Koruna Lýkie

Brát si sebou na Tureckou riviéru pohorky vypadá na první pohled jako bláznovství či recese. Pokud však patříte nejen k milovníkům moře, ale i vysokohorské turistiky, určitě nebudete litovat, pokud to uděláte. Nádherné hory se zvedají hned za všemi místními letovisky. Jedná se o jižní hřebeny pohoří Taurus, které nezřídka přesahují výšku tří tisíc metrů. K nejlépe dostupným patří masív Bey Daglari, jehož nejvyšší vrchol Kizlarsivrisi (3070 m) je skutečnou korunou někdejší starověké Lýkie.

Pohled na pohoří Bey Daglari od přístavu Antalya. Horalé z vesnic pod vrcholem Kizlarsivrisi se dodnes živí pastevectvím. Zajímavé jsou i hory v sousedství Koruny Lýkie, např. vrcholy Pozan Dagi (2774m), Kartal Tepe (2550m) a Elmali Dag (2505m). Zubatý hřeben Bey Daglari tvoří převážně strmé vápencové skály. Jeep safari je stále populárnější formou poznávání tureckých hor. Napříč pohořím Bey Daglari vede jediná asfaltka, která spojuje přístav Finike s městečkem Elmali. Nad horskými roklemi se často klenou romantické kamenné mosty. Terénní auta dokážou překonat i horské bystřiny a dostat se tak do těžko přístupných částí hor. Kolonu terénních aut vede vždy vůz s místním průvodcem, který se dobře vyzná neznačených horských serpentinách. V Kemeru nabízí jeep safari a další zajímavé výlety například tato agentura.

V této galerii je 11 obrázků. Zobraz celou galerii

Tato nádherná přírodní lokalita leží necelou hodinku jízdy od známého prázdninového městečka Kemer. Jedná se o krasové vápencové pohoří, jenž má podobný charakter jako pohoří Ak Daglari na západní straně antické Lýkie, od kterého jej odděluje průsmyk Avlanbeli Geçidi (1090m).

Cesta na vrchol

Pohoří Bey Dagalri tvoří souvislá a těžko prostupná hradba hor, jejichž zasněžené vrcholy je možné často spatřit až od přístavu Antalya. Strmé svahy některých částí tohoto masívu využívají k seskokům vyznavači paraglidingu. Přestože jde o lokalitu ležící hned za humny velkých přímořských letovisek, zájem zahraničních turistů o toto nádherné pohoří je zatím minimální. Přitom tato horská oblast nabízí přinejmenším stejně atraktivní terén jako mnohá přetížená horská centra ve Španělsku nebo v Itálii. Asi nejvíce se Bey Daglari podobá českým turistům dobře známému pohoří Olympos v Řecku. Pohyb v přírodě tu však není nijak omezen a stan si můžete postavit, kde se vám zamane.

Nejvyšší vrchol Kizlarsivrisi není příliš dominantní ani nemá výraznou siluetu. Jeho svahy pokrývají cedrové a borové lesy, v nejvyšších partiích kvete brzy na jaře kolem roztávajícího sněhu vzácná květena. Na některých mapách jsou v oblasti pohoří Bey Daglari zakreslena horská jezera či plesa. Ve skutečnosti zde však žádná nejsou, nebo se vytvářejí jen dočasně při jarním tání sněhu.

Výchozím bodem pro výstup na vrchol Kizlarsirvisi jsou vesnice Arif nebo poněkud vzdálenější Çatalar, jenž leží na silnici spojující přístav Finike s městem Elmali. Výstupová trasa nejprve stoupá lesnatým údolím Camcukuru, jež se pozvolna mění v úzkou soutěsku. Cesta je poměrně exponovaná a v létě ji může značně znepříjemnit horké počasí. Je proto třeba mít s sebou dostatečné zásoby vody. Orientace v terénu není občas snadná, proto stojí za úvahu najmutí některého vesničana jako průvodce - alespoň na část trasy. Pokud cestujete ve skupině nepřijde to ani příliš draho. Žádná spolehlivá mapa pohoří zatím bohužel neexistuje. Hrubý náčrtek pohoří najdete na www.ararattrek.com v sekci mapy, ale příliš na něj nespoléhejte.

