Mezi slony - NP South Luangwa

Chcete zažít pravé dobrodružství? Jeďte do Národního parku South Luangwa v Zambii! Už sama jízda do parku je docela dobrodružná. A park také není nezajímavý. Největší „safari“ jsme však nezažili v národním parku, nýbrž přímo v našem kempu. Když jsme přijeli z výletu do rezervace, procházeli se mezi umývárnami a našimi stany sloni.

Cesta do NP South Luangwa byla hodně hrbolatá a ne každé auto dojede tam kam má (naštěstí to není to naše)... Tohle je největší krokodýl, ktrého jsme v celé Africe zahlédli. Jeho délku i s ocasem bych odhadl tak na 4 metry. Termitiště (výška odhadem 1.5 - 2 metry, většina termitišť je ovšem daleko menší). Řeka Luangwa, podle níž je park pojmenován. Je období sucha a vody je málo. Na levém břehu je kemp Flatdogs, kde jsme bydleli, na pravém břehu začíná samotný Národní park South Luangwa. Čápi - jako u nás doma! Tenhle barevný pták už ale asi u nás nežije. NP Luangwa - poměrně vzácný snímek hrocha - hroši málokdy vylézají na souš ve dne a obvykle z nich je vidět jen část hlavy, která čouhá ven z vody. NP Luangwa - žirafa Zebry (v South Luangwa žije nějaký menší druh než v Keni, jsou menší a jakoby robustnější). opičák

V této galerii je 15 obrázků. Zobraz celou galerii

Řeka Luangwa je poměrně důležitý přítok Zambezi a protéká východní Zambií. Do Zambezi se vlévá na hranici se Zimbabwe. Podél této řeky byly vytvořeny dva národní parky – North Luangwa a South Luangwa. Z obou parku je ten jižnější, tedy South Luangwa, mnohem hojněji navštěvován. Oplývá velkým množstvím zvěře a také je lépe dostupný než jeho severní soused. Kromě pozemní cesty se sem můžete dostat i letecky, neboť v sousední vesnici Mfuwe je letiště, a to dokonce mezinárodní! Kousek od Mfuwe jsou také kempy, ve kterých se můžete ubytovat, a především hlavní vchod do parku – Mfuwe Gate.

Není však dobré jezdit sem v období od listopadu do dubna, kdy zde trvá období dešťů, kempy jsou často zavřené a do některých částí parku se vůbec nedostanete. My jsme sem vyrazili koncem července, což je ideální období. Řeka Luangwa se tou dobou líne vleče krajinou, aniž by však úplně vyschla, a prší málokdy (období sucha), což s sebou nese také tu výhodu, že zde nejsou téměř žádní komáři.

Cesta do NP South Luangwa

Jak jsme se sem nakonec vůbec dostali, tak to bych docela rád zmínil. Jeli jsme sem z Cape Maclearu u jezera Malawi. To znamená, že od jezera jsme se nejdřív dokodrcali místní dopravou do Lilongwe, což je sice jenom 200 kilometrů, ale i tak se cesta změnila v celodenní výlet (9 hodin cesty). Do Lilongwe jsme dojeli v půl páté večer, což stačilo tak akorát na ubytování se nedaleko autobusového nádraží, výměnu peněz a návštěvu restaurace.

Během našeho povrchního pobíhání po odpoledním Lilongwe jsme ovšem nenabyli dojmu, že by v hlavním městě Malawi byla jakákoliv pamětihodnost, kterou bychom museli za každou cenu spatřit. Vyfotil jsem si tu alespoň jednu mešitu, kdyby se mě někdo ptal, jestli jsme tu vůbec něco viděli. Velvyslance v tomto městě bych snad ale ani dělat nechtěl.

Druhého dne jsme se tedy z nezajímavého Lilongwe přesunuli do Zambie. A ještě téhož dne jsme se dostali až do NP South Luangwa, což lze vzhledem k „plynulosti“ místní dopravy považovat za zázrak. Základ tohoto úspěchu jsme položili hned ráno, kdy jsme vstali v neskutečných 4:30 a už po páté hodině jsme vyjeli směr hranice, na které jsme dorazili v 6:30. Tedy téměř na hranice, protože městečko Mchinji je od hranice ještě asi 10 kilometrů.

