Na 1. stupni severní šířky

Tichomořský atol Tarawa leží zhruba 100 km na sever od rovníku v souostroví Gilbertových ostrovů. Je součísti republiky Kiribati o jejíž existenci nevěděli ani v cestovní kanceláři v Sydney. Přitom tato republika není žádný drobeček - patří jí přes 5 milionů čtverečních kilometrů Tichého oceánu.

Tichomořský atol Tarawa leží zhruba 100 km na sever od rovníku v souostroví Gilbertových ostrovů. Je součísti republiky Kiribati o jejíž existenci nevěděli ani v cestovní kanceláři v Sydney. Přitom tato republika není žádný drobeček - patří jí přes 5 milionů čtverečních kilometrů Tichého oceánu.

No a protože jsme se zatím nesetkali s nikým, kdo by se tam potápěl, rozhodli jsme se, že se za vás všechny obětujeme a vypustíme tam pár bublin. Z Austrálie tam létá letadlo jenom jednou týdně a jsou to kraje značně odlehlé a opuštěné. Trvalo téměř 5 týdnů, než se sydneyské cestovce podařilo zajistit nám ubytování. Na telefony, faxy či e-mail prostě neodpovídají. Je to v podstatě z těchto důvodů: za prvé, turisté či jiní návštevníci tam nejezdí a tak nikdo neví, co si s nimi počít. Za druhé dochází k častému přerušení komunikací - nejde proud, nebo se nepodaří spojit se s přenosovou družicí. A konečně zatřetí, je jim to jedno. A tak po 14 hodinách kodrcání se po letištích a aeroplánech jsme konečně stanuli na Bonriki International Airport na Tarawě. Zajímavý je tam již vchod na letiště - na jedněch dveřích jsou dvě cedule. Jedna s nápisem Gate 1, druhá s nápisem Gate 2. Později při odletu jsme dokonce s letištním úředníkem prolézali otvorem pro zavazadla, to aby se dostal ke kufříku, kde měl svá razítka.

Tarawská laguna je vroubena řetězcem korálových ostrůvků, kdy ten největší z nich je pouze 3 metry nad hladinou a jediná silnice, která spojuje ostrovy v jižní části Tarawy je dlouhá celých 20 km. Na první pohled je celý atol tropickým rájem, kde hlavním zaměstnáním domorodců je ležet ve stínu. V tom vedru se stejně nic jiného nedá dělat, pokud tedy netrpíte utkvělou představou, že byste se třeba měli potápět. Naše dřívější obavy se potvrdily - není zde ani plnírna tlakových lahví, ani potápěčský obchod. Potápění s přístrojem se tedy odehrávat nebude. Snad je něco v severní části Tarawy, kam se dá za necelé 2 hodiny dojet člunem, ale museli bychom najít někoho, kdo by se uvolil nás tam odvézt. Jenomže nikomu se nechce. Uspořádání ostrůvků v laguně je totiž poněkud zvláštní. K ostrovům přiléhá korálová mělčina široká až 1 kilometr, která při odlivu vystoupí z vody, nebo zůstane pokryta jen pár centimetry vody. Znamená to, že člun může ke břehu pouze za přílivu. Zastihne-li ho u ostrova odliv, zůstane sedět na suchu až do dalšího přílivu a to znamená 6 - 10 hodin - to podle velikosti člunu i přílivu.

Voda v laguně má fantastickou, až neuvěšitelně světle modrou barvu. Je to dáno jejím světlým dnem a jemným mléčným zakalením. Moje pečlivá příprava na cestu začíná přinášet první ovoce. Vybaluji dvě levé neoprénové botky, ty pravé zůstaly v Sydney. Po jejich obutí to vypadá, že kráčím doprava, po obutí ploutví to už ale není tak moc vidět. Maska a šnorchl vypadají kompletní a tak se noříme do teplého tyrkysu. Viditelnost je více než mizerná a ještě ji zmenšují rybí hejna sestávající z různých korálových sardinek. Dále od břehu jsou pakcelá pole škeblí, které domorodci při větším odlivu sbírají do pytlů jako doplněk své stravy. Kupodivu vody laguny neobsahují ve větším množství běžný domácí odpad, jako jsou plechovky od piva či části automobilů. Tím se naopak mohou pochlubit některé pláže a volné prostory a to v takovém množství, že je podivuhodné, že se pod vahou odpadu ostrovy dosud nepotopily.

Vykonali jsme také jeden sebevražedný pokus nahlédnout za korálový útes oddělující ostrovy od otevřeného oceánu. Do útesu buší 2 metrové vlny a tak jsme bojovali s pudem sebezáchovy a čekali, až se pauza mezi vlnami ukáže vhodná k průniku za útes. Dvacet metrů za jeho hranou se barva vody změnila na tmavě modrou a viditelnost odhadujeme tak na 30 metrů. Proti nám vyplulo mračno velkých tuňáků, kteří vypadali jako potažení tmavým sametem. Byl zde ale velice silný proud a když se pod námi objevilo několik větších žraloků, usoudili jsme, že je nejvyšší čas vrátit se zase zpátky na pevninu. Vlny, jež nás přehodily zpátky přes útes se snámi ale příliš nemazlily a tak jsme se mírně zkrvavení dopotáceli na pláž, téměř půl kilometru od místa, kde jsme zanechali auto vypůjčené z hotelu. Došli jsme k němu značně žízniví a když jsme se pak zastavili u prvního krámku, abychom propláchli dutiny Coca-colou, motor vozidla tiše zesnul. Přítelští domorodci přinesli z domu dvě židle, abychom se na ně ve stínu posadili, než nás zachrání telefonem přivolaní lidé z hotelu.

Za půl druhé hodiny jsme každý vypili 8 plechovek, které jsme po dopití stydlivě odložili do kufru zdechlého auta, což je proti místním zvyklostem. Plechovky se zde zásadně odhazují na zem, protože nádoby na odpadky sem zatím nikdo ze zámoří nedovezl. Ale i kdyby je dovezl, vznikl by problém, co s nimi, kdyby se naplnily. Na atolu pochopitelně žídná chýše na zpravování odpadu není a vyvážet ho není také kam. A tak je na slaném vzduchu a Tichém ceánu, aby si s tím nějak poradil. Vyřazená auta, buldozéry, plechovky i jiná odpad jsou prostě hrnuty do moře a zašlapávány do korálového písku na uzoučkých plážích.

Vhodím-li na váhu všecky plusy a mínusy, jež tvoří povrchní dojem z Tarawského atolu, vypadá to asi takto: velice krásná příroda, kouzelná barva moře, přátelští a usměvaví obyvatelé, nemají tady tajfuny ani malárii, mají laciný benzín i potraviny a prší zde velice vzácně. Z hlediska potápění bych to ale nikomu nedoporučoval, i kdyby měl správně spárované botky. Je to dosud nezmapovaný potápěčský terén, bez nutného zázemí jako kompresor, tlakové lahve a vhodné lodě. Pokud ale chcete mít mír v duši a odpoutat se od světa hamižných politiků, podvodů a katastrof, je Tarawa tím pravým místem. Nikdo se nesnaží vás okrást jenom proto, že přicházíte z jiné země, není zde televize ani noviny, nejsou tu křižovatky ani krachující banky a vánek v korunách kokosových palem je jediný hluk, který vás ráno budí. Je to za obzorem. Tedy přesněji na prvním stupni severní šířky a 173. stupni východní délky.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-na-1-stupni-severni-sirky.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-na-1-stupni-severni-sirky.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Potápění v Pacifiku. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017