Mořské želvy Srí Lanky

Na Srí Lance se vyskytuje pět druhů mořských želv - kareta obecná, kareta obrovská, kareta zelenavá, kareta pravá a kožatka velká. Všechny jsou velmi roztomilé a také velmi ohrožené. Ohrožuje je nejenom znečištěné životní prostředí, ale také pytláci. Na Srí Lance však rovněž najdete želví líhně, které si daly za cíl chránit tyto pozoruhodné tvory.

Na Srí Lance žije pět druhů mořských želv. Každá snůška vajec je pečlivě označena. A takhle vejce vypadají - jsou to takové kožovité pimpongové míčky. Hejno želviček starých 1-3 dny. Detail jednoho želvího novorozence. Zleva doprava jsou želvičky staré 1, 2 a 3 dny - čí starší, tím více zarůstá mezera v krunýři. Tihle drobečkové vypadají docela navztekaně. Pět želviček připravených na startovní čáře směr moře! Sama proti nekonečnému oceánu... Vzhůru do moře!

V této galerii je 16 obrázků. Zobraz celou galerii

Na světě existuje asi 265 různých druhů želv. Některé žijí spíše na souši, jiné ve vodě. Nás teď konkrétně budou zajímat mořské želvy. Mořské želvy se řadí do říše živočichů (Animalia), kmene strunatců (Chordata), podkmene obratlovců (Vertebrata), třídy plazů (Reptilia) a řádu želvy (Testudines). Rozlišujeme potom dvě čeledi mořských želv: karetovití (Cheloniidae) a kožatkovití (Dermochelyidae). Na Srí Lance se vyskytuje celkem 5 druhů mořských želv z obou uvedených čeledí. Pouze kožatka velká je z čeledi kožatkovitých, ostatní zástupci jsou z čeledi karetovitých. Pojďme si nejdříve jednotlivé druhy stručně charakterizovat.

Kareta obecná (latinsky Caretta caretta, anglicky Loggerhead Turtle) – Kareta obecná měří 70–100 centimetrů. Klade 23–178 vajec, ze kterých se po 49–80 dnech líhnou mláďata. Je masožravá, mezi její hlavní potravu patří chobotnice, medúzy, mořské houby a ryby. Může dosáhnout hmotnosti až 150 kilogramů. Vyskytuje se v tropických a subtropických mořích, ale i v mořích mírného pásu. Vyskytuje se ve dvou poddruzích: Caretta caretta caretta (kareta obecná atlantská) obývá Atlantský oceán, Caretta caretta gigas (kareta obecná pacifická) obývá Tichý a Indický oceán.

Kareta obrovská (Chelonia mydas, Green Turtle) – Kareta obrovská se vyskytuje ve třech poddruzích. Chelonia mydas japonica (kareta obrovská japonská) žije v Indickém a západním Tichém oceánu, Chelonia mydas mydas (kareta obrovská atlantská) žije v Atlantiku a Chelonia mydas agassizi (kareta obrovská tichomořská) žije ve východním Tichém oceánu, na Havajských ostrovech a na Nové Guineji. Kareta obrovská dosahuje délky až 150 centimetrů a hmotnosti až 185 kilogramů. Dožívá se věku kolem 50 let. Samice klade 98–172 vajec velikosti pimpongového míčku, ze kterých se po 60–90 dnech líhnou mláďata. Ta se živí především korýši a planktonem, zatímco dospělí jedinci žerou výhradně rostliny a řasy na dně mělkých moří. Karety obrovské snášejí svá vejce na stále stejných plážích, ke kterým se dlouhodobě vracejí. Nejznámějším případem jejich migrace jsou západoatlantské populace tohoto druhu. Samice, žijící u brazilského pobřeží, se pravidelně vydávají na 2,250 kilometrů dlouhou cestu přes Atlantik na ostrov Ascension, kde kladou vejce.

Kareta zelenavá (Lepidochelys olivacea, Olive Ridley Turtle) – Kareta zelenavá je nejmenší ze všech druhů mořských želv. Přesto může měřit až 75 centimetrů. Loví především olihně, ryby a korýše. Samice snáší 50–160 vajec, mláďata se líhnou za 45–60 dní.

Kareta pravá (Eretmochelys imbricata, Hawksbill Turtle) – Kareta pravá patří k menším druhům mořských želv. Dorůstá délky 80–90 centimetrů a váží až 50 kilogramů. Mezi mořskými želvami má asi nejkásnější krunýř, zdobený štítky se zubovitým okrajem. Vyskytuje se ve dvou poddruzích . Eretmochelys imbricata bissa obývá Tichý a Indický oceán, zatímco Eretmochelys imbricata imbricata žije v Atlantiku. Samice snáší obvykle 96–177 vajec, inkubační doba je 50–65 dní. Malé želvičky, které se vylíhnou, váží 22 gramů a jejich krunýř je asi 2.5 centimetru dlouhý. Po vylíhnutí se želvičky snaží instinktivně dostat co nejrychleji do oceánu, a musí to stihnout do úsvitu (líhnou se v noci), aby se hned ráno nestaly kořistí ptáků či větších krabů. Kareta pravá je všežravá. Nejčastěji se živí mořskými houbami. Samice karety pravé drží absolutní želví rekord ve snůšce vajec – jedna samice na ostrově Cousin na Seychellách snesla v jedné várce 242 vajec.