V Mchinji jsme tedy utratili zbývající malawijské kwacha a za poslední peníze jsme se taxíkem dopravili přímo na hranici. Přechod z Malawi do Zambie proběhl rychle a bez problémů – vysolili jsme 50 dolarů za vízum a jsme v Zambii! Odsud jsme si vzali taxíka do města Chipata v Zambii, což je z hranice nějakých 20 kilometrů. Chipata není úplně malé město, ale vzhledem připomíná jedno velikánské tržiště. Snad všude jsou krámky, stánky a prodejci čehokoliv. V bance jsme si vyměnili dolary a eura za zambijské kwacha (vyměnit si v bance peníze je ovšem poměrně zdlouhavá operace. Měnit musel i Pepa, který sice měl mezinárodní platební kartu a před bankou byl automat, ale s kartou musel stejně k přepážce…).

Na autobusovém nádraží máme, zdá se, kliku – hned tu stojí matatu do Chipaty! Skládáme do něj bágly a ujišťujeme se u řidiče, že stihneme ještě odběhnout koupit si něco k jídlu. Tak tedy koupíme rychle něco k snědku a za chvíli jsme zpátky. Ale řidič nehodlá vyrazit, dokud se jeho matatu zcela nezaplní. Tak jdeme opět asi na hodinku do města a já si ještě odskakuji na internet. Mám tedy docela černé svědomí, že na mě ostatní museli čekat, ale to jsme se dost zmýlil, protože poté, co jsem dorazil, jsme čekali ještě asi 2–3 hodiny. Nakonec jsme se ale – světe div se – dočkali, matatu se zaplnilo a vyrážíme.

Cesta to je náročná – 130 kilometrů jízdy do parku South Luangwa trvá 5 hodin. Jede se totiž spíše po cestě než po silnici. Cestou vidíme i havarovaný džíp. A když konečně dojedeme do Mfuwe (asi 10 kilometrů od parku), musíme ještě na letiště vysadit tam nějakého pasažéra. Cože, letiště v téhle divočině? Vždyť Mfuwe je vesnice! To je pravda, ale protože NP South Luangwa je docela turistický tahák, mají tu i letiště, a to dokonce mezinárodní – létají sem i letadla z nedalekého Malawi.

Za šera jsme nakonec přece jenom dorazili do vyhlédnutého kempu Flatdogs Camp, kde stavíme stany. Ihned padla tma, tak jsme akorát povečeřeli a tu trochu jídla, kterou jsme si přivezli, jsme schovali do spižírny. Ve stanu se jídlo nechávat nesmí, protože by mohlo napadnout třeba okolojdoucího slona, že Vás navštíví a okusí, co máte k snědku. Kemp totiž není oplocen, takže se prý sloni i hroši občas potulují po kempu. Žádného jsme večer nezahlédli, ale v noci se kousek za našimi stany ozývalo chrochtání hrochů. Velmi působivá kulisa!

Jeden den v NP South Luangwa

V kempu Flatdogs (flatdog je přezdívka pro krokodýla) jsme tedy nebyli s žádnou cestovkou, ale samostatně. Platili jsme si kemp až na místě. Jídlo jsme měli svoje vlastní, což je nejlepší alternativa. V kempu není žádný klasický obchod a nekoupíte tu ani láhev vody. Je tu pouze velmi předražená restaurace a prodejna suvenýrů. A internet, což mě v tomto odlehlém místě docela překvapilo.

Vzhledem k tomu, že kemp není oplocen a divoká zvěř se prohání hned v jeho bezprostřední blízkosti (a někdy i přímo v kempu), nemůžete se pohybovat úplně svobodně. Přes den tedy můžete chodit po kempu normálně, ale po setmění Vás doprovází místní hlídač s baterkou, i když jdete třeba ze svého stanu jenom na záchod a zpět (cca 100 metrů). Nemůžete se také jen tak sbalit a vyrazit pěšky do vedlejší vesnice (Mfuwe, asi 10 kilometrů daleko). Musíte si počkat na matatu, které přijíždí jednou denně, či se nechat odvézt předraženým džípem.

