Mýty a legendy domorodých Austrálců

Historie na australském kontinentu nezačíná přistáním kapitána Cooka a osídlením východního pobřeží Evropany, ale začíná již před 40 000 roky (a snad i před ještě delší dobou), kdy předci dnešních domorodců dorazili do Austrálie. Tato historie byla uchovávána po řadu generací a předávána prostřednictvím bohaté ústní tradice v písních, básních a legendách. Starodávné příběhy, domorodé zvyky, právo a sociální organizace, to vše je zachyceno v legendách a písňových cyklech. Ústní tradice spolu s archeologickými nálezy dokazuje existenci domorodců a činnost Velkých Duchů dávno před objevením kontinentu Evropany.

Historie na australském kontinentu nezačíná přistáním kapitána Cooka a osídlením východního pobřeží Evropany, ale začíná již před 40 000 roky (a snad i před ještě delší dobou), kdy předci dnešních domorodců dorazili do Austrálie. Tato historie byla uchovávána po řadu generací a předávána prostřednictvím bohaté ústní tradice v písních, básních a legendách. Starodávné příběhy, domorodé zvyky, právo a sociální organizace, to vše je zachyceno v legendách a písňových cyklech. Ústní tradice spolu s archeologickými nálezy dokazuje existenci domorodců a činnost Velkých Duchů dávno před objevením kontinentu Evropany.

Období před stvořením světa je domorodci nazýváno Časem Snění a o mýtech svých předků mluví jako o Snění. Každá skupina domorodců má vlastní verzi velkých bájí. Některé jsou známé mnoha skupinám, některé pouze omezenému okruhu lidí. Domorodý život byl rychle narušen hlavně v jižních oblastech po osídlení bílými osadníky. V tradičních komunitách domorodé rituály zůstávají nezměněny, stejně jako jejich víra v Duchy předků. Starobylá pravda a učení jsou výsadou starých mužů a mohou být předány ostatním, jen když projdou obřadem zasvěcení. Výchova jednotlivce je zde zcela odlišná od ostatních lidských kultur a je určena zejména přírodou Austrálie. U dětí není ve výchově děvčat a chlapců až do věku 5-6 roků žádný podstatný rozdíl. Po dosažení této věkové hranice je však již děvče vychováváno výhradně ženami, zatímco chlapec je svěřen do péče vybraného muže. Tím se většinou stává bratr jeho matky. Po prvním zasvěcení, které se provádí ve věku 12 až 16 roků, je chlapcův vychovatel pověřen radou starších k výchově mimo kmen. Pokud se sejde více mládenců podobného věku, je pověřeno i několik dalších vychovatelů. Celá skupina potom odchází až na několik let od kmene do buše. Tam se dospívajícím dostane potřebného výcviku v lovu a schopnostech přežít v nehostinném prostředí buše. S výchovou souvisí i seznámení se s okolními kmeny. Zde může dojít i k výměně mládenců za jiné. Navíc se tak mladí domorodci naučí cizím jazykům.

Domorodci z kmene Riratjingu věří, že jsou potomky velkého Djankawu, který přišel z ostrova Baralku ležícího daleko za mořem. Na tento ostrov se vrací po smrti lidská duše. Djankawu přijel na kánoi spolu se svými dvěma sestrami, když sledovali ranní hvězdu, jenž je dovedla k pobřeží Yelangraba na západě Arnhemské země. Putovali napříč zemí sledujíce dešťové mraky, když chtěli pít, vrazili své kopáčky (digging stick) do země a pitná voda vytryskla na její povrch. Od nich se naučili domorodci kmene Riratjingu pojmenovat zvířata a věci na zemi, od nich pochopili zákonitosti přírody a zákony svého vlastního kmene.

Původní obyvatelé v jiných částech kontinentu mají rozdílné zvyky a původ. Vyprávějí své vlastní báje o tom, jak vznikaly hory a řeky a jak vznikly jejich kmeny a následovaly odkaz svých předků.

Mytické bytosti Wandjiny, tvůrci hromu, deště a blesku, hledí do dálav Indického oceánu svýma kamennýma očima již mnoho tisíc let. Jejich postavy jsou namalovány na strmých a vysokých skalních stěnách jeskyní v oblasti Kimberley nedaleko města Derby. Jejich tváře však mají jen výrazné oči, protože ústa jsou zapovězena. Bytosti Wandjiny jsou totiž nejmocnějšími Duchy. Duchy, kteří v době Snů vybojovali se svými kopími veliké bitvy a tato kopí mají stále připravena. Mají je ukryta v pobřežních píscích, kde čekají na svoji příležitost. Moc bytostí Wandjiny je obrovská. Proto je nutné každý rok jejich kresby obnovit novou okrovou hlinkou. Oplátkou za to sešlou Wandjiny na vyprahlou zemi životodárný déšť. Nikdy jim však nesmí být namalována ústa. V tu chvíli by se duchové Wandjiny probudili ze svého Snění a déšť by nikdy neustal.