Kožatka velká (Dermochelys coriacea, Leatherback Turtle) Jediný zástupce čeledi kožatkovití (Dermochelyidae), který se na Srí Lance vyskytuje. Kožatka velká je největší ze všech druhů mořských želv. Má kožovitý krunýř se zřetelnými hřebeny. Běžně dorůstá délky 2 metrů a hmotnosti nejméně 450 kilogramů. Dosud největší spolehlivě změřený jedinec byl nalezen v roce 1988 mrtvý na pláži Harlech v Gwyneddu ve Velké Británii. Byl to samec, který měřil 291 cm od hlavy po špičku ocasu, délka jeho krunýře byla 256 cm a vážil 961 kilogramů. Kožatka velká se živí převážně medúzami, za kterými se dokáže potopit až do hloubky 1,200 metrů (některé prameny hovoří dokonce o 1,500 metrech). Kožatka velká je také vůbec nejrychlejší vodní želvou – dokáže plavat rychlostí až 35 km/h. Samice klade jednou za 3–4 roky až 110 vajec o průměru 5–6 cm (největší vejce kulovitého tvaru ze všech želv, jsou zhruba stejně velká jako vejce galapážské želvy sloní), ze kterých se vylíhnou malé želvičky po cca 60 dnech. Vejce zahrabává samice na pláži, kde se sama narodila. Všechny mořské želvy jsou samozřejmě skvělými plavci a loví svoji kořist často tisíce kilometrů daleko od pláží, na kterých pak kladou vejce. Absolutním želvím rekordmanem je právě jedna kožatka velká, která byla označena na pláži v Surinamu a poté objevena na druhé straně Atlantiku ve vzdálenosti 6,800 km.

Všechny druhy mořských želv jsou kriticky ohrožené, a to přesto, že jejich komerční lov je již ve většině zemí světa (včetně Srí Lanky) zakázán. Přesto jsou zejména jejich vejce nadále sbírána a hojně konzumována. Želvy ohrožuje i rostoucí znečištění moří a vlečné a hlubinné sítě, které používají komerční rybáři. Malé želvičky to mají každopádně těžké. Pokud nejsou vybrána již jejich vejce, musí se želvičky co nerychleji po vylíhnutí dostat do vody. I tak se většina z nich stane kořistí ptáků, ryb, nebo je chytí lidé. Želví vejce i želví maso jsou totiž vyhlášenými pochoutkami.

Želví líhně v Kosgodě

Na Srí Lance je několik želvích líhní, které si kladou za cíl alespoň trochu zvýšit již tak malé šance želvích novorozenců na přežití. Nejznámější jsou želví líhně v Kosgodě na jihozápadním pobřeží Srí Lanky, asi 70 kilometrů jižně od Colomba. Líhně vykupují vejce od místních sběračů za trochu vyšší cenu, než by dostali na černém trhu (a vejce by pak skončily jako kulinářská specialita v nějaké domácnosti či restauraci). Za jedno vejce platí líhně sběračům přibližně 10 rupií (asi 2 Kč). Vejce se potom na stanici zahrabou do písku do hloubky přibližně 45 centimetrů a označí cedulí, kde je poznamenán želví druh, datum zahrabání a počet vajec. Po vylíhnutí se želvičky umisťují do malých betonových bazénků, ve kterých se třídí podle stáří a velikosti. Každá líheň chová několik větších starých želv, které potom ukazují turistům. Hlavní smysl líhní však spočívá především v množení malých želviček. Ty se krátce po vylíhnutí (ve stáří 1–3 dny) vypouštějí v noci do moře.

Všechny líhně v Kosgodě byly zničeny vlnou tsunami, která se přihnala 26.12.2004 (v městečku Kosgoda zemřelo několik set lidí!). Místní nadšenci však poměrně rychle líhně znovu vybudovali. Důležitou měrou samozřejmě přispívají na provoz želvích školek i turisté, kteří platí vstupné a mohou přispět i mimořádnými dary do kasiček, které jsou zde umístěny. Během pobytu v Kosgodě jsem navštívil celkem 3 želví líhně, o kterých se nyní stručně zmíním.