Samotný kemp leží přímo na břehu řeky Luangwa a není ještě v národním parku. Ten začíná až na druhém břehu.V kempu pak můžete buď jen tak vegetovat (což Vás tak za hodinku omrzí a začnete se nudit), nebo si koupit vyjížďku do parku (game drive). Můžete jet na ranní game drive a potom na noční game drive. Vyjížďka trvá asi 4 hodiny. Při „nočním“ game drive se vyjíždí asi v 16:00. Jezdí se až do západu slunce. Pak se setmí a jezdí se potmě s rozsvícenými reflektory.

Takže náš první a poslední celý den v národním parku začíná asi v půl šesté ráno. Vstáváme za tmy, vykonáváme ranní hygienu a v 6:15 vyrážíme na první game drive. Jede se na větším džípu, který nemá žádnou střechu. Přejíždíme most přes řeku Luangwu. Na druhé straně je vstupní brána do kempu. Platíme vstup za každého z nás a jedeme dál. Vyjížďka trvá asi 4 hodiny. Krajina je oproti třeba Masai Maře v Keni více lesnatá či křovinatá a nejsou tu velké travnaté plochy. Alespoň ne v části, kterou jsme navštívili my. Zahlédnout nějaké zvíře v tomto nepřehledném terénu je tedy obtížnější než v keňských parcích, které jsme navštívili. Oproti Masai Maře zde zdaleka není vidět tolik zvěře a především zde neuvidíte obrovská stáda kopytníků pohromadě, jako při velké migraci na keňsko-tanzanském pomezí.

Po cestě křižujeme krajinou. A co jsme viděli? Několik buvolů, zeber, krokodýlů, žiraf, slonů a spousty hrochů a antilop, především impal. Hroši jsou v řece Luangwa i v jakémsi menším jezírku, které se nachází přímo v parku. Hned vedle jezírka jsou chatičky pro turisty. Když se tu ubytujete a ráno se vypotácíte rozespalí ven na verandu, hroši se rochní v jezírku asi 20 metrů od Vás. Nejlepší u celé vyjížďky byl jeden velikánský krokodýl, okolo kterého jsme jeli dvakrát. Když jsme ho viděli po druhé, asi dvě hodiny po první návštěvě, ležel ve stále stejné poloze na tomtéž místě. A také jsme zahlédli levharta, poslední kousek z Velké pětky, který nám ještě scházel do sbírky.

Viděli jsme ho vlastně náhodou, když jsme zastavili poblíž jednoho hrocha. Najednou se kousek od něj v trávě mihnul levhart! Ale opravdu se jen mihnul a než jsme se vzpamatovali, byl v trapu. Vyfotit ho se nám nepodařilo ani náhodou a já jsem, po pravdě řečeno, viděl jen kus typické levhartí kožešiny mihnout se v trávě. Levharti jsou totiž, na rozdíl od lvů, velmi plachá zvířata. A většinu dne jsou zalezlí někde v korunách stromů. Na lov se vydávají obvykle až večer.

Po čtyřhodinové vyjížďce se tedy vracíme do kempu. A hle! – v kempu nás očekává lepší „safari“ než v národním parku. Přímo mezi našimi stany se procházejí sloni! Celkově jsou asi čtyři, rozvážně se procházejí po kempu a ládují se větvemi ze stromů. Sloni jsou vcelku klidní, přesto však není dobré přibližovat se k nim příliš blízko. Tak se stalo, že mě a Jardu jeden slon dočasně „uvěznil“ ve spižírně. Stojí hned před vchodem a musíme asi půl hodiny čekat, až se nají a v klidu odkráčí o dům dál. Pak jdeme na internet. Píšu zprávu domů a občas kouknu oknem ven, kde pár metrů od nás stojí další slon a mává nám chobotem do okna. Sloni nakonec odcházejí. Prošli jsme se po břehu řeky Luangwy. Na protějším břehu vegetuje stádečko hrochů. To byli asi ti, co nám včera večer chrochtali na dobrou noc.