Pověst dále říká, že ze země se vynořil Duhový had, a jak se plazil, hýbal horami, tvořil velké řeky, které tečou v jeho stopách, a dal vzniknout pohořím a roklím severní Austrálie. O Duhovém hadu existuje řada pověstí, které se tradují téměř po celém území Austrálie - na západě, ve střední Austrálii i Novém Jižním Walesu. Tyto příběhy zachytili též dávní umělci na svých jeskynních malbách.

Ve státě Victoria vytvořil hory a řeky orel Bunjil. Byl to on, kdo stvořil lidi a zvířata. Naučil všechny tomu, jak se mají chovat na zemi, a když skončil svou práci, stal se hvězdou na obloze. Jeho bratr, netopýr Balajung, stvořil ženu a daroval ji muži.

Následující legenda také vypráví, jak byla stvořena krajina. Totyjerquil, velký praotec kmene Wotjobaluk, donutil Velkou tresku, aby před ním prchla. Při útěku před svým protivníkem vytvořila ohyby a břehy řeky Murray.

Lidé z pouště ve středu kontinentu mluví o tvořivém období velkého Ducha Tjukirity, za jehož časů byla země plochá deska s obrovskou nevýraznou plání, která se rozprostírala až k horizontu a byla bez řek a hor. Jak roky postupovaly, mnoho mytických bytostí se vynořovalo zpod zemské kůry a chodilo po světě. Měli podobu mnoha zvířat, hmyzu, hadů, klokanů, ptáků, medových mravenců i termitů. Přitom žili a chovali se stejně jako lidé. Když Doba Snů pominula, mytické bytosti opustily své živoucí schránky, ale na oplátku v nich zanechaly kousek sebe samých. Vytvořili tak nejen zvířata a rostliny, ale i skály, jezírka, stromy, jeskyně a balvany. Tyto přírodní útvary nesou jejich stopy, nazývají se Kuranity a jsou posvátnými místy. Všichni domorodci proto musí tato místa chránit, jinak by zvířata, rostliny a lidé nemohli žít.

Některé z legend domorodých kmenů, zvláště těch z jižního a jihovýchodního pobřeží, nám v současnosti připomínají už jen spisy Evropanů, kteří zaznamenali ještě před tím, než se ztratily ze světa. Na některých územích však stále ještě domorodci učí své potomky tak, jak je samotné učili jejich otcové, a předtím i otcové jejich otců. Způsob předávání legend ústním podáním má mimořádnou účinnost a informace takto předávané z generace na generaci obsahují zkušenosti předků staré i několik tisíc let. Takovou životnost nemá žádná z forem písemného záznamu naší civilizace. Nejhmatatelnějším důkazem o účinnosti ústní informace formou legendy je zaznamenané vyprávění jednoho evropského osadníka ze státu Victoria, který tvrdil v roce 1857 redaktorovi publikace Fakta a čísla, že mu před třemi lety vyprávěl domorodec z oblasti Mount Macedon pozoruhodnou legendu. Děd tohoto domorodce si prý pamatoval, jak plul na své kánoi po řece Yarra, která dnes protéká Melbourne, až k dnešnímu ústí zátoky Port Phillip Bay, kde se prý řeka Yarra vlévala do moře. Po téměř 120 letech od zápisu této informace bylo opravdu potvrzeno, že vlivem kolísání hladiny světového oceánu tato řeka tekla až do míst, kde je nyní ústí zálivu. Bylo tomu tak před 1 500 lety. Na svoji cestu kánoí si tak dozajista nepamatoval děd domorodce, ale jeho velmi vzdálený prapředek. Tato informace se tak předávala bez ztráty pravdivosti po více jak 70 generací - což je naprosto neuvěřitelné.

Z tohoto pohledu lze předpokládat, že různé báje domorodců o stvoření světa jsou si navzájem velmi podobné proto, že jejich zdroj pochází z doby, kdy člověk poprvé dorazil do Austrálie. Mimořádné tvořivé schopnosti dávných Duchů tak patrně demonstrují změny v přírodě, které se za posledních 40 000 až 60 000 let udály. Bylo to nejen zatopení jedné sedminy tehdejší rozlohy Austrálie, ale i místní sopečná činnost a postupné vysychání celého kontinentu až do jeho dnešní podoby.

Nejen tento článek najdete na novém originálním CD-ROMu Australis. Multimediální geografický projekt vycházející v edici Terra Incognita přináší unikátní soubor informací o Austrálii. Ukázky z CD a podrobné informace o obsahu na www.australis.cz.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017