Koktejl v San Franciscu

V září, říjnu je v San Franciscu nejkrásnější počasí. Letní mlhy, které srážejí rtuť teploměru o podstatnou část směrem dolů, již pominuly. A tak se rozhoduji nehledat si na tu jednu noc hostel. Svůj baťoh dávám za $6 do úschovny na nádraží autobusové společnosti Greyhound v centru města a vyrážím do ulic. Nejsem zde poprvé, a tak se již neženu k slavnému mostu, či k nejklikatější ulici světa Lombard Street a s klidem nasávám atmosféru lidí v ulicích. Na Market Street můžete vidět skupinku šachistů, v Japan Town si dát za $5 Yakisoba - nudle s bohatou přílohou a zeleným čajem, v západní části navštívit japonské zahrady či si udělat výlet na známou opuštěnou věznici Alcatraz.

San Francisco, kdo by nikdy neslyšel o tomto městě zlata, hipies, LSD, homosexuálů s kosmopolitním a tolerantním nádechem. Obrázek s blankytně modrou oblohou a z mlhy vystupujícími červeně zbarvenými vežemi mostní konstrukce Golden Gate je také znám po celém světě. Na území dnešního San Francisca bylo založena španělská misionářská stanice San Francisco de Asisi v roce 1776. Když v roce 1848 bylo v podhůří Sierra Nevada objeveno zlato, usadilo se zde více jak 10 tisíc lidí a tak vzniklo dnešní San Francisco. Jeho počátky určitě nebyly klidné. Město se stalo centrem zločinu, prostituce a drog. Až tři dny trvající požár vzniklý díky silnému zemětřesení 18. dubna 1906, vyčistil toto město od lidské neřesti.

V padesátých letech zde žil Jack Keourac a další přestavitelé generace beatniků. V šedesátých letech se město stalo střediskem hnutí hippies, jehož zárodky vzplanuly v nedalekém universitním městečku Berkeley. V sedmdesátých se ve městě nejvíce prezentovala komunita homosexuálů. Tato historie naučila obyvatelé města toleranci. Dnes zde žije druhá největší japonská komunita na světě. Ještě více zde jsou zastoupeni Číňané. Bílí tvoří pouze necelou polovinu občanů této metropole.

Tak právě zde se rozhoduji strávit jednu z posledních nocí mého pobytu v USA. V září, říjnu je v San Franciscu nejkrásnější počasí. Letní mlhy, které srážejí rtuť teploměru o podstatnou část směrem dolů, již pominuly. A tak se rozhoduji nehledat si na tu jednu noc hostel. Svůj baťoh dávám za $6 do úschovny na nádraží autobusové společnosti Greyhound v centru města a vyrážím do ulic. Nejsem zde poprvé, a tak se již neženu k slavnému mostu, či k nejklikatější ulici světa Lombard Street a s klidem nasávám atmosféru lidí v ulicích. Na Market Street můžete vidět skupinku šachistů, v Japan Town si dát za $5 Yakisoba - nudle s bohatou přílohou a zeleným čajem, v západní části navštívit japonské zahrady či si udělat výlet na známou opuštěnou věznici Alcatraz. Velmi doporučuji rezervaci, na lístky se stojí dlouhé fronty a hlavně bývají vyprodané na několik dní dopředu.

Nastává večer. Padá na mne trochu tíseň osamění a hlavě žízeň. A proto se rozhoduji strávit následujících několik hodin v některém z barů na Broadway Ave. Od vchodu do jednoho z barů to vypadá na větší společnost a více prostoru a tak dlouho neváhám a vklouznu dovnitř. Jaké je ale mé překvapení. Jednu stěnu tvoří zrcadlo a tak je místnost poloviční, stějně jako počet návštěvníků. Další překvapení na mě čeká při objednávce jednoho piva. Když mi barmanka říká cenu, tak se mi zatmí před očima. Třetinka amerického lahváče stojí $3. Nu což, když už jsem tady a dřel jsem na dalekém severu, tak si to jedno pivko mohu dát. Nemusím pořád jen škudlit. A tak si sedám přímo k barovému pultu a začínám pomalounku cucat to jedno pivo. Že jsem udělal dobře se ukazuje v zápětí. Rainy, jak se dotyčná barmanka jmenuje, strávila minulý rok čtyři měsíce v Praze a velice se ji u nás libilo. Vedle sedící maník si objednává nějaký koktejl, malibu s něčím... Pozoruji Rainy, jak ji to krásně jde od ruky a daný koktejl míchá do dvou skleniček. Než bych se nadál, tak ta jedna sklenička stojí přede mnou. A musím říct, že Rainy umí. Z jednoho koktejlu se jich pak vyklubalo ještě několik. Nakonec jdeme spolu do vedlejší místnosti, která patří také k tomuto baru. Od desáté hodiny večerní zde začíná živá hudba ve stylu jazz-rock. A i zde se je na co koukat. Za bicími to vypaluje do rytmu pohledná dlouhovlasá bruneta, na saxofon hraje černoch. Když odbila půlnoc, tak s Rainy na chvilku odcházíme do Caffe Prague na Pacific Ave. která je s Broadway Ave. rovnoběžná. Zde zjišťuji, že za $3,5 jsem si mohl dát nefalšovanou točenou Plzeň. A protože, když Rainy přijela bez koruny brzo ráno do Prahy a všechny směnárny byly ještě zavřené, se jí ujala a domu si ji vzala nějaká mladá paní, tak i Rainy se ujala mne a pozvala mě na noc k sobě. Bereme si taxi a po pár minutách mě již představuje svoji sestře. Ještě dlouho před spaním debatujeme střídavě o Praze a San Franciscu...

Druhý den odlétám do Prahy. Letím domů. A Amerika čeká, až se zase vrátím...

Tento článek je součástí seriálu Last Frontier. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017