Kosgoda Sea Turtle Conservation Project

Toto centrum se nachází na 70. kilometru silnice (kilometrovníky na hlavní silnici ukazují v pravidelných intervalech vzdálenost od centra Colomba, které odtud leží na sever), kousek na sever od Kosgody. Funguje už 20 let a má zde největší tradici. Bohužel musím říct, že žije asi hlavně z té tradice a z velmi výhodné polohy bezprostředně vedle hlavní silnice. Vstupné do líhně je 400 LKR (asi 80 Kč), ve srovnání s dalšími dvěmi líhněmi toho zde ale moc neuvidíte. Prodávají tu i hezká trička a další suvenýry, které ovšem v době mé návštěvy nebyly zrovna na skladě. Pokud chcete navštívit i další líhně, tuhle klidně vynechte.

Turtle Conservation Research Center (Victor Hasselblad)

Ukazatel k této líhni najdete přímo v Kosgodě na 72.25 kilometru, asi 200 metrů od hlavní silnice. Vstupné je 200 LKR. Tato líheň se mi líbila mnohem více než ta první. Měli tu mnohem více želv a mohl jsem si vzít malinké želvičky a jednu větší želvu i do ruky. Zvláště malé želvičky jsou roztomilé a když je vezmete do ruky, neúnavně komíhají v pudu sebezáchovy ploutvičkami, jako kdyby někde uvnitř měly nějaký malý motorek. Chovají tu i želvího albína.

Turtle Hatchery

Třetí mnou navštívená líheň leží přímo rovněž v Kosgodě. Odbočku k ní najdete na 73.25 kilometru, 100 metrů od silnice. Celkem logicky jsou všechny želví líhně umístěny směrem od silnice k pláži. Chlapík spravující tuto líheň mě po ní provedl a vše mi vysvětlil. Mohl jsem shlédnout i různě velká želví vejce. Pak zašmátral rukou v písku, kde se zrovna vylíhlo několik želvích novorozenců. Z bazénku vylovil několik želviček a prozradil mi, jak se pozná jejich „stáří“ – vesměs se jednalo o jedince staré 1–3 dny. Čím starší želvička, tím menší je mezera na spodní straně krunýře, která postupně zarůstá. Je tu i několik větších jedinců, které chovají z „humanitárních“ důvodů – některé želvy jsou totiž slepé či beznohé a takové kusy by samozřejmě ve volném moři moc dlouho nepřežily. I zde chovají jednoho želvího albína.

Zlatým hřebem bylo vypuštění malinkých želviček do moře. Chlapík dal svému mladému pomocníkovi asi 5 želviček do igelitky a vyrazili jsme k nedaleké pláži, kde jsme je vysadili na písek a čekali, co se bude dít. Želvy mají v sobě automatický instinkt, který jim velí okamžitě veslovat po písku směrem k vodě a dostat se co nejdříve do moře. Tři jedinci se také celkem rychle posunuli správným směrem a vnořili se do vln. Čtvrté želvičce to trvalo už dost dlouho a tu pátou jsme museli v podstatě do vody dostrkat – byla nějaká přichcíplá. Želvy jsme vypouštěli v podvečer, ale jinak je nejlepší přijít do kterékoliv líhně těsně po setmění, kdy se vypouští nejvíce jedinců, aby měli co nejvíce času na noční aklimatizaci v novém prostředí.

V této líhni majitel operoval zpočátku nehorázným vstupným 1000 LKR, ale nakonec se spokojil s 200 LKR, které jsem mu dal coby „dar“ do připravené krabice.

Jak se do líhní dostanete? Jakýmkoliv autobusem, který stopnete na pobřeží. Dávejte pozor na kilometrovníky, aby Vás ne vždy chápavý řidič nevysadil o několik kilometrů dále, jako se to stalo mě. Můžete samozřejmě použít i o něco dražší tuk-tuk (motorovou tříkolku). Já jsem jel do Kosgody z letoviska Hikkaduwa, ze kterého je to sem asi 25 kilometrů a autobus stál 30 LKR. Mimochodem, v Hikkaduwě přímo na pláži jsem viděl velikánskou želvu, která je ochočená a připlouvá až ke břehu, kde ji místní přikrmují.

Poznámka k cenám – v prosinci 2008 jsme měnili peníze za tyto kursy: 1 USD = 110 LKR, 1 EUR = 142 LKR, takže velmi přibližně 1 Kč = 5 LKR (srílanských rupií).

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-morske-zelvy-sri-lanky.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-morske-zelvy-sri-lanky.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Srí Lanka 2008. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Marushka. (2016-02-14 20:37:56 | 90.149.57.222)
Super čítanie, znova som sa niečo dozvedel. My sme mali tú "česť" v Tangalle - krásny zážitok s kožatkou olivovozelenou. http://marushka.sk/korytnacky/

Diashow Aljaska 2017