Antická Arykanda

Jen absolutní kulturní analfabet může při výpravě pod horu Kizlarsivrisi minout úchvatné ruiny antického sídliště Arykanda. K málo známé ale opravdu působivé památce se dostanete z výše zmíněné vesničky Arif, odkud tam vede značená cesta, dobře sjízdná i pro osobní automobily. Vstupné budete muset platit pouze v případě, že narazíte na správce historického areálu.

Není přesně známo, kdy byla Arykanda založena. Většina starověkých památek, které jsou zde dnes k vidění, pochází z pátého stol. před naším letopočtem. Typická lýkijská přípona „anda“ ve jméně města je však jasným důkazem, že bylo toto sídliště založeno již o celých tisíc let dříve. Podle pověstí byli lidé z Arykandy na rozdíl od ostatních obyvatel Lýkie proslulý svou leností a poživačným způsobem života. Finanční prospěch jim byl prý vždy milejší nežli vlastní hrdost a nezávislost, a tak se mnohokrát v historii spolčili s nepřítelem a intrikovali proti ostatním městům v Lýkii.

Ruiny města jsou umístěny mezi skalami na strmém úbočí pohoří Bey Daglari a tato romantická poloha jim dodává nevšední půvab. Jeden knižní průvodce dokonce tvrdí, že se Arykanda svou krásou vyrovná řeckým Delfám, což není určitě příliš nadnesené tvrzení. Jediné, co Arykandě tak trochu chybí, jsou větší torza antických sloupů, jenž si průměrný turista spojuje s každým správným starověkým městem. Zříceniny tvoří převážně zdivo z mohutných kvádrů, které patří bývalým lázním, chrámům a hrobkám. Atmosféru mrtvého města umocňuje skutečnost, že zde zatím není žádný turistický ruch a náhodný návštěvník není proto při svém výletě do minulosti ničím rušen.

Pod Jablečnou horou

Pokud se vám v horách zalíbí a nebudete se chtít po dobytí „Koruny Lýkie“ hned vrátit na pláže u moře, pak je nejlépe rozbít základní tábor v městečku Elmali. Tento poklidný zapadákov na severním okraji pohoří Bey Daglari nabízí zcela jiný pohled na jižní Turecko. Turistický ruch je zde teprve v plenkách a městečko žije svým ospalým životem, tak trochu mimo čas. Zdejší obyvatele neživí moře, ale odjakživa se zabývají kácením a zpracováním dřeva z okolních lesů. Vzduch je zde o poznání chladnější nežli na hodinu jízdy vzdáleném pobřeží a prosycuje jej charakteristická vůně borových šišek a pryskyřice. Rázovité uličky ukrývají celou řadu starobylých osmanských domků zvaných konaki, které na první pohled upoutají svými vyřezávanými trámy a okenicemi.

V Elmali se nachází řada muslimských památek, které sice neohromí, ale rozhodně je nelze minout bez povšimnutí. Za zmínku stojí například mešita Omerpaşa se zdmi zvenčí bohatě zdobenými fajánsovými obklady. Zatímco mešity v turistické části Turecka jsou nevěřícím v pátek, kdy konají muslimové hlavní modlitbu, nepřístupné, do této svatyně se v jiný den nedostanete, neboť bývá po zbytek týdne zamčená. Od cizinců místní přátelský duchovní nevybírá za návštěvu žádný poplatek, jen dohlíží na jejich korektní oblečení. Krátké kalhoty nejsou přípustné a ženy mohou vstoupit jen s pokrytou hlavou.

Nicméně nejvhodnější dobou k návštěvě Elmali je patrně pondělí, kdy se zde koná tradiční trh. Možná jde o poslední akci v celém regionu, která není zaměřena na peněženky turistů.

Ani v Elmali nemusíte zouvat pohorky, neboť přímo nad městem se tyčí stejnojmenná hora, která patří k nejvyšším vrcholům pohoří Bey Daglari. Elmali Dag měří úctyhodných 2505 m a jeho špičku často ještě začátkem léta pokrývají zbytky sněhu. Jméno hory je odvozeno od jablk, jejichž pěstování se věnuje řada místních starousedlíků.

Turecké safari

Nemáte-li chuť klopýtat po Bey Daglari s batohem na zádech, pak můžete toto pohoří poznávat i jinak nežli v potu tváře a s puchýři na nohou. Stále populárnější jsou jednodenní vyjížďky terénními auty, které nabízí turistům řada cestovních agentur na pobřeží. Podnikaví domorodci inzerují tyto výpravy jako tzv. „jeep safari“. Jezdí se obvykle v koloně několika vozidel. První jede vůz řízený místním průvodcem, který zná trasu a vede ostatní k nejzajímavějším místům v horách. Ostatní automobily řídí sami klienti. Většinou jde o malá terénní auta bez střechy, která zvládnou jen nepříliš náročný terén. Přesto není na cestě nouze o dramatické momenty. Často se projíždí přes kamenité úseky nebo hluboké rigoly vyjeté traktorem a občas cesta kříží divokou horskou bystřinu.

Tyto vyjížďky nemají navzdory svému označení nic společného s africkým safari. Z divokých zvířat při nich spatříte nanejvýše suchozemskou želvu, malého hada nebo orla. Velké šelmy v této části světa již vymřely. Ale není tomu zas tak dávno. Poslední zprávy o lvech v pohoří Taurus pocházejí ze středověku a levharty zde lovili místní pytláci ještě v polovině 20. století.

Každý průvodce bere klienty na jiná místa v horách, ale nikdo nezapomene udělat zastávku na oběd u některé ze sádek na pstruhy, jejichž komerční chov je v Turecku velkým byznysem. Naši rybáři by asi žasnuli nad kapitálními duháky, kteří se tu mrskají ve vodě. Sádky jsou vždy spojeny s malou venkovní restaurací ve stínu stromů, kde lze příjemně strávit nejteplejší polední hodiny.

Při jednodenním „jeep safari“ do pohoří Bey Dagalri není samozřejmě čas na výstup na žádnou z hor. Především v horkém létě je však tento způsob cestování dobrou alternativou, neboť pro treking se v těchto zeměpisných šířkách hodí spíše jarní a podzimní měsíce.

Informace na cestu

Ubytování: V Elmali se můžete ubytovat v obecním hotelu Belediye Otel (tel: 0242/6183137) nebo v několika soukromých penzionech. Počítejte s cenou od 25 EUR Přímo pod horami leží pobřežní letoviska Kemer a Beldibi, kam pořádají pobytové zájezdy i české CK. Zde pořídíte pokoj s klimatizací a snídaní od 40 EUR. K dispozici jsou však i levnější chatky a penziony.

Doprava: Pod Kizlarsivrisi se dostanete jedině mikrobusem, který spojuje Elmali s přístavem Finike nebo taxíkem.

Jeep safari: Snadno se doptáte v každém větším letovisku na pobřeží. V Kemeru je dobrou volbou například agentura Yokem Tours. Cena závisí na délce trasy, obsazenosti vozidla i vašem umění smlouvat.

Vhodná doba: Ideální klima pro treking panuje v pohoří Bey Dagalri v květnu, červnu a na podzim. Poslední sníh roztává na vrcholu Kizlarsivrisi obvykle v polovině června.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-koruna-lykie.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-koruna-lykie.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Ve stínu Araratu. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017