Nicméně nakonec se už docela nudíme a proto rádi vyrážíme na další, „noční“ game drive. Jedeme opět v otevřeném džípu a jak už jsem naznačil, vyjeli jsme v 16:00 a vracíme se až ve 20:00, tedy za hluboké tmy. Ještě za denního světla vidíme antilopy, hrochy atd. Slunce se pomalu sklání k západu, ale náš přitroublý řidič, kterého prosíme, aby zastavil někde, kde bychom si mohli vyfotit západ slunce, na nás kašle zvysoka. Nakonec kupodivu zastaví, ovšem až když už slunce zapadlo. Kromě toho na nás byl dost nepříjemný, už když jsme vyjeli. Jednak jsme se asi o 3 minuty opozdili, načež jsme museli vyslechnout přednášku o tom, že máme chodit včas a hlavně máme být celou dobu jízdy zticha, abychom viděli víc zvířat. Těm prý nevadí hluk motoru, ale lidské hlasy je údajně vyplaší. Celkově musím říct, že jednání s domorodými průvodci a řidiči je občas velmi obtížné a jejich jednání často postrádá jakoukoliv logiku – my jsme tedy alespoň v některých jejich činech žádnou nenašli.

Zlatým hřebem programu měla být druhá, noční část game drivu. Viděli jsme skupinku lvů, která se procházela kolem našeho auta ve světlech reflektorů, hyenu a asi 3 malé cibetkovité šelmy. Jen levharti jakoby se do země propadli. Při nočních vyjížďkách je prý šance spatřit levharta mimořádně vysoká, protože večer vyrážejí na lov. A hluk motorů a světla reflektorů kupodivu šelmám nevadí.

I když se mi v Africe během naší dvouměsíční cesty líbilo snad úplně všude, musím říct, že jedinou výjimkou byl právě NP South Luangwa, který mě osobně zklamal. Lonely Planet sice hlásí, že je to jeden z nejkrásnějších národních parků Afriky, tomu bych ale tvrdě oponoval. Kdyby to byl první náš národní park v Africe, tak by se mi určitě líbil mnohem víc. Ale když ho porovnám s keňskými parky, tak Masai Mara byla nesrovnatelně lepší – mnohem víc zvěře a navíc přehlednější terén. A v Nakuru se mi také líbilo víc. Navíc cesta do parku, pokud sem neletíte letadlem, je poměrně zdlouhavá. Co mě však na druhou stranu uchvátilo, to byli sloni procházející se přímo v našem kempu. To v Keni nezažijete, protože tam jsou kempy oplocené, kdežto Flatdogs Camp v podstatě přímo navazuje na okolní divočinu a plot tu žádný není. Tak tenhle zážitek za tu návštěvu určitě stál.

Den poté – odlet

Jelikož cesta matatu z Chipaty do parku byla velice svízelná, rozhodli jsme se nakonec, že do Livingstone a na Viktoriiny vodopády, což je na druhém konci Zambie (vzdálenost asi 1200 km), poletíme letadlem. Tento plán bohužel nevyšel, protože je sezóna a letadla byla plně obsazená. Letěli jsme tedy nakonec pouze do Lusaky (asi 600 km). Letenky se dají zarezervovat přímo v kempu. Což jsme učinili, takže ráno nás džíp hodil na letiště u vedlejší vesnice Mfuwe.

Letiště s hrdým názvem „Mfuwe International Airport“ je vymýcená planina, kde v době našeho příjezdu stojí asi tři malá letadla. Létá odsud několik společností do Lusaky, Livingstone (s přestupem v Lusace) a Lilongwe v Malawi. My letíme letadélkem společnosti ProFlight. V letadle je pouze 18 míst pro pasažéry + vzadu 1 místo pro letušku. Letí nás celkem 13, nejsme tedy plní. V menším letadle jsem tedy ještě nikdy neletěl (ale až se budeme s Honzou o pár dní později přesouvat z Lamu do Nairobi, poletíme ještě mnohem menším strojem). Let trvá asi hodinu, načež vystupujeme v Lusace na letišti. Jedeme taxíkem do centra a rovnou přesedáme na malý autobus do Livingstone (u Viktoriiných vodopádů na hranici Zambie a Zimbabwe). To už je ale jiná kapitola.

***

Pokud jste dočetli až sem, tak vězte, že tento článek je v pořadí sedmnáctý a zároveň poslední, který se týká naší cesty po východní a jižní Africe, kterou jsme absolvovali v červenci a srpnu 2008. Doufám, že se Vám alespoň některý článek líbil a pokud se chystáte do Afriky, možná využijete i některé praktické informace, uvedené za každým článkem. Moje další cesta by měla vést na Srí Lanku, tak pokud se vrátím živ a zdráv, pravděpodobně se o ní v blízké době dočtete. Cestování zdar!

Praktické informace

Orientační kursy v létě 2008: 1 USD = 16 Kč, 1 EUR = 25 Kč, 1 USD = 3,400 zambijských kwacha – dále ZK, 1 EUR = 5,200 ZK, takže 1,000 ZK = asi 5 Kč. Bohužel dolar od té doby značně posílil, takže se Vám cesta v současnosti díky kurzu docela prodraží. Vstup do parku, game drivy a letadlo se platí v USD, místní doprava, jídlo v restauraci apod. v ZK.

Vstupné do parku: 25 USD na osobu a den (platí se přímo strážcům parku u vstupu).

Ubytování: Flatdogs Camp – jedna noc (místo pro vlastní stan) – 10 USD. V ceně kempovného je i možnost použití WC, umýváren a teplých sprch. Což je velký luxus, protože teplá voda zdaleka není samozřejmostí ani v afrických hotelích.

Game drive: 1 game drive (denní i „noční“) stojí 40 USD. Výhodou je, že vyjížďku si zaplatíte, jen když chcete. Jede se v otevřených velkých džípech bez střechy. Vyjíždí se v 6:15 ráno nebo v 16:00 odpoledne a game drive trvá 4 hodiny.

My jsme celkově zaplatili za 2 noci v kempu, 2 game drivy a vstup do parku celkem každý 125 USD. K tomu je třeba připočíst ještě dopravu a stravu, takže celkově vzato, není výlet do parku žádná levná sranda.

Jídlo v kempu: Ceny už si nepamatuji, ale bylo tu hrozně draho, takže nejlepší je vzít si sem vlastní jídlo i pití na celý pobyt (voda v umývárnách není pitná!). Malé pivo (láhev 0.375 litru) nevalné kvality (zambijské značky nám chutnaly mnohem méně než pivo v Keni, Tanzanii i Malawi) stojí 2.5 USD. Dal jsem si akorát kolu za 5,250 ZK (0.3 litru – normální cena jinde v Zambii je 1,500–2,000 ZK).

Internet v kempu: 6 USD na hodinu. Docela drahý, ale zaplať Pámbu za něj!

Doprava: matatu Chipata (u hranic s Malawi) – Flatdogs Camp (South Luangwa) – 50,000 ZK, 130 kilometrů, 5 hodin jízdy cestou necestou (silnicí se to nazvat asi nedá).
letadlo Mfuwe – Lusaka – 144 USD (letenka stojí 136 USD a 8 USD jsou letištní poplatky). Letenky se dají objednat prostřednictvím recepce přímo v kempu. Letiště je ovšem od kempu asi 20 kilometrů, takže jsme museli ještě vysolit 15 USD na osobu za to, že nás řidič z kempu vzal džípem na letiště. Vydřiduši! A to nás jelo 5 a ještě jsme cenu usmlouvali z 20 USD na 15.
taxi – hranice Malawi/Zambie – Chipata – 10 USD (za celé taxi, jelo nás 5, asi 20 kilometrů).
taxi v Lusace: letiště – centrum – 150000 ZK za celé taxi. Ceny jsou fixní, jelo nás opět pět a trvali jsme na tom, že se to taxíku narveme všichni, protože nás chtěli rozdělit do dvou skupin, aby si vydělali dva řidiči. Z letiště je to do centra asi 20 kilometrů a taxikáři výjimečně nelhali – z letiště se do centra opravdu jinak než taxíkem nedostanete, MHD ani vlak sem nejezdí!

Tento článek je součástí seriálu Afrika 2008. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017