termitišť. Vypadají jako roztroušené náhrobky. Po pár kilometrech prašné cesty se vracíme na asfaltku a jedeme se podívat do Wildlife Parku. Zde je na šesti kilometrovém okruhu k vidění celá zvířena Austrálie. Můžeme procházet mezi zvířaty a když neutečou, tak si je i pohladit. Náležitě toho využíváme. Rukama se dotýkáme klokanů, Emu a dalších. Odpoledne zde chovatelé dravých ptáků ukazují své miláčky. Orel nám nejprve předvádí svoji krásu, potom zase svůj um při lovení návnady z jezírka. Největší úspěch však sklízí dravec, který si kamenem ve velikosti malé pěstě dokáže rozbít vejce od Emu. Po této přehlídce se ještě jdeme kouknout na hady. Po čtyřech hodinách chození si dopřáváme odpočinek ve vodách Berry Springs.

Tento článek je součástí seriálu 20000 km po Klokánii